Znalost je na nic, škola má naučit obsluhu Wikipedie? Ne!

Jak dlouhý je Karlův most? Tuhle otázku jsem před mnoha lety měl v jednom testu. Nechápal jsem, proč v testu psychologického profilu je tahle otázka, ale poctivě jsem ji zodpověděl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Když se test s psychologem vyhodnocoval, zeptal jsem se ho zvědavě, jak se k testování vztahuje znalost délky Karlova mostu. Psycholog mi vysvětlil, že jde o posouzení schopnosti vyhodnotit situaci, se kterou je člověk zběžně obeznámen. Že součástí testu není odpovědět přesně, ale tím, že se zhruba trefíte prokázat, že máte smysl pro proporce a odhad. Pak se podíval na moji odpověď a tím se to trochu pokazilo, protože to byla tříodstavcová analýza rozebírající různé možnosti v průběhu doby, ale to už s příběhem nesouvisí.

V poslední době stále častěji slýchám, že znalost není důležitá, že důležitá je schopnost najít. Že školy nemají nabiflovat, ale naučit používat vyhledávací nástroje. Považuju to za nebezpečné a hloupé. Neznalost nelze nahradit vyhledáváním. Tvořit můžete, pokud máte na čem stavět, co modifikovat. Když tvoříte, nemůžete ztrácet čas tím, že si základní znalosti vyhledáváte. A z ničeho nic nepovstane. Z neznalosti nevznikne nové dílo ani dobrá odvozenina díla stávajícího, protože jak byste mohli odvozovat, když neznáte východiska. Základem nového je znát staré. Jistě, nemusíte znát staré do detailu. Není podstatné, abyste přesně věděli, jak dlouhý je Karlův most, ale je důležité, abyste měli nějakou představu o proporcích. Abyste v případě potřeby věděli, co máte hledat a jak zhruba hledané vypadá. Abyste tím měli i smysl pro realitu.

Je to rozkmitaná čára jako na osciloskopu, která se od někdejšího biflování překlápí k vyhledávání. Potřeba je obojí. Znát i hledat. Od školy je potřeba, aby naučila znát, protože to je velmi těžké a je toho hodně, co je potřeba znát. Hledání se učí mnohem snáze, když se může stavět na znalosti. V naprosté většině případů ani nemůžete předem říct, co bude v životě či v práci potřeba znát, komparativní výhodou se může stát cokoliv. Proto by člověk neměl jakoukoliv znalostí pohrdat a opomíjet ji.

Pokud člověk může něco ulehčit dětem, tak je to naučit je poznávat. Každému funguje něco jiného, je to intuitivní, ale těžko slovy popsatelný proces budování chrámu ducha. A jeho zvládnutí rozhoduje o tom, zda výrobní pás vymýšlíte nebo obsluhujete.

Mimochodem, správná odpověď je cokoliv kolem 516 metrů. Ne “pamatujte na to, že vím, kde parkujete a půjdu odsud dříve…”

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

7 komentářů

  • google na dotaz „delka karlova mostu“ odpovida z vlastni databaze ze 516m. coz je hezke pro cestinu… muj vlastni odhad byl o nekolik set metru spatne, takze pozici bych taky nedostal, i kdyz bych asi vypadal min posukozne jako nekdo se tremi odstavci analyzy bez konkretniho cisla.

    nejsem si jist, k cemu mi to je, jestli to byl vhodne zvoleny priklad. krome stavitele mostu. mozna obecne, jak siroka muze byt mensi reka rozlita ve meste.

  • Takovou zdánlivě nesmyslnou otázku jsme dávali kandidátům na pohovorech. Smyslem bylo zaprvé zjistit, jak dotyčný o problému uvažuje a zda dojde k řádově správnému odhadu, a za druhé, jak zareaguje lidsky – našli se lidi, kteří vypadli z role a začali se hádat, že po nich chceme nesmysl, nebo rozčilovat, že na programování aplikace takovou věc přece nemusí vědět.

  • Předně: S poselstvím článku plně souhlasím. Umět vyhledávat nestačí; člověk musí mít alespoň elementární znalost daného předmětu, aby buď uměl zacílit vyhledávání nebo alespoň zbytečně neztrácel čas (je rychlejší začít vyhledávání s „jaké existují kvarky“ než „z čeho se skládá hmota“).
    Problém školství a jeho přístupu k věci spočívá v tom, že se po něm požaduje nejen to vyučování, ale i hodnocení. Jinými slovy, směr školství je často určen spíše tím, co má hodnotit, než tím, co má učit. Příklad: Učitel dějepisu A požaduje celistvé vnímání historie a chce po svých studentech, aby mu uměli vysvětlit např. socioekonomické proudy, které vedly k druhé světové válce. Oproti tomu učitel dějepisu B požaduje po svých studentech detailní znalost historických okamžiků a dat a jeho testy představují tři sloupce – datum-místo-název – bez širších souvislostí. Podle toho, co vy od svých uchazečů (o práci, studium…) požadujete, vám pak hodnocení jednoho z nich bude zcela k ničemu. Problém je v tom, že hodnocení obou dvou učitelů budou na papíře zakryta rouškou „DĚJEPIS“. A tak se vymýšlí, jak to zařídit, aby se našel rozumný kompromis a ta známka měla alespoň základní vypovídací hodnotu pro všechny.
    Extrémně to bylo patrné například koncem devadesátých a začátkem nultých let, kdy výuka IT na školách znamenala v závislosti na škole a učiteli buď historii vzniku počítačů, základy programování a/nebo práce ve Wordu – a to bez jakéhokoliv ladu a skladu. Programátorský génius tak mohl dostat čtyřku na jedné škole a jedničku na druhé.
    Ukazuje-li se tedy trend směrem k výuce vyhledávání na úkor znalostí, neviděl bych to apriorně negativně, ale jako snahu o vyrovnání se s extrémem dnes již překonaného biflování všeho na straně jedné, a s nemožností prodloužit den na 25 hodin a děckám k tomu všemu biflování přihodit ještě hodinu metodologie vyhledávání na Internetu/databázích.

  • Dle mého názoru není nic černobílé. Ani toto. Nejde říci, že „znalost není důležitá“. Ale nejde říci ani opak. To co se děti dnes učí ve škole, tak to téměr jistě bude k ničemu až dorostou. Osobně bych spíše řekl, že „znalost není *tak moc* důležitá jako byla dříve“. Zejména na škole. V praxi si konkrétní znalost můžete osvojit během týdne a nepotřebujete na to studovat učební obor s maturitou. Daleko důležitější je IMHO schopnost adaptovat se na změny (myšlenka Scio škol). A samozřejmě největším úletem je znalosti známkovat. Protože cílem je dosáhnout jedničky a po jejím dosažení jakákoliv motivace se dále učit upadá, protože cíle bylo dosaženo.
    Ovšem moje i vaše domněnky jsou a zůstanou domněnkami, protože v oboru pedagogiky je pramálo experimentů a studií, které by takové teze někam posunuli. Takže zatímco IT, medicína, fyzika či chemie uhání vpřed, tak pedagogika přešlapuje na místě.

  • Ačkoliv jsem biflování taky nenáviděl (ten dějepis!), musím upřímně uznat že úplně vynechat nepůjde. Trénuje to paměť a pak si dokážete namemorovat i užitečnější věci. Takže rozhodně bych nezaváděl opačný extrém zcela bez biflování, s omezením možná více než o polovinu souhlasím.
    @brif Metodologie vyhledávání a kurz kritického myšlení by byl hodnotnější než většina toho co se učí, a to včetně kroužků. Kroužky přidávají k zátěži dítěte, až je potřeba 25 hodin denně. Problém s metodologií vyhledávání taky mohou být rychlé změny, než dítě dokončí školu může se vyhledávat úplně jinak.
    @Miroslav Suchý Studie a experimenty by se možná našly (nevím, nesleduji), ale celoplošně to moc nepůjde. Asi jako nové psací písmo Comenia script.

  • Ohledně získávání znalostí souhlasím, základní znalosti nejde získat přes wikipedii. Ale současně s tím učit i vyhledávat.
    Co se týče odhadu vzdálenosti – Karlův most, tak si nemyslím, že jde o vhodný případ. Karlův most je v tomto poměrně netypický tím, že velká část není jen přes vlastní hlavní tok řeky, což bývá u mostů obvyklé. Takový test může snad fungovat dobře pro Pražáky, kteří měli možnost most vidět/projít mnohokrát a jsou si toho vědomi. Ten, kdo tam byl jednou/dvakrát někdy dávno a nebo viděl třeba jen fotku, bude odhadovat zcela jistě jinak (tj. méně – cca jen šířku Vltavy).

  • Situace je složitější a velmi časté tvrzení lidí, že „znalost není důležitá, důležitá je schopnost najít,“ je nepřesným zjednodušením problematiky, ke kterému je vhodné mít výhrady.
    Ale ve školství je několik způsobů výuky, např. behaviorismus a kognitivismus bychom mohli shrnout pod ono uvedené „biflování“, zatímco novější směry v čele se sociálním konektivismem se zabývají i spoluprací studentů a pedagogů. Pedagogové jsou pak v podstatě průvodci v procesu získávání znalostí včetně správného a kritického vyhledávání informací.
    Nové směry pedagogiky tedy nemají za úkol „jen naučit používat vyhledávací nástroje“, ale naopak – mají za cíl skloubit výuku a získávání znalostí spolu s výukou správného hledání nových znalostí a se vzájemnou spoluprací.
    S Vaším článkem souhlasím, znalosti jsou důležité. Ale je potřeba dávat pozor na přílišné zjednodušování pedagogických směrů, neboť školy dnes opravdu mají velmi komplexní úkoly ve výuce, jak připravit dnešní děti na svět za X let. Rozhodně se tedy nejedná o „výuku práce s Wikipedií“. A spousta škol to dělá dobře, čest jim – a kéž jdou těm horším školám příkladem.