Zlatá éra weblogů 5: Czech BlogWar, Blogologie a spor o Denisu Kerou

I český internet měl své blogové války, blogwary, tedy velmi emotivní přestřelky vedené prostřednictvím příspěvků a komentářů na blozích. Jedna z nejdrsnějších “blogwars” a s překvapivě dlouhodobými důsledky se strhla v červenci 2004. Jejím základem bylo vystoupení Denisy Kere na vídeňské konferenci BlogTalk. Denisa Kera byla jednou z formujících sil Studia nových médií (Stunome) na FF UK a ačkoliv nepatřila mezi „hardcore“ jádro českých blogerů, patřila mezi lidi, kteří české blogosféře věnovali značnou pozornost posílenou akademickým, výzkumným zájmem. A právě ono „výzkumničení“ se stalo trnem v oku.

Ostře se o vystoupení Denisy Kere na BlogTalku otřel Filip Rožánek, v té době měl ještě daleko do vyzrálého šéfa online zpravodajství Českého rozhlasu. „Světe, zboř se, jsou lidé, kteří se v takových pseudoanalýzách vyžívají, ba dokonce jezdí o české ”blogosféře” (synonymum pro Svobodné bloggery, Bloggery sedmého dne a Blogenjugend) přednášet do ciziny,“ soptil ve svém příspěvku a usoudil, že zkoumat blogy je totéž, jako zkoumat omítku, tedy na nic.

Tím (a článkem Denisy na Lupě o BlogTalku) se rozhořel „boj o Denisu Kerou“, tedy o to, zda má smysl jakýmkoliv způsobem blogy zkoumat. Zatímco Filip Rožánek spolu s Martinem Malým (a postupně i dalšími) se k jakémukoliv výzkumu blogů vyjadřovali velmi ostentativně a negativně, Denisa Kera jim nebyla schopna oponovat v jazyce, kterému by blogerská komunita rozuměla, pohybovala se v úrovni jazyka akademické sociologie a kulturní antropologie, s čímž nemohla uspět, natož být pochopena.

Nakonec napsala velmi emotivní odpověď k (také velmi emotivní) kritice na svůj blog a své blogování ukončila:

„Podívala jsem se na svůj blog a blogy svých přátel a zjistila, že se přede mnou odehrává přesně to, co jsem v textu popsala, totiž, že častým důvodem ukončení blogů jsou prostě „flame wars“. V jednom momentě prostě cítíte, že si už s určitou skupinou lidí nemáte, co říct, a že vás ty hádky unavují, a tak odejdete.“

Konec blogu Semestr2003 (výukového blogu Denisy Kere o nových médiích na FF UK) ale není konec „sporu o Denisu“. Emoce průběžně oscilují s vracejícím se tématem, co je vlastně weblog a zda existuje něco jako blogerská komunita. Některé blogery vášně strhly k tomu, že se hlasitě vzdávali svého „bloggerství“ a mazali jakoukoliv zmínku „blog“ ze svého blogu, například Petr Stáníček (Pixi) nebo Martin Malý – to proto, aby nebyli řazeni do „nějaké komunity bloggerů, jíž se necítí být součástí“. Proces Deblogizace ale neměl dlouhého trvání, šlo spíše o demonstrativní vyjádření toho, že s těmi ostatními dotyčný nemá nic společného, leda by se rozhodl momentálně jinak, z jejich webů to ale nic jiného, než opět blog, neudělalo.

Nakonec lze souhlasit se shrnutím Jiřího Bureše: „Na těchto přestřelkách mě nejvíc fascinuje, že nejvíc se hádají lidé, kteří jsou si vlastně nejvíc blízcí.“

Denisa Kera se z blogování skutečně stahuje úplně a věnuje se jiným formám nových médií. V roce 2008 odchází jako hostující profesor na univerzitu do Singapuru, což se nakonec projeví jako málo doceněná ztráta. Denisa Kera totiž do té doby zvládala propojovat nejenom osobnosti, ale i toky informací mezi akademickým světem a českou blogosférou, vytrhovala ji z jejího zahledění vlastními (a většinou) nepodstatnými problémy, z izolovanosti (viz rozhovor s DKmoje poznámky k tomu) a vnášela témata málo očekávaná, inspirující a často závažná. Do určité míry tuto roli v roce 2008 převzal Josef Šlerka, šéf Studia nových médií na FF UK, jinou žánrovou orientaci Denisy Kere ale ani on nenahradil.

Dalším projevem sporu o Denisu je vymizení „blogologie“ z okruhu zájmu většiny blogerů. Málokomu se chtělo podstupovat riziko označní za pavědátora, který se zabývá takovými nesmysly, jako je průzkum toho, jak se blogy chovají či jak fungují. Například nepokračoval BlogCenzus Jiřího Bureše, alespoň statistický průzkum českých weblogů té doby. U jeho autora, jako by se spojila nechuť být spojován a vtahován do blogwaru s únavou z tvorby průzkumu.

Na teoretické otázky související s blogy zbylo jen málo prostoru a proto také české blogery už minula i diskuse o zodpovědnosti blogů – v té době byly již významné české blogy z ranného období na ústupu, v útlumu. Namísto blogerské etiky tak vzniká blogerský kodex, který postulují „komerční“ blogovací systémy rozvíjející se od roku 2007 kolem zpravodajských serverů a namísto konsensu jde o diktát redakcí. Blogerská etika Tima O'Reillyho je tak přeložena na vcelku neznámém weblogu Sheby.

Nakonec se sice zdá, že z krátkodobého pohledu absence morálního diskursu na téma zodpovědnosti není problém. Ostatně, do jisté, byť omezené míry proběhla na pár blozích jako ozvěna zahraničních ptaní po základu blogerské etiky a vyhranění vůči komerci (bude v další kapitole). Na toto téma nabízí české prostředí závažnější pochybnosti, než etiku blogerů. Jenže je to příznačné pro krizi, která na českou společnost čeká a jíž, jak víme, se blogy snadno stávají preludiem.

Souhrnně se dá říci, že pokud český romantismus poznamenal spor o Rukopisy, éru českých blogů zase poznamenal spor o Denisu, v tomto druhém případě ovšem ke škodě všech.

Zatímco ostatní české blogwars točící se zpravidla kolem osoby Radka Hulána byly jen bouří ve skleniče emocí, „spor o Denisu Kerou“ znamenal reálné a viditelné ochuzení místního prostředí.

 

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 3,75)
Loading...

9 komentářů

  • Btw. K cemu se Martin Malý nevyjadruje negativne?

  • Patricku, díky za pohled zvenčí, jen si myslím, že Ti uniklo pár detailů hned na samotném počátku. Například celý spor nezačal tím že by se Filip Rožánek otíral o Denisino vystoupení, ale Denisiným provoláním, že „česká blogosféra je zatuchá banda ignorantů, kteří nechápou, jak je konference BlogTalk důležitá, a že zatímco světoví blogeři o ní blogují, tak českým je to ukradené…“ Filip reagoval až na toto…

    A to byl celý spor v kostce. Denisa přišla se svými teoriemi o blogování, o nichž axiomaticky prohlásila, že „tak se blogosféra prostě chová, což ví, neboť je vědkyně“, a když se tak blogosféra nechovala, tak zuřila, nazývala oponenty primitivy apod. Pro dokreslení bych si dovolil odkaz: http://www.lupa.cz/clanky/denisa-kera-cesky-internet-je-izolovany/ (Petr Souček, který zmiňuje diskusi na blogu Semestr2003, byl jedním z těch, kdo se s Denisou snažil bavit a diskutovat. Poté, co Denisu několikrát přistihl při velmi volné interpretaci pojmů, tak ho Denisa označila, tuším, za omezeného čecháčka…)

    PS: Není pravda, že bych se „ostentativně a negativně“ stavěl k jakémukoli výzkumu blogů, to je, Patricku, tvoje dezinterpretace, a mohu ji snadno vyvrátit opakovanou podporou Blogcensu Jiry Bureše. Stavěl jsem se proti takovému výzkumu, kde si výzkumník nejprve vysní „komunitu“, pak ji napasuje na množinu lidí, kteří se komunitou necítí být, a pak jim verbálně agresivně vytýká, že nedělají to, co si výzkumník představuje… 🙂

  • Fix: Petr Staníček (Pixy)

  • Pěkný článek, Patricku. Jen by bylo fajn ještě trochu poladit to skloňování (typu „spor o Denisu Kerou“ nebo „žánrovou orientaci Denisy Kere“), ať to není takové „lámané“ 🙂

    Docela by mě taky zajímalo, jestli ti dřívější odpůrci všeho akademického mají stále stejný názor – tedy že na blogosféře není a nebylo co zkoumat (a možná ani na současných sociálních sítích a v dalších aspektech sociálních médií), nebo jestli zjistili, že se třeba mýlili.. (pokud se vůbec mohou někdy mýlit) 🙂

  • Krasny flashback 🙂

    V te diskusi si clovek uvedomi, jaka je zkamenelina … teda byl pred sesti lety 🙂

  • O kerý Denise se to mluví?

  • Proboha podle čeho skloňuješ Kera, bez Kere, o Kerou? V češtině neexistuje podstatné jméno, které by se takto skloňovalo.

    Ad fix Davida G. – za kombo zkomolení jména na dva způsoby současně fakt nedík.

  • Muj osobni pohled zevnitr se shoduje s nazorem autora. Diky Denise jsme koupili Bloguje.cz. Denisa nam nabidla spolupraci s vysokymi skolami. Ze by studenti mohli na temata souvisejici s Bloguje psat bakalarske a magisterske prace. Denisa mela naskok nekolik let. Pro Bloguje bylo Martinovo „Sklapni Deniso!“ jednim z prvnich kroku spatnym smerem.

  • Ad Jakub Lešikar (JL): Nevyjadřoval bych se k tomu, kdyby nehrozilo reálné nebezpečí, že jednou bude tyhle články někdo považovat za reálný popis tehdejších událostí. A protože to hrozí, tak jen připomenu, že studenti psali bakalářské a magisterské práce o Bloguje i bez Denisy (třeba Adam Zbiejczuk), a pokud něco bránilo většímu otevření, byla to Jakubova paranoia, že někdo okopíruje knowhow nebo že „vynese data konkurenci“ (ostatně i Patrick toho byl svědkem v souvislosti s Jagg.cz). „Spolupráci s VŠ“ jsme navazovali permanentně i bez Denisy (vzpomínám na Richarda Papíka), ale výsledky byly tristní, protože Bloguje víc než spolupráci s vysokými školami potřebovalo obchodní model… Ono „sklapni, Deniso“ (kterému se Jakub ostatně dalších pět let smál jako podařenému šprýmu) byl krok ke standardnímu webovému podnikání, kde o úspěchu nerozhodují počty napsaných bakalářských prací, ale počty spokojených platících uživatelů…