K čemu je nám novin a zpráv zapotřebí

V komentáři pod jedním z článku se Yuhů ptá, zda je potřeba vůbec noviny nějak financovat. “Nechme prostě noviny psát ty, které to baví a budou to dělat, i když je za to nikdo platit nebude. Jasně, je možné, že novin bude málo nebo žádné nebudou. Ale není to lepší než současný stav?” ptá se Dušan Janovský a je to otázka, která si žádá odpověď. Potřebujeme noviny a novinařinu?

První, tomu předcházející otázkou je, zda potřebujeme informace a zprávy. Novinařina není nijak staré řemeslo, což lze svést na nedostatečně rychlý vývoj tisku, papíru a řadu dalších technikálií, jenže tak jednoduché to není. Podstata novinařiny (té klasické) tkví v tom, že čtenář jest informován a tedy je zpráva tvořena s ohledem na něj, na jeho zájmy. Což byl koncept velmi nový, průlomový. Od pradávna totiž “publikování informací” bylo vedeno zcela jiným zájmem: snahou deklarovat nějakou mocenskou pozici, nikoliv snahou informovat čtenáře o eventualitách. Kosmova kronika nebyla psána za účelem informování obyvatelstva českých zemí o skutečném stavu věcí, ale vedena snahou ukázat vyvolený přemyslovský rod a panovníka (Břetislava) v příznivém světle. Z dnešního pohledu jde spíše o legendy, než o skutečný popis událostí, s čímž se také při analýze Kosmase historici potýkají. Copak si přibarvil, kde si “přitáhl deku” a kde psal pravdu?

Literatura do vzniku novinařiny byla ponejvíce propagandistická záležitost. A až do vzniku klasické novinařiny to tak zůstalo: četli jste oslavné texty aka kroniky, srážky názorů, traktáty jednotlivých myslitelů připisované mecénášům, ale až na výjimky neexistovaly jejich kritické rozbory. Ty přinesla až doba osvícení, kdy se pochybování, ptaní se a pátrání stalo součástí vědeckého diskursu stejně tak, jako kritická rozprava.

A to jsou také kořeny novinařiny takové, jaká by měla být. Když se říká, že novináři jsou hlídací psi demokracie, není to jen fráze, ale konstatování nutnosti. Je-li totiž demokracie vládou všech prostřednictvím volených zástupců, je třeba, aby se také všichni seznamovali s prací volených zástupců a s problémy, s nimiž je třeba se vypořádat proto, aby bylo možno zvolit ty zástupce, kteří budou schopni se s nimi vypořádat. Jenže to není možné z propagandistických spisků, ale jen z kritických rozborů, analýz a nezaujatých zpráv.

Zprávy se neberou jen tak někde, neplynou samy, ze vzduchu, ty musí někdo vytvořit – buďto novinář nebo PR oddělení a podle toho se s nimi také musí nakládat dále. Myšlenka, že vznikne “občanská žurnalistika” a zprávy se začnou rodit jen tak z občanské tvorby, je nereálná a je to jen objevování kola nebo tvorba drbů. Občanský žurnalista, pokud bude vnímavý a chytrý, se stejně jen dobere k postupům, které novinařina formálně používá, nebo bude jen tvořit drby, byť třeba zábavné. Jenže podstatou zprávy není být zábavná, ale být vyzdrojovaná, ověřené a kriticky analyzovaná. A k tomu je nám zapotřebí novináře, tedy někoho, kdo toto provede za nás, protože my sami na to čas mít nebudeme. A stejně, jako instalatér, doktor nebo programátor, by měl novinář odvést svou práci dobře a precizně.

Smutné je, že tohle nám dnes uniká. Novinářem se zve pisatel do Blesku, ačkoliv jeho dílo s novinařinou nemá nic společného – to je prostě kreativní malometrážní spisovatel. Novinářem se zve pisatel stranických tisků, Halo novin a dalších nátlakových periodik, ačkoliv i to je spíše publicista, ne-li rovnou propagandista. Nerozlišovat tyhle profese je to samé, jako webdesignerovi říkat programátor. Ano, taky je to maník od počítače, ano, taky dělá něco s kódem, ale tím podobnost končí.

Smutné je, že velká část naší společnosti nikdy nezískala schopnost tohle rozlišovat. Proč? Vzrůstající význam technického vzdělání a jeho společenské ocenění (penězi, které dnes jsou ekvivalentem společnského uznání) vynesl nahoru mezi “elity” lidi technicky vzdělané. Což je zajímavá změna, která zde dlouho před tím nebyla. Doposud (myšleno do vědeckotechnické revoluce) intelektuální elity tvořili lidé s humanitním vzděláním. Ostatně, i univerzity byly do té doby především humanitně založené a technické vědy jste mohli studovat až ve chvíli, kdy jste prošli humanitními předměty. To najednou vymizelo.

Pokud jste absolvent technické univerzity, pravděpodobně jste se nikdy nesetkal s řeckou filosofií, aristotelovským diskursem nebo církevními otci. Je to pro vás jen tmářství. Pokud jste intelektuál nové doby, je vaším základním dílem Raymondova Katedrála a tržiště, Gatesův Business rychlostí myšlenky, Jobsův životopis a Stopařův průvodce (podle toho, zda jste technolevice či technopravicové orientace). Ne nadarmo se o lidech technického založení říká, že jsou asociální a nedostatky vzdělání ve společenských vědách tuto asociálnost ještě prohlubují. Černobílé vidění světa, druhdy korigované humanitně vzdělanými elitami, najednou získává navrch. Už to není ani to “každému podle jeho zásluh”, natož “každému dle jeho potřeb”, už je to striktní “Android je skvělý, Apple nepoužitelná sračka, kterou nikdo soudný…” (nebo opačně).

Právě tenhle předěl, právě tahle černobílost, je morem dnešní doby a o to více jí vyhovují nesvědomití novináři (o nichž už víme, že nejsou vlastně novináři), kteří na černobílost přistupují. Kteří nenahlížejí kriticky, neanalyzují, ale postupují černobíle. Reforma školství? Co se o ní bude diskutovat, tak a tak to má být. Korupce? Všechny postřílet. Platy učitelů? Mají dost! Nezaměstnaní? Ať si najdou práci. Cikáni? Ať makají. Daně? Nezvyšovat! Zvýšit!

Tady se projevuje rozdíl mezi těmi, co rozumí a mezi těmi, co ví. Mezi humanisticky a technicky vzdělanými lidmi. To není nadávka, to je prosté konstatování faktu – rozumět a vědět, to je rozdíl. To není více a méně, to je prostě jinak.

Diskuse, kritická analýza, ochota připustit, že problém je komplexnější, že jeho přesné řešení neznáme a budeme ho teprve hledat, to je to, co nám chybí. Pokora naší vlády i nás samých připustit, že na mnoho otázek není nejenom jedna odpověď, ale dokonce ani nevíme, na co se ptáme. Chybí. Ochota připustit si, že bez celospolečenské rozpravy a co nejširší shody na tom, jak věci řešit, nebude naše společnost ani spokojená, ani prosperující. Chybí.

Tolik vám chci říct. Naletěli jste. I po doktorátu na FELu, titulu inženýra či alespoň dvou naprogramovaných frameworcích jste naletěli na ten nejstarší trik všech vlád: rozděluj a panuj.

Aby se nám tohle nestávalo, potřebujeme novináře. Dobré novináře. Ty, kteří kriticky zanalyzují, vyzdrojují, ověřují. Kteří dělají svou práci. I proto potřebujeme vymyslet, jak jim zaplatit, aby ti dobří neodcházeli mimo branži. Potřebujeme je stejně, jako dobré doktory, dobré programátory, dobré horníky.

A také potřebujeme být ochotni je poslouchat i přes to, že někdy nesouhlasíme, někdy se díváme do jiného obrazu světa, než jaký bychom chtěli vidět.

Potřebujeme obnovit své humanitní elity. Potřebujeme vědomí různorodosti. Ne fanatismus.

Na příbuzné téma lze pokračovat články:

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 15×, průměr: 4,87)
Loading...

28 komentářů

  • „Jenže podstatou zprávy není být zábavná, ale být vyzdrojovaná, ověřené a kriticky analyzovaná.“ Bohužel novinářů, kteří tohle dobře dělají, je tady pomálu. A vydavatelé je platit nechtějí, vydavatelé noviny vydávají, protože to je jejich byznys, ze kterého chtějí inkasovat zisk. Novinář je pro ně jen položka v nevítané sekci náklady. A ty je třeba ořezat. Jak z toho ven?

  • Jak z toho ven? To závisí na čtenářích. Na nikom jiném. Když budou číst (a různou formou platit) jen dobré čtivo, bude vycházet jen dobré čtivo. Pokud budou chtít Blesk nebo Parlamentní noviny, dostane se jim Blesku a Parlamentních novin.

  • „Ochota připustit si, že bez celospolečenské rozpravy a co nejširší shody na tom, jak věci řešit, nebude naše společnost ani spokojená, ani prosperující.“
    Patriku, takhle to nefunguje. Veřejný prostor v demokratické společnosti je soubojem ideí, který se může, ale nemusí vést fér. Celospolečenská shoda je možná jen na tématech, na kterých vlastně nikomu moc nezáleží.
    Praktickou politiku vždy provádí vítězná frakce společenské elity a záleží jen na úrovni civilizovanosti daného národa, zda těm, kteří prohráli, je dovoleno zachovat si tvář, nebo se houpají na kandelábrech.
    Otevřeně propagandistický traktát i studie snažící se o objektivitu jsou oba pěšáci v souboji ideí a liší se jen svou mírou, nikoliv účelem.

  • Přestože s některými body mohu souhlasit a přestože nemám nic proti humanitnímu vzdělání, nerozumím důvodům pro formulaci základní premisy článku a nesouhlasím s ní.

    Proč by technické vzdělání mělo implikovat černobílé vidění světa, vedení striktních kategorických soudů a neschopnost dělat hlubobé analýzy? Řekl bych, že to je právě naopak. Většina technických oborů, pokud má být schopna něco reálně „vymyslet“ a vytvořit něco, co funguje, se bez kritického myšlení, rigorozního přístupu a důkladné analýzy alternativ neobejde. Lze možná říci, že technické myšlení je víc „rule-based“ (dědictví axiomatické výstavby matematiky), zatímco humanitní myšlení je víc „heuristics-based“ (dedictví filozofického diskurzu), ale například volba počátečních axiomů, na kterých stavím svou teorii nebo model vidění světa, je čistě filozofická otázka. Stejně jako by každá debata a argumentace humanistů měla vždy dodržovat modus ponens a další logická odvozovací pravidla (nebo přinejhorším používat aristotelské sylogismy), aby byla korektní a nebylo to jen bezcenné rétorické cvičení.

    Kategorické soudy o platech učitelů a daních a flamewary typu Android vs. Apple nejsou podle mě projevem či důsledkem technického vzdělání, ale jen broukpytlíkovský syndrom, který s druhem vzdělání (technické/humanitní) a dost často ani úrovní vzdělání nijak nekoreluje. Pokud to s něcím podle mě koreluje, tak s prostou neochotou lidí myslet. Myšlení totiž bolí, je to práce navíc a je to o dost složitejší než si zkratkovitě vytvořit černobílý názor a ten už jenom mechanicky obhajovat. Ale přesně tohle občas dělají i humanitně vzdělaní lidé.

  • Ludd: to je právě ta černobílá mýlka. Nesmiřitelný souboj spolu vedou politické systémy, kandelábry included. Nemůžete mít tak trochu komunismus a tak trochu demokracii.

    Politické strany v rámci demokratické společnosti by spolu v ideálním případě nic takového vést neměly a ani to není zapotřebí, protože v rámci systému má problém vždy nějaké kompromisní řešení. Příklad: majorita společnosti (>50%) se shoduje, že placené školství bude lékem na jeho kvalitu (opomeňme to, že to není dnes reálný příklad, majorita se na tom zdaleka neshoduje). Jenže významná minorita (třeba 30%) připomíná, že zásada demokratického vzdělání je dostupnost všem, kterou přímé financování vylučuje.

    Z toho ale přeci není východiskem pověsit odpůrce jedné či druhé strany, ale vymyslet model, který skloubí výhody obojího. Například přímé financování ano, ale s odloženou splátkou. Nebo fondem pro sociálně slabé. Povinnými stipendii. Modelů je hromada (ano, mají své pro a proti, co je nad rozsah komentáře, ovšem to samé pro a proti má přímé financování ve vztahu ke kvalitě vzdělání). A to je ten konsensus, který lze přijmout a na kterém se lze s většími či menšími výhradami shodnout… (a něco, o co se u nás nikdo nesnaží)…

  • MD: to je na dlouhé povídání (a něčí dobrou disertaci), proč to tak je. Souvisí to s různým nazíráním světa humanitního a technického vzdělání ve formě, v jaké se ho nám dnes dostává. Humanitní vzdělání primárně soudí, že více nevíme, než víme, technické implicitně naopak. To jsou takové ty jistoty jako „Bůh není“ versus humanitní „a co když…“. Ano, myšlení bolí. A pokud vás vlastní vzdělání podporuje v tom, nepřemýšlet příliš, ale přijímat axiomy, tak to o to více lidí svede k tomu nemyslet tolik bolestivě.

    Čímž samozřejmě neříkám, že NIKDO technicky vzdělaný nepřemýšlí, jen ta míra a směr je dosti jiný a v ohledu společenském (což je politika) nikoliv tolik účinný.

  • Mně zaujala část o náhradě humanitních elit těmi technologickými. Dovolil bych si doplnit jednu podle mě zajímavou noticku: důležitým faktorem je i specializace. Dnes doba, množství informací, trh, požadavky, … nepřejí široce vzdělaným osobnostem, ale specialistům. A specialisté jsou často „fachidioti“, kteří jsou ve svém oboru špičkoví, ale v jiných oborech hluboko pod průměrem, a kteří navíc mají tendenci svůj postoj „to je mi jasné, to znám“ uplatňovat nejen ve svém oboru, kde to má opodstatnění, ale i kdekoliv jinde. A to je podle mě spíš příčinou té černobílosti vidění a soudů. Ale zase je fakt, že specialisté jsou častější v té technicky orientované části lidstva.
    Sám si zakládám na tom, že to se mnou není tak špatné 🙂 ale taky vím, že do skutečné renesanční osobnosti mám taky hodně daleko…
    A mimochodem, zprávy v poslední době raději nesleduju, na domácí nemám žaludek, na zahraniční zase motivaci. Co sleduju, jsou komentáře, názory, atd. na České pozici (doufám, že to není zakázaná reklama). Mají pro mě větší cenu, než „zprávy“, protože mi dávají příležitost se nad nimi zamyslet, polemizovat, vyvozovat.
    Tož asi tak.

  • Studuji humanitni fakultu na jedne ceske univerzite, ktera je jinak predevsim technicka a musim s autorem jednoznacne souhlasit. Nemam vzdelani na to, abych presne popsal ten rozdil v mysleni a uvazovani (mezi humanitne a technicky vzdelanymi lidmi), ale je tam.
    Vidim to dnes a denne, je mi z toho nekdy az spatne. Postradam empatii a schopnost racionalne uvazovat, hledat souvislosti a komplexni dusledky.

    Technicky vzdelani se casto uchyluji k atomizaci a zpravidla vzdy jsou presvedceni o spravnosti sveho nazoru. Pohrdani humanitnim vzdelanim, ktere s oblibou nazyvaji „soft skills“, je uz u nas takovy folklor.

    Clanek byl ale take o necem jinem a k tomu bych chtel neco dodat. Noviny (ty kvalitni) ctu take proto, ze jsou nejakym zpusobem ucelene. Nekdo vybral to podstatne a predklada nam to, cimz si vytvarime ten obecny ramec, ktery bysme meli vedet, sledovat. Na webu sposta lidi cte nadpisy a na zaklade nich clanek bud rozklikne nebo ne. V lepsim pripade si precte alespon perex. To je mor internetu, protoze tyto casti textu byvaji ruzne optimalizovane, aby vas zaujali.

    Tolik tedy proc cist noviny, alespon z meho pohledu.

  • Martine, jste trendový 🙂 Opravdu se čtenáři v euroatlantickém prostoru zase po desítkách let přiklánějí k názorovým a komentativním materiálům. Vysvětlení je takové, o jakém píšete ve svém příspěvku – chtějí vědět, co pro ně informace znamená a jak se projeví v jejich životě. Najdou si tedy média, která jim vyhovují světonázorem nebo prostě jenom užitečností, a pak je konzumují. Jinak by se z přemíry informací zbláznili, kdyby je měli sami hodnotit a zpracovávat.

  • Nemyslím si, že tomu tak je. Všechny substantivní atributy, které dnešní demokracie definují, vznikaly za tuhých a často nesmiřitelných bojů – všeobecné a rovné volební právo, vztahy zaměstnanec – zaměstnavatel, ochrana životního prostředí. Nebylo tomu tak vždy, na penzijní kasu za Bismarcka se asi celospolečenská shoda našla, ale takových témat není mnoho.
    Jak jsem napsal, veřejný prostor v demokratické společnosti je vždy soubojem ideí a to, zda se odehrává slušně, nebo za použití násilí je dáno úrovní civilizovanosti daného národa a momentátní společenskou náladou.
    Ono by se také dalo namítnout, že demokracie je svým způsobem dosti „technický“ systém uspořádání společnosti, na rozdíl od přirozenějších („humanitnějších“) způsobů výkonu moci.
    Nehledě na to, že před osvícenstvím by tato debata nedávala celkem žádný smysl, takže z tohoto pohledu je moderní západní společnost produktem „technického“ myšlení osvícenství naroubovaného na předchozí humanitní základ, navzájem se ovlivňující, soupeřící a spolupracující.
    Jestli to nakonec nebude tak, že ono ostré dělení na technické a humanitní odpluje s naší dobou, která si sama se sebou beztak neví rady a naši následovníci to uchopí na trošku vyšší úrovni …

  • Patrick Zandl: Technické vzdělání by nikdy nemělo říkat jen „Bůh není“. To je potom špatné vzdělání nebo spíš cosi, co si na skutečné vzdělání jen hraje, ale ve skutečnosti to je jen kniha receptů. Technické vzdělání by mělo říkat „Na základě této a této logické úvahy a s přihlédnutím ke všem všeobecně uváděným argumentům pro existenci Boha lze usoudit, že Bǔh téměř určitě neexistuje“ (Dawkins, volně parafrázováno).

    Pokud si technicky vzdělaní lidé neuvědomují, že i sebelepší technické/formální systémy mají své limity (z fundamentálních důvodů, viz Gödel) a že se tudíž neobejdou bez „humanitního rozměru“, který by jim pomohl doplnit nový axiom, když z těch současných něco zkrátka nejde ani dokázat, ani vyvrátit, potom se z nich stávají technokraté. Ale i humanisté mají podobný protipól, který bych velmi zjednodušeně nazval „absolutní relativismus“.

    Určitě lze říci, že technické vzdělání koreluje se vznikem technokratů, zatímco humanitní vzdělaní koreluje se vznikem absolutních relativistů. Ale podle mě z ničeho neplyne, že by negativní působení jednoho extrému v politice a ve společnosti mělo horší důsledky než negativní působení toho druhého extrému.

  • S potřebností novinářů, tak jak je popisuje, naprosto souhlasím a je škoda, že většina lidí dobrovolně upřednostňuje zprávy typu blesk, před možností utvořit si vlastní názor na společenská témata.

    Nicméně k části o „technicky vzdělaných elitách“ mám názor úplně opačný. Myslím si, že by politice a veřejnému prostoru prospělo odbourání klišé, že „pan doktor (ať už práv či medicíny) je někdo a fyzik, jehož práci nikdo nerozumí, je jen podivín“. Bylo by fajn, kdyby tito technici přešli ze světa obchodu, kde jsou jak říkáte oceňováni spoustou peněz, i do politického života. Myslím, že by politice občas prospěla víc logika a chladné vypočítání, která varianta je pro společnost výhodnější, než empatické (populistické) ohlížení se na hlasy v příštích volbách.

    Přiznám se, mám technické vzdělání. Nestydím se za to, i když po přečtení vašeho článku jsem nabyl dojmu, že je to něco méněcenného. A kdybych si chtěl rýpnout, tak bych mohl připsat, že jste nám tu předvedl krásné černobílé dělení světa na humanitně X technické, a to bez hlubší analýzy či ověření a uvedení zdrojů.

  • M.D.> ta veta by mela znit spis: „Vzhledem k nasim moznostem a limitum neni mozne najit jediny pouzitelny argument, ktery by svedcil pro nebo proti existenci Boha“

    K veci: Nekteri lide se pochybnostem brani, nekteri je maji cely zivot. Nemit pochybnosti usnadnuje rozhodovani, ale clovek snadno muze spadnout do sebeklamu. Mit pochybnosti rozhodovani a s nim i zivot komplikuje, ale clovek zas muze prijit na vic veci, i kdyz nakonec nebude vedet, jestli vubec maji vyznam ci ne. A to jestli clovek pochybnosti ma nebo nema je imho dano hlavne povahou a jen malou roli hraje typ vzdelani…

  • Stejně jako většinu ostatních diskutujících i mě zaujalo to rozdělení přístupu humanitně a technicky vzdělaných lidí. Samo o sobě to dává smysl a některé příklady z praxe to potvrzují (diskuze na root.cz apod), ale je tu jeden dost podstatný protiargument. Všeobecně se ví, že v současné době je nouze o technicky vzdělané pracovníky, převládá odpor k matematice a většina mladých lidí jde studovat humanitní obory. A to by dle toho článku znamenalo, že jsme národ přemýšlivých, kritických lidí, kteří jsou schopni se na problém dívat z více směrů. Bohužel ale realita se zdá být pravým opakem, což vyznívá i ze samotného článku.

    Dost často se mluví o tom, že matematika ztrácí na popularitě, protože většina mladých lidí je líná přemýšlet. Jenže když pak takový člověk s tímto přístupem jde studovat humanitní vědy, tak těžko z něj vyroste „intelektuální elita“. Naopak se mi zdá, že špičkový technický odborník, běžně zvyklý ve své práci analyzovat problémy a hledat kompromisní a praktická řešení, je mnohem lépe vybaven k tomu řešit společenské a politické otázky. Samozřejmě, můžou mu k tomu chybět jiné důležité předpoklady – schopnost empatie a tolerance, chápání různých potřeb lidí – ale k tomu by měli být všichni v optimální situaci vedeni již od základních a středních škol.

    Moderní člověk by měl mít základy z obou oblastí, jenom tak z něj nevyroste plochý jednostranně zaměřený člověk. I proto pořád považuji osmiletá gymnázia za jeden z nejdůležitějších prvků našeho vzdělávacího systému, protože jedině tam dostane mladý člověk pořádnou dávku z obojího.

  • Patrick Zandl se musi pri cteni teto diskuze usmivat, prispevky v ni (ano, i ten muj predesly) totiz presne vystihuji to, co napsal.

    Tleskam, fakt skvely text.

  • A kdyby nekdo netusil proc, tak je to proto, ze vsichni technici v diskuzi resi pouze technicke x humanitni vzdelani a prakticky vubec se nezabyvaji hlavni myslenkou clanku.

    A presne to ty zavery textu potvrzuje…

  • No samozřejmě jsem se při psaní svého komentáře pozastavil v duchu nad tím, že vlastně reaguji jen na jednu z okrajových myšlenek článku. Ale popravdě řečeno, co je na tom špatného? Znamená to, že mi snad zbytek unikl? 😉

    Článek je napěchovaný různými myšlenkami a motivy, z nichž s většinou souhlasím, nemám k nim co dodat či můj názor na ně není ještě příliš pevně utvořený, („nepřemýšlel jsem nad tím tolik“), abych se ho snažil někde prezentovat.

    Všichni řeší „technické vs. humanitní“ vzdělání, protože je to myšlenka, která z článku lehce vybočuje a hlavně je svým způsobem, jak už někdo výše poznamenal, ve své podstatě „černobílá“. Což je dost paradoxní vzhledem ke zbytku článku. A pokud to bylo naschvál, taková provokace pro čtenáře, tak se mi to zdá samoúčelné – asi jako když se Radek Hulán opakovaně opírá do Applu/Googlu/Linuxu/Firefoxu 😉

  • Velmi pěkně sumarizující článek. Díky. A co je tedy potřeba k tomu, aby byly zprávy o tématech, které je podstatné řešit na celospolečenské úrovni, pravdivé, o podstatě, hlubší a vyzdrojované? IMHO poptávka nebo veřejný zájem. Proč?

    Kdo potřebuje „kvalitní zpravodajství“? Kdokoliv kdo čte, jen ten kdo o tom přemýšlí nebo jen ten, kdo podle toho aktivně mění své chování? Kvalitní zpravodajství potřebuje minorita, intelektuální nebo mocenská elita. Ostatním stačí noviny jako výplň času, alternativa zábavy. Proto IMHO jde očekávat další úpadek novinařiny v masmédiích. Neví někdo, jak prosperuje Insider nebo něco cílícího na top čtenáře?

    Považuji za důležité upozornění, že hlídací psi demokracie jsou podřízení financí. Naučili jsme se šetřit a teprve pomalu zjišťujeme dlouhodobější důsledky. V nekvalitním jídle i té novinařině.

  • Mozna je jednim z duvodu, proc je humanitni vzdelani cim dal vice irelevantni to… ze je cim dal vice irelevantni. Samozrejme existuji vyjimky, ale obecne zacinaji byt „meke“ zanalosti opravdu dost zbytecne. Pokud mne dnes napriklad zajima neco o lidske psychice, tak je velmi casto relevantnejsi paper biologa nez text psychologa.

    Myslim, ze se s tim budou muset humanitni vedy samy popasovat. (= musi jeste jedna, dve generace vedcu vymrit, pokud ma Thomas Kuhn pravdu)

  • Jako člověk, který vystudoval jednu technickou vysokou školu a jednu humanitní vysokou školu nemohu souhlasit s článkem ohledně nadřazenosti humanitních škol.

    Chcete snad říci, že dnešní ekologické zásahy, které se nakonec ukáží škodlivé dělají technici? Biopaliva? Měření uhlíkových stop? Pěstování řepky namísto potravin?

    Sociální inženýrství ála „sebereme děti těm, kteří plácnou dítě přes zadek“ je jistě drsně sociální na rozdíl od antisociálních techniků – a v mnoha státech to tak funguje.

    Stejně tak takové humanitní psychologické výzkumy byly drsně sociálně a altruisticky použity k tomu, aby bylo možné více lidí zblbnout reklamou, podvést při obchodních jednání, nebo z nich aspoň vymámit více prachů – a často v tomto řetězci těchto „sociálně a pro člověka přínosně“ se nenalézá jediný technik, ale samí absolventi humanistických škol.

    Tyto příklady říkám, protože mohu srovnávat a nejsem si jistý, zda technický nebo humanitní směr něco říká – rozhodně ne to co říká článek.

    Nemám pocit, že by se před pár stoletími nelámalo v kole, nebo nenatahovalo na skřipec – v té báječné lidské době plné pochopení a sociality, protože technika ještě tehdy nenabyla vrchu.

    Čarodějnice se také upalovaly kdysi právě proto a jen proto, že v té době se příliš akcentovala technická studia, studia počítačů a elektorniky – a tím humanitní vzdělání nemohlo nastolik klid a mír mezi blížního až navěky Zandl ámen.

    Zkrátka to o těch humanitních studiích jako spáse lidstva je střelba vedle. Možná proto, že nevystudoval techniku a tak v rámci pošťuchování „technici“ versus „humanisti“ se neudržel a přidal si polínko proti technikům. Navíc nepodloženě.

    Miloslav Ponkrác

  • Tvoje analýza je možná trochu zjednodušená. Neb pokud by dnes měli všichni humanitní vzdělání, nic zásadního by se nezměnilo.

    Jde spíše o změnu struktury hodnot a to zejména společenských. Je jedno jestli zleva (kdy se za proletariát považuje i střední třída, která by měla primárně usilovat o samostatnost a nezávislost na státu) a i zprava, kdy zejména ti největší podnikatelé a firmy rezignovali na jakékoli společenské poslání a nejde jim už o nic jiného než o zisk.

    A že i novinařina je odrazem společnosti, je jasné že dnes ta opravdová novinařina mizí a ještě mizet bude. Ale to není jev posledních pár let, děje se to již dlouho. To, jaké to bude mít společenské důsledky, se lze jen dohadovat.

    Žádné společenské zřízení není věčné, jde spíše o to, v jaké se za par let či desetiletí promění to naše a jaká společenská poptávka bude po „vyzdrojovaných, ověřených a kriticky analyzovaných“ informacích. Spíše bych řekl, že opět na nějakou dobu převládne „snaha deklarování mocenských pozic“. Ale může to být i zcela opačně.

  • Je opravdu příznačné kam se diskuse stáčí – a jak opomíjí to podstaté: totiž že bez kvalitní žurnalistiky není demokracie a svobodná společnost tak jak ji známe možná.

    Honza položil zajímavou otázku: ‚Kdo potřebuje “kvalitní zpravodajství”?‘ a ve své odpovědi (k dohledání výše) se myslím opravdu mýlí – za prvé odpovídá na něco trochu jiného, totiž na ‚Kdo požaduje „kvalitní zpravodajství“?‘, a za druhé odpověď je že všichni pokud chceme žít ve svobodné a demokratické společnosti, nejen ti co si to kupují, opravdu sledují a jsou schopni pochopit.

    Je to podobné jako odpověď na otázku ‚Kdo potřebuje kvalitní silniční síť?‘ – určitě nejen ti co po nich opravdu pravidelně jezdí autem – ale celá ekonomika potažmo společnost.

  • Pavel> njn, ale za to si muze Patrik sam. Kdyby napsal 10 zajimavych stranek o nejakem tematu a mezi to vlozil jedinou holou vetu ve zneni „Holocaust nebyl“, tak by se diskuze taky tocila pouze kolem te vety. Priznacne to je, ale asi jsi nepochopil jakym zpusobem…

    Kazdopadne se obavam, ze ted uz tu diskuzi nezachranis 😉

  • hustodemon> Jsem jinej Pavel nez ten nahore, ale to uz je jedno.

  • Pokud nejsou ctenari, neni ani novinarina. Nebo ma snad nekdo pocit, ze neni novinarina a proto nejsou ctenari? A vydavat noviny pro par tisic ctenaru se dnes nevyplati. Respektive ani ti co by chteli kvalitu za ni nejsou ochotni vetsinou zaplatit.

    Lide zrejme uz po dobre novinarine netouzi. A to nejen u nas. Respektive nejsou ochotni ji konzumovat a platit. Staci jim vice ci mene bulvarni zkratky. Dusledky mohou byt sice zavazne, ale co s tim chcete delat?

  • Hloupé a škatulkovité
    „Ne nadarmo se o lidech technického založení říká, že jsou asociální a nedostatky vzdělání ve společenských vědách tuto asociálnost ještě prohlubují.“
    Přemýšlím co může vést někoho k napsaní něčeho tak hloupě generalizujícího až nenávistného. Opravdu mne nenapadá pravděpodobnější vysvětlení než že autor má hloboký mindrák ze exaktních oborů, na které takzvaně „nemá buňky“, a potřebuje si to odreagovat. Závěr o novinářích – našich spasitelích to jen potvrzuje. Nezlobte se, něco takového nelze brát vážně.

  • Odpověď na základní otázku v titulku je – „K ničemu. Nejsou vůbec potřeba 🙂 Vysvětlení je jednoduché. Zprávy i noviny jsou podřízeny tomu co po nás elita chce, ne tomu aby jsme se „nedejpánbů“ něco dozvěděli 😀 “
    Kdykoliv si od zpráv a novin odpočnu třeba na týden je mě nejen líp, ale věřte nevěřte nic důležitýho co bych „propásl“ se nepřihlásí. Tudíž „ergo kopyto“ nejsou důležité. Důležité je pro ty co nám je servírujou nás přesvědčit o opaku 🙂 Koneckonců je to jejich „práce“.

  • Diskuse se vubec nezabyva otazkou moralky, ktera je podstatna at clovek uvazuje „technicky“ nebo „humanitne“. A to ze se z nasi spolecnosti vytraci rozmer moralniho uvazovani je imho hlavni pricinou, kam svet smeruje. A hlavnim vinikem je imho ne-moralni ekonomie, tato humanitni veda, ktera se plne oddava matematice. Doporucuji k precteni knihu Ekonomika dobra a zla od pana Sedlačka, ktera se ve sve podstate rovnez zabyva technickym vs. humanitnim, i kdyz na jine rovine.

    Zakladni otazku, jestli nase spolecnost potrebuje kvalitni novinare je potreba vzit v sirsim kontextu. Totiz jaka je vlastne ta nase spolecnost, kam smeruje, jake ma hodnoty a jestli o kvalitni novinare vubec stoji a budou tak mit nejaky realny prinos. Protoze k cemu je vymyslet perfektni model financovani nezavislych kvalitnich novinaru, jestlize spolecnost o jejich praci stejne neprojevi vyznamny zajem?