Mekáč po manažersku: rizika jablečné taštičky

Dnes ráno jsem jel schůzku s Martinem (říkejme mu tak) a protože se už dlouho známe a netřeba hledět na formality a je třeba preferovat dopravní dostupnost, umluvili jsme se na Mekáč u benzínky OMV na Jižní spojce.


Bylo to po ránu a tak jsme se rozhodli mírně posnídat – Martin šel do jablečné taštičky a já, vědom si nástrah věcí s marmeládou, jsem raději volil donut. Nyní dlužno dodat, že Martin je obchodním ředitelem významné nadnárodní telekomunikační společnosti a pondělí nepatří mezi dny, kdy by mohl do práce naklusnout v plážovém oblečku a tak značkový oblek doprovázela sněhobílá košile a hedvábná kravata, v kapsičce pérečko Mont Blanc, audina skromně zaparkovaná vedle mého oktáva, prostě ředitel jak ze žurnálu. A do toho takový risk, jako jablečná taštička…

Říkal jsem si, že se s tím třeba ředitelé rodí, že umí pojídat takové rizikové pokrmy a dlužno říci, že mne dlouho traumatizovalo, že já takový nejsem a okamžitě se zvládám pokecat čímkoliv, což mne nutí vyvarovat se sněhobílých košil, na nichž je příkladmo boloňská omáčka jasně patrná.

Jak se zdá, nerodí. Už když si Martin sedal, podařilo se mu vykydnout marmeládu na kalhoty, což mazaně maskoval a já se tvářil, že nic nevidím. Když si namočil rukáv saka do marmelády, už jsem ho na to raději upozornil, odešel se tedy opláchnout. Přišel zpět, sundal si sako, sedl si a já jsem ho ještě taktně upozornil, že se mu podařilo marmeládu dostat i na kravatu, což mne ostatně dojalo k záchvatu smíchu. Martin odkvačil na toalety opakovat čisticí proces a když se vrátil, sundal si pro jistotu sako, aby si ho zase nenamočil do nějaké marmelády. A jak si tak sedl, rukou setřel poslední zbytky marmelády, co byly v taštičce, takže si zasvinil rukáv košile. Ten okamžik byl pro mne krizový, protože jsem se smíchy málem udusil. Osazenstvo mekáče se rozhlíželo, co že se to děje, ale viděli jen pána v obleku, jak si po košili a kravatě roztírá marmeládu a druhého pána svíjejícího se v záchvatu smíchu. Uznejte, není nad praktický důkaz, že nejsem jediný, kdo se nenarodil se stříbrnou lžičkou v puse 🙂

Martinovi jsem později poslal ku schválení tuto noticku pro Marigolda, už proto, že sám konstatoval ještě ráno, že chápe, že se kvalifikoval na zápis (čímž také mimochodem prozrazuji, že na Marigoldovi nepíšu příhody o lidech, aniž bych jim o tom řekl). Martin se projevil jako manažer a celou příhodu sumarizoval v těchto bodech zápisu jako meeting points:


  1. Prvni kousek hnusu z tasticky mi upadl na kalhoty, to jsem setrel a presel

  2. Pak jsem si vymachal v hnusu rukav od SAKA, na coz jsi mne upozornil

  3. Poprve jsem odesel na hajzl si to vydrhnout vodou

  4. Kdyz jsem dosedl, tys mne upozornil, ze mam humus na kravate. Odesel jsem na hajzl podruhe.

  5. Kdyz jsem se vratil z hajzlu, sundal jsem si SAKO, abych si ho vice nesprasil.

  6. Nacez jsem si polozil rukav od kosile do hnusu, ktery byl jeste zakerne na stole. To uz jsem vydrbal ubrouskem s nadavanim, kurva!

Takový začátek pondělí mi téměř dal zapomenout na to, že jsem půlhodinu trčel v dopravní zácpě … taky jste se někdy takhle nechali doběhnout kusem jídla? Ať mám hezké i úterý 🙂

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 3,67)
Loading...