Vysvětlit, proč někomu člověk chce dát hlas v nadcházejících prezidentských volbách, je úkol nevděčný. Na každý arugment se najde řada protiargumentů, tu špatných a smyšlených, tu jen nedomyšlených, někdy i pravdivých. 

Napsal jsem to na Twitter jako hlášku, kterou bez souvislostí a delšího povídání není možné tak snadno pochopit těm, kdo technologie dlouhodobě nesledují: "Konglomerát Internetu věcí a Velkých dat otevírá obrovské příležitosti ke vstupu do odvětví v celé řadě segmentů a bez nadsázky jej můžeme považovat za podobně důležitou změnu a trend, jakým byl nástup internetu v devadesátých letech. Pokud...

Vrací se to vždy, když přijde řeč na komunismus. Kdo byl vlastně vinen? Kdo byl ten spravedlivý, kdo byl ten dobrý a kdo byli ti zlí? A hlavně, kdo jsme byli mi, naši rodiče a prarodiče, kteří v komunismu žili, učili se a pracovali?

Ptáme-li se (třeba pod vlivem minulého článku), jaká je budoucnost médií, dostává se nám zhusta odpovědi, že je těžké ji předjímat. To ale není tak docela pravda. Trendy, které již dnes jsou zřejmé a ověřené, je již možné odvodit a vztáhnout k budoucnosti.

Jednoho dne se jeden chytrý člověk sám sebe zeptal, co že se stane s dušemi těch, které milujeme, ale kteří jsou zatracení před tváří Boží, neboť nedošli jeho milosrdenství. Má-li být ráj místem, kde dosáhneme odměny a všech radostí, k čemu bude matce veškerá radost ráje, když se zde nesetká se svým hříšným synem? Chápal, že novozákonní ráj je místem...

Odložil nedočtený výtisk Hospodářských novin a zaklonil hlavu. Nechtělo se mu o tom přemýšlet, byl rozmrzelý, že se nechal nalákat bulvárním titulkem o zítřejším konci světa a věnoval těm pár odstavcům svůj čas.

 

Porušily Lidové noviny něco, když neprolinkovaly odkaz na Martina Kuciela, jehož vyjádření v článku citovaly? Hned se jim dostalo hromady emotivních kleteb, čímž se svezly na vlně odporu proti "odpíračům odkazů". Jenže je to trochu složitější.

… vždycky, když vidím tenhle úvod do diskuse, může mě z toho vzít šlak. Přitom na tuhle mudrlantskou, rýdobychytráckou postulaci nevyhnutelna narážíme prakticky všude, především v diskusních názorech pod články, v komentářích čtenářů, případně ve článcích autorů amatérů, kteří se rozhodli něco, co by nemělo mít prostor ani jako komentář, vydat jako samostatný článek.

Chtěl jsem si na cestě vlakem do Ostravy rozečíst právě vyšlou Kahnemanovu knihu věnovanou myšlení (ta se bude v Česku blbě prodávat, my na tyhle extrémní sporty nejsme). Dnes vyšla, jenže v knihkupectví na hlaváku ji neměli, je k dispozici jen elektronicky (a tohle chci mít papírově) a tady by se sice hodila vsuvka o tom, že synchronizovat vydání elektronické...

Tu a tam mě zajímá, jak jednou budou naše časy vnímat lidé, kteří přijdou po nás. A zajímá mne to spíše více, než méně. Je to zajímavý základ pro uvažování o věcech takových, jaké jsou. Což se dobře řekne, ale špatně udělá a než se pokusím vysvětlit, proč to, pokusím se ukázat, kde a jak to. Nejdříve na našem vnímání...

Několik mých poznámek k nově spuštěnému projektu DámeJídlo.cz. Není to ani první pokus a asi ani poslední, rozeběhnout v Česku donášku jídla přes internet a kdyby za ním nestál Slevomat, asi by mnoho vzrušení nevzbudil. Přes to, že je hezky udělaný. Prostě to není oblast, kde jsme zvyklí vidět peníze, což nemusí znamenat, že tam nejsou.

Minulou sobotu vyšel v Blesku článek věnovaný údajnému výroku Jaromíra Petelíka, v němž hlásal věšení pravičáků a vyvlastňování. Zastupitel Prahy 8 Jaromír Petelík je komunista a Blesk si na jeho orientaci i facebookovém výroku smlsnul sérií článků. Jenže se záhy ukázalo, že celá záležitost má háček: Petelík velmi pravděpodobně nikdy kritizovaný výrok na Facebook nenapsal a veřejně se od něj...

Dlouho to nebylo “in”. Časopisy (pardon, magazíny) pro správného muže či ženu o tom nepsaly, protože to na dálku smrdělo Přemkem Podlahou říznutým absencí globálních brandů a FMCG. A "in", alespoň magazínově, to není stále, jenže stále častěji potkávám lidi, kteří o tom přemýšlejí, pátrají po tomtéž. Po zapomenuté moudrosti předků.

Dlouhou dobu nosím v hlavě jednu věc, nad kterou mě mrzí čím dál více, že na ni nezbyl čas. Programování pro děti. Abyste mi rozuměli, považuji za velký handicap našeho školství, jak přistupuje ke vzdělávání ve výpočetní technice. A pro své vlastní (a zřejmě i vaše) děti považuji za velkou nevýhodu, že se nedostanou brzy a dobře k pochopení počítačů,...