Velikonoční povídání o Šimonu Mágovi

Update: ego sum stultus. Úplně jsem zapoměl napsat, proč jsem tento článek vůbec smolil. Důvody jsou dva, oba publikačního charakteru. Ponejprv na počest vydání překladu apokryfního Evangelia podle Jidáše. Podle mne poměrně průlomového. Překlad je z koptštiny do en/fr/de – zkoušel jsem to přeložit do češtiny, ale došla mi chuť a baterka do notebooku. A druhá událost je vydání českého překladu knihy The Traveller – Poutník. Zatímco Jidášovo evangelium asi pravděpodobně bude nad vaši chuť se věnovat křesťanské gnosi, Poutníka si kupte a přečtěte. A neptejte se mne proč, to pochopíte, až ho dočtete.

K velikonočním svátkům toho vychází mnoho. Můžete se na ně podívat optikou vtípku v MF DNES, v němž se praví, že „duchovní rozměr velikonoc je v porovnání s vánocemi zhruba poloviční, co se hrubých tržeb týká“. Můžete se dočíst o zvěstovaném poselství Bible a oběti vykoupení, což v ateistickém Česku je půvabné. Můžete si škodolibě počíst o tom, z jakých „pohanských“ svátků velikonoce vycházejí. Jenže to bych nebyl já, abych vám jen stručně popřál Veselé Velikonoce a nechal vás tomu tradičnímu pojetí. I tentokrát opráším témata a jména, na které se v této souvislosti rádo zapomíná.

Jednou nám na religionistice zadal profesor úkol: měli jsme vyhledat všechny osoby „náhodně“ zanesené do Nového zákona a sestavit tabulku, proč se tam dostaly. Bylo to velmi poučné cvičení na téma „co musíte udělat, abyste byli zvěčněni v Bibli“. Jedno jediné jméno se nám nepodařilo zařadit do jakékoliv skupiny. Šimon – Skutky 8,9. Na to, že se mu věnuje velmi detailně následujících třicet veršů, je to opravdu příliš náhodný člověk. Z tabulky vyplynulo, že délkou věnovaného textu se s ním z „náhodných“ účastníků novozákonního děje nemůže měřit nikdo. A tehdy jsem poprvé nazřel význam Šimona. Což byl ostatně úkol cvičení.

Skutky o něm pohrdlivě hovoří jako o „muži nějakém“, Šimonovi. Apokryfní evangelia a klasičtí církevní autoři mu dávají přízvisko Mág a tak ho většinou známe jako Šimona Mága. Když si přečtete „oficiální“ informace například na Wikipedii, dozvíte se o něm především to, že existuje řada vysvětlení jeho historické a náboženské role a že nelze uspokojivě doložit žádnou. Což je ale osud většiny biblických příběhů, od toho je to víra, aby se věřilo. Příběh, který vám vyložím já, si nedělá nárok na absolutní pravdu. Nebyl jsem u toho (ačkoliv je mi to líto). Ale z různých pro mne dobrých důvodů (které jsou nad rozsah tohoto článku a moji ochotu to psát) věřím téhle verzi.

Simon Magus, Šimon Mág, Šimon Kouzelník. Stačilo málo a místo v Ježíše by křesťanská církev věřila v Šimona. Byl to Šimon, kdo chodil po Samaří, Judei i Galii, „konal veliké divy a zázraky, uzdravoval nemocné a oživoval mrtvých“. Byl to Šimon, komu součastníci přisoudili přízvisko Veliký za divy, které konal. To přízvisko Magnus, z něhož se později zkomolením stalo Magus a dalo tak vzniknout pojmenování svébytné čarodějné entity. Takového privilegia se Ježíšovi nedostalo – ani jeho římští součastníci nepovažovali jeho jméno hodné zaznamenání a pečlivka Seutonius mu v De Vita Caesarum v klidu komolí jméno z Christus na Chrestos (a i tak je to jeden z mála důvodů k radosti ranného křesťanství, že si na Krista vzpoměl nekřesťanský zdroj). Můžeme právem soudit, že Šimon byla významná postava tehdejšího duchovního světa.

Podle některých verzí byl Simon druhem (či manželem) Heleny, často reinkarnačně propojované s Helenou Trojskou – tvrdí to minimálně Irenaeus a ten měl v církvi značnou váhu. Pokud abstrahujeme od gnostických reinkarnací, bude nás zajímat, že Helena pravděpodobně byla římskou občankou a sama byla zámožná (důvěrné drby hovoří, že jak občanství, tak peníze získala nejstarším řemeslem). Což manželovi umožnilo cestovat a konat divy, aniž by trpěl Ježíšovým problémem. V provincii na něj nesměli neřímani vstáhnout ruku.

Novozákonní Skutkové jsou k Šimonovi opravdu dosti odměřené, když ho popisují jako člověka, který chtěl zaplatit apoštolům za dar vkládání rukou. „Dejte i mě tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha Svatého!“ Petr mu však řekl: „Tvé peníze ať jdou s tebou do záhuby, protože ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze!“ Od této události je ostatně odvozený název simonismus, kupčení se svátostí – církev ho ráda praktikovala ve středověku.

Apokryfní a gnostické texty jsou k němu už rozporuplnější. Zmíněný je v celé řadě apokryfních textů, později si zmíníme Skutky Petrovy. V gnostických spiscích je rovněž hojně citován a nezřídka jsou mu připisovány tytéž skutky, co Ježíšovi – proměna vody ve víno (dokonce na svatbě), chození po vodě, uzdravování, oživování mrtvých. Prostě tehdejší obvyklý repertoár, řekli bychom dnes lakonicky. Jenže tehdy to byl důkaz, že Šimon je Syn boží. Což o sobě neprohlašoval on, ale vehementně to tvrdili jeho učedníci. I to nám možná něco připomíná.

Tehdy to ale tak samozřejmé nebylo. Například Šimonova proměna vody ve víno je popisována tak, že to vypadá, jako by ta Ježíšova byla méně přesná. Řekněme si to na rovinu, jako by ta Ježíšova byla převzatá. I u dalších příběhů se religionisté s oblibou pohádají s teology o tom, co je původní a co převzaté. Zjednodušeně řečeno existuje řada indicií o tom, že v rámci mýtizace Ježíše někdo vzal původní příhody tradované o Šimonovi a připsal je Ježíšovi. Jelikož Blesk tehdy nevycházel, tak se lidi nemohli dozvědět pravdu o životě smetánky jinak, než pomocí evangelií, ve kterých se s historickou pravdou zřejmě zacházelo volněji, než by bylo záhodné. Ostatně, kdo si měl pamatovat, jak se jmenoval ten chlápek, co tu chodil po vodě.

Otázkou je, kdo se o Šimonovu reputaci tak důsledně postaral. Irenáia už jsme zmínili, jenže ten se k tomu dostal trochu pozdě, přeci jen to už bylo druhé století letopočtu, kdy bylo o Ježíšově dominaci vůči Šimonovi jasno. Tím nejdůležitějším jménem zřejmě nakonec bude Pavel z Tarsu, některými zvaný Žhář. Ten zapálil pochodeň křesťanství a dlužno dodat, že ji také s chutí přikládal (obrazně řečeno) ke střechám obydlí svých nepřátel. Ačkoliv původně byl proti křesťanství, záhy konvertoval na novou víru (Bible to líčí velmi dramaticky) a pracoval pro ni celou svou duší. Dneska můžeme soudit, že to byl právě Pavel, kdo pečlivě likvidoval Šimonovský mýtus a vystavěl kristovskou legendu a tu také šířil. Zřejmě na jeho popud došlo ke splývání příběhů obou „Synů Božích“. Když Pavel z Tarsu v roce 67 zemřel, zanechal za sebou položené základy velké církve i její teologie a bez něj by se mnohé z toho nebylo událo.

Smrt Šimona Mága nám přibližují apokryfní Skutky Petrovy, které líčí návštěvu apoštola Petra v Římě:

Šimon se postavil na vyvýšené místo a jakmile uviděl Petra, začal mluvit: „Petře, právě teď, když se chystám vystoupit vzhůru před očima všech přítomných, ti říkám, jestliže tvůj Bůh, kterého Židé usmrtili, a vás, jeho vyvolené, kamenovali, je tak mocný, ať ukáže, že víra v něho je víra v pravého Boha, aby se ukázalo, že je Boha hodna. Až já vystoupím vzhůru, ukáži celému zástupu zde, kdo jsem.“ A hle, když se pozvedl do výše, všichni v celém Římě viděli, jak se vznáší nad jeho chrámy a nad pahorky, a věřící se podívali na Petra.

Když Petr viděl tu podivnou podívanou, volal k Pánu Ježíši Kristu: „Necháš-li ho vykonat, oč se teď pokusil, budou lidé napadat všechny, kteří v tebe uvěřili, a nebudou důvěřovat znamením a divům, které jsi jim ukázal skrze mne. Projev, Pane, rychle svou milost, nech ho spadnout, ale ať se zachrání a nezemře, ať je z něho jen bezvýznamný člověk a zlomí si natřikrát nohu.“ V tu chvíli Šimon spadl z výšky a zlomil si na třech místech nohu. Lidé po něm pak házeli kameny, vrátili se domů a od té doby ve všem Petra poslouchali. … Nešťastný Šimon přece našel několik lidí, kteří ho na nosítkách odnesli z Říma do Aricie. Tam zůstal a později ho donesli k jakémusi Kastórovi, kterého už dříve vypověděli kvůli kouzelnictví z Říma do Terraciny. Ďáblův anděl Šimon pak zemřel, když mu uřezávali nohu.

Smrt Šimona Mága

Jak to asi tak vypadalo, vidíme na vyobrazení na hlavici sloupu katedrály v Autunu ze 12. století. Šimon je ten pekelník, co padá s křídly k zemi, napravo přihlíží Petr. Příběh opět zřejmě má veskrze reálný základ, pouze průběh se v některých druhotných detailech lišil. Jak to tak vypadá, k létání vyzval spíš Petr Šimona a to prostřednictvím několika statných jedinců, kteří Šimona vyhodili z věže. Zmíněná Petrova modlitba je tedy spíše příkrasou. Stejně tak dav se zde nevynořil jen tak, nýbrž byl povolán Petrem. Že Šimon na následky zranění zemřel, nepřekvapí.

Zde dochází k zádrhelu. Šimon byl občan římský. Sice občanství vyženil a uplatil, navíc v nové provincii, jenže Petr byl Antiochian, žádný Říman. A římské právo hovořilo o vraždě římského občana jasně. Některé názory tedy hovoří o tom, že ukřižování Petra v Římě nemělo původce v Neronově touze hodit požár Říma na křesťany, ale v prostém úkonu místní justice, která nařídila potrestat vraždu.

Na chvíli se ještě vrátíme k Šimonovi a Pavlovi. Jedna z dalších teorií si hraje s přesmyčkami a tvrdí, že Šimon je vlastně Pavel, nebo spíše opačně. Že Šimona přesvědčil Petr, aby se přidal ke křesťanství a stal se z něj Pavel z Tarzu. Podle mne příliš přitažené za vlasy, ale nepostrádající alespoň poetiku.

Zdá se, že Šimona opravdu neměli rádi.

I toto stalo se v časech, kdy pán náš, Šimon, Syn Boží, chodil po zemi a konal četné divy, podivenství i zázraky.

Veselé Velikonoce

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4,44)
Loading...

34 komentářů

  • Pred hodinou jsem docetl Da Vinci Code (Sifra mistra Leonarda v ceskem prekladu). Skoro, jako bych se dostal zpet do pulky stranky.

    Patricku, pis jeste vice nez ted. Moc pekne se to cte a je to uveritelne… (nevim zda pravdive, to nedokazu posoudit 😀 a rozhodne to nechci resit).

  • … sorry, myslel jsem samozrejme "… do pulky knizky."

  • Děkuji za zajímavé a dobře napsané sváteční čtení. Vyprávíš to poutavě a s vtipem. Moc se mně to líbí.

  • Moc pěkné sváteční počtení. Také mi připomělo šifru Leonardovu 🙂
    Dobrého autora poznávám mimo jiné podle pocitu "..proč kruci nejsem v tom oboru daleko víc vzdělán, to je tak zajímavé.." při čtení jeho řádků.
    Děkuju.

  • tip:

    marigolde, napis neco na tema "kronium.cz – aneb jak provozujuji e-shop" – zkusenosti, poznatky, tipy, varovani … myslim, ze by to hodne lidi zajimalo 🙂

    ahoooj

  • šifra mistra leonarda je (omlouvám se) kravina největšího ražení, ale tenhle článek je opravdu pěkný.

  • ha, rano si ctu o simonovi a odpoledne je v televizi 🙂 Teda skrze vypraveni o petrovi. A v tv povidali, ze tu nohu mel zlomenou na 4x.

  • A jak je to s tim, ze Petr byl puvodne Simon? Neni tam nejaka souvislost?

  • [9] V tomto případě jde zřejmě opravdu jen o shodu jmen, ačkoliv svůj půvab by to samozřejmě taky mělo. Ale není pravděpodobné, že by Šimon Mág byl "padlý apoštol Páně". Spíše Šimon Ježíše ve své době co do významu a rozšíření komunity převyšoval.

  • Patricku do ted jsem Tve nazory vzdy repektoval, ale ted mam pocit ze opravdu nemas rad krestany. Je to uz 2 tisice let trvajici omyl Zidu. Je to skoda, zvlaste proto, ze jsou stale Bohem vyvolenym narodem.

  • [11] Neřekl bych, že je nemám rád. Skupinu nehodnotím, hodnotím (pro sebe) jednotlivce a (ve článku) historické reálie, fakta a mýty. Prostě mi něco nesedí z důvodů, které považuji za léta trávená studiem toho, za opodstatněný. A nejsem žid 🙂

  • [12]Vyjádřil jsem se nepřesně. Tímto ovšem podrýváš samotné základy křeťanskví, protože Ježíše stavíš pod úroveň falešného proroka. To neuškodí pouze křesťanům. Naše civilizace se nyní blíží osudovému střetu s islámem a je otázka jestli vůbec k nějakému střetu dojde nebo jestli se podrobíme plíživě a bez odporu a časem skončíme pod právem šaríja… Bez opory ve vlastní křesťanské víře naše civilizace, tak jak ji známe, skončí. Skuteční křesťané, kteří budou pro svoji víru popravováni zemřou mučednickou smrtí. Zde bych rád upozornil na zásadní rozdíl oproti islámu, jelikož křesťan při své mučednické smrti nikoho nezabije, narozdíl od islámských teroristů. Mimochodem dnes jsem se dozvěděl, že slovní spojení "islámský terorista" chce evropská komise zakázat, protože prý nic takového neexistuje…

  • [13] Pane kolego, nepřeceňujete tak trochu křesťanskou víru? Nic proti tomu, ale západní civilizace zdaleka nestojí jen na ní.

  • [13] Jsi-li křesťan, pak ti má jít o pravdu Boží! A tu hledat. A ne vslepě věřit všem polopravdám!

  • To Pletron: Každý křesťan musí hledat pravdu Boží v Bibli. Křesťanská víra stojí na Bibli a božském původu Ježíše.

    To Jago: Ano, dnešní západní civilizace stojí především na konzumu a absenci morálky. To jsou velmi slabé a nepevné základy a obávám se, že pokud se nepostavíme na někdejší pevné křesťanské základy tak padneme.
    Nepředstavuji si nějaký dramatický válečný konflikt, úplně stačí když vstoupí do EU Turecko a pak z důvodu zachování dodávek ropy, "mírového soužití" trošku ustoupíme požadavkům ostatních islámských zemí. Zbytek zajistí nízká porodnost evropanů, vysoká přistěhovalců a občanů islámských zemí a demokratický volební systém. Právo šaríja tu pak bude nastoleno po demokratických volbách. Stejně jako komunistická nadvláda v roce 1946.

  • [16] to mkx: No, nevidím to tak chmurně, jsou i jiné barvy než černá a bílá. Trochu OT: kde leží hrob Jana Křtitele?

  • [16] Otázka je, jestli je dnes ještě v Bibli možno najít nějakou pravdu, která by po osmnácti stech letech nebyla překroucená, zastřená nebo rovnou vyškrtnutá. Co já bych dal za možnost navštívit vatikánské archivy (a nebyl bych sám) 🙂

  • BTW stylisticky krajsie je "Ego stultus sum". Inak je to taka kuchynska latina ala mam slovnik, prelozim slovo po slove

  • [16] No, západní civizizace nestojí JEN na Bibli. Až bych řekl, že doufejme, že na ní jen málo. Stojí i na jiných jménech, Aristoteles, Platon, Caesar, Huserl, Voltaire, Marx, Bultman, Tomáš z Akviny a řada dalších a dalších.

    Navíc by mi přišlo nefér, kdyby civilizace měla stát na lži. Tím, že kriticky studujeme jakoukoliv knihu, byť je to Bible, údajně zjevené slovo Boží, se nedotýkáme civilizace. Dotýkáme se jen mýtů o jejím vzniku a to je tak všechno. Nemyslete si, že F-18 budou méně přesně zasahovat cíle, když se ukáže, že Ježíš nezemřel na kříži.

  • [18] A mozna ze tak ani nejde o historicka fakta a realie. V Bibli je ostatne vic veci, ktere si protireci a navzajem jsou proti sobe. Ale v tom je prave to tajemstvi. Tezko pochopitelne rozumem.

  • BTW: Gnosticka – apokryfni evangelia vznikla pozdeji nez vybrana 4 evagelia, je tam vetsi prostor pro "romanovost"..

  • [22] Některá ano, ale některá zdaleka ne. Kupříkladu zmiňované Evangelium podle Jidáše je starší, než Jan – a zrovna Jan časově vůbec nesedí k těm ostatním. Takže ani tohle neberte jako fakt – některé apokryfy jsou starší, než kanonické, jiné mladší. Navíc důsledně to ověřit nemůžeme, většinou vycházíme z pozdějších opisů a tedy z druhotných možností datace. Tedy problematických (=spor-ných) možností datace. To, že něco tvrdí u nás pan Pokorný ještě neznamená, že to celý svět přijímá takhle.

  • [23] To je pravda, nekterá mohou byt starší než čtyři kanonické – oficiálně uznávané. A určitě je to ještě složitější kvůlivá opisům atd.
    Clanek o Simonu Magovi me vsak primel k zamysleni, proto tu take reaguji 😉 Zatimco apokryfni evangelia, nazory na ne se muzou lisit, lici veci mnohdy velmi detailne, popisuji se vsemi podrobnostmi udalosti vzkriseni atd., kanonicke jsou v techto vecech daleko strizlivejsi. Mozna i proto byly oficiálně krestany vybrany, poskytuji vesti prostor pro interpretaci. Coz muze byt pricina problemu.. Tak jak tak nejsou ani jedny z evangelii ucebnici dejepisu, nedaji se brat jako zaznamy historie. To sem chtel ve svem nesmelem prispevku rici. Historii jsou ale inspirovany, urcitym zpusobem z ni cerpaji. Ponechavaji prostor pro to, jak to tehdy bylo.

    Pokusu o to, udelat z Jezise nekoho jineho, nez jak to lici Evangelia, uz tu bylo cela rada, pocinaje gnostiky (viz apokryfni evangelia od gnostiku – clanek to zminuje take) az třeba po knihu Da Vinci Code, i když tam jde spíš o něco jiného..

    A ještě ad Simon a Jezis. V clanku je uvedeno, ze Simon o sobe neprohlasoval ze je syn Bozi, ale prohlasovali to o nem jini. Jezis to narozdil od nej nejen o sobe prohlasoval, a proto byl i ukrizovan – viz Zide a Pilat atd. a prohlasovali to o nem i jini. A navíc to co se stalo s Jezisem (a je jedno jestli byl ukrizovan na krizi nebo na kulu, jak se nedavno zrejme zjistilo) odpovida i urcitým „predzvestem“ ze SZ.

    A je to ještě slozitejsi. Dnes mame kulturu která je závislá převážně na písemnictví. Co je psáno to je dáno. Nic jiného neexistuje, dalo by se skoro říct. Před 2 tisíci lety to bylo jiné a v některých kulturách to tak stále je. Věci a události se předávaly mluveným podáním. Nebylo to nic neobvyklého, dnes už je to složitější.. Takže si dokážu představit, že události popsané v evangeliích můžou do jisté míry odrážet tehdejší události, i když to bylo třeba 3Olet po Jezisove smrti. Na druhou stranu to mohlo byt mluvenym podanim dezinterpretovano i mylne, to je taky mozne. Kanonicka evangelia však pusobi strizliveji nez apokryfni, opet se asi opakuju.

    Problémem však je, jak už někdo v příspěvcích zmínil, vyškrtávání z evangelií apod. To nedokážu posoudit, ale dokazu si to bohuzel predstavit.

    Další věcí je posuzování pravosti apokryfních a kanonických evangelií podle toho, jak popisují Ježíšovo učení. Nedávno jsem narazil na příklad na „ofiko“ katolickém serveru katolik.cz : podobenství o ztracené ovci je v Lukášově evangeliu popsáno klasicky – ovce, která se ztratila, pastýř ji hledá.. Zatímco v apokryfním Evangeliu je popsáno podobenství o ovci, ale té největší!, která se ztratila a proto ji pastýř chce najít, protože je tak cenná, nejlepší..
    Mě to aspoň přišlo zajímavé.. Snad jsem tu nezabral moc místa. Debata je to každopádně na dlouho, jen mě to zaujalo, názory se dají vždycky změnit, i když to někdy bolí.. 😉

  • [20] Obavam se, ze pokud v evrope zvitezi islam, bude zakazana nejen Bible, ale i Aristoteles, Platon, Caesar, Huserl, Voltaire, Marx, Bultman, Tomáš z Akviny a řada dalších a dalších.
    Chtel jsem jen uvest, ze obrana pred islamem vyzaduje nejen silne zbrane, ale i silnou ideologii. A krestanska evropa se uz jednou islamu ubranila. Caesarova rimska rise by to jiste dokazala take, ale ta se jiz davno rozpadla…
    Pokud nepujde o nasilnou akci, ale postupnou asimilaci tak jina obrana nez za pomoci vlastni viry IMHO neni mozna.
    Jak tady pozoruju reakce tak jse obavam, ze se to zvrhne na zcela spatnou stranu a bude zakazano jakekoliv nabozenstvi vcetne krestanskeho. Evropa se stane formalne zemi nevericich, ovsem jen do te doby nez islamiste neprekroci 50% podil obyvatelstva… Doufam, ze se toho nedoziju.

  • Myslím, že bránit se nemusíme islámu, ale fundamentalismu a je celkem jedno, jestli bude křesťanský, islámský nebo nějaký úplně jiný.

  • [25] Až na to, že Evropa zná Aristotela prostřednictvím Ibn Rušda…

  • [4] problém je že když kdybys byl, při četbě takové knihy se řekneš, jak kruci může ten autor psát takové nesmysly" 😀
    to k Brownovi, nikoliv k tomuto článku, který je příjemný

  • reaguju docela se zpožděním, článek mi vypadl přes google, když jsem hledal něco o notebooku :-))

    Ale zrovna problematika Ježíše po Jidášově evangeliu je hrozně zajímavá, pro mne jako ateistu a laika, i pohledem na kanonická evangelia přes Tomášovo evangelium, některé věci z bible vypadají pak pochopitelněji. Zdá se mi, jakoby Ježíš se snažil umést cestičku individuálnímu poznání tak, aby aspoň někdo téhle úrovně poznání dosáhl, proto mi tam sedí "největší ovce" a "bude jeden jediný". Děkuji za tenhle článek

  • se zájmem jsem si přečetla tvůj článek o Ježiši a Šimonu Mágovi. Je to velmi čtivé a člověk se u toho nenudí.
    Já sama, jako laik se zabývám vírou a se vším, co s tím souvisí.Ovlivnily mě spisy od Paula Bruntona, F. Drtikoly, manželů Tomášových. Sama se snažím v tom vyznat a udělat si samostatný názor na věc.
    To co teď napíšu bude pro někoho možná příliž silná káva: Osobně si vysvětluji a to sama pro sebe, že svatý muž (neříkám ani tak nebo tak, zda jde o Ježíše nebo Šimona)svými duchovními cvičeními přišel na to, na co přišlí mnozí před ním a po něm (například viz nauka mentalismu, budhismu apod.)co je jeho zdrojem a odkud vlastně člověk pochází a kam jde.
    Zázraky mohl konat proto, že probudil v sobě hadí sílu, tak jak to provádějí jogíni, aby dosáhli osvícení, což se mu rovněž pravděpodobně podařilo. Stigmata se objevují také při probuzení hadí síly a ukřižování bych tady viděla, jako symbolické ukřižování ega těsně před osvícením .
    Z těchto důvodů si myslím také, že nezemřel na kříži,(je to jen symbolika)proto aby nabídl svoji oběť ve prospěch lidstva, spíše svým učením lidem připomínal, že pokud se chtějí spasit azbyvit se utrpení ze znovuzrozování, tak mohou tak učinit pouze oni sami, ale každý na své úrovni: někdo dobrými skutky, někdo přijetím své viny a trestu a vyrovnáváním svého života, jiný duchovními praktikami apod. Že u některých byl a zůstal nepochopen je normální, i pro mě jako laika bylo zprvu těžké pochopit "Nový zákon", ve kterém jsou semínka původního učení, bez toho, než jsem přijala a po svém pochopila nauku o reinkarnaci.
    Po tolika stoletích je pochopení jeho života a nauky stále obtížnější neboť je zanesena osobními prožitky a názory "přispěvatelů".
    Sidhartova nauka měla "lehčí živobytí". I když Sidhárta prý žádně texty nezanechal, historická posloupnost Budhů a jejich odkazy mají v Indii dlouhodobou tradici.
    Myslím si, že před Sidhártou bylo také mnoho Budhů, kteří se občanskými jmény jmenovali různě, ale Sidhárta je "slavný" tím ,že to byl královský syn a to je něco výjímečného a zapamatováníhodného.
    Bohužel se stále děje to, že věříme ve falešné bohy, a v jejich jménu jsme se ochodni vzájemně napadat, hadát se, kdo má větší pravdu zda byl Ježiš nebo ne, zda pravil tohle či onohle, čemž se příliž neodlišujeme od islamistů.
    Chápu, že se člověk během života setká se třemi základními otázkami: Odkud jsem se tady vzal? víra a jejího smyslu, vlastní smrtelnosti a posmrtného života a vyrovnává se stím po svém.
    Takže máme všichni, co řešit a je celkem jedno, co kdo řekl a zde to bylJežíš, Šimon, Buhda, Mohamed, Alláh.

  • wow, koukam, ze religionistika zadnej problem. co takhle council of jerusalem? mam spoustu otazek jako podklad a snazim se na to konto napsat esej. musim uznat, ze bych byla uplne vedle i kdyby to melo bejt v cestine, ale anglictina me dorazi uplne. muze mi nekdo pomoc?

  • Už jen triviální neznalost rozdílu pojmů Chrestos(KOINH) a Christus(lingua latina) vypovídá o „odbornosti“ celého pojednání o osobě „náhodně se dostavší do evangelia“ 🙂
    Mno, zbytek bez komentáře, protože je to vážně jen úsměvné:)

  • Pro Jakuba: nikdy vám nepřišlo divné, že Suetonius použil χρηστος namísto χριστος ? Přičemž varianta Chrestos byla buďto řeckým jménem nebo označením syrské gnoze v době, v níž Suetonius tvořil? Takže buďto jde o zkomolení jména, nebo o uvedení úplně někoho/něčeho jiného, než křesťanství? A aby to nebylo tak snadné, ta věta zněla, jestli dobře si pamatuji, v originále Claudius Judaeos impulsore Chresto assidue tumultuantes Roma expulit. Ergo je to latina, ne koiné, ne vulgata. Proč by používal v latinském textu výraz z koiné?

    Co nám z toho plyne, kromě toho, že se mne snažíte vinit z neznalosti a sám ji prokazujete?

    Nu, snadný závěr není. Například Eisenman předpokládá, že tímto označením Suetonius mohl také mínit Agrippu I, protože ho jako Chrestose označuje Josephus – a ten to měl narozdíl od Suetonia z první ruky. A navíc Suetonius správně označuje „christiani“ v Životě Nerově. Takže co, jen se Suetonius „překlepl“, nebo myslel úplně někoho jiného?

    Máte pravdu, na kompletní rozbor tu není prostor, čas, ani chuť. Ostatně, tahle jedna větička byla námětem už tolika doktorandských prací a knih, těžko ji v okrajové části článku vyčerpám zcela.

  • Chtělo by se to tam podívat, že? Jak to vlastně všechno bylo! Ale to se asi nikdy nedozvíme. Nicméně ať to byl kdo chce, žít jinak a v jiném duchu, vzít v potaz lásku ke svému bližnímu a milovat ho a nebrat ho jen jako soupeře, ta myšlenka změnila svět a chápání lidí. a v tom světě nyní jsme. Všechno by bylo jinak a jsem přesvědčen že by to bylo hnusnější. A tak ať jsi to byl ty, Ježíši, nebo ty Šimone, nebo jsi si vše vymyslel ty, Pavle, je mi to fuk. Dnes by tu byly jen hordy mrtvých, a lidí bez naděje a víry v lásku, a v člověka. Dušan