Kvalita a nekvalita čínské produkce

Čínský výrobek = šmejd, takovou rovnici máme už dlouho někde v podvědomí. Jenže výrobků z Číny je dnes na trhu převaha a často ani není alternativa. Navíc řada výrobků se dělá v jedné továrně, na stejné lince a přitom se prodávají za rozdílné ceny, pod jinými značkami. Je rozdíl jen v ceně? Jak se dělá kvalita v čínské fabrice? To byly také témata, o které jsme se při návštěvě čínských továren zajímali.

Především je třeba říct, že vždy záleží na konkrétním výrobci. Nebo spíše na tandemu, protože označení výrobce už není tak jednoznačné, jednoduché. Na jedné straně máme provozovatele továrny, na druhé straně majitele značky, který zboží vymyslel a bude pod svou značkou prodávat, ačkoliv jej vyrobí provozovatel továrny. Tahle dělba práce má hluboký smysl: zatímco čínská továrna zvládne pružně a hlavně levně dodávat zboží, euro-americká firma má zvládnutý marketing, logistiku a hlavně návrh výrobku. Pokud samotný návrh výrobku necháte na čínské fabrice, nestačíte se divit. Viděl jsem tu na veletrhu řadu úžasných zařízení, které byly vzhledově tak orientální a ovládáním tak neovladatelné, že byste sami ihned navrhli desítku jednoduchých a bombastických zlepšení. Čínští výrobci sami to dělají výjimečně, většinou takovou věc ponechávají na partnerovi a i když existuje celá řada čínských výrobců, kteří se snaží razit svou značku, pokud nemají někde skrytý euro-americký původ návrhu (např. Lenovo, Haier), bývá jejich produkce tristní a prosazuje se jen cenou, nebo kopírováním (iPhone telefonů je tu na trhu celá řada od minimálně deseti výrobců). Čínské designerské počiny na úrovni jsou spíše výjimkou (Koni).

Totéž se projevuje i na kvalitě. Zadavatel většinou spolu se zadáním svého výrobku pomáhá definovat nebo přímo definuje pracovní postup, jímž se výrobek bude vyrábět. To se na kvalitě odráží zásadním způsobem, protože výrobní a pracovní postup definuje, kdy a jak se budou provádět kontroly sestavovaného zařízení. Nebylo výjimkou, že jsme u čínské značky narazili na jedinou kontrolu a to výstupní, kdy se sestavěné složité zařízení zapojilo, zjistilo se, zda funguje či nefunguje a když nefungovalo, vyhodilo se. Dokonce nám byla hromada nefunkčních výrobků ukázána jako názorný příklad bedlivé kontroly kvality a na naši námitku, že zařízení skládající se z mnoha částí se přeci má kontrolovat průběžně a vyhodit se má jen ten kus, co opravdu nefunguje, jenž by se detekoval průběžnou kontrolou kvality, bylo namítnuto, že to by znamenalo zaměstnat další lidi. A lidi jsou přeci jen další náklad, jenž se do ceny výrobku zahrnuje.

V praxi se tedy kvalita produkce výrobní linky definuje organizací práce, počtem a kvalitou prováděných kontrol. Na vstupu do výroby (od subdodavatelů), v průběhu výroby i při jejím skončení.

Organizace práce může být různá. Jednu možnost jsme viděli, když kolem stolu seděla skupina číňanů a na přeskáčku si podávali tištěný spoj, na který něco pájeli. Že se občas na něco zapomněli, je nasnadě. Zkontrolovalo se to až na zkompletovaném výrobku, kde už nebyla možnost zjistit, jak k chybě došlo a systémově zajistit její neopakování.

DSC_0216_01.JPG

Další variantou byl pás s pracovními pozicemi. Na každé pracovní pozici se provede definovaný úkon a výrobek se položí na pás, jímž přejede k další pozici. Po určitém počtu pozic je pozice kontrolní, která překontroluje, zda výsledek práce předchozích pozic je funkční a pokud ne a hromadí se problémy, zavolá mistra a řeší se.

DSC_0142.JPG

Na obrázku vidíte jednu takovou linku. Zelený pás vpravo, nahoře nad ním košíčky s potřebnými díly a ještě výše papíry s předepsaným pracovním postupem. Při změně výroby stačí vyměnit papíry, zaměstnanec si je přečte, zeptá se na nejasnosti a za půl hodiny už může běžet výroba jiného modelu.

Je jasné, že taková organizace práce a průběžná kontrola něco stojí. Ne mnoho, ale po nabalení všech provizí, cel, daní a marží to už bývá slušný rozdíl. Ostatně, na to si v Číně musíte zvykat: boty, které se zde prodávají za v přepočtu necelou stokorunu (a to je slušná bota!) stojí v Evropě desetinásobek. To už má bota tu správnou značku, prodává se slušivě zabalená v hezké krabici a jestli nadáváte výrobci za nenažranost, tak nezapomeňte na obskurní „daň z přidané hodnoty“ zavedenou k vyrovnání následků druhé světové války, která k prodejní ceně přilípne další pětinu i šedesát let po konci války.

Výsledek? Jestli si na něco v Číně musíte dávat pozor, pak je to kvalita výroby a výrobku samotného. A to je dnes hlavní role euro-amerických odběratelů: odkontrolovat výrobní proces a kvalitu výrobku samotného, protože totéž se dá vyrobit mnoha způsoby a procesy a zdaleka ne všechny zaručí kvalitu. I proto se snadno stane, že dvě značky vyráběné ve stejné továrně, mají diametrálně odlišnou kvalitu – jejich výrobní a kontrolní postupy mohou být podstatně jiné a většinou také jsou, protože ty si u větších zakázek požadují sami odběratelé.

Tolik tedy několik málo poznatků ke šmejdům. A nedivte se, tyhle poznatky se týkají nejenom Číny, ale všech ostatních fabrik…

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 19×, průměr: 4,63)
Loading...

9 komentářů

  • Mohl by jste prosím dodat nějaký link popisující historii DPH. Docela by mě to zajímalo, ale wikipedie se daním z historického hlediska téměř nevěnuje.

  • Zdar, Lukáš Pokorný. Mám jednú mp3 nahrávku, kde je stručne zopakovaná história daní. Po prečítaní tohto článku som hneď do adresového poľa napísal „w history of tax“, ale na wikipédii som niečo podobné nenašiel. Chcelo by to lepšie prehľadať web.

  • Inak pri pohľade na tie linky sa mi dvíha žalúdok…

  • Lukáš P.: také by mne toto téma velmi zajímalo, pokud znáte nějaký článek, budu rád, když sem dáte odkaz. Díky.

  • Mamka delala ve firme, kde balili a pripravovali pro vyrobce nejake cipy (byly to spis kondenzatory). Pocet kontrol odpovidal pozadavku zakaznika. Pokud si dobre pamatuju, nejvic kontrol mel Bosch. Proto ma asi trochu drazsi vyrobky.

  • Nevim nevim, ale jako velkemu odberateli cinskych vyrobku, nam je ukradene kolik kontrol tovarny maji, dulezity je vysledny vyrobek . Nekdo zvladne kvalitu bez kontrol, nekomu nepomuze ani deset kontrol po kazdem vyrobnim procesu. Najit dobreho cinskeho vyrobce na dlouhodobou spolupraci je alchymie ….. musi se zkouset a zkouset.

  • To bych chtěl vidět výrobu aut a výstupní kontrolu. Stěrače stírají, blinkry blikají, klakson troubí … a brzdy? Kolik si takový manufakturista vydělá v přepočtu na český kačky? Vím, jak to chodí třeba v českých firmách a od těch čínských se to kolikrát moc neliší. Každý výrobek by měl mít životopis vzniku …

  • no nevím, ale VAT je u nás velmi nová záležitost (1993), v Evropském Společenství pak byla zavedena v roce 1969 (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31969L0463:CS:NOT), takže nějaká souvislost s WWII je myslím nesmysl.

    AFAIK potřeba zavedení VAT vznikla s množením článků obchodního řetězce, kde standardní daně závislé na obratu nedostatečně reflektovaly potřeby mnoha nízkomaržových přeprodejců. VAT měla navíc přinést zlepšení výběru díky lepší kontrole nákladů atd. ale to se ukázalo jako ne zcela dokonalé (mimochodem kdyby někdo potřeboval snížit VELKÉ daně, tak se ozvěte – tomas at kapler.cz)

    Mimochodem hezké informace k historii daní a souvislosti s válkami jsou třeba zde http://www.answers.com/topic/income-tax-history-of a zde http://www.answers.com/Tax,%20History%20of resp. http://www.answers.com/topic/value-added-tax-vat

  • Původní koncept DPH jako daně ze spotřeby, která nemá vliv na výrobní hodnotu, pochází už z 18. století od německých ekonomů. Ovšem v praktický život byl uveden na počátku padesátých let ve Francii a opravdu byl prezentován jako dočasná daň kvůli regeneraci státních výdajů po Druhé světové válce. Později ji přijalo i Evropské Společenství.