Nintendo Wii vás naštve vším. Kromě hraní. To je na něm parádní

Patrick Zandl · 23. duben 2008

První bitva marigoldí války konzolí byla vybojována. Půjčený Xbox jsem vrátil (díky, Ivono!), chvíli jsem nad tím ještě špekuloval, dlouho porovnával Xbox a Playstation 3, až jsem se na to vykašlal a v pátek si koupil Nintendo Wii. Vsadil jsem na to, že to, co mi lidi říkali, je pravda, že je to prudce víc hratelné. Dovolte mi pár zkušeností, možná přijdou vhod i dalším váhajícím.

Už jsem psal, že jsem prototyp občasného hráče se všemi klady a zápory tohoto oboru. Profesionální gamesníci nade mnou ohrnou nos. Moje preference u konzole jsou prostě jiné.

Rozdíl mezí Nintendo Wii a Xboxem paradoxně není v ceně. Obě zařízení stojí stejně, u Xboxu záleží na verzi, co chcete, ale vcelku se dá pořídit do osmičky obojí i se hrou. Nintendo Wii se u nás, jestli jsem se nepřehlédl, prodává jen v budle jako Wii Sports, tedy s diskem sportovních her. Myslel jsem, že ho vyhodím, protože sportovní hry mne nikdy nebraly. Chyba lávky.

Nintendo WiiAle popořádku. Nintendo Wii je v porovnání s Xboxem třetinová krabička, kterou hodíte do přiloženého stojánku, zapojíte zdroj, čidlo ovladače (to hodíte pod/nad TV, v sadě přilepovací stojánek) a SCART kabeláž zapojíte do TV. V sadě není kabel pro kompozitní video nebo HDMI, kompozitní kabel si můžete koupit za další litřík, HDMI se asi neprodává vůbec (neviděl jsem ho). Zatím jsem na scartu, nechce se mi zdát, že by obraz byl o tolik lepší, aby si Wii litřík navíc zasloužilo.

Oproti Xboxu, je Wii naprosto tichá záležitost (pro mne dost podstatné). Nehučí vůbec, zatímco běžet Xbox slyším i z druhé místnosti. Hluk dělá jen rozebíhající se mechanika optického disku, asi tak, jako všechny.

Dvě otázky mne pálily: nakolik dobré bude ovládání a co grafika. Všude jsem četl, že Wii je s grafikou oproti Xboxu naštíru, ostatně jeho technická výbava už dneska není žádná sláva. Procesor má pod 1 GHz, paměť celkem je 512 MB. Podle recenzí jsem měl dojem, že to bude někde na úrovni Commodore C64, ale toho se vážně nemusíte bát. Grafika je na velmi dobré úrovni. Navíc je celá herní platforma pojatá jinak. Wii se nesnaží o fotorealistickou grafiku jako Xbox, spíše o pohádku. Když se podíváte na hry z Wii, nejspíše vám připomenou první díl Shreka. I Wii sport je spíš takový cartoon, než fotorealistická podívaná. Jenže i díky tomu, že to Wii přiznává, je to spíš výhoda, než nevýhoda (pro občasného hráče a děti).

Super Mario Galaxy

Ukázat si to můžeme na příkladu drsné střílečky nazvané Super Mario Galaxy. Příběh je tradiční: jste španělský drsňák Mário s knírkem a červenou čepicí naraženou do týla. A zachraňujete galaxii. Putujete od planety k planetě a svým kanónem obracíte na pravou víru to, co obrátit lze a v ruiny to, co nebylo dost rychle proti.

Ve skutečnosti je to pohádková střílečka, kde neukápne ani kapka krve. Klasický příběh totiž tvůrci hry překreslili jinak. Mario je kreslená postavička, která zachraňuje Houbičkové království. Střílí se hvězdičkama a když nepřítele “zlikvidujete”, změní se na další hvězdičky, které si sesbíráte a máte na další střelbu. Ve skutečnosti je to drsná akce jak pro tatínky, tak pro děti. Planety galaxie jsou pohádkově rozkreslené, což jim neubírá na kráse a hře na hratelnosti: taková zubatá kytka, která vás umlátí kalichem, to není legrace.

Super Mario Galaxy

Na obrázku vidíte, jak hra vypadá. Planetka galaxie je maličká, splnění úkolu na ní netrvá dlouho. Tím, jak je maličká, je to ještě veselejší, protože celou planetku můžete obejít a tak se stane, že se ocitnete “vzhůru nohama” a než si centrujete kameru, tak máte chvíli herní prekérku kde je vlevo a kde vpravo. Zrovna mne pronásledují dva protivníci, došla munice, situace je zlá, za patama se mi práší. Když splním úkol, přenesu se na další planetku.

Podstatné výhody pro občasného hráče: tak zaprvé se ve hře snaží minimalizovat procento zákysů, takže když se vám dlouho nedaří úkol splnit, tak vám někdo řekne, co máte udělat. Pokud se obtěžujete to přečíst, tak byste to měli i zvládnout. Hra klade stále vyšší a vyšší nároky a překvapení, takže se nenudíte ani ve vyšších levelech a planetkách, občas se i pěkně potrápíte. Já třeba, než jsem se naučil přeskakovat trhliny :)

Druhou výhodou je umírání. Když umřete a náhodou jste neměli uloženo, tak můžete pokračovat na stejné planetce, kde jste umřeli. Máte další šanci. Nic vás nevrátí na začátek hry. Nejde o to vyhrát, ale zahrát si.

Resident Evil 4

Včera mi došla další hra, Resident Evil 4. Ta je pojatá více realisticky, i když spíš zase jako kreslená záležitost. Nicméně Wii tím ukazuje, že umí i nekomiksové věci. Příběh opět banální, ve hře s ním ani moc neopruzují: unesli nějakou holku (dceru prezidenta) a proto vzali toho nejlepšího (mne, ne vás!), abyste ji vytáhnul z nějaký vesnice. Jak se rychle ukáže, obyvetelé vesnice jsou nepřívětiví, zřejmě očarovaní. Neměl jsem moc času to zkoumat, první člobrda, co jsem s ním situaci chtěl rozumně probrat, mi zasekl sekyru do hlavy, čímž jsem ocenil to, že po smrti hra může začít znovu tam, kde jsem skončil. Ponaučení do hry: s mrtvými nevyjednávat, střílet je do hlavy. Stejně nejsou moc povídací.

2ADBD0C4-FD6C-46A9-89DA-AF4F74B8511F.jpg

Na obrázku vidíte, že jsem dorazil do vesnice. V pozadí se flambuje můj předchůdce, do popředí se dere obyvatelstvo, červený kříž na obrazovce je moje první a poslední pomoc. Chce to ránu do hlavy nebo tři a více ran do těla (jejich, ne mého). Na hlavu se zle míří, když střílíte do těla, budete mít rychle po nábojích a nestihnete nabíjet.

A tím se dostaneme k ovládání. To je opravdu přelomové. Zatímco na Xboxu zaměřujete v podobné hře tak, že točíte ovladači, jinými točíte pro pohyb, další mačkáte pro kopání atd, u Wii funguje skvěle ovladač Wiimote. Na obrázku vidíte, jak vypadá a jak se drží.

050CB123-C3B9-4ADC-85BB-6E0F10750CFC.jpg

Pro některé hry se používá jen samotný Wiimote, to je ta věc v pravé ruce, pro pohybově složitější hry se připojuje i ta věc v levačce, té se říká Nunchaku. Obě části ovladače mají pohybové a prostorové senzory, takže vědí, kdy a jak se pohybují. U stříleček jako Resident nebo Super Mario Galaxy funguje pravá ruka s Wiimote jako zaměřovač. Ten zaměřovací kříž na obrazovce ovládáte tím, že Wiimote ukazujete na obrazovce, kam se má pálit. A spouští na ovladači pálíte. Tedy abych byl přesný, v Resident Evil nejdříve zamíříte (tlačítko na spodní straně ovladače označené B) a když máte zaměřeno, tak ještě stisknete A - a dotyčný v zaměřovači to koupí. Ani v Resident Evil se ovšem žádné velké záplavy krve nekonají, i když možná jen proto, že zombíci krev nemají. Prostě se doplouží k zemi, i když jim ustřelíte hlavu.

Pistole pro WiiDíky Wiimote dostávají střílečky úplně jinou šťávu. Na Xboxu mne štvalo, že zaměřování probíhá vrtěním nějaké páčky, což bylo skutečnosti na hony vzdáleno. K Wii můžete dokonce zakoupit plastovou pistolku, do který strčíte Wiimote ovladač a střílíte stejně, jako z pistole. Jde jen o výlisek se spouští, elektronika je ve Wiimote. Existují různé verze včetně brokovnice, kuše, dokonce meč se štítem a řada dalších plastových doplňků, které mají zážitek z konkrétní hry umocnit, pro autohry se zase prodává volant, do kterého Wiimote zastrčíte a kroutíte si plastovým volantem.

Nunčak se používá především pro chození, horním joystickem udáváte směr, kterým se má postava vydat, případně s držením dalšího tlačítka, kam se má podívat. Ale záleží na hře.

Řadu akcí provádíte také tak, že uděláte nějaké gesto pomocí Wiimote. Například když chcete bodat kolem sebe nožem, stačí wiimote zatřást ze strany na stranu, jako byste kolem sebe tím nožem máchali. Je to přirozené a intuitivní, dobře se to pamatuje …

Wii sports aneb dám si partičku golfu

U Wii sports se ovladače použífvají podle sportu, většinou stačí jen Wiimote. U tenisu ho držíte jako tenisovou raketu (stačí jednou rukou) a pinkáte na letící míč. Počítač sám vás postaví tam, kam má míč dopadnout a vy musíte včas pinknout, dát tomu správný směr a sílu, podle toho, kam chcete míček pinknout. Nic se nemačká, jen mácháte ovladačem.

Tenis jsem si neoblíbil, ale zato mne chytnul golf. Wiimote mácháte jako golfovou holí, musíte tomu dát správný švih a dopředu zvolit správný směr (na obrazovce ho ukazuje ukazatel). Ve sports je ještě baseball, kuželky a box. Box jsem vyzkoušel se tříletou dcerou a té se zase zalíbil ten v tréninkovém módu, kdy stačí bušit minutu do pytle. Do rukou dostanete oba ovladače, boxujete oběma rukama, počítač vaše gesta převádí na výpady, úhyby nebo blokování a dcerka si půl hodiny intenzivně boxovala. Pak si lehla a usnula :)

sofie_boxuje.jpg

Při boxování pochopíte, proč se k Wiimote standardně dodává festovní poutko a silikonová košilka - to první se snaží zabránit tomu, aby ovladač opustil vaši ruku příliš daleko, to druhé, aby když se tak stane, nedošlo k velkým škodám. Zejména při kuželkách máte chuť pustit celý ovladač, ne jen tlačítko, jímž držíte kouli…

Jinak musím říct, že Wii sports mi přijdou spíš jako demoverze - upoutávka na plné verze těch sportů, což je dáno tím, že těch sportů je tam více najednou a tak nejsou nijak dál rozpracované ve smyslu prostředí. Prostě když chcete hrát golf, tak máte k dispozici jen devět jamek odstupňovaných po třech dle obtížnosti. Navíc máte akorát výukový trenažér, kde vám vysvětlují, jak ten sport hrát, hodí se to. V některých případech mne ale zklamal - čekal bych třeba u tenisu, že proti vám budou suše odpalovat míčky a vy je budete pinkat zpět, abyste se mohli trochu líp sžít s motorikou wii (nebo s tenisem :) - jenže nic takového tam není, jediný podobný trenažér skončí, když se netrefíte do míčku nebo do hřiště a musíte odmáčknout, že chcete hrát znovu. Tím nechci říct, že jsou Sports špatné - dobré je, že můžete otestovat víc sportů, ale pokud vás nějaký chytne, jako mne golf, asi rychle začnete shánět samostatnou golfovou hru. Naštěstí jsou :)

Tak, mám-li to shrnout, hratelnost her na Wii je o citelný kus vyšší, pokud jste příležitostný hráč (jako profi hráč to posoudit nemohu, neb nejsem). Ovládání je výrazně přirozenější a pohodlnější, hry jsou snadněji dohratelné. Residen Evil 4 má opravdu úžasnou atmosféru a ne náhodou je řazena mezi nejlepší akční hry na Wii - po osobní zkušenosti ji mohu opravdu doporučit, i když jsem v ní za ty dvě hodiny už šestkrát zkapal. Stejně ji osvobodím! Tu holku přece!

Co se grafiky týká, porovnával jsem si screenshoty ze stejných her, osobně mi to o mnoho horší nepřišlo, aby to hratelnosti vadilo, většinou šlo o snížení počtu detailů, použitých textur atd. Například tady je srovnání pro Call of Duty 3 z Xbox360 a Wii:

FED3E197-400A-4685-AAC7-73E6AB2EED00.jpg

Podrobněji je to rozebráno třeba zde. Mimo jiné se ale dozvíte, že za část může starší herní engine použitý pro Wii verzi, takže to není jen problém nedostatečných schopností konzole. Závěr je z toho pro mne jednoduchý: pokud preferujete grafiku, volte Xbox360 či Playstation 3, pokud preferujete hratelnost, je na tom Wii zatím stále lépe.

A co váš na Wii naštve

Tohle je sekce, kterou jsem se málokde jasně dočetl. Pravdou totiž je, že Wii je dobrá jen jako herní konzole, zatímco Xbox a Playstation 3 se snaží jít dál. Otázka tedy je, co chcete vy. Například řada lidí mi říkala, že si mám koupit PS3, protože má Blue-ray disk. Ten je mi ovšem na houby, nemám žádný HD film na BR disku a v nejbližší době to ani nečekám. Wii neumí ani přehrávat hudbu z CD, natož filmy z DVD. Jediné, co přehrajete, jsou fotky z SD karty, když ji do zařízení připojíte. Nebo nějaký obskurní motion JPEG, prostě s přehráváním videa nepočítejte u Wii vůbec. Navíc je nepravděpodobné, že bych domácí kino Pioneer nahradil nějakým šuntem pochybné audiokvality.

Xbox i PS3 mají řadu dalších neherních funkcí, například na Xboxu360 můžete přehrávat hudbu, připojovat se na Windows Media Center (existuje i soft pro Macka) a přehrávat zdejší hudbu či videa - nic takového Wii neumí.

Další věc, co vás naštve, je Wii a internet. Prý to funguje. Malým písmem je uvedeno, že ne v ČR. Řešením je nastavit si při konfiguraci zemi, kde to funguje, například UK. Nevýhodou je, že si pak nemůžete nastavit kanál počasí pro Česko - vybírat si můžete jen místa ze země, kterou jste si vybrali jako domácí lokaci. Stejně tak kanál zpráv vám bude tlačit britské zprávy. Pitomé je, že bez připojení k internetu (funguje přes WiFi, ethernet tu není, lze prý dokoupit adaptér)

Pak vás asi napadne, že když je na krabici logo Opery, tak by tam mohl být instalovaný prohlížeč Opera. Mohl. Když si ho stáhete přes Wii shop, kde stojí 500 bodů (=3,5 libry, cca 100 Kč). Zadarmo to bylo dříve, teď už ne. Můžete si ale ušetřit práci, protože české znaky nejsou podporovány. A flash je stará, Stream.cz nepřehraje. Prostě paskvil.

A když už jsem nakousl Wii shop, to je tedy hnus přátelé. Něco tak otřesného jste viděli tak před deseti lety, ale tehdy to bylo průkopnictví. První bod: po spuštění Wii shopu se něco asi tři až pět minut nahrává. Očekával bych, že na vás vypadne po takové době grafikou přeplněná stránka nacpaná bohatým obsahem. Vyvalí se na vás otřesný rozcestník s pěti ikonkami a za další minutu už jste na aktuální nabídce. Ta obsahuje hry staré deset až patnáct let, například California Games z Commodore C64. Tehdy jsem jejich grafiku baštil, ale dnes si za tuhle vykopávku říct sumu kolem 100 Kč mi přijde vyložená drzost. Této kvality dosahují i ostatní tituly, běžně jim tuším říkáme abandonware. Tfuj, ani z nostalgie.

Ptáte se, jestli tu jsou demoverze nebo plné verze nových her ku zakoupení a stažení? Ne, nejsou. Alespoň ne v nabídce pro trh v Británii. Zatímco na Xboxu si můžete vybrat z několika desítek krásných demoverzí a můžete si koupit i plné verze menších her, na Wii nic z toho nejde. Možná zatím, co já vím.

Kromě toho stahování z netu je otřesně pomalé. Otestoval jsem to a asi nestíhá WiFina vestavěná ve Wii, protože průměrná přenosová rychlost byla bez ohledu na rychlost mé přípojky do cca 300 Kb/s. Oproti tomu Xbox360 stahoval gigovou demoverzi (!) BioShocku statečně plnou rychlostí mé přípojky.

Uff. Tak. Kvůli internetu ani kvůli multimediálním funkcím si Nintendo Wii nekupujte. Pokud si chcete zahrát, tak pak ano. Na hraní je opravdu parádní :)

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook