Rozdělená společnost: příkopy, které si hloubíme sami

Dlouhou dobu jsem se věnoval a věnuji ruské dezinformační scéně a osvětě ve věci hybridní války Ruska. Kromě věcí, které jsou už dnes obecně známé mne zaujalo tohle: všichni se mne neustále ptají, zda mohu vyjmenovat ty, kdo za tím stojí a ukázat na jejich ruské financování. A to je ten háček. Nejsou to nějací ONI, kdo by za tím vším stál – nějací cizinci, které sem dovezla ruská armáda jako speciální výsadek. Jsme to my, jsou to naši vlastní lidé. Ti, kteří jsou latentně nespokojení a zpravidla upřímně věří tomu, že jejich cesta je lepší nebo je alespoň dobré vytvářet protiváhu proti oficiální politice. A proto je velmi obtížné s tímto přesvědčením bojovat. Nelze zformovat digitální armádu a „střílet digitální agenty cizích mocností“. Maximem možného byl seznam ruských agentů včetně kulturního atašé ruské ambasády, který byl předložen (znovu a znovu) české vládě ve Skripalově aféře, aby se z nich jako maximum možného poslali domů tři „odborníci na kulturu“.

Napsat článek na tohle téma je nesmírně nebezpečné a téměř zbytečné. Dostane se mi hromadného odsouzení ze všech stran. K tomu se ještě dostaneme. Pokud se rozhodnete číst dále, pokuste se tak činit s otevřenou myslí. Pokračujte ve čtení článku…

To je zase pidiaféra: Jan Ruml a Piráti

To je zase pidiaféra: Jan Ruml a Piráti. Dovolte mi malou rekapitulaci, ať si ta záležitost sedne na zem.

Pokračujte ve čtení článku…

Technologická revoluce ve volnoběhu

Víte, kdy vznikly poslední skutečné primární vynálezy? Takové ty vynálezy, co změnily svůj obor a jsou základem dalšího odvětví? Řekli bychom, že vznikají každý den. Ale není to pravda. Doba primárních vynálezů skončila v šedesátých letech minulého století. V roce 1954 mikrovlná trouba a s ní užití mikrovln. V medicíně roce 1957 antikoncepční pilulka. A v roce 1958 laser. Ostatní vynálezy mají základ v době ještě starší – třeba takový tranzistor v roce 1948 a počítače jako takové jsou ještě starší. Princip LED pochází z dvacátých let, první praktické výrobky se objevily v letech šedesátých.

Tento stav je mementem, o němž se stále neumíme kvalifikovaně rozhodnout, jak k tomu došlo. Běžný občan vnímá dnešek jako dobu překotného vývoje, tryskající inovace a chvátajícího pokroku. Jenže z pohledu skutečného technologického vývoje jde o drobné inkrementální vylepšování, jež dovedlo decentralizovanou vojenskou síť ARPANET určenou ke koordinaci odpálení jaderných zbraní k internetu bojujícímu o lajky a názory na zubní pasty. Pokračujte ve čtení článku…

Neznámí lidé a sůl země

Stačí mi otevřít si noviny, abych se dozvěděl, že téhle zemi už není pomoci. Zbídačená, s neschopným politickým vedením, zakletá. S obyvateli, z nichž polovina je dementní, druhá v emigraci či jak to říká její vlastní prezident. Bralo mi to chuť do života. Pak jsem přestal číst noviny.

Když se bavím s lidmi, je to úplně jiné. Země kypí životem, nápady, invencí. Pravda je, že invence se často musí vyřádit tam, kde jí je škoda – například v tom, jak věc uskutečnit a nezbláznit se z administrativy. Všímám si toho hlavně v posledních měsících, kdy kvůli Pirátům lítám po kraji a bavím se s lidmi, s nimiž bych se normálně nepotkával. Jen tady v Brandýse za poslední dobu: někdo tu zprovoznil obecní pec, jiný pořádá včelařský den, úklid parku nebo pouštění lodiček. Autogramiáda knihy místního autora o bitvě, kterou si už nikdo nepamatuje či vyprávění cestovatele.

Nedávno zemřel člověk, který stál za Twitterovým účtem Cvrliky. Občas jsme si napsali, vždycky jsem si říkal, kdo to tak může být. Jistě někdo známý, dobře psal, měl cit, to si nevypěstujete jen tak. A pak, když jsem si přečetl jeho jméno, neříkalo mi to nic. Ani Google neporadil. Byl to prostě jen takový obyčejný člověk, který něco dělal dobře a neměl z toho nic, než radost.

Okřídlený výrok říká, že tací lidé jsou solí téhle země, jejím základem a je to pravda ve všech směrech. Tenhle svět by nijak nechutnal, nevoněl, kdyby tu nebyly tisíce jménem takřka neznámých lidí, kteří se berou za to, aby byl život v něm lepší. Jsme požehnaná země, když jich tu tolik máme. Hledejme je, važme si jich, i když třeba teď hned jejich práci nepotřebujeme, jen proto, že jsou tu jiní, pro něž je potřebná. Pomohou nám přežít ty, kteří tací nejsou. A kteří z téhle země udělali něco, kvůli čemu je lepší neotevírat noviny. Třeba nakonec znovu najdeme hodnotu v lidech a jejich práci, ne ve slibech, kterými se nezarmoutí…

Oficiálně jsem členem České pirátské strany

V průběhu minulého týdne jsem se stal oficiálně členem Pirátské strany. Ale kvůli masakru v práci nebyl čas, takže pár postřehů a FAQ až nyní.

Pokračujte ve čtení článku…

Proč jsou boti takový problém při obchodování s kryptoměnami

Obchodní boti se stávají stále důležitějším prvkem obchodování s kryptoměnami, i když jsou zatím pod rozlišovací schopností začátečníků. A stojí za to o nich vědět.  Pokračujte ve čtení článku…

Kde se vzaly dva miliony voličů Miloše Zemana

Kde se vzaly ty dva miliony lidí, kteří dali hlas Miloši Zemanovi? Otázka v mojí bublině i v médiích, na kterou přicházejí hodně zjednodušené odpovědi. Je to ta méně vzdělaná část národa, zkrachovalci, ti hloupí. Vesničani. Rozhodli se kvůli svojí hlouposti.

Ne. Ukážu vám na jednom konkrétním příkladu ze stovek existujících problémů, že šlo o velmi racionální volbu lidí, kteří se dostali mimo systém a volí nesystémové lidi.

Měl jsem tu čest s výzkumem mezi Zemanovými příznivci. Hlavním důvodem výzkumu byla sice kyberbezpečnost, ale sociodemo se nedalo okecat. Pokračujte ve čtení článku…

Virálnost není virální

Vloni (!) jsem se na chvíli vrátil ke své zálibě, analýze dat ze sociálních sítí. A podezření se stalo jistotou. Virální šíření není vůbec virální tak, jak ho většinově chápeme. Představa, že váš odkaz si budou šířit tisíce lidí po sociálních sítích a tím se stane navštěvovaný, je z poloviny mimo realitu. A pro marketing na sociálních sítích je to důležité říct si to.

Teorie virálního šíření říká, že stačí odkaz rozšířit mezi dostatečně velký počet lidí a ti jej začnou sami šířit dál, pokud má alespoň nějakou chytlavost. Ti, kdo pracují s marketingem v sociálních sítích, mají určité latentní podezření, že takhle to nefunguje, protože to vidí na datech, zadavatelé ale tu představu mají: pošleme odkaz pár lidem a za pár dní budou davy na webu či službě.
Nebudou.

Ve skutečnosti má běžný uživatel sociální sítě téměř nulový virální potenciál. Jeho příspěvky i sdílení vidí pár lidí a i ti mu nepřikládají velký význam. Rozhodující je až to, když informaci sdílí nějaký vlivný (alfa) uživatel sociální sítě, který disponuje sociálním kapitálem: dostatečným počtem propojení a reputací, důvěrou lidí. Teprve, když takový alfauživatel odkaz sdílí, stane se navštěvovaným a dále sdíleným.
Proč?
Odkazů jsou mraky. Chce to dobrý důvod, proč věnovat svůj omezený čas právě tomuto odkazu. Fakt, že jej sdílí někdo, koho považujete za zajímavého, je dobrý důvod. A pokud vidíte ještě hromadu lajků, je to jen potvrzení. A pokud jste první, je to příležitost být první, kdo vyhodnotí, zda se i tentokrát alfa uživatel trefil.
Samozřejmě, že viralita do jisté míry funguje. Jsou více či méně lokální celebrity. Pokud někdo píše o jednom oboru, tu a tam jeho informaci přepublikuje i globální celebrita. Výhodné je to pro oba. Globální celebrita ukazuje, že má přehled a vidí důležité věci. Výměnou za to potvrzuje reputaci lokální celebrity. To je také důvod, proč stačí něco dělat dostatečně dobře, dostatečně dlouho a dostatečně výjimečně, aby si vás někdo všiml (pokud nežijete na pustém ostrově).

Odtud pravidlo, že sociální kapitál je monetizovatelnýJen to funguje mírně jinak, než se před lety předpokládalo – těch lidí, kteří něco rozšíří, není nekonečně. A je dobře na to pamatovat.

Na Metoo je zajímavé, kolik lidí se tváří, jak problematické je poznat obtěžování

Na #metoo mě fascinovaly dvě věci:
1) Jak rozšířené a tolerované je sexuální obtěžování a násilí
2) jak moc se i inteligentní lidé tváří, že mají problém poznat hranici mezi seznamováním a obtěžováním

Je to pro mne jedno z největších letošních zklamání z Česka.

Charakterizuje ho ztráta povědomí o spojitosti morálky a etiky na straně jedné a štěstí a blahobytem na straně druhé. Nejde o to, že by takoví dokonalí andělé museli být všichni, jde o to, aby bylo co nejméně takových, kteří nejsou a otravují vzduch názory jako „říkala si o to“, „když říká ne, myslí ano“ – protože to je ten samý jed jako „kdo nekrade, okrádá rodinu“ nebo „poslal bych je do plynu“.
Když tenhle způsob řeči tolerujeme, připouštíme tohle uvažování. Když se takhle uvažuje, byť u menšiny, tak se to taky jednou stane. I komunisty v Česku nebo nacisty v Německu zvolila statistická menšina.
Jestli vás teď napadla výhrada začínající „ale“, tak vás napadla špatně. Není žádné ale na obzoru. Jen chybná úvaha. Například o tom, že když se po startu kampaně v médiích zvýraznily i falešné obvinění, že je to spojitý problém. Není. Zlo A nemá spojitost se Zlem B – když budeme tiše tolerovat znásilnění, jak to dnes děláme, rozhodně se neztratí falešná obvinění, jen se přesunou do jiné oblasti. Špatně jsou obě zla, ale nejsou propojená, stejně jako nemůžeme ignorovat vraždy jen proto, že někdo může obvinění z vraždy použít jako falešné a vidírací.

Tohle je moje odpověď na to, proč jsme si zvolili Babiše i Okamuru. A co se musí udělat pro to, abychom si je příště nezvolili. Znovu pochopit vztah mezi morálkou a štěstím. Můžeme začít u #metoo.

Bitcoin insideři, věrozvěstové a vlnaři

Se psaním o bitcoinu je to teď těžké. Je to přesně ta zlomová doba v Česku, kdy se „přes noc objevila“ revoluce ve finančnictví. Co na tom, že je za ní mnoho let tvrdé práce, prostě se zjevila přes noc. A rychle naskakují ti, kdo chtějí jet nahoru na vlně. I v psaní a moudrých úsudcích. A protože všechny takové jevy jsou u nás tradičně revoluce přes noc, je těžké je rozlišit. Ty, kdo o tom něco vědí a ty kdo jsou lekci před vámi. Proč? Pokračujte ve čtení článku…

Pokud měl Darwin pravdu, budou nás muset inteligentní stroje zabít

Nakousl jsem v pondělí umělou inteligenci v autonavigaci Waze. Dneska bude zase řeč o umělé inteligenci strojů a robotizaci lidí, snad ale pochopitelně všem (tedy do určitého bodu). A omlouvám se, asi to bude delší. Pokusím se vysvětlit, proč se nás budou muset inteligentní stroje pokusit zabít. Pokračujte ve čtení článku…

Křišťálová Lupa 2017 a malá osobnostní ponaučení.

Včera jsem byl na udílení cen Křišťálové Lupy. Jedna z mála společenských akcí, kam se dostanu. A tohle bude o několika lidech z té akce. Pokračujte ve čtení článku…

Umělointeligenční asistenti a pochybnosti nad existencí svobodné vůle

Představte si, že máte elektronického asistenta, kterému dáte přístup do vašeho kalendáře i emailu, on tím zjistí, koho máte rádi a začne vám každý týden v neděli večer připravovat agendu na příští týden. Navrhne vám, s kým jít na oběd, komu poslat přání k narozeninám či k nové práci. Vy to můžete upravit, jenže fakt je, že s Bárou je fajn, už jste ji dlouho neviděli, oběd s ní je dobrý nápad. A s Lukášem jste v hospodě taky dlouho nebyli. A neprošvihli jste narozeniny mámy. I dárek vám to navrhlo.

Zajímavé na té myšlence je několik věcí.

Za prvé, takové programy už jsou, sice v různém stupni kvality a zveřejnění, ale zlepšují se a netřeba pochybovat o tom, že jednou dosáhnou požadovaného stupně kvality.
Za druhé je zajímavé sledovat, jak se k takovému programu budete chovat. Viděl jsem krátký výstup testů z Apple, kde se ukázalo, že v rozmezí 3-8 týdnů takovému programu povolí naprostá většina uživatelů vést komunikace autonomně. A to dokonce i tehdy, když program generuje chyby – prostě pak lidé šli na schůzku, kterou by si sami úplně nenaplánovali. (Apple ovšem test generovalo skupinou psychologů místo umělé inteligence, chtělo jen zjistit, jak se budou lidé chovat.)
Třetí otázka byla spokojenost. Většina testovaných uvedla, že program významně zlepšuje jejich životní spokojenost a partnerské vztahy. Menšina si stěžovala na časovou zátěž, kterou jim osobní schůzky generují, úpravou software na nižší počet osobních schůzek se i oni stali spokojenými uživateli. Jiné větší výhrady nebyly.
Čtvrtá otázka je ještě zajímavější. Co se stane s naší vnitřní entitou, kterou jsme dosud označovali za svobodnou vůli? V okamžiku, kdy jsme přistoupili na to, že počítač ví a zorganizuje vše lépe a my to jen provedeme, jsme ještě obdařeni svobodnou vůlí? Je manifestací svobodné vůle skutečnost, že můžeme vždy schůzku navrženou strojem zrušit, vzít zpět? Je svobodnou vůlí souboj mezi tím, chovat se sobě prospěšně na návrh druhých a chybně na protest proti lepšímu návrhu? Budeme si raději vědomě škodit, jen proto, že tím vyjádříme svoji svobodu? A neděláme to už?
Otázka pátá: jak se k sobě budeme chovat ve chvíli, kdy víme, že velkou část osobní komunikace začíná stroj? Vadí nám přání nebo pozvání, které nerozlišíme od autentického, když ho podle stroj v zastoupení člověka?
A otázka šestá, asi nejzajímavější. Když se takový asistent osvědčí, kde se to zastaví? Necháme jej řešit stále více svých osobních věcí, abychom měli čas na práci? Pracovních, abychom měli čas na sebe?

Budou naše životy hodnotnější, když je povedeme tak, jak nám budou stroje předepisovat se zahrnutím všech našich nejniternějších osobních preferencí, i těch, které si vědomě neuvědomujeme, nepřipouštíme?

Udělejte si mentální cvičení a tyto otázky si zodpovězte. Můžete si to přidat na profil Facebooku a za rok, dva, šest, deset vám to FB připomene. Uvidíme/te, jak se budou vaše preference měnit 🙂

PS: Ten problém už fakticky existuje, jen v jednodušším levelu a jmenuje se Waze (jo, ta autonavigace). O tom, jak se to ve Waze projevuje a jaké jsou s tím zkušenosti, zase někdy příště…