Sluha dvou pánů

Já vím, že zvolený nadpis vás láká ke čtení, protože si myslíte, že to bude nějaký zandlovsko-jízlivý telekomunikační komentář, který urazí vaši konkurenci a při troše štěstí i vás osobně, obojí byvše pak možnost diskutovat a promílat při obědě. Jenže v tomto případě jde o jméno divadelní hry, na kterou jsme včera vyrazili s Ditou do Národního divadla. Vskutku – já vidlák, naplavenina, hoch z vesnice, zašel jsem do národní kapličky, seděl jsem před nápisem Národ sobě (ještě ho neukradli, i když je zlacený).


Sluha dvou pánů je báječná hra, viděl jsem ji v televizní inscenaci a na její živé podání jsem Sluha dvou pánů - klikni a uvidíš, kde jsem vzal obrázek :)se moc těšil, protože Donutila považuji za Pana herce a jeho podání Truffaldina mi bralo dech už v televizi (v televizi nemám inscenace v oblibě). Na jevišti nezklamal. Jeho monology, které autor hry původně zamýšlel odbýt třemi větami se protáhly na slušný počet minut přerušovaný potleskem. „Bože, mám být sluha dvou pánů? Dej mi znamení, vyjádři se… vyjádři se jasně, jo nebo ne?“ Hlediště už skanduje Jo, Donutil spokojeně kývne a říká „tak jo, nebylo to tak jasně, ale beru to jako jo“, doprovází to škálou svých mimických výrazů.


Hra měla nejdříve mírně stinnou stránku. Seděli jsme na 2. galerii druhém pořadí, což jestli nevíte kde je, tak je to hned u stropu, čili na herce se díváte do zhruba dvacetimetrové hloubky a vidíte je opravdu prakticky jen ze shora. Naštěstí půjčovali kukátka, jenže na tu dálku byla kukátka už docela málo, kdybych to tušil, vzal bych z domoval pořádný dalekohled. Na moji narážku, že horší by bylo jen místo na lustru Dita reagovala slovy, že ten je blíž jevišti. Představa, že mi uvaděčka hodí ze žbrlení ochozu prko a nabídne mi, abych si přešel na lustr (je velký, pohodlný, deset křesílek se tam ještě vejde!) mne donutila zmlknout.


Představení mělo další zajímavý moment. Jednu z hlavních postav (Florinda) hraje Bruce Willis. Když přišel na scénu, upozornila mne na to Dita, chvíli jsem nevěřícně poslouchal a nekecám, byl to Alexej Pyško, hlas Bruce Willise v českých filmech. Jenže proto, že jsme seděli tak daleko, stačilo sundat kukátko a poslouchat dialogy Donutila s Willisem a říkat si, jak světová scéna to Národní je… Ono je vám to totiž divné, slyšet ten hlas, vědět že ve filmech vždy patří Willisovi a snažit se přesvědčit sebe, že ve skutečnosti je to hlas českého herce, který ve filmech moc nehraje 🙂


No, divadelní představení mělo úspěch, Dita skvěle vybrala (jako vždy), jen jedno mi vrtá hlavou. Jak to, že si divadla stěžují na peníze. Bylo naprosto vyprodáno. I na té naší holubí pozici, kterou bych považoval za fakt nejotřesnější, bylo narváno, v okolí bylo jediné volné místo (a ještě vedle mne, hm…), lístek stál přes dvě kila (na stojáka to prodávat nešlo, protože to byste mohli spadnout přes žbrlení dolů a hra má tři hodiny). Pak že do divadla nikdo nechodí – z té desítky her, na které jsme letos byli, bylo vždy vyprodáno…

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...

1 komentář

  • Ony ty divadla se neuživěj nikdy, reálná hodnota lístku, aby bylo dost peněz na všecko, je kolem 900, prodává se za cenu cca 200, jak bylo zmíněno… Takže i kdyby byla vyprodaná každá repríza každýho představení (což není), divadlo se nikdy neuživí.