Tohle je příhoda, jaká se jednou stát musela, jenom jsem nevěděl, kdy a jak to přijde. Už to vím. Jednou z našich reinkarnací je prodej speciálních svítilen, povětšinou značky Fenix. Ponechám teď stranou souvislosti, jako jak jsme na to došli, proč a nač takovou svítilnu - ti, co potřebují, vědí, ostatní nechť si nakoupí ve vietnamské tržnici a uloží si...

Podívat se do tváře českým startupům chce v poslední době stále více odvahy. Spolu s tím, jak o “startupy” začal být zájem nejenom mediální, ale i investiční, se staly samy o sobě produktem, tedy došly do stavu, kdy není třeba vygenerovat produkt startupu a ten úspěšně zhodnotit, ale sám startup je produktem, který je zhodnocen. Vypadá to, jako formální, drobná...

Zastavme se ještě na chvíli u vyhraňování blogů oproti klasickým médiím. V roce 2004 jsme ještě ve fázi, kdy svou pozici vůči mainstreamovým médiím hledaly blogy. Jen o pár let později už tomu bude opačně.

Jedním ze zajímavých rysů české weblogerské scény v ranném období (2002-2003) byla její vyhraněnost. Z velké části šlo o weblogy zaměřené na webdesign, diskutující témata validity, kaskádových stylů a rozvoje prohlížečů v rámci ACID testů. Je to ale logické, jen technicky orientovaní lidé schopní tvorby vlastního HTML vzhledu a instalace potřičných nástrojů, mohli začít blogovat.

Lidovky přinesly informaci o tom, že Andrej Babiš je jedním ze zájemců o koupi Centrum Holdins. Zejména kvůli zpravodajskému Aktuálně. Babiš si kromě toho údajně koupil slovenské Hospodárské noviny, jejich vydavatel Ecopress to ovšem odmítá. Tuzemské Hospodářky s těmi slovenskými nejsou spojené, ty české ovládá Bakala (trochu se to plete). Podrobněji je to zde.

Chvilkové okouzlení "subkulturou weblogů" vedlo až k tomu, že někteří alternativní optimisté je začali považovat za nový projev občanské společnosti či novou formu kultury a intelektuálního projevu, který prosakuje i mimo internet. Nejnižší demonstrací takových tužeb byly weblogerské formy řetězovek, kdy bylo třeba zodpovědět pár otázek či přepsat dvacátou větu dvacáté stránky rozečtené knihy a poslat štafetu dále, tedy vyzvat...

Tu a tam používám iPad jako nástroj dětského zájmu. Asi jako každý rodič jím vybavený jsem přešel z fáze "na tak drahou věc mi nesahej" přes fázi "no dobře" a fáze "kde je sakra můj iPad" není daleko.

Tichý skon českého blogovacího systému Bloguje.cz připomněl, že blogování jako fenomén internetové publicistiky je tu s námi už docela dlouho. Zažil strmý vzestup plný nadějí ve zrod občanské žurnalistiky, pak vystřízlivění, kdy se ukázalo, že novinářem nebude každý, kdo sežene klávesnici, pak vytlačování sociálními sítěmi a nakonec - a asi i u nás - prožívá určitou renesanci.

Pochybnost, zda Apple ví, kam kráčí, je v komentářích po vydání Mountain Lionu všudypřítomná. U nás ji nejsrdnatěji presentoval Petr Staníček v blogpostu, který následně převzala i Lupa, takže ptaní po tom, zda je Apple bezradný, můžeme považovat za mainstreamovou otázku. 

O tom, že by mobilní terminály mohly fungovat bez závislosti na síťové infrastruktuře operátora, se uvažuje poměrně dlouho. Technicky vzato by to nebyl žádný problém, otázka je, jak celou věc pojmout obchodně. Podobné projekty existovaly již před dvaceti lety v rámci Ericssonu (psal jsem o nich zde), jenže k začlenění takových nápadů do standardu 3G nikdy nedošlo. Nebyl důvod, obcházeli...

Je to vlastně na den přesně měsíc, co jsem odešel z Lupy. Užil jsem odpočinku, pohasil problémy tlačené před sebou včetně lahůdek jako vydání osobních dokladů a zbylo i místo, rozmyslet, co bude s Marigoldem dále.

Moje poslední vydaná kniha Apple: cesta k mobilům je už dostupná i jako ebook ve formátech ePub, Mobi a PDF, tedy jak pro iPad/iPhone a jiné tablety, tak pro Kindle a čtečky. DRM není přítomno, takže není snad problém použít to na všem. A v záloze je samozřejmě papírové vydání.

O tom, jaká bude skutečná podoba elektronické knihy, si můžeme mnoho myslet, ti bystřejší z nás už ale pochopili, že nevíme prakticky nic dozajista. Veškeré inside či outside znalosti, o nichž si můžeme nakrásně myslet, jak hlubový (či z odstupu) vhled nám umožňují, nakonec poslouží snad jen k tomu, abychom byli schopni se rychle adaptovat na novou situaci, přijde-li a...

Byly to jen tři dny, ale osvěžily. Po staru, tak, jak jsme to vždycky měli rádi. Tři kluci s batohem nacpaným vším pro každý případ, boty s podrážkou vzor zetor a tři biletky do lůžkového vozu směr Žilina. A odtud už místním busem do Terchovej, rodiště prvního to československého ministra financí, který ještě bohatým bral a chudým dával minust dvacet...

Balil jsme si včera věci. Odjíždíme na tři dny na Malou Fatru, takový malý výlet, řeklo by se. Přemýšlel jsem, kdy jsem byl naposledy na takovém výletě. Takovém po staru. Pár kluků s bágly na zádech, pohorky, celta, kus chleba a zavírák. Vlastně jsem si už ani nemohl vzpomenout. Od té doby, co se narodily děti, se všechno změnilo. Příležitostí...