Linky, citace a vyjádření na zpravodajských webem a Lidovkami neodkázaný Scuk

Porušily Lidové noviny něco, když neprolinkovaly odkaz na Martina Kuciela, jehož vyjádření v článku citovaly? Hned se jim dostalo hromady emotivních kleteb, čímž se svezly na vlně odporu proti „odpíračům odkazů“. Jenže je to trochu složitější.

Převzetí informace

Předně je třeba říct, že rozlišujeme více stavů, ke kterým se také může rozdílně přistupovat. Prvně je to citace informace nebo též převzetí informace s uvedením zdroje. To tehdy, když někdo na něco přijde, zpravidla jiné médium a další média informaci přebírají. Zde je linkování jednoduše pochopitelné. Za prvé jde o informaci pro čtenáře, odkud zpráva pochází (a tak trochu vzdání holdu tomu, kdo s ní přišel), za druhé ochranu „retweetujícího“ média. Kdyby se totiž ukázalo, že dotyčná informace byla kachna a nebyla dostatečně ověřená, což nemusí být z článku zřejmé, může být poukazováno na to, že zpráva byla cizí. Tím se médium může vysekat z ostudy, že naletělo: poukáže prostě na to, že s tím přišlo jiné médium, které jsme dodnes měli za věrohodné – a ještě nožem zašťourá v konkurenci. Odkaz je tedy odkazem na konkrétní zdroj informace, kde si čtenář může ověřit, jak se situace má.

Citace, vyjádření

Jiná je situace, kdy médium někoho požádá o vyjádření a dotyčný je poskytne. To je (na první pohled) situace vztahu Martina Kuciela (aka Cuketky) a Lidových novin. V takovém případě je zvykem uvést jméno a funkci či pracovní zařazení relevantní k dotazu. Pokud se ptáte ministra na jeho agendu, uvedete informaci o tom, že je ministr, ačkoliv byste mohli také uvést, že je člen sdružení nájemníků či absolvent obchodní akademie v Poděbradech. Ani jedna z těchto informací (byť pravdivá), není podstatnější v momentě odpovědi, než že je ministrem. No a teď kontrolní otázka: co byste chtěli linkovat? Necitujete informaci, kterou někde publikoval, ale vyjádření, které vám zaslal emailem nebo řekl do telefonu. To se zle linkuje. A opět platí zásada: informace slouží čtenářovi. Čtenář se dozvěděl, že M. Kuciel je blogger, dočetl se jméno jeho blogu, ale chyběl link. Je to chyba? Soudím, že není. Článek nesloužil ke Kucielově propagaci (pokud si tak nedomluvil předem), ale čtenáři. Ten si blog snadno vyhledá. Link by mu naznačoval, že zde o tématu vyjádření najde přímo více, jenže nenajde, protože šlo o přímou odpověď na dotaz. Jiná by samozřejmě byla situace, kdyby redaktor citoval z blogpostu – ale to už by byl případ první.

Čili, Lidovky, dovolte mi ten názor, ve věci neprolinkování Scuku nepochybyly. Je na jejich dobré vůli, zda a koho linkují, jenže to by si za chvíli média musela zřídit support linku pro lidi, kteří by chtěli ke svým jménům přilepit tu odkaz na Facebook (jasně!) nebo LinkedIn (fejs je přeci privát, tohle je business) či Xing (na linketýnu mám starý profil) atd. Jenže článek neslouží jim ke zviditelnění, ale čtenáři.

Mimochodem, v přehršli kritik, které jsem na tohle téma četl, vlastně nikdo nezalinkoval každé slovo Lidovky. Většina kritiků ani to první. Ani já tak nečiním, kromě odkazu na článek, čili předmětný zdroj. Ne, že bych dotyčným link nepřál, ale při publikování z iPadu by to bylo dost práce navíc, zatímco čtenáři to nic nepřinese.

Chtělo by to se trochu uklidnit, rychlý lynč a hon na čarodějnice ničemu neprospívá. Ponaučení pro novináře je jediné: příště o vyjádření požádat někoho jiného a zjemnit vlastní vyjádření na Twitteru.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4,57)
Loading...

18 komentářů

  • Já úplně souhlasím s tím, že to nebyla chyba. Na druhou stranu chápu kritiku té věci: kultura v maistreamových médiích byla dlouho taková, že se neodkazuje a když se teď slavnostně zavázala, že odkazovat budou, tak se asi trochu čeká, že budou důslednější. Kromě toho myslím, že odkaz na další zdroje hodnota pro čtenáře je – některé to určitě zajímá a ušetří jim to googlení.
    Takže ne chyba, spíš slušnost, nebo možná součást kultury, v níž většina „internetových“ lidí žije a připadá jim samozřejmá.

  • Naprosto souhlasím. Také by ovšem stálo za zamyšlení, jestli ten „lynč“ byl skutečně vyvolán pouze absencí odkazu, nebo spíš poněkud hulvátskou odpovědí LN na (neméně) hulvátský tweet toho pana Cuketky. Zatímco blogger si může dovolit být hulvátem, seriozní noviny by si měly udržovat nějakou úroveň.

  • HTML je hypertext markup language. Hypertext není text, může obsahovat odkazy a je velmi jednoduché ten odkaz obvykle přidat a href=““ se snadno naučí i neajťák. Pokud někdo píše v hypertextovém médiu o jiném serveru, který je dostupný (je možné na něj udělat odkaz), je odpovídající filosofií hypertextu dát tam odkaz (a to od samotné myšlenky vzniku hypertextu).

    Novinářské zvyklosti, co je správné a špatné, jsou tady irelevantní. Ty musí ustoupit tomu, co je odpovídající zvolenému médiu. Tak, jako v televizi používáme i obraz a ne jen zvuk, jako v rádiu, na webu se zase odkazuje. Web používám s vědomím toho, že je hypertextový. Chci všechny výhody hypertextu – chci odkaz vždy a všude tam, kde se odkazuje na nějaký obsah dostupný online. Jinak ať si své články Lidovky nepíšu na hypertextové médium a dál používají papír, protože jinak povahu webu buď nechápou, nechtějí chápat, nebo uživatele záměrně poškozují tím, že web používají jinak, než byl vymyšlen.

    Podezřívám média z toho, že neodkazují ne proto, že by novináři nevěděli, že na webu se prostě odkazuje (a to zejména v případě, kdy přímo někde napíšu název serveru typu Scuk.cz). Myslím si, že jim nějaký seo-mág poradil, ať proboha na nikoho neodkazují, protože je to špatné pro „to SEO“.

  • Rozhodně teď (!) na Lidovkách odkaz na Scuk je.

  • Nebylo by nejlepsi, kdyz od nekoho dostanu vyjadreni e-mailem, uvest jeho jmeno s linkem na ten e-mail. A pokud by to bylo telefonicky tak link s telefonnim cislem. Myslim ze toto by se automaticky nabizelo, ale bojim se ze to by se dotycnemu take nelibilo (a ani me ne, byt jinak e-mail a telefonni cislo rozdavam na pockani a i na mem webu je k dispozici).

  • Přátelé, neblázníme už trošku? Krást se nemá, to je jasné, ale opravdu chcete, aby byly webové servery zahlceny hypertextovými odkazy na všechno, o čem se píše? Mně to přijde na hlavu. Nebylo by to ani hezké, a patrně ani praktické. Článek na webu není nějaká diplomka či vědecká práce (kde by se super hyperlinkové odkazování dalo snést)

  • Marigoldovo vysvětlení mi neva, dává mi smysl a nemám s ním problém. Za určitých okolností.

    Můj výchozí úhel k naštvanosti je jiný:

    Toto je prototyp článku, který je uvařený z vody. Vzniká tak, že se novinář rozešle bez zvednutí zadku deset mailů na lidi, kteří jsou k tématu schopni něco relevantního říct. Ti, kteří mají čas a ochotu, si sednou, vezmou kus svého času a energie a stráví s ním nad formulací odpovědí. Tímto vyplní prakticky celý obsah článku. Od novináře tam kromě práce s emailem a CTRL+C/V není žádná přidaná hodnota. Kdybyste sebrali vyjádření oslovených, nezbude z toho článku ani chlup.

    A to je průser — logika citací nebo vyjádření nefunguje. Vyjádření v tom článku nefiguruje jako vyjádření, které podporuje nějakou další práci a kostru článku, ale jako hlavní obsah.

    Tj pro mě jako autora je logické očekávat protihodnotu a v tomhle případě pro mě nic jiného než živý link neexistuje. Samozřejmě je to čistě na domluvě a je moje chyba, že jsem si odkaz explicitně nevymínil. Předpokládal jsem, že si to bez něj nedovolí dát ven.

  • (komentář mi nechce proléze, druhý pokus)

    Marigoldovo vysvětlení mi neva, dává mi smysl a nemám s ním problém. Za určitých okolností.

    Můj výchozí úhel k naštvanosti je jiný:

    Toto je prototyp článku, který je uvařený z vody. Vzniká tak, že se novinář rozešle bez zvednutí zadku deset mailů na lidi, kteří jsou k tématu schopni něco relevantního říct. Ti, kteří mají čas a ochotu, si sednou, vezmou kus svého času a energie a stráví s ním nad formulací odpovědí. Tímto vyplní prakticky celý obsah článku. Od novináře tam kromě práce s emailem a CTRL+C/V není žádná přidaná hodnota. Kdybyste sebrali vyjádření oslovených, nezbude z toho článku ani chlup.

    A to je průser — logika citací nebo vyjádření nefunguje. Vyjádření v tom článku nefiguruje jako vyjádření, které podporuje nějakou další práci a kostru článku, ale jako hlavní obsah.

    Tj pro mě jako autora je logické očekávat protihodnotu a v tomhle případě pro mě nic jiného než živý link neexistuje. Samozřejmě je to čistě na domluvě a je moje chyba, že jsem si odkaz explicitně nevymínil. Předpokládal jsem, že si to bez něj nedovolí dát ven.

  • A už jen vyloženě technická — z mé logiky nešlo prolink na Scuk, ale o link na Cuketku. Vyjádření jsem nedával za Scuk a Scuk s problematikou, která se řeší přímo nesouvisí. Tj. očekál jsem link na Cuketka.cz a to, že dam dali později jen link na Scuk, je pro mě záhadou.

  • Tady přece nejde o to, jestli něco porušili. Probém je, že dlouhodobě a trvale neodkazují na věci, o kterých píší. Uživatelům hází klacky pod nohy. Proč jim neumožní snadno se dostat na web, který v článku zmiňují?

    Web je založený na odkazech (pro Mafru: myslím aktivní odkazy, nikoliv nějaké zmínky). Opravdu je Mafra tak zaostalá a zpátečnická, že tohle nechápe? Pak tedy měla zůstat u papírových novin a neřešit něco, čemu nerozumí.

  • Imho nešlo jen o Cuketku. Mně hodně vadilo celé pojetí toho článku. Když píšu o webových médiích, pro které je odkazování a návštěvnost životní nutností, je odkázání přinejmenším slušnost.Zdaleka tam nebyl jen Cuketka – hned pod ním je zmíněno Peklo na talíři, to dokonce nejen bez linku, ale i bez URL aspoň v textové podobě.

    Ano, není to protizákonné a nikdo jim linkování neukládá. Ale je to parazitování a je to chucpe.

  • Podle me jde o symptom toho, ze novinari jsou stale (a podle me casto mylne) presvedceni, ze jsou to oni, kdo poskytuje lidem takto odpovidajicim nejakou sluzbu (prostor pro jejich nazor v novinach). U toho ministra, dalsich politiku a te casti soubyznysu, ktera sama vola do redakci bulvaru intimni detaily, jen aby se o nich psalo, to stale plati. Ale u specializovanych webovych publicistu a dalsich odborniku je to jinak – pro ne je vetsinou motivaci spis sdeleni nejake konkretni informace vice lidem, nez ke kolika by se dostala, kdyby ji publikovali jen u sebe. Proti tomu ale stoji riziko (u nasich novin bohuzel naprosto realne) ze se ta informace sice dostane k vice lidem, ale nejak zkreslena – zmeni se otazky, pouzije se jen cast odpovedi, pripadne z deseti otazek s peclive do noci formulovanymi a provazanymi odpovedmi (protoze to strasne spechalo) zbydou tri, ztrati se kontext – atd. Link (a nemuselo by jich byt tolik, v onom clanku na Lidovkach by stacily 3 nebo 4). By 1) umoznil doplnit kontext v pripade nejake ze zminenych obsahovych neprijemnosti, alespon casti ctenaru. 2) trochu zvedl navstevnost, coz samozrejme potesi… Proto si myslim, ze nedat tam linky na zacatku byla od Lidovek chyba, hulvatska odpoved na nastvanou reakci taky a pridani linku jen tomu, kdo se ozval a ne ostatnim, prusvih korunovalo…

  • Nejsem si tak úplně jistý, o čem jsou novináři přesvědčeni jako celek ani jestli má vůbec smysl tak uvažovat, ale protože se mne nikdo neptá, řeknu vám, o čem jsem jako novinář přesvědčen já. Jsem přesvědčený, že za ty mizerné peníze je psaní „bla bla ble ble“ až příliš. Jsem přesvědčený, že čtenáři nejsou jen idioti, ale nebezpeční idioti. Jsem přesvědčený, že nikdo nepochopí ani jednoduché, zcela očividné věci, i kdybyste je vysvětlovali horem dolem a doložili horami zdrojů. Navíc to nemá žádný smysl. Podstatná část čtenářů si přečte z článku jen titulek a prakticky vůbec nikdo není schopen z článku pochytit víc, než lze vyjádřit pěti slovy.

    Kromě toho jsou prakticky všichni lidi skálopevně přesvědčeni o naprostých nesmyslech a nejde jim o nic jiného, než se četbou ve svých bludech utvrzovat. Nezajímá je, jaká je skutečnost, hledají jen stále nové a nové sebepotvrzování. Všechny ty kecy o zdrojích a linkách jsou ostatně úplně stejné sebeutvrzující bláboly. Nejde tu o podstatu věci, ale jen o to ukázat se v určitém světle, mít zas nějaký ten světodějný názor.

    Pravda je taková, že celá novinařina je vyrábění duševního junk food pro imbecily. Jestli má vůbec nějaký význam, pak jen pro ty, kteří tak ovládají veřejné mínění. Pro skutečně chytrého člověka jsou jen dva způsoby, jak se s tím vyrovnat – buď média vůbec nekonzumovat a/nebo si jedno koupit.

  • Já měl teda pocit, že ten lynč nebyl kvůli linku, ale kvůli jejich reakci na Cuketkovu kritiku na Twitteru…

  • Jako konzumenta weboveho obsahu mne problem citaci az tak moc nezajima. Hodne mi ale vadi dnesni trend za zadnou cenu neodkazovat, nikam. Byl jsem zvykly, ze kdyz byla nekde webova adresa, slo na ni kliknout, byl jsem zvykly , ze kdyz byla nekde zminka o necim blogu, dalo se na nej dostat jednoduchym kliknutim. Nechci extra dohledavat neco, co by na webu melo jednoduse dostupne primo z jeho podstaty.

  • Komero, bravo!!! Napsal jsi to krásně 🙂

  • @komero: vime, ono nezalezi nutne na obsahu, zalezi i na forme. A pokud pisete stylem pro nebezpecne silence, je dost dobre mozne, ze vase cilova skupina vami predestrene perly proste nepobere 🙂 Kazdy ma takove ctenare, jake si zaslouzi

  • Petr — 1.12.2012 @ 10:46:

    mozeme to rozoberat ako Patrick a v tejto rovine to riesit, no podstatny je mozno zaujem citatela. Neviem, ci by media mu mali nadbiehat ale mam pocit, ze ano. A v tom pripade je moj zaujem, aby sa dane technicke moznosti jednoducho vyuzivali. V tomto pripade od hypertextu ocakavam HYPERTEXT.

    A aby sa uz doprdele prestal pouzivat vyraz „prolink“ „prelink“ a to len preto, ze ho pouzivaju najma ludia z pozicii marketingu, reklamy, propagacie a uvazuju o nom ako o nastroji, ktorym sa cosi na ich mediu propaguje (alebo co chcu propagovat inde). A toto je urcite zle. HYPERTEXT je text vybaveny relevantnymi odkazmi ako pomoc citatelovi. 🙂