Marigold.cz » O chcípáctví novinařiny, proč jsou noviny hnůj a co s tím konkrétně vy můžete udělat?
    FotonMag.cz         Chronomag.cz         Energomonitor.cz    

Moje kniha Husákův děda

Podrobnější informace o mojí povídkové knize Husákův děda najdete zde.

O chcípáctví novinařiny, proč jsou noviny hnůj a co s tím konkrétně vy můžete udělat?

3.9.2011

Kritika novinářů je dnes velmi oblíbená záležitost. Od premiéra Zemana ji postupně převzala většina politiků a z politiky proniklo přesvědčení o tom, že novináři jsou nemakačenskovská lemplovská žumpa společnosti i dále. V českých sociálních sítích nemine den, aby se někdo neopřel do novinářů s něčím, co je prý „klasický fail“, „jeden příklad z mnoha“ a další krásné paušalizující soudy.

Jsem novinář a teď přišla chvilka, nalít si čistého vína. Ano, česká média jsou žumpa, čeští novináři v zásadě břídilové. Jenže to je jen ta první půlka sdělení. Ta druhá, kterou už vy sami jste nedořekli zní: „stejně jako vy“. O tom bude tento článek, jenž jsem neměl čas napsat krátkým: o společenské situaci, novinářích a médiích.

Tento článek asi nemá smysl číst, pokud vám není přes třicet, to je takové malé varování do začátku. Nepopisuju problém, kterého byste si všimli a nedotknu se věcí, které umíte rozlišit. Tenhle článek už je opravdu jen pro starý nebo pro zajímající se.

S Martinem Malým sdílím mnoho myšlenek, ale v hodnocení současné celospolečenské situace se diametrálně lišíme. On je toho názoru, že se máme v zásadě dobře, jen pár lidí remcá. Já jsem toho názoru, že se ještě stále máme v zásadě dobře, ale stav společnosti je katastrofální, na hranici negativistické únosnosti, s prudkým zhoršováním v posledních pěti letech, k čemuž sice přispěla, ale nikoliv sama, ekonomická krize.

Začnu médii a jejich kritikou a mohu začít médii, za něž jsem zodpovědný, třeba Lupou. To, abych ilustroval, co mám na mysli.

Rozhodli jsme se být positivní a dát prostor novým projektům, startupům. A hned první, na co jsme narazili, je vcelku pochopitelná kritika, proč právě takový či onaký projekt. Pod články o „startupech“ se diskutuje o tom, zda ten či onen má smysl, výhrady to bývají vcelku logické, oprávněné. Nicméně startupisté je považují za podpásovku, za čecháčkovství, závist, nemístnou kritiku. Diskuse na Lupě jsou žumpou, píše Robin Raszka v návaznosti na diskusi o Resumesimo. Proč? Protože řada komentátorů usoudila, že služba je zbytečnou náhražkou existujících služeb, která nemá svou cenu a bylo zbytečné ji tvořit.

Tentýž Robin Raszka o chvíli později v komentářích ke článku o tom, že Twitter něco spouští, vyslovuje názor, že nechápe, proč byl takový článek napsán, když na amerických serverech se o tom psalo již v sobotu. Usoudil, že článek je zbytečnou náhražkou existujících článků, nemá svou cenu a bylo zbytečné jej tvořit.

Jak vidíte, shledávám mezi oběma komentáři rovnítko. Co sami kritizujeme, sami také činíme. Proč oba komentáře vznikly, je snadné zjistit: autor jimi inzeruje své povýšené přesvědčení, že on všechno věděl lépe a dříve, než byl stvořen svět. Psycholog by dodal, že tak zakrývá svou nejistotu pramenící z toho, že tomu tak není.

Ve skutečnosti jak zmíněná služba, tak zmíněný článek, vznikly v rámci přirozené interakce, kdy se autoři obojího snažili vytvořit něco, co by přiblížili uživatelům, o nichž věřili, že je mají či získají. Autor služby na tvorbu životopisů věřil, že bude zajímavé nabídnout nedrahou službu zákazníkům, kteří chtějí něco jiného, než Word šablonu či výtisk LinkedInu. A autor článku zase měl dojem, že najde řadu českých čtenářů, kterým zpráva z amerických serverů unikla. A abych do toho znovu zatáhl Robina, stejně je na tom jeho výtvor (Piictu). Ve skutečnosti jde o znovupřiblížení existujícího konceptu zákazníkům, přesvědčení, že lze znovu vzít fotografie a nějakým způsobem je nabídnout k zobrazování.

To, co je vklad všech tří výše zmíněných pánů, je snaha pojmout to jinak, než ti před nimi. Možná ne vždy zásadně a revolučně, ale v každém případě udělat další krok v iterakci k dokonalé službě.

Proč jsou česká média sračka?

Teď se vrátím k médiím. Jejich kritika je nepochybně oprávněná, jistě by mohly svoji roli plnit lépe, než plní. Proč novináři odbývají články a noviny jsou plné povrchních materiálů? Proč nevycházejí noviny na pár stránkách plné exkluzivních zpráv?

Na to vám myslím mohu odpovědět. Protože v médiích je to stejné, jako všude jinde – a to bylo to, co jsem chtěl říct oním úvodem. Jenže na médiích je to více vidět.

Bod 1: Podstav

V době krize v letech 2007-2010 se krize dotkla i médií a to hlavně prostřednictvím poklesu inzerce. Média začala šetřit a už před tím to nebyl žádný med. Jak se šetří v novinách? Zruší se řada míst, které jsou „vlastně zbytečné“ – stálý zpravodaj tu i onde, zruší se autoři, kteří mají na starosti výhradně jeden obor a místo toho dělají všechno, což umožní poškrtat jich půlku. Kde jsou ty časy, kdy o zdravotnictví psal v jedněch novinách člověk, který to měl vyhraženo, měl to obšláplé, každého znal a rozuměl řemeslu. Toho dávno vykopli, což mu nemuselo být moc líto, protože se svou praxí našel místo u farmakogiganta za dvojnásobek a teď se stará, aby jeho bývalí kolegové věřili (a hlavně psali) tomu, že máte své děti nechat očkovat. Sám o tom před lety napsal, že je to přinejlepším kontroverzní nápad (true story).

Jeho místo dostal elév těsně po nejnutnější praxi, dělá to za stěží třicet hrubého, což v hlavním městě stačí tak na nejnutnější splátky hypoték. Z toho také plyne, že dotyčný nebude zrovna konfliktní a při volbě nasrat inzerenta a zasmušit obchodní oddělení nebude zrovna přesvědčen o tom, že pravda zvítězí. Už s ohledem na filosofické, co je vlastně pravda?

Až (pokud) se elév vypracuje, hodí mu laso PR agentura nebo tiskové oddělení jeho oboru, dostane notně přidáno, bude mít o dost méně práce a služební Oktávo v metle, zatímco v domovské redakci mu nepropláceli ani lístky na vlak.

No a kromě toho dotyčný novinář už nedělá jen zdravotnictví, ale musí mít také názor na politiku k Lybyji (tam se prý válčí kvůli islámu), ekologii (takový ty brouci) a na řadu dalších témat, která je třeba zpracovat. A protože je v redakci podstav, už se ani nechodí na tiskovky, pokud to jen trochu jde a veškerá investigativa usnula, protože mít týden na psaní článku je luxus, který si redakce nemůže dovolit.

Tím nechci říct, že v novinách zůstali jen elévové, ale že se novin obecně dotklo snižování stavů pod kritickou hranici a také odliv zkušených. Nováčkům nemá kdo zkušenosti předávat, jsou hozeni a plavou.

Bod 2: Seriosnost nikdo nechce (vážně?)

Média se dnes stala zábavou. Mají ve většině případů bavit, nikoliv nutně informovat. Informace je drahá, nemá-li se opakovat, zábava je levnější, protože ta se opakovat může. A tak média plní stále znovu a znovu provařená témata, povrchní články bez znalosti pozadí, protože redakce v podstavu neměla nikoho, kdo by se s pozadím seznámil. U seriosních deníků jako MF DNES či Právo si na seriosnost hraje pár první stránek, z části ještě díky ČTK. Ale stejně je vhodné plácnout na titulku článek „Paroubek dostane za knihu milion“, ačkoliv je to pro seriosní zpravodajství zcela irelevantní informace. Brnká se na závist, celebritální jména, bohatství a sex.

Je to fáma, že čtenáři nechtějí seriosní a dobré zprávy? Těžko říct. Když se podíváte na náklady a čtenost nejseriosnějších ze seriosních, je to spíše bída. Z novin Hospodářky čteností konkurují spíše Lidovkám, než Blesku nebo MF Dnes. Respekt se ani náhodou nedotáhne na Chvilku pro tebe či bulvární záležitosti typu Šťastný Jim.

Tohle je efekt známý z celého světa. Intelektuálů a myslitelů nenajdete zase tolik.
Seriosní zahraniční média nikdy neměla náklady, jako tabloidy a bulvární noviny, jenže do krize fungovala slušně inzerce. Do krize se inzerenti rádi vystavovali v „chytré společnosti“. Inzerovat v Blesku bylo něco, jako říct o vaší firmě, že jste banda debílků a podvodníků. Neslušelo se to.

V rámci krize zaskřípalo i tohle smýšlení. Část inzerce se přesunula na internet, část na jiná tištěná média (hlavně bulvár), část se snížila přes tlaky na slevy a bonusy. Tím se oklikou vracíme k bodu, že šéf novin nemá jinou šanci, než propouštět. A z malé redakce už nemá mnoho jiné šance, než vydávat nekvalitní články, které by si dříve nedovolil. Když už nic, vsází se alespoň na „infotainment“ – tedy na mapky, grafiky, obrázky. Vypadá to dobře, zabere to dost prostoru, zvládne to i levný grafik a poberou to i méně zorientovaní čtenáři. Infografika byl dar z nebes, pokud vám připomíná zpracování dětských knížek, tak nejste daleko od pravdy a můžete chvíli googlovat, abyste zjistili, kdo s ní přišel …

Čili k bodu dvě si můžeme uvést: nejsou peníze. A seriosnost je drahá. Napsat polosmyšlený dojemný článek o sexuálních aférkách hvězdičky je levnější špás, než analyzovat důchodovou reformu.

Opravdu by se nenašlo dost zákazníků na seriosní noviny? Pamatuji se, jak jsme ještě před krizí s Honzou K. přišli s myšlenkou vydávat papírové noviny, které budou mít jen osm stránek a budou jen seriosní. A bude v nich všechno potřebné, všechno důležité. Obešel jsem pár investorů, pár magnátů, pár lidí z branže. Result? Obecné přesvědčení, že takové noviny by si nikdo nekupoval. Nakonec ani ti, kteří po nich volají. Proč? Lidé berou MF DNES proto, že je tlustá. Když tyhle noviny budou tenké, vypadá to divně. Vypadá to, jako reklamní leták. A navíc, hodně peněz nesou přílohy. Pročpak mají české noviny tolik příloh? Aby se k přílohám prodala oborová inzerce. Kolik inzerce vmačkáte na osm stránek? Mnoho ne. Jenže o výdělku novin rozhoduje inzerce, když není, není výdělek – peníze za prodej novin jdou z půlky na distribuci, ta druhá stěží zaplatí tiskárnu. Což, mimochodem, si porovnejte, kolik stojí noviny v Německu nebo UK.

Důvody, proč takové noviny nevycházejí, nejsou v tom, že to nikoho ještě nenapadlo, ale v tom, že nikdo nevymyslel, jak na tom vydělat. Vydávat takové noviny v nákladu 40 000 ks je obrovské riziko při investicích, které když vrazíte do realit nebo sluneční energetiky, vrátí se vám mnohem spíše.

Shrnuto a podtrženo: inzerce není dost na to, aby se zaplatila seriosní témata. Čtenáři na ně jsou, ale je jich málo, v Česku dost málo na to, aby se na takovém projektu dalo vydělat jen předplatným. Není to ale jen český problém. Financial Times mají sice mnoho odběratelů, ale to hlavně proto, že jsou vlastně celosvětový deník. A náklad? 450 000 výtisků, tedy zhruba jako český Blesk.

Nejseriosnější česká periodika se tedy snaží lavírovat mezi seriosními tématy a mezi plíživou bulvarizací, tedy mezi snahou zachovat zdání seriosnosti, ale zároveň ušetřit peníze a nabídnout témata, která budou čtená.

Chybí nám zázemí, tradice

Co chybí médiím zřetelně, je totiž zázemí tradice. Velká zahraniční média mají za sebou mnoho desetiletí nepřerušených tradic, média česká navazovala na totalitní pitoresknost. Největší české deníky se dostaly do rukou málo významných zahraničních firem, od kterých velkou žurnalistiku nemůžeme čekat. MF DNES patřící duseldorvské skupině regionálního významu, stejně tak Deníky patřící pasovským. Od nich se inspirace a tlak na seriosní novinařinu čekat nedá a po pravdě, byl to již varovný hlas, který zněl při privatizaci MF.

I ta mladá generace českých novinářů si spíše zvykla, že je třeba vybruslit, než se držet zásad. Zásady neměly kde získat ani před tím, ani dnes, zahraniční majitelé nejsou inspirací, nejsou bičem, který se ptá „jak jsme to mohli vydat“, ale spíš se ptá „jak to, že jsme to neprodali“.

Samozřejmě existují jedinci, kterým to jedno není. Snaží se balancovat mezi marastem, který v médiích panuje, snaží se stěhovat z médií, do nichž právě nastoupil jako nový šéf někdejší šéf bulvárního média, akt v Čechách nikoliv vzácný. Pokud se v médiích nepohybujete, nepoznáte je podle jména, nebývají to ti známí a slavní, spíše si vzpomenete, že „ty noviny jsou sice na prd, ale tuhle jsem četl…“

Je z toho cesta ven?

Obecně řečeno, jsem pesimista, už proto, že takový je stav celé české společnosti. Nejde jen o média. Je možné, že v jejich případě se objeví nějaký filantrop, který ze svého zisku zadotuje roční ztrátu nějakého seriosního média – příkladem může být Bakala a Respekt. Jenže to jsou výjimky, mnohem spíše budeme svědky toho, jak investoři médií skrze ně ovlivňují společnost, jako se tomu děje v případě NOVA/CET21.

Chybí nám mediální etika, chybí nám vědomí toho, že média jsou specifický druh podnikání, který ovlivňuje více, než jen zaměstnance prostřednictvím své roční bilance. Řadu českých významných médií vlastní lidé, kteří jsou sami významně podnikatelsky aktivní v segmentech, které jejich média pokrývají, ať již křiklavé Euro/PPF, nebo Týden realitního magnáta Pawlowskeho či Bakalův Respekt. Můžeme věřit jen jejich filantropii, že svá média nepoužívají jako přidanou hodnotu ve svém podnikání – a taková víra je dnes málo.

Napsal jsem, že je moje osobní přesvědčení, že takový je stav celé společnosti. U médií si toho možná více všímáte. V televizi nic nedávají, zprávy jsou plytké, povrchní, noviny se nedají číst. Kdy jste ale naposledy měli řemeslníka, který práci neodflákl? Kdy vám v krámě neprodali kuřecí maso dopumpované vodou? Kdy vám místo férové zeleniny neprodal zelinář chemicky nadopované gumovatiny? Kdy váš programátor dodal věci v termínu? A kdy jste po něm nenašli hromadu chyb svědčících o tom, že svou práci odflákl? Kdy vy naposledy jste poslali odpověď na email ve lhůtě, kterou jste slíbili? A copak si nečtete tenhle článek, který nijak nesouvisí s vaší prací, ve své pracovní době? Kolik jste dneska ztrávili času na Facebooku a kdy naposledy jste si vzali v práci volno, když jste si museli zajít něco vyřídit na úřad?

Za každou z těchto činností by vás v pardubickém Foxconnu vyhodili po jejím třetím zopakování, v shenzhenském Foxconnu po prvním (legislativní rozdíl). Proto jim také v Pardubicích lidé rotují, jak na rotopedu.

Abych to jenom dokreslil a abyste si nemysleli, že si vyskakuju na chudáka Robina Raszku; to opravdu nechci, jen mi ten příběh utkvěl v paměti a plasticky dokresluje, co jsem chtěl říct. Tak přidám případ vlastní: jdu si takhle ve firmě k tiskárně, stojí tam Marek Antoš (pro ty, kdo nevědí, je to fakticky šéf šéfa mého šéfa), kouká na papíry, co z ní lezou, bere je a podává mi je. Jsou to moje letenky a itineráře na dovolenou. Právě jsem jeho firmu okradl o peníze, protože si svý soukromý věci nemám na pracovní tiskárně co tisknout. A víte, co je na tom nejhorší? Ne to, že jsem se zastyděl až v tu chvíli. Ale to, že Marek místo toho, aby mě seřval, mi popřál hezkou dovolenou.

Namítnete možná, že je to znak neformálního prostředí ve firmě. Ano, to možná jo, byl by, kdyby ve firemním manuálu (a ten tu existuje) bylo napsáno „používejte firemní prostředky pro soukromé účely, ale s rozumem“. Není. Jenom už všem přijde tak samozřejmé, že si něco drobného ukradneme, nebo když se ulijeme z práce, že to ani nekomentujeme. Ani to nestojí za to majiteli.

Ponaučení poslední, je to v nás

Všechno kolem nás totiž hodnotíme podle peněz a podle toho, jak málo práce jejich získání musíme věnovat. Větší borec je ne ten, kdo perfektně odvede svoji práci, ale ten, kdo se na stejné peníze méně nadře. Kdo to má na háku, kdo to nějak umí šolíchnout. Všude to rozhoduje: jaké má peníze, jaké má auto, jak málo je v práci. Už ani na pohřbech se nečte, kolik dětí vychoval, kolika spolků byl platným členem a co udělal pro ostatní. Asi proto, že by to bylo krátké čtení a to včetně těch dětí, kolik velkopodnikatelů je zná jinak, než z alba od sekretářky.

Vrcholem potravního řetězce v novinařině není být šéfredaktorem, protože to je hodně starostí. Vrcholem je být šéfem píáru velké firmy, kde máte platební kartu na obědy, káru, budget a personál pod sebou a firma těží z velké zahraniční značky, takže se na píár nepředřete. Vrcholem podnikatelského umění na internetu není udělat dobrou službu, kterou řada lidí používá, ale cokoliv, kde s minimem úsilí naděláte peníze. Jde o to, rychle nahrabat, nekoukat nalevo, napravo, na účtu stejně už nikdo nepozná, jak jste to nabrali.

Pozná, pozná to na stavu celé společnosti. A vrací se nám to. Dostáváme zpět i s úroky to, že hodnotu člověka umíme určit jen podle peněz a snadnosti toho, jak k nim přišel. Tím, že pořádnou prací se dneska člověk jen ztrapňuje, znemožňuje. Je to fakt smolař, že na svůj plný plat musí tolik pracovat.

Co s tím? Jádrem výše uvedeného není sdělení, že půjdu Marka napomenout, aby mě příště seřval, že mu kradu papír, ale to, že situace je všeprostupující a začít se má u sebe. Kázat ostatním nemá smysl. Proto to ani já většinou nedělám, tohle budiž výjimka.

Až každý jeden z nás bude dělat svoji práci poctivě, bez ochcávek, tak, jak slíbil, budou i česká média luxusním počtením a v Česku se bude dobře žít. Do té doby, až zase v pracovní době otevřete iDnes a bude vás lákat tweetnout si, co že je to za bulvár, pamatujte, že nemáte soudit, abyste nebyli souzeni.

To je zhruba to, co jsem chtěl říct. Snad tomu porozumíte.

Flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 20:42 - Líbil se článek?

komentářů 42

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 126×, průměr: 4,78)
Loading...


42 komentářů »

  1. Vicemene smutna pravda. A rozhodne ne jen u nas – coz je videt na nakladu tech FT. Nadeje je mozna v elektronicke distribuci – odsekne se castecne distributor (ano, Amazon si sezere hodne), tisk (stale zustane aspon nejaka prace na sazbe – i kdyz ctecky na to nejsou uplne haklive, PDF uz ano). A dal vicemene komunitni prace. Ale i tak jsou naklady obri – viz. OpenMagazin a boj o to malo co je. Openmobility teze jedeme tezce komunitne, jen ze nas to bavi. No a s dnesni dobou tabletu pomalu mizi i ta nadeje na ty komunitni veci (z toho clovek nic nenapise – psal o tom zrovna tusim zminovany Martin Maly).

    Hlavni co doporucuji jak si zmerit serioznost deniku je precist si neco z oboru, kteremu clovek rozumi a podle toho se zkalibrovat 🙂

    Comment by Rezza — 3.9.2011 @ 21:40

  2. Pane Zandle, vztah mezi stavem společnosti a kvalitou médií v naší zemi je dle mého názoru poněkud volnější, (spíše se ztotožňuji s odkazovaným článkem pana Malého), ale čím jste mne opravdu pobavil je věta:

    „…filantrop, který ze svého zisku zadotuje roční ztrátu nějakého seriosního média – příkladem může být Bakala a Respekt…“

    Pokud jste tím seriozním médiem myslel Respekt a filantropem pana Bakalu, tak se z toho průšvihu budeme opravdu hrabat velmi velmi dlouho…

    Mimochodem, nejen v odborných, ale i masových sdělovacích prostředcích vykazují vyšší kvalitu nikoliv výstupy kmenových zaměstnanců, ale velmi často spíše externistů.

    Kvalita novinářů se neodvozuje od periodika, ale jde IMHO napříč celým českým mediálním rybníčkem s tím, že existují periodika, kvalitou zcela nedotčená.

    Comment by Vít Blaha — 3.9.2011 @ 21:49

  3. Velmi široké a přesto stále trefné zamyšlení. Měl bych sice několik maličkostí (ono i v PR agenturách se maká často do krve /stresovaný klient nikdy nespí a také redakci je dobré vycházet včas vstříc/ – a žádné astronomické platy za to také zpravidla nedostanete), ale pod většinu bych podepsal. Nakonec, je mi 30+, prošel jsem si redakcí, pár let starostmi šéfredaktora (byť malého, odborného média), hlubokými zákopy PR a teď se tluču na volné noze – takže mám (aspoň zhruba) podobná východiska k hodnocení situace. Nejen, že stav médií je odrazem společnosti, totéž platí pro služby, politiku a vše okolo. Kolikrát jste opravdu spokojeni s prací/komunikací vašeho doktora, architekta, opraváře? Já stále méně a méně často. Ale šance tu je: Dělejte věci poctivě, průšvihy nelakujte na růžovo a práce si vás nakonec najde. Jen se u ní pak nesmíte zbláznit – budete jí mít až moc. Poctivost se totiž i dnes vyplácí (a když už ne velkými penězi, alespoň zájmem, pozorností a vlastním dobrým pocitem).

    Comment by tomulinek — 3.9.2011 @ 21:54

  4. Mluvite mi z duse, vyborne zamysleni. Chtelo by to tady vice Tomasu Batu a mene spekulantu a kverutalntu

    Comment by Mirek — 3.9.2011 @ 22:04

  5. Vynikající článek, děkuji.
    Měla bych jen drobnost – strávit nikoliv ztrávit. („Kolik jste dneska ztrávili času na Facebooku…“)

    Comment by Naja — 3.9.2011 @ 22:05

  6. Soukromě si myslím, že díky internetu se během několika let vydavatelé novin jako takoví budou muset radikálně změnit nebo umřou hlady. Stejně jako hudební studia a stejně jako knižní vydavatelé.
    Dovedu si představit model periodika, které bude jen pečlivě agregovat články od freelance novinářů/bloggerů/nadšenců/odborníků.

    Comment by DT — 3.9.2011 @ 22:35

  7. velice dobra analyza diky

    Comment by jm — 3.9.2011 @ 23:06

  8. Nemyslim, ze je to tak hrozny. Ted nohodnotim media, ale stav spolecnosti. Mam spoustu kamaradu, kteri delaji pro neziskovky, penez za to moc neni, ale ma to smlysl. Pripadne to delaji po praci, jako jakysi konicek.

    Taky mam kamarady, kteri rozjizdeji firmy (jsou to startupy, ale asi tomu tak nerikaji) a misto PR po ceskych mediich (ktere je pro vetsinu startupu z obchodniho hlediska uplne na nic) proste makaji. Treba jeden priklad – byvaly kolega dela uz 3 roky na hre – http://www.minerwars.com, 2 roky na tom delal sam, tedka ziskal investici, nabral lidi a za dali pul rok tuhe prace z toho snad bude prvni verze produktu. Je za tim fakt hodne prace. I takovi lidi jsou, ne ze ne. Ne kazdy jede na rychly prachy. A stojim si za tim, ze z dlouhodobeho hlediska se to vyplati.

    Comment by Jindra — 3.9.2011 @ 23:38

  9. S clankem souhlasim, jenom bych doplnil, ze problem je i v cestine a velikosti nasi zeme. Kdybychom mluvili nemecky, cetlo by onech 40 000 FAZ, NZZ, HB nebo FT D, dotycne noviny by nam venovaly denne jednu stranu, protoze podstatnych zprav z CR stejne denne vice neni a vsichni by na tom vydelali.

    Jeden z mych prvnich klientu mi rikal: „Ctu jenom Financial Times. Pokud se v Cesku deje něco podstatneho, dozvim se to i v nich. Vse ostatni, co se pise v ceskych novinach, jsou jenom prelozene zpravy, podruznosti az nesmysly.“

    A kdesi jsem cetl povzdech, ze jeste kolem roku 1900 jste si mohli v Berline, Praze i Vidni precist jedny noviny. Muze se nam to zdat divne, ale vetsina obsahu pro NYT, WP, WSJ i USA Today je také stejna pro NYC, Oklahomu u LA.

    Comment by Robert Nemec — 3.9.2011 @ 23:49

  10. Perfektní i komentáře, zejména souhlasím s „tomulinkem“ . Jinak makám také soukromě, takže čas na čtení novin už vypršel a musím teď makando grando ( i v SO i NE) Jinak práce mám, že nevím kudy kam. Cpož potvrzuje slova „tomulinka.
    Přeji všem čtenářům pěkný víkend.

    Comment by václav — 4.9.2011 @ 7:01

  11. Drobně tě poopravím: Netvrdím, že „pár lidí remcá“, nikoli! Vím, že remcá (a remcání je první příznak frustrace) velmi mnoho lidí, a já právě tvrdím, že ti, co remcají, se mají, objektivně vzato, mnohem líp, než jim připadá. Frustrováni jsou okolím – a nenamlouvejme si, že lidem třeba „vadí stav vymahatelnosti práva“ – to si většinou až někde přečtou, mnohem častěji jim vadí to, že svůj sociální stav porovnávají s ostatními. Když všichni měli stejné kulové, tak byli šťastnější. Dnes nejsou a roste tak frustrace, která se projektuje do remcání proti tomu či onomu.

    A k těm novinám – jo, máš recht. Pojďme začít od těch našich magazínů – vybudujeme rešeršní oddělení, nabereme lidi, dáme jim peníze… (pauza pro zasmání)

    Neměl Raszka na mysli spíš atmosféru žumpy, kde se nediskutuje, ale kde jeden druhému ukazuje, jaký je ten druhý kretén a ten první mistr světa, ovšem my na to musíme bezmocně čumět, protože to není vulgární, ani reklama, a tak je to „hodnotná zpětná vazba od čtenářů“?! 😉

    Comment by Martin Malý — 4.9.2011 @ 9:52

  12. luxus cist hodinu pri snidani FT si muzu dovolit tak max. Jednou tydne. Driv sem jednou tydne cetl vsechny ceske deniky. Dnes uz to nejde. Nemam na to ani cas ani nervy. Co bych uvital by byl tydenik o osmi strankach, kde by bylo na prvni strance pouze dulezite informace typu: dnes jsme prepadli Libyii, kalousek dostal deset let nebo ze od zitrka se bude jezdit na silnici vlevo. Zbytek fundovane komentare od lidi co maji co rict. Chci mit prehled o tom co se v tomdle state deje, rad za todam nakou korunu ale ne vic nez pul hodky tydne. Ale nezajimaji mne veci, ktery zitra uz nebudou zajimat nikoho.

    Comment by ilja — 4.9.2011 @ 10:23

  13. Díky, Patriku, za smutnou a vcelku pravdivou úvahu nad situací v české žurnalistice. Bolestně jsem si to uvědomila posledních 14 dní, kdy jsem nebyla v Evropě a byla „odkázána“ jen na CNN a BBC. Včera jsem viděla první televizní noviny v Česku a bylo mi smutno. Jak je propastný rozdíl mezi analýzou a strukturou nformací mezi CNN, BBC a českými TV stanicemi, jsem si nikdy nepřipustila. Podle mě je to v tom, že za informace nechce nikdo zaplatit. Už roky hledám na místním trhu titul, který bych si denně přečetla a zaplatila za něj – neexistuje. Ale uvědomme si jeden zásadní aspekt – statistiku – z jejího pohledu jsme jen nepodstatnou částí populace, která chce něco jiného a taky to dostává.

    Comment by kateřina — 4.9.2011 @ 10:35

  14. Pekny a vystizny clanek. Pridavam odkaz pro pribliznou predstavu o tom, jak „kvalitne“ dnes pracuji renomovane PR agentury:

    http://businessworld.cz/rady-nazory-zkusenosti/nejpitomejsi-tiskova-zprava-mesice-7844

    Comment by Dexter — 4.9.2011 @ 11:34

  15. Pěkný článek, souhlasím s tím, že každý na sobě máme co zlepšovat (a tím zlepšit i společnosti). To tvrdím docela dlouhou dobu. Už dlouho cestuji a/nebo žiji v cizině a to mi dalo určitý nadhled nad naší krásnou kotlinou a nad tím, jak se věci mají jinde. A přesně tento nadhled podle mě v naší společnosti chybí. V řadě věcí jsem se uklidnil zjištěním, že „na západě“ je to v zásadě stejné — místy lepší, místy horší. Žádná společnost není ideální a „čecháčkovství“ je jen určitá póza pramenící z neznalosti.

    Když se vrátím domů, tak se musím jen smát, jaké kauzičky jsou zase na stole. Když jsem venku (v současné době si užívám portugalské škrty), tak vidím ty samé kauzičky, jenom okořeněné místním naturelem. Je to stejné… (stejně špatné).

    Asi před třemi týdny jsme si byli zasportovat s mým velmi dobrým kamarádem a samozřejmě jsme se dostali v našem hlubokém rozhovoru i ke stavu společnosti. Oba jsme na gymplu byli volnomyšlenkáři, punk, kapela, růžové brýle. Docela mě pobavilo, když mi říkal, že na Česko jsem již moc prudérní ve svých názorech (a na Portugalsko zase moc otevřený). Ne, nelíbí se mi, jak jedena z nejstarších a nejdůležitějších institucí, která definuje už počátků našeho věku lidskou společnost — rodina –, ztrácí „na popularitě“. Nelíbí se mi, že našimi idoly jsou zloději, podvodníci, drogově závislí a/nebo pornoherci. Ale to jsem asi opravdu moc prudérní.

    Chci poukázat na to, že názor „tam vedle to je jednoznačně lepší“ je mimo. Pokud chceme něco změnit (a já chci), začněme u sebe. Nebaví vás denní zpravodajství na iDnesu? Najděte si jiné: já jsem se cca po měsíci ustálil na mixu rubrik z ČT24 a Rozhlasu. Nebaví vás, jak společnost funguje? Začněte na sobě a svých dětech. Jednodušší už to nebude.

    Nakonec si stejně jako Martin Malý myslím, že spousta těch, co remcá, se má dobře. Jen by měli více přemýšlet.

    Comment by Michal Pulda — 4.9.2011 @ 13:33

  16. Neztotožnil bych se s tím závěrem. To, že se stav společnosti zhoršuje bohužel nelze změnit. To, jakým směrem společnost kráčí, nemůžeme ovlivnit. Ani volbami, ani tím, že budeme sami jako jednotlivci „lepší“ ani čímkoliv jiným (házením oblázků do řeky její tok neusměrníte). Ty důvody, kvůli kterým se to děje jsou natolik velké, že s tím nikdo nic nezmůže. Jako nemůžeme ovlivnit povahu člověka (myšleno obecně lidí; u jedince samozřejmě lze), nemůžeme ovlivnit povahu společnosti. Vše probíhá samovolně.

    Má sice možná smysl nekrást papír, ale ne pro „blaho společnosti“, ale spíše pro osobní „čisté svědomí“ a vlastní pocit, že nejsem prevít (pokud je člověk ten typ, že mu to „ochcáváním“ na sobě samém vadí; což by mělo).

    Se stavem ve společnosti je potřeba se smířit a jít dělat něco užitečnějšího, než je snaha o celospolečenskou změnu.

    Comment by Mordemy — 4.9.2011 @ 14:26

  17. V roce 2008 se řešil na Lupě pokus o „loupež“ domény kariera.cz. V roce 2010 byl tento zjevný nesmysl soudem definitivně zamítnut a nevzpomínám si, že by o tom na Lupě vyšla zprávička. Jsou to maličkosti, ale zamrzí.

    Comment by Jan Angelovič — 4.9.2011 @ 14:32

  18. Hezký filosofický příspěvek, přesně to, co my, kterým je 30+, často řešíme. Zrovna tak většina komentářů je hodnotných. Člověk má hned radost, když se může ztotožnit jak s článkem, tak i většinou příspěvků.
    Téma je to však rozsáhlé, všeprostupující a celospolečenské.
    Jen heslovité reakce: nejsou náhodou komentáře, i když obsahově věcné, avšak plné překlepů a bez diakritiky indikátorem, že autorovi o kvalitu ani tak nejde? Pokud člověk není náročný k sobě, není ani k druhým a jak se dříve tradovalo „náš zákazník, náš pán“, tak kvalitu v obchodě/médiích/od řemeslníků/atd. neuvidíme, dokud budeme podporovat šlendrián (aneb, proč nechávat spropitné, když obsluha vázla).
    Další poznámka: s tím ČTK jste to Patricku myslel vážně? Zajímavé ale, že nikdo (tedy vč. komentářů) nezmínil server Česká pozice, nebo byla řeč jen o papírových médiích?

    Comment by Funtom — 4.9.2011 @ 17:36

  19. CITUJI: Kdy vy naposledy jste poslali odpověď na email ve lhůtě, kterou jste slíbili? A copak si nečtete tenhle článek, který nijak nesouvisí s vaší prací, ve své pracovní době? Kolik jste dneska ztrávili času na Facebooku a kdy naposledy jste si vzali v práci volno, když jste si museli zajít něco vyřídit na úřad?

    Ne emaily odpovidam vcas.
    Ne, ctu si ho doma o vikendu.
    Na Facebook nechodim.
    Nad tim poslednim jsem premyslel, co je spatneho na tom vzit si volno, kdyz clovek potrebuje neco vyridit na urade. Az pak mi doslo, ze nekteri to delaji v pracovni dobe.

    No, hodne lidi svou praci flaka, to je pravda. Ale ne vsichni. Ja treba ne a pracuji v polostatni firme. I dobre remeslniky znam i kdyz pravda, na dobreho truhlare jsem narazil az na poctvrte.

    A otazka zda se to da zmenit? Jiste ze da, kazdy musi zacit u sebe. Treba lupa by mohla prestat vydavat tyto otresne bulvarni a ostudne titulky: http://www.lupa.cz/zpravicky/doom-a-doom-2-uz-nejsou-v-nemecku-klasifikovany-jako-porno/

    Comment by Petr — 4.9.2011 @ 17:59

  20. Jan Angelovič: tak to můžu vysvětlit docela jednoduše. Nemáme prostředky na to, sledovat soudní spory. Když neprojdou monitoringem tisku, nebo nám o něm zúčastněná strana nedá vědět, tak se o tom prostě nedozvíme. Zřejmě to žádná ze stran nepovažovala za tak důležité, aby to nějak veřejně proklamovala…

    Comment by Patrick Zandl — 4.9.2011 @ 20:37

  21. Tohle bude vysoce hodnoceny text. Kniha Job je v jistych kruzich taky hodne popularni.

    Patricku, vy zrovna jste v pozici, na ktere uz mate moznost veci ovlivnit. Misto place, jak se vsichni snazi se vsim vydrbat (rekl bych, ze to vypovida trosku o vasem okoli, ale to laciny bodik), zkuste ukazat jak vycuranky, kteri zkousi se zadanou praci vydrbkavat, potirate.
    Lidi nejsou rizeny jenom touhou po penezich, nepenzni oceneni jejich prace, vedomi dobre vykonavane prace taky dokaze svoje.

    Zrovna vas zamestnavatel, iinfo, ma ve svym portfoliu odborny web, ktery uz nepada do moji oblasti myho hlavniho zajmu, ale kam obcas zajdu, protoze ho vede clovek, ktery tu praci dela rad a dela ji dobre.
    A je to videt.

    Plakat jako Job je snadny, ta myticka drobna prace je tezsi a otravnejsi…

    Comment by Solvina — 4.9.2011 @ 20:52

  22. Takhle dlouhý článek jen proto, že si tisknete v práci letenky? Neadekvátní reakce, řekl bych, příště to Markovi radši hotově zaplaťte, a bude to!

    Comment by Miloš Čermák — 4.9.2011 @ 22:37

  23. FT jsou noviny pro snoby. Mimo zpravodajství na úrovni agenturního typicky jedna, max. dvě zajímavé stránky věnující se jednomu tématu do podrobna a pár komentářů, které jsou zajímavé snad jen tím, že to XY píše v FT.

    Pro srovnání: The Economist měl podle Wikipedie v roce 2009 náklad 1.6M. Mnoho stránek týdně jsou původní články s hlubokým vhledem, o kterých referují agentury. Mnoho čtenářů netuší, kdo články píše, a novináři tak nezpychnou.

    Pro budoucnost: Nechť se čeští novináři uchází o (slušně placenou) stáž u The Economist a zjístí, kde je laťka jinde.

    Comment by Jakub Marecek — 4.9.2011 @ 23:40

  24. A co takhle noviny E15? splnuje vase pozadavky – nekdo vam napad ukradnul 🙂

    Comment by Michal — 5.9.2011 @ 7:27

  25. Privatizace MF – tím asi nemyslíte tu první, opravdu divokou, kdyz osazenstvo redakce po sametové revoluci vytunelovalo deník ÚV SSM do vlastních rukou a okradlo tím občany Československa? 🙂 Někteří aktéři tohoto v MfD stále ještě působí (či tam píší komentáře), jiní zase sedí v jiných novinách či časopisech. Od lidí s obdobným morálním profilem se seriózní nejen žurnalistika opravdu čekat nedá.

    Comment by Garfield — 5.9.2011 @ 9:42

  26. S článkem souhlasím. Jen doplním k poslednímu odstavci a k morálce: Morálka upadá taky proto, že lidi nemaji víru. Kdo se bojí Boha a čte bibli a/nebo chodí do kostela se brzo dozví, že není důležité mít peníze, ale něco pro ostatní udělat a mít pořádnou rodinu. Případně se může i pomodlit za lidi co dělají v píár.

    Comment by jan — 5.9.2011 @ 13:26

  27. Patricku, podnětné zamyšlení, díky.

    Já bych to možná shrnul trochu jinými slovy: co nás jako společnost sráží dolů je ostentativní pohrdání opravdovou profesionalitou. Lidé nedělají práci profesionálně, aby to nevypadalo že to „žerou“. Od řemeslníků po politiky, za které si nevolíme státníky, ale nařvané vychcánky – kteří zjevně podstatné části voličů imponují.

    Jasně že generalizuju, ale výsledky voleb a úroveň průměrného řemeslníka jsou snad zřetelným odrazem lokálního zeitgeistu… když píšu „lidé“, mám tím na mysli „dost lidí na to aby to zásadně ovlivnilo směrování celé společnosti“.

    Comment by Pavel K. — 5.9.2011 @ 18:32

  28. No, peníze jsou dobrý sluha ale špatný pán. Problém je v tom, že tohohle arogantního zmetka jen tak sloužit nepřinutíte.
    A co je vlastně v následující větě „jsem jeho firmu okradl o peníze“ klíčové slovo? Okradl nebo peníze?
    1. Jestliže peníze – i kdyby to bylo čtyřicet stran a barevně, je to tak stovka. Jsem rád že existuje někdo kdo z toho „z principu“ nedělá problém. Zvlášť když člověk který si (zbytečně) tiskne firemní e-maily může vyplýtvat daleko víc.
    2. Jestliže okradl – tady se zdržím komentáře. 😀
    A v firemním manuálu nebo kodexu taky nemusí být všechno, něco je natolik logické, že to nestojí za zmínku. Jinak skončíte jako s naším zákoníkem…

    Pro jistotu nebudu probírat tu dovolenou pro pobíhání na úřadech, ale co se týče zbytku toho odstavce – nějak se nám ta práce změnila tak, že se vytrácí radost s dobře udělané (nebo alespoň dokončené) práce. Proč a jak to by asi byly otázky na psychologa, já na to nemám.

    Comment by MH — 5.9.2011 @ 20:14

  29. Ta poznamka o tom, ze by ctenari melo byt aspon 30 let, je cisty a nefalsovany projev ageismu 🙂
    A ted vazneji – je podle me zbytecne hystericka, tohle neni o veku. Je mi 24 a s clankem v podstate do puntiku souhlasim – a nemam pocit, ze bych neco „nepobral“.

    Comment by Sisyf — 5.9.2011 @ 20:23

  30. Myslím že MH ilustroval moji předchozí poznámku velmi přesně: jde právě o tento princip který je tou skutečnou profesionalitou.

    Comment by Pavel K. — 5.9.2011 @ 22:26

  31. jan: az na to, ze vira v Boha je jedno z nejvetsich „piar“ … 🙂

    Comment by Radek — 6.9.2011 @ 16:27

  32. Není. Jenom už všem přijde tak samozřejmé, že si něco drobného ukradneme, nebo když se ulijeme z práce, že to ani nekomentujeme. Ani to nestojí za to majiteli.

    To mi nepřijde tak jednoznačné. Záleží na tom, kde člověk dělá. Jsou firmy, kde výše zmiňované všem opravdu přijde jako zcela automatická drobnost, kterou ani nestojí za to komentovat. Vztah bývá ale reciproční. Stejně tak zaměstnanec nijak nekomentuje, že dnes je třeba něco dodělat a on tu musí zůstat o něco déle nad rámec svých pracovních povinností nebo se ve svém volném čase účastní pracovních telefonních hovorů. Ačkoliv nic takového také nemá ve smlouvě. Prostě jednou vyjde vstříc firma zaměstnanci, jindy zaměstnanec firmě. Všem to přijde naprosto automatické a nehodné komentování. Ve chvíli, kdy se reciprocita významně naruší, to je pak problém, který každá strana řeší v rámci svých práv – přetěžovaný zaměstnanec odejde, okrádaná firma zneužívajícího zaměstnance vyhodí.

    Jinak se mi článek dost líbil, dal se napsat jednou větou – novinařina, stejně jako politika, je jen odrazem celé společnosti.

    Comment by Luis XVIII — 6.9.2011 @ 19:21

  33. Nejblbější možný komentář: k tomu není co dodat.

    Comment by Petr Koubský — 9.9.2011 @ 14:44

  34. Zajímavá analýza…. Dle mého názoru je chyba spíše v nedostatečném vzdělání valné většiny novinářů, které logicky vede k neschopnosti proniknout do popisované problematiky komplexněji a s nadhledem. Základní problém, který má evidentně i autor tohoto článku, je neznalost pravidel českého pravopisu (Lybyji, ztrávit, gumovatiny,ochcávky atd.) Předpokládal bych, že když někdo píše takovéto mravní ponaučení, tak si to po sobě aspoň přečte.

    Comment by kingtommy — 9.9.2011 @ 23:47

  35. Není to trochu pláč nad rozlitým mlékem? Ano, inzerce v tisku v roce 2011 moc nenese. Prodej DVD za 700Kč také ne. Stejně tak provoz koňských povozů nebo drátování hrnců. Možná je to důvod k zamyšlení, jak dodávat svým čtenářům větší/jinou HODNOTU?

    Namátkou, fascinuje mě, pokud je v nějakém médiu článek o zajímavé knížce, AUTOMATICKY tam není odkaz na Amazon, případně český eshop s překladem, stránky a tweet autora apod. Nejde ani tak o těch pár korun provize, jako o to, že se čtenáři usnadní VYUŽITÍ dodané informace. A tedy dodá důvod „být s námi“.

    Jinak zcela souhlasím. Pokud člověk nechce produkovat obsah žumpy a chce si vážit sám sebe, musí dělat něco jiného nebo dělat věci JINAK. Vím, lehko se to říká a hůře dělá. Na druhou stranu, skutečné problémy řeší trochu jiní lidé viz např. http://www.war-photographer.com/ .

    Comment by Roman Řípa — 12.9.2011 @ 9:50

  36. Zoufalá kvalita české žurnalistiky v komerčních médiích mě zase tolik netrápí. Žádný malý národ Financial Times nevydává a ani vydávat nemůže. Každý kdo chce náročnější denní tisk, může číst i noviny zahraniční. Navíc to nevypovídá o celkovém stavu společnosti. Rakouské noviny jsou rovněž žumpa, na kterou se místní intelektuálové ošívají a při tom země funguje relativně spořádaně a žije se v ní relativně příjemně. Stejně tak u nás spousta věcí funguje velmi dobře, ale není to tak na očích jako skandály nebo přední stránky „seriosních“ deníků…

    Co mě ale trápí je úroveň médií veřejnoprávních. Povýšenecké reportáže nedovzdělaných diletantů, kteří si nedají tu práci, aby zkontrolovali správné znění jmen osob o nichž referují.

    Navíc většina zakázek jde lidem, kteří mají v redakcích rozhlasu a televize nějaké kamarády. Všudypřítomná průměrnost z níž vybočuje skutečně pouze několik málo pořadů, jejichž tvůrci to dlouhodobě zpravidla nevydrží a odejdou raději do soukromých médií. Opravte mě jestli existuje nějaký pořad, který stojí za shléednutí, kde by bylo možné v zajímavém a moderním formátu zjistit, co zajímavého se stalo třeba v českém malířství, literatuře, moderní hudbě, filmu, divadle, školství…

    Rozdíl oproti zahraničí je tady vskutku propastný. Přinejmenším česká televize při tom disponuje skutečně nemalým rozpočtem. Etalon žurnalistiky by měl být nastaven u veřejné služby, podobně jako jsem to měl možnost sledovat v Británii nebo v Německu, ale i třeba v Polsku, ale Patrick se zde o rozhlasu nebo o televizi prozíravě nezmiňuje 🙂

    Comment by Joseph Pulitzer — 13.9.2011 @ 15:26

  37. Přesně tak. D-Fens rulez.

    Comment by falken — 13.9.2011 @ 23:14

  38. Dobrý článek (původní pěkný jsem škrtnul, na tom fakt není nic pěknýho..).

    K některým zajímavým komentářům chci doplnit ještě jedno, co může být snad i inspirativní: pro „normální“ lidi je strašně důležitý příklad, osobní příklad. Pokud jsou z médií krmeni jen výčtem lumpáren na nejrůznějších úrovních, včetně těch nejvyšších politických, nemají pocit, že by se sami měli chovat lépe. V této souvislosti si vždycky vzpomenu, jak před léty jsem měl oči navrch hlavy, když po rasových útocích na Turky v Německu jednak TV (teda německá) rovnou u těchto zpráv říkala, že je to špatné, jednak druhý den šli vedle sebe všichni čelní politici v čele demonstrace. Srovnejte si to s aktuální situací u nás – i v této situaci pořád politici bojují o kladné body pro svou partaj, až potom je tu nějaká snaha o řešení.

    Comment by HoBr — 30.9.2011 @ 17:51

  39. Á, Patrick Zandl dospěl do středního věku, má děti a dům 😉 A taky všechny ty starosti, které puboše netrápí, dokud nemusí vzít život do svých rukou (to už přituhuje) a nakonec se starat o jiné (kvalitativní skok z Bazénu do Bažiny). Úplně stejně nadávají mí spolužáci ze střední, stejně nadávali naši rodiče, stejně budou nadávat naše děti a my budeme pokyvovat z fotelu a usmívat se. Jak jsem se včera dočetl, morálka národa a mladé generace se řešila i v sedmnáctém století, předtím to bylo líto někomu psát nebo ty hliněné destičky raději rovnou rozmlátil vztekem. Důvodem je jednoduše několik bazálních životních změn: vyjít ven už neznamená „prostě vyjít dveřmi“, jak jsem se trefně dočetl v „Líném rodiči“, ale postarat se navíc o kohortu nesvéprávných a vychytralých malých lidí se specifickými a dost nesmyslnými požadavky, pracovat znamená nacpat maximum do minimální pracovní doby (přičemž úsilí x čas je jak známo kladná konstanta), pak uspokojit děti a ženu (v tomto pořadí), v mezičase a v poklusu vyřizovat refinancování hypotéky a opravu bojleru, polykat vitamíny a doufat, že podzimní chřipka nemá nic společného s prasaty ani kuřaty. V takové situaci, opakující se 365 až 366x do roka, přerušované semtam jedním pivem před spaním a občasným vytuhnutím u pohádky, člověka prostě a jednuše *ere spousta věcí: že ztratil čas byť i jenom louskáním titulků v RSS, pod kterými nic obsahově není, Outlook zase sežral půl giga ramky a nejde ukončit, že se seká internet u Teletubies, nemluvě o tom kreténovi, který zvolil pro full screen playeru zkratku LEVÝ Alt+Enter, což si může s dítětem v náručí strčit někam, že se bluetooth napojuje kamkoliv jinam než na handsfree a jenom žere baterky. Že si zkrátka obecně ostatní neváží času, který mají a práci nedělají podle jeho představ, čili pořádně. A první nářky budou směřovány tam, kde to dobře zná, a další na všechno ostatní, archetyp „brblač starý fosilní“ 😀 Protijedem je zřejmě pořádně se vyspat a podívat se na svět jinýma očima, ty vyjeté koleje zkrátka přestanou být časem atraktivní –- i když malému jsem musel včera po třiceti minutách jeho chrlení vět prozradit, že už jej fakt neposlouchám (kontroval verši čkvk „já si to asi hodím…“). A taky si uvědomit, že v tomto věku jsme pro mladší přece jenom vzorem.

    Sorry, bylo to ve mně jako v koze 😀

    Comment by Myrra — 22.11.2011 @ 15:33

  40. Jediná cesta, kterou vidím, je aby to zafinancoval osvícený boháč typu Kellner, Babiš, Bakala a další.

    Comment by Tomáš Nový — 11.12.2011 @ 23:52

  41. Dobrý den. Se základní myšlenkou článku rozhodně musím souhlasit. I novináři jsou jenom součást degenerující společnosti. Myslím si, že zabývat se jenom jednou smítkou v oku a nevidět toho, co mrzačí celé tělo, duši, rozum a genetický základ civilizace, je zavádějíci. I novináři a všechna média jsou jenom nástroj používaný na řízení (a nebo zřízení) a ovládaní lidí. Je potřebné začat s kritikou anápravou nejen u sebe. Ale i těch, co Řídí a diktují jak a co máme dělat, co smíme nesmíme, co mohu a nesmím říkat, zda mám být boháč a nebo žebrák, jestli mohu žít a nebo budu beztresne zabit . Nejtešší smrtelné nemoci zaťínají v řídícím aparátu. Proto tam je potřebné hledat, proč se lidstvo zbláznilo, stalo žumpou a žene do samo-genocídy. To nejsou moje myšlenky. To jsou myšlenky pana učitele Ing. L. Balvína – novodobého moderního Sokrata. Marcela Vetráková

    Comment by Únia mužov — 20.12.2012 @ 12:36

  42. Text je prilis dlouhy a nese mnohe zasadni chyby – krize jeste nepominula.
    Nedostatek tradice apod, dalsi kecy, spis sracky. Prectete si Reportera nebo noviny z roku 1968, nebo Peroutku, Capka, a navymlouvejte se, ze jste jeste nechcal do nocniku. Najit si to muzete. Potiz vidim, ze media jsou zpolitizovana a aby redatori drzeli hubu a krok, berou si tam mlade co jim tece mliko po brade. Ty nebudou zaclanet nazory, zkusenostmi, pametmi, vedomostmi, a ani nebudou tusit ze vetsina novin byla rozkradena a dosazena celadka zije z toho ci jim vtloukali do hlavy, i doma, Pepku drz hubu a krok, ano Ceskoslovenko 7 milionu clenu komunisticke strany aby se meli dobre. Mate modly, tim neni svedomi, ale peniz.

    Comment by JAck — 25.12.2015 @ 2:39

RSS feed for comments on this post.

Leave a comment