Pokud měl Darwin pravdu, budou nás muset inteligentní stroje zabít

Nakousl jsem v pondělí umělou inteligenci v autonavigaci Waze. Dneska bude zase řeč o umělé inteligenci strojů a robotizaci lidí, snad ale pochopitelně všem (tedy do určitého bodu). A omlouvám se, asi to bude delší. Pokusím se vysvětlit, proč se nás budou muset inteligentní stroje pokusit zabít. Pokračujte ve čtení článku…

Křišťálová Lupa 2017 a malá osobnostní ponaučení.

Včera jsem byl na udílení cen Křišťálové Lupy. Jedna z mála společenských akcí, kam se dostanu. A tohle bude o několika lidech z té akce. Pokračujte ve čtení článku…

Umělointeligenční asistenti a pochybnosti nad existencí svobodné vůle

Představte si, že máte elektronického asistenta, kterému dáte přístup do vašeho kalendáře i emailu, on tím zjistí, koho máte rádi a začne vám každý týden v neděli večer připravovat agendu na příští týden. Navrhne vám, s kým jít na oběd, komu poslat přání k narozeninám či k nové práci. Vy to můžete upravit, jenže fakt je, že s Bárou je fajn, už jste ji dlouho neviděli, oběd s ní je dobrý nápad. A s Lukášem jste v hospodě taky dlouho nebyli. A neprošvihli jste narozeniny mámy. I dárek vám to navrhlo.

Zajímavé na té myšlence je několik věcí.

Za prvé, takové programy už jsou, sice v různém stupni kvality a zveřejnění, ale zlepšují se a netřeba pochybovat o tom, že jednou dosáhnou požadovaného stupně kvality.
Za druhé je zajímavé sledovat, jak se k takovému programu budete chovat. Viděl jsem krátký výstup testů z Apple, kde se ukázalo, že v rozmezí 3-8 týdnů takovému programu povolí naprostá většina uživatelů vést komunikace autonomně. A to dokonce i tehdy, když program generuje chyby – prostě pak lidé šli na schůzku, kterou by si sami úplně nenaplánovali. (Apple ovšem test generovalo skupinou psychologů místo umělé inteligence, chtělo jen zjistit, jak se budou lidé chovat.)
Třetí otázka byla spokojenost. Většina testovaných uvedla, že program významně zlepšuje jejich životní spokojenost a partnerské vztahy. Menšina si stěžovala na časovou zátěž, kterou jim osobní schůzky generují, úpravou software na nižší počet osobních schůzek se i oni stali spokojenými uživateli. Jiné větší výhrady nebyly.
Čtvrtá otázka je ještě zajímavější. Co se stane s naší vnitřní entitou, kterou jsme dosud označovali za svobodnou vůli? V okamžiku, kdy jsme přistoupili na to, že počítač ví a zorganizuje vše lépe a my to jen provedeme, jsme ještě obdařeni svobodnou vůlí? Je manifestací svobodné vůle skutečnost, že můžeme vždy schůzku navrženou strojem zrušit, vzít zpět? Je svobodnou vůlí souboj mezi tím, chovat se sobě prospěšně na návrh druhých a chybně na protest proti lepšímu návrhu? Budeme si raději vědomě škodit, jen proto, že tím vyjádříme svoji svobodu? A neděláme to už?
Otázka pátá: jak se k sobě budeme chovat ve chvíli, kdy víme, že velkou část osobní komunikace začíná stroj? Vadí nám přání nebo pozvání, které nerozlišíme od autentického, když ho podle stroj v zastoupení člověka?
A otázka šestá, asi nejzajímavější. Když se takový asistent osvědčí, kde se to zastaví? Necháme jej řešit stále více svých osobních věcí, abychom měli čas na práci? Pracovních, abychom měli čas na sebe?

Budou naše životy hodnotnější, když je povedeme tak, jak nám budou stroje předepisovat se zahrnutím všech našich nejniternějších osobních preferencí, i těch, které si vědomě neuvědomujeme, nepřipouštíme?

Udělejte si mentální cvičení a tyto otázky si zodpovězte. Můžete si to přidat na profil Facebooku a za rok, dva, šest, deset vám to FB připomene. Uvidíme/te, jak se budou vaše preference měnit 🙂

PS: Ten problém už fakticky existuje, jen v jednodušším levelu a jmenuje se Waze (jo, ta autonavigace). O tom, jak se to ve Waze projevuje a jaké jsou s tím zkušenosti, zase někdy příště…

Turingův test a nelegální homosexualita

Turingův test na odhalení umělé inteligence strojů vymyslel britský matematik Alan Turing v roce 1950. Turing byl homosexuál, což bylo v té době v Británii trestné. Při vyšetřování musel podstoupit standardní test pro osoby podezřelé z homosexuality a při tom si uvědomil, že není podstatné, jaký člověk je, ale jak ho vnímají ostatní. Toto zjištění promítl do konceptu svého testu umělé inteligence, přičemž jako první konstatoval, že není důležité, zda stroje budou skutečně mít duši nebo vědomí, ale zda je za takové budeme považovat.
Sebevraždu spáchal Turing dříve, než jsme jeho poznatek plně docenili. O tom, zda a jak poznat „vědomí“ či „duši“ se hádají vědci bezúspěšně dodnes. Turingův test, tak banální a technicky prostý, zůstává dodnes jedinou obecně uznávanou metodou, jak rozlišit pouhý stroj od umělé inteligence.
Otázka, která zůstává rovněž nevyřešená dodnes zní, zda nemohl nejlepší matematik všech dob vymyslet i něco jiného, kdyby ho společnost nedohnala k sebevraždě.

Tolik k problémům odlišnosti, útisku a rasismu a k tomu, proč jsou pro lidskou společnost nebezpečné. Bohužel rovněž s konstatováním, že ti, kdo se ho dopouštějí, těžko někdy nahlédnou význam poznatků, jako je Turingův test pro naši společnost…

Běžné potíže s peněženkami pro kryptoměny

Nikdy před tím mě to nebralo. Skladování větších kryptočástek jsem nechal na cold wallet, případně zkušeným kolegům, na menší jsem prostě měl aplikaci v mobilu. Jenže pak jsem přešel z Androida zpět na iOS a znervózněl jsem. 

Pokračujte ve čtení článku…

Sbírka mezi přáteli na Teplickou školu čili malá soukromá vzpoura proti tomu, že rasismus je zase normální

Dneska vás potřebuju. Někdy je mi ze situace v Česku opravdu těžko. Ne kvůli volbám. Ne kvůli prezidentovi. Kvůli nám. Škola u Teplic. Nadávky, výhrůžky na adresu dětí. Granáty a plyn (článek třeba zde). Když už si vysvětlím, že je to lokální výron frustrace a čekám její hromadné odsouzení, slyším jen ohlušující ticho. Je mi zle z takového ticha. Je čas si to říct na rovinu. Když vidíme zlo a mlčíme, jsme sami součást zla. Udělat jen to málo jako říct „je hnus navážet se do dětí, natož jim přát plyn“ snad nevyžaduje velkou osobní oběť. Stále snad jsme země, kde se smí ohrožování dětí odsoudit. Proč jsme to teda neudělali? Já původně pod dojmem své nevýznamnosti. Co koho zajímá můj pohled. Ale včera mi došlo, že čekám marně na to, až se dětí zastane někdo významnější. A tak jsem do té školy napsal s pár slovy podpory a otázkou, zda pro ně mohu něco udělat. Na něčem jsme se dohodli nebo dohodneme, to zařídím. Vás potřebuju na to, abych věděl, že nejsem sám. A ty děti a učitelé vás potřebují.

Zde na Darujme.cz jsem zprovoznil veřejnou sbírku. Vyndejte z kapsy mobil s bankovní aplikací nebo kreditku a pošlete cokoliv. Desetikačku. Stovku. Jak kdo chcete, jak kdo můžete – nejde ani tak o částku (sám nevím, co je dneska optimální dar), jako o to, že to uděláte. Já peníze 1.12.2017 sečtu a za nás všechny pošlu do té školy a vyřídím darovací smlouvu (což je důvod, proč nemůžete peníze posílat přímo jim, musí se vyřídit smlouva). A upozornění (které přidávám sem, do webové verze, osobně jsem vám ho zdůrazňovat nemusel): tohle prosím podstupte, pokud mě znáte, pokud mi věříte, že udělám, co slibuju udělat – a samozřejmě neposílejte peníze, bez kterých se neobejdete. Jde mi spíše o množství přispěvovatelů mezi přáteli, než o celkovou vybranou částku.

Stránka sbírky
(k vybrané částce na webu připočtěte cca 500 000 Kč, která se vybrala mezi přáteli)

Těžko vybereme peníze tak, aby se něco velkého změnilo. Nepostaví za ně nový barák, ale možná si líp vybaví učebnu počítačů, kterou chtějí dělat. Možná ani to ne. Ale uvidí, že nejsou sami. Uvidím to já. Uvidíme to my. Není to jen pro ně, je to i pro nás, pro všechny.

PS: Může se stát (a já to dost chápu), že už nechce dělat převody viditelně přes banku, ale raději anonymně (sám nikde jména přispěvovatelů nezveřejním, ale banka je zná). Takže peněženky na nejběžnější kryptoměny:
Bitcoin: 1CoKtG1Pj8LAr1KXX8siMRXQvjq2MVqFXc
Litecoin: LaUh9LewcSvUPogwxBGctQ42Ceh4xt2aFo
Ethereum: 0xd74F8dB4D9190BfeD5C09abb494EcC04fAAC93C1

PPS: Technická poznámka. Kdyby se stalo, že škola nakonec z nějakého důvodu dar nebude moci přijmout (zatím není, proč by nemohla, ale stát se to může hlavně), vybrané příspěvky rozdělím na půl a pošlu Lékařům bez hranic a Člověku v tísni. Vracet vám nic nebudu, to už je moc práce.

5G Jobs Offloading čili mizení práce kvůli sítím 5G

Infrastruktura mění pracovní příležitosti v místě, kde je – i kde není. Pozorovali jsme to u dálnic a víme, že je to obousečná zbraň. Dálnice přinese do kraje pracovní příležitosti, jenže nejenom ty lepší, ale i ty prekariátní, jakou nesou sklady, výrobní haly a montovny. Místo, kde dálnice není, může naopak těžit z odlehlosti a stát se rájem luxusnější verze turismu. Dopady jsou těžko odhadnutelné v globálu a zhusta záleží na lokální připravenosti, podmínkách a aktivitě místních lidí či existenci někoho osvíceného, kdo se do záležitosti ponoří a pohne ji svým směrem.

Pokračujte ve čtení článku…

Generační proměna

Ta generační proměna je zajímavá věc. Narážím teď na ni. Je mi přes čtyřicet. S počítači dělám od deseti let, v malíku mám věci jako Commodore 64, Amigu, STčko nebo XT a DR-DOS. Poslední programovací jazyk, který jsem fakt intenzivně používal se jmenoval Fortran (Assembler nepočítám). S internetem jsem začal v roce 1992 a zažil jsem všechno možné i nemožné. Začali jsme dělat první weby, první reklamu, první mobilní aplikace, vyvíjel jsem chytré mobily ještě než byly chytré. Snad to nezní neskromně, když řeknu, že o internetu a telekomunikacích mám slušný povrchní přehled.

Jenže je mi přes čtyřicet. A už ani tak nevypadám jako ajťák. Často dorazím na schůzku, kde lidi předpokládají, že ten postarší pán neví ani ťuk o moderních technologiích. A začnou mi vysvětlovat, jak se „musím dívat na možnosti internetu“ a tak podobně. Občas je to směšné. Obchoďák PPC, který trval na schůzce před tím, než mi dá slevu, kterou mi stejně dá, protože přesně vím, kam může jít. A který mi chce vysvětlit „ten klikací marketing“ a nedá si to vymluvit.

Občas je to pěkně namáhavé. To když přijde někdo, kdo mi vysvětluje, že to, co chci, chci blbě a mám to chtít jinak. Návrh jednoduchého webu se stává kardinálním problémem a návrh aplikace tragédií, kdy mě někdo tlačí do něčeho, o čem já vůbec nejsem přesvědčen a jeho jediný argument je, že taková je dneska zkušenost a je to jeho znalost. Jakkoliv nerozporuju, že jeho vertikální, lokální znalost může být větší, já mám své dobré důvody, proč něco chci, jak to chci. A očekávám dobrý argument, proč mám názor změnit a rozhodně neberu prohlášení „tak to dnes uživatelé chtějí“. Vždycky se mi chce začít křičet „kurva který? Najdu deset, kteří to chtějí jinak ty vole!“

Dnešní módou je „přesvědčit“. Kašlat na můj názor jako zadavatele. Prosadit svou myšlenku jako onu přidanou hodnotu nad zakázkou. Je to možná skvělý, když zadavatel fakt potřebuje poradit a tápe. Ne, když potřebuje udělat web B2B prodeje sklářských polotovarů, které nakupují nákupčí muži 40+ a navíc já nepochybuji o tom, co chtějí, když je intenzivně známe. Když máme intenzivní znalost toho, co fakt chtějí. A je mi hodně nepříjemné, když musím vysvětlovat, že zkušenost mi nechybí, chybí mi ruce k provedení zakázky a jsou věci, které prostě chci po svém, vím proč a je to moje podnikatelské riziko, ne jeho, takže ať je to po mém.

Je mi to nepříjemné i z toho důvodu, že vidím, jak se dotyčný nepřipravil na schůzku. Že ho ani nenapadlo dát si do Google jména účastníků schůzky, aby věděl, komu chce prodat. Mně by fackovalo, přijít takhle nepřipraven v době, kdy ty možnosti jsou, kdy na netu najdete životopisy, rozhovory i diplomky a disertace. Už mě od zbytečného přehmatu právě tohle zachránilo, informační parita je dnes levně dostupná.

A tak jsou z toho občas roztodivná setkání. A rozporuplné dojmy. Souvisí to s tím, že se blížím prahu dospělosti? Je opravdu dnes standardem neočekávat znalost internetu a technologií u lidí nad čtyřicet?

Blockchain v telekomunikacích: konec vlády mobilních operátorů

Je to zajímavé mentální cvičení, které by měl každý udělat ve svém oboru, když přijde nová „revoluční“ technologie. Tímhle cvičením odlišíte revoluci v tom, jak vás odrbat jako investora od revoluce v oboru. Vezměte si blockchain. Ve finančním sektoru jasný zásah (a potopená?). Co další obory? Co třeba telekomunikace?

Pokračujte ve čtení článku…

Dva životní příběhy lidí: boty a těžba kryptoměny

Tento týden jsem potkal dva zajímavé životní příběhy, nebo se mi dokreslily. Oba na téma „jak nezůstat šedivým“, jestli mi rozumíte.

Pokračujte ve čtení článku…

Velká analogová data a důležitost jejich otevřené analyzovatelnosti

Byl to původně marketingový buzzword americké firmy National Instruments, která se tím snažila prodat více svého počítání: Big Analog Data, Velká analogová data. NI dokládala, že firmy mají hromady dat z analogových senzorů a těm datům je třeba porozumět. Dojímavý příběh automobilu Landrover, z něhož v reálném čase padají data z pětiset senzorů a NI dodalo udělátor, díky němuž automobil jezdí. Laurin s Klementem by si mohli hlavu ukroutit údivem, že jim auto jezdilo i bez toho.

Pokračujte ve čtení článku…

Koho budu volit letos já a proč? Ty, co aspoň přemýšlejí i o výzvách budoucnosti. Piráty.

Internet se začíná plnit nesmiřitelnými vzkazy, kdo je nevolitelný a koho rozhodně může volit jen debil. Tak jsem si řekl, že popíšu, koho budu volit a proč bez nároku na to, shodit vaši vlastní preferenci.

České volby jsou pro mne utrpení. Zatímco v rakouské politice vcelku bezproblémů identifikuju, koho volit a jehož program i osobnosti jsou mi sympatické, v té české, kde mám taktéž volební právo, jsou to posledních patnáct let volby s výhradami, v horším případě menší zlo. Nejinak letos.

Protříděním toho, co se označuje program, jsem dospěl k volbě Pirátů. Proč? Pojmenovávají skutečně aktuální témata a uvažují nad nimi. U robotizace práce, AirBnB nebo Uberu nepřejímají nekriticky argumentaci ani jedné strany, ale uvažují tak, jak by měli: o přínosech a negativech. Nejenom, že mají názor, ale ještě před tím vědí, že mají mít názor a mají téma uchopit. To je strašně důležité: identifikovat téma, které se dostává k hranici důležitosti a je nutno mu věnovat pozornost.

Piráti jsou pro mě prototyp moderní evropské levice, aniž by se tak sami samozřejmě označovali, protože to by byl v Česku polibek smrti. Snaží se trefit do smířlivé politiky vyvažující práva slabších se svobodami, tedy něco, co je mi sympatické a co považuji za esenci moderní evropské „lehké levice“ (ne, komunismus není levice, to je zločin, abychom si to ujasnili). To je pravděpodobně ten důvod, proč o jejich volbě uvažuje stále více lidí.

Samozřejmě mají svou odvrácenou stránku a samozřejmě tu a tam dostanou nakládačku od novináře, který volí jinak a dává to znát. Neumějí v tom úplně chodit, i to je pro mě spíš dobrý signál. Podivné osobnosti – ty mají všude. Ano, nerozhodnost šéfa pirátů Bartoše v rozhovoru k otázce NATO je dnes otazník na obě strany, ale naprosto ho chápu. Jsme součást NATO, ale nechceme být nekritická součást NATO. Pro mě také je NATO obranný mechanismus, nikoliv nástroj k prosazování mocenské politiky v zahraničí a vést debatu o tom, co je v globalizovaném světě obrana a co útok je zcela legitimní, pokud se to děje věcně (což zrovna Bartoš ustál).

Dnes se stalo módou poukazovat pár excentrických jedinců a křičet, že kvůli tomu je strana nevolitelná. Kroužkujte na kandidátkách, ať signalizujete problém. Ale ideální stranu nenajdete.

Pro mě je nakonec řešením volit ty, kdo nabízejí když ne odpovědi, tak alespoň zamyšlení na otázky, které jsou podle mě podstatné a které tak mohou zviditelnit, přinést je tím na politickou mapu. Smutné je, že není větší nabídka a tak musím sáhnout po kompromisu, dobré je, že alespoň někdo se najde.

Na závěr dvojsmyslný vtípek pochycený od mé ženy: Piráty volí ten, kdo chce mít v gulagu wifinu. I proto jsou volbou pro mne, v tom gulagu, co nám tu Babiš vybuduje, bych alespoň tu wifinu jako světélko naděje chtěl mít. 

K čemu technologické firmy potřebují antropology

TL;DR: Posledních 15 let výrazně roste zaměstnanost antropologů v technologických firmách. Při návrhu produktu je potřeba někdo, kdo rozumí tomu, jak lidé v různých kulturách mohou chtít zařízení či službu používat. Největší zaměstnavatelé: vláda, Apple, Microsoft. V Česku ale chováme k softskills často opovržení a mezi techniky jsou brány nezřídka jako méněcenné. Pokračujte ve čtení článku…