Živě na téma blogy (a mrtvě já na téma blogy)

Patrick Zandl · 25. březen 2005

Na Živě dnes vyšel článek Diskutujte na téma: blogy. V. Bednář v něm presentuje protipól k mému názoru, že blogy začínají být čím dál více zajímavým informačním médiem, když říká "že blogy jsou ve skutečnosti zcela okrajovou záležitostí živenou určitou kategorií lidí". Nakonec článek uzavírání názorem, se kterým bych z větší části souhlasil: "Tím netvrdím, že blogy a bloggeři zaniknou, ale že se jejich počet v nějaké, zřejmě dohledné době sníží. Tento úbytek aktivně blogujících by se mohl pozitivně odrazit na kvalitě informací jimi prezentovaných. Lidé, kteří se umějí skutečně podělit o své názory a informace, budou ale nejspíše vždy utíkat od deníčků jinam, nebo z nich udělají jen jednu, opět okrajovou, metodu své komunikace s veřejností."

Velká část problémů ve vnímání weblogů plyne z toho, že blogy se většinou šmahem zaměňují za osobní deníčky adolescentů bez jakékoliv literární i obsahové hodnoty. Je to stejné zjednodušení, jako porovnávat server Novinky a Mobil.cz a z faktu, že na Novinkách o mobilech píšou velmi málo vyvozovat, že Novinky jsou mizerné. Nejsou mizerné, jsou o něčem jiném. Weblogů je celá škála – od osobních deníčků, přes politické, technické i finanční weblogy. Jde jen o to, abyste si vybrali weblogy dle svého gusta, říkat o těch ostatních, že jsou zbytečné a k ničemu, je jen znakem netolerance nebo nedostatku pochopení.

Jisté je, že weblogy se protřídí co do počtu i kvality. Řada autorů odpadne, stejně jako odpadla řada webových serverů založených v době bubliny, jenže to neznamená, že počet webových serverů či návštěvnost se snížil, jen jejich ambice dosedly na reálnější půdu. Podobně to bude a je s weblogy, navíc řada weblogů vzniká a mizí zároveň s událostmi. Řada tsunami weblogů vznikla pro informace o katastrofě v Asii a dnes již nejsou aktualizovány –svoji úlohu zdokumentovat katastrofu splnily.

Na weblogu je krásně vidět, kdo je kdo, protože kvalita se prosazuje sama, byť ne ihned. Na Lupě se v diskusích posmívají Ivo Lukačovičovi, že netuší, o čem mluví, když v rozhovoru vykládá o gigovém emailu. Podle názorů v diskusi bychom tedy Iva Lukačoviče mohli považovat za člověka, jehož firma se nějakým omylem vypracovala na nejnavštěvovanější serverovou farmu v zemi. A jen na bázi takové diskuse by se to dalo akceptovat, protože takové věci se stávají, že vlny nejrůznějších revolucí a proměn vyzdvihnou do čela někoho, kdo k tomu předpoklady jednoduše nemá. Jenže oproti tomu mluví ILblog psaný týmž autorem. Během pár týdnů se (bez odkazu z homepage Seznamu) stal velmi navštěvovaným, v Toplistu je v první dvacítce blogů obecně a když odmyslíme Pixiho blog, jde o nejnavštěvovanější český blog věnovaný převážně internetu. To už samo o sobě stojí za zamyšlení, protože k návštěvnosti nestačí, abyste byli vysoce postavená figurka, to už se prověřilo na řadě VIP blogů, kdy se nějaký VIPák chtěl svést na popularitě weblogů, jenže jeho dílko se nedalo číst. Názory z ILblogu prostě stojí za to přečíst si, pokud pracujete v branži, můžete s nimi nesouhlasit, protože se vám to nehodí do krámu, ale musíte uznat alespoň vnitřně, že mají hlavu a patu a že mimochodem Ivo Lukačovič asi bude vědět něco málo (jistě, že ne tolik co vy, to ani náhodou ;) ) i o těch gigabajtových emailech nebo měření návštěvnosti. A že se Seznamu Lukačovičovo blogování nepochybně vyplácí více, než neslaný-nemastný "PR blog Seznamu", je poznat i z toho, že nový příspěvek přidává Ivo každý den. I citační index Seznamu se zavedením Ivova blogu citelně zvýšil, protože řada médií a blogů o internetu se může přetrhnout, aby rozebraly nový Ivův článeček :)

Sám jsem si podobný přístup vyzkoušel, když jsem byl zvědavý, zda se Marigold čte proto, že ho píšu já, nebo proto, že je ke čtení; i založil jsem si weblog na jiné jméno i téma a bylo to opravdu zajímavé porovnání … :)

Takovéto blogy (tedy všechny mimo ty adolescentské) jsou reakcí na dvě slabiny tradičních médií.

Tou první je obecně nízká znalost popisované problematiky novinářem. I mezi odbornými novináři budete obtížně hledat někoho, kdo se vyzná detailně v jedné problematice telekomunikací, natož v celé šíři telekomunikačního odvětví. Jenže novinář musí sepsat i něco, čemu nerozumí a u takových kauz většinou vadí to, že nechápe nebo nevidí souvislosti. Bloger naopak většinou píše o tom, v čem se vyzná, nebo si to alespoň z nějakého důvodu myslí (například proto, že v té oblasti pár let úspěšně podniká). Vidí souvislosti, pohybuje se v nich. Proto si všimněte, že většina zahraničních a řada českých blogerů se vyhýbá tomu, komentovat zajímavá témata mimo jejich rank. Platí to i o mne a Marigoldovi, až na výjimky (jako třeba legrační politické billboardy) nekomentuji politiku nebo ekonomiku nebo výpočetní techniku. Ne proto, že bych neměl názor na Jahnovu reformu nebo prodej IBM Lenova, ale proto, že si nemyslím, že tento názor by byl podložený tak hlubokým věnováním se a soustředěním na tento problém a tedy že by byl v dlouhodobém horizontu přínosný i pro ostatní.

Druhým problémem médií je komolení názorů a stanovisek. Souvisí to s prvním problémem, novinář (nebo editor) prostě něčí názor zkrátí a udělá z něj něco prakticky jiného. Stává se mi to dnes a denně a nikoliv ze zlé vůle redakce, prostě se spěchalo, bylo třeba vypustit řádek a z hluboké myšlenky je kravina – editorovi to sice tak nepřijde, ale čtenáři se znalostmi to poznají a pomyslí si něco nepěkného… V případě blogu tenhle problém není. Rozsah článku na internetu je libovolný, lze odkazovat na celá stanoviska pro zájemce o zdroj a hlavně není (oproti zpravodajskému serveru) vůbec problém odkazovat na konkurenty.

Zakončím tím, co jsem říkal již dříve. Můj pohled na "internetový svět" může být ohraničený tím, že se pohybuji především v rámci weblogů. Jenže tak jednoduše svůj názor odepsat nemůžu, protože je pravdou, že v agregátorech mám nacpaná RSS všech možných zdrojů o telekomunikacích a vůbec si nevybírám, kam skočím, podle názvu serveru, ale podle informace, kterou mi předkládá. Přesto v poslední době nejvíce z agregátorů chodím na weblogy. Mají nejaktuálnější informace, protože článek tam neprochází redakcí a nemusí být zveřejněn po půlnoci, kdy už je informace pro mne vlastně "stará" a četl jsem ji na řadě serverů. Zajímají mne názory chytrých lidí na problém, což mi zpravodajské servery většinou nedají. Chci informaci včas a od člověka ponořeného do problematiky. A v tom mi weblogy spolu s agregátory obsahu velmi pomáhají.

Agregátory obsahu se stávají stále důležitější součástí pohybu po internetu, pokud se nechcete omezit jen na pár vybraných zdrojů a chcete sledovat téma podrobněji. A v agregátoru ještě hůře odlišíte, zda cílem je blog nebo zpravodajský server.

Kde je hranice mezi blogem a zpravodajstvím? Některé blogy mají své placené editory, některá zpravodajství se snaží přijít s nějakou formou blogů. Hranice se stírají, v jednom ale řada blogů boduje – v kvalitě informací. Jen je třeba si vybírat a hledat… a v tom blogy umí výborně pomáhat tím, jak odkazují na spřátelená témata a blogy.

V poslední době mne zaujala další informace. Americká armáda hledá blogery. Nechce je zavřít, ale zaměstnat. Proč? Protože armádní verze internetu své vlastní blogery nemá a americká armáda přitom publikuje na své síti materiály pro miliony lidí. Jenže vyhledávat v nich a držet přehled o jednom oboru, se armádě nedaří zajistit. Chcete tedy být placeným blogerem píšícím na armádní internet o nejnovějších postupech v detekci trhavin? Máte šanci. Americká armáda přitom živými blogery nahradí původní expertní fulltextový systém, který se snažil tyto informace ze všech možných armádních webů extrahovat a analyzovat sám. Prý se to po něm nedalo číst. PS: ten americký armádní internet není samozřejmě propojený s tím normálním, takže takové blogy si přečtou jen příslušníci americké armády.

Update: Ivo Lukačovič na svém blogu říká, že blogy budou pro novinařinu totéž, co open source.</a> Jen ještě hustěji mydlí do zpravodajských serverů a dokládá grafy, kdo koho nemá rád. Stojí za přečtení zde. Dále La Trine a pikantní příklad: Je to naprosto stejná demagogie, jako kdybych napsal: „Nikdy jsem se neukájel při sledování nahých malých chlapců a nikdy jsem nenapsal článek do Živě. Pravým opakem je Vojtěch Bednář, který do Živě píše.“

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook