Nedávno jsem na to narazil s jedním naším zákazníkem. Na Starý a Nový svět v telekomunikacích. Možná i někde, ale o tom psát nebudu.
Dlouho jsem si myslel, že je to jen moje osobní teorie, spíše málo relevantní postřeh. Jenže tenhle člověk (zahraniční investor) si všiml téhož. Mluvili jsme o jedné firmě a já jsem řekl, že s jejím nákupem mu nepomůžu. Zeptal se, proč. Dobrá otázka - za tu provizi by mu člověk měl prodat cokoliv. Pravil jsem, že je to starý svět a do toho nechodíme. Pochopil ihned. A mimo jiné ztratil zájem. Řekl, že Starý svět nechce.
Co je to Starý a Nový svět?
To je rozdělení lidí v telekomunikačním businessu. Není viditelné. Ale je hmatatelné. Stěna, která se táhne napříč pomyslným telekomunikačním průmyslem a odděluje lidi. Kvantitativně a kvalitativně tu stěnu popsat je těžké. Když jsem se snažil ji taxativně určit, vyšlo mi, že rozdělovníkem je věk kolem 40 let. Pak mi došlo, že to není generační určení. Znám pár lidí nad čtyřicet a patří do Nového světa. A dost pod čtyřicet, co jsou ze světa Starého. Mnohem spíše je tím rozdělovníkem Český Telecom a manažerská pozice v něm. Pokud dotyčný pracoval v Českém Telecomu na manažerské pozici po nějakou délku svého života (pracovně zatím uvažuji cca tři roky), přeřazuje se do Starého světa. Proč? Protože se naučil jiným mravům. Umí natáhnout ruku, umí se zeptat, co z toho poplyne jemu a dodat, že tím nemyslí firmu. A to je hlavní dělící čára mezi Starým a Novým světem. Přístup.
Nový svět zastává americká obchodní pravidla, Starý svět pravidla ruská. V Novém světě můžete dostat provizi za to, že někomu zprostředkujete obchod, ale jen ve Starém světě dostanete úplatek za to, že jste nakoupili pro firmu, kde pracujete. Je to zcela jiný přístup a z toho důvodu je také vidět jen málo průniků obchodů Starého a Nového světa. Světy jsou oddělené, Starý nenakupuje v Novém a Nový od Starého jen když musí.
Starý svět jsou velké telco firmy, do nichž prchli někdejší zaměstnanci Telecomu. Řada z nich postavila svůj obchod na tom, že s Telecomem nějak spolupracují a staré známosti se hodí. Ne každý našel v sobě dost síly nebo spíše potřeby na to, aby staré zvyky opustil a konvertoval k novým. Je to zajímavá dělící čára. Proč se totéž nestalo s další starostrukturální firmou ČRa? Měla málo zaměstnanců na to, abych tento jev u nich mohl vypozorovat? Nevím.
Já stojím v Novém světě. Na jednu stranu v něm nerozhoduje, kdo koho zná, na druhou stranu je to v něm určující. I Nový svět preferuje obchod se známými, jenže ne z důvodu úplatku, ale z důvodu znalosti jejich slabin a silostránek. Když něco dojednáváte se mnou, víte naprosto bezpečně, že jakýkoliv papír, jakákoliv smlouva bude problém - a obrátíte se na Petra, který ho zase bezpečně vyřídí. Víte, že vám stačí se smířit s tímhle faktem. Když vám někdo neznámý nabídne tutéž službu, tak najednou nevíte ani to, jestli ji vyřídí stejně dobře (nebo špatně) jako my. Radši se smíříte s tím, že smlouvu a fakturu vyřídíte s Petrem, než abyste riskovali. Samozřejmě, pokud podmínky nejsou dramaticky výhodnější.
Je to velký rozdíl oproti tomu, když stejně pragmaticky rozhoduje úplatek? Z hlediska korporátně filosofického jistě ano, protože úplatek není argument pro firmu, ale pro příjemce úplatku. Navíc úplatek jako věc stojící mimo povolenou zónu nutně uzavírá kruh - ti, kdo vědí, jak jej diskrétně nabídnout a předat, pronikají do kruhu a mohou obchodovat, ti, kteří nevědí jak na to, nejsou do kruhu připuštěni, protože by ho mohli rozervat, otevřít, znehodnotit. Prozradit. A to není žádoucí.
V Novém světě je sice známost důležitá, ale kruh neni uzavřen. Se zajímavou myšlenku, zajímavým nápadem můžete vždy přijít a bojovat o svoji důvěru. Projít rituály, které obnášejí to, že přijdete včas, umytý a oblečený na presentaci a víte, o čem hovoříte. Rituál, kdy se zasmějete nadvládě PowerPointu a pitomosti oborové hantýrky, jenže pak srazíte podpatky a presentujete powerpointové slajdy a vykládáte o reveňús, které zvýší nový edalt kontent. Je dobré si z toho dělat srandu po večerech, jenže přes den je třeba makat a v takové chvíli není čas měnit zaběhnutý komunikační systém kompatibilní všem.
Hezky vidět to je na Invexu
Rozdělení na Starý a Nový svět je viditelné dramaticky ještě při oborových akcích. Příkladem budiž Invex, výkladní skříň Starého světa. Starosvětské firmy Invex chválí, novosvětské na něj nadávají. Důvod je docela prostý: Invex se nestal spojnicí mezi těmito světy, ale jen výkladní skříní světa Starého. Na Invexu si starosvětští rozdávají čestné uznandy za expozice, za přínosy a významy. Tu a tam odkápnout nějakou uznandu pro novináře, který o nich píše, protože to je přeci přínosné taky. Ocenění pro telekomunikace Nového světa byste spočítali na prstech jedné ruky po neopatrné manipulaci s cirkulárkou. Jen ty nejkřiklavější příklady, kdy už nešlo je přehlédnout. Ostatně, i proto jsem nedávno napsal, že Invex musí zemřít, aby české IT mohlo žít. Jen jsem si neuvědomil, že ta závislost je opačná. Že Invex umře samospádem se Starým světem. Proč také Invex začal prudce upadat v době, která mne zcela přirozeně napadla jako přelom mezi tím, kdy Nový svět se vydral na místo na českém slunci, tedy kolem roku 2000?
A to je jednou z příčin umírání Invexu. Tak, jak generačně umírá Starý svět a na jeho místo se stále více dostává svět Nový, odumírá i Invex, který si toho ještě nepovšiml. Starý svět neumírá jen tím, jak jeho manažeři odcházejí do penze, do svých domečků - ale také tím, že svět se měni (ano, a my s ním). Místo pevnolinkových telefonů chceme mobily. Místo telefonních budek chceme organizery, místo PSTN chceme VoIP. Starý svět se moc nechytá. Šéf GTS o VoIP prohlásí, že je k němu skeptik v době, kdy desetiletý chlapeček vyjmenuje důvody pro VoIP lépe, než vyjmenovaná slova.
Jsem rád, že jsem v Novém světě. A po pravdě řečeno jsem také rád, že tyhle světy jsou oddělené, i když těch prvních pět let, tak do roku 2000, to byl tuhý boj.
Ale slovy Páně: dokonáno jest.
