Lekce z Piictu

Piictu v podstatě končí. A zavírá krám docela nesympatickým způsobem, na svém blogu lakonicky oznamuje, že kdo chcete data, máte si o ně napsat emailem. Respektive nekončí, vcucává se do jakéhosi utajeného projektu Kandu od firmy Betaworks, což je jedna ze společností, které zainvestovali Piictu v první fázi investic.

Proč je to zajímavé. Piictu má i své české kořeny, spolupodílníkem (jestli jsem dobře pochopil náznaky a mlhu) a produktovým designerem v něm je/byl i Robin Raszka, který na to téma dal řadu článků a rozhovorů, takže osudy Piictu se daly dobře sledovat. A pro mne je to zajímavé memento obchodním přístupem: Piictu nikdy nemělo žádný obchodní model, spoléhalo (alespoň podle RR) na to, že firmu si koupí nějaký velký hráč za miliony dolarů proto, že bude takový produkt chtít. Což je přesně něco, čemu jsem nikdy nevěřil. To se stává ve výjimečných případech a u služeb, které to někam výjimečně daleko dotáhly, jako je v poslední době Tumblr nebo Waze či Instagram. Jenže Piictu nikdy nedokázalo vygenerovat obsáhlejší zájem.

Piictu byla jednou z aplikací na sdílení fotografií. Šla na to jinak, než Instagram, ale nebylo na tom nic moc tak úchvatného, aby to přitáhlo davy. Byla to prostě variace, které se nepodařilo dovariovat k něčemu obecně zajímavějšímu, než jak na tom byl originál.

Pak, na krátký čas, světlo do Piictu přinesl Google, když v červenci 2011 spustil vlastně nachlup stejnou aplikaci Photovine. Ve skutečnosti to byl dost postranní produkt jeho programátorů, jenže podobnost s Piictu byla až zarážející a tak o tom každý napsal včetně Techcrunche

Pak v září Google Photovine zařízl. Jak to tak bývá, bez vysvětlení, která se ale rojila kolem: od uvědomění si přešlapu přes obavy ze soudního sporu až po podle mne nejrealističtější – firma si uvědomila, že tudy cesta nevede a soustředila se na vývoj Google Plus, které uvedla o rok později. Nechtěla tříštit síly nárazovým vypuštěním aplikace, na kterou neměla strategii a jiné užití, než být při tom.

Mezi tím ale Piictu situaci vytěžilo, získalo investici kolem milionu dolarů a v září vystoupilo z betaprovozu, pak v lednu 2012 přišlo dalších třičtvrtě mega, takže celkem investice měla dosáhnout 1,7 milionu dolarů. 

A tím světla nad Piictu zhasla. Co s aplikací, o kterou Google neměl zájem a která nerostla nijak zajímavě (na US poměry). Další zprávy ze serverů jako je TechCrunch jsou až o ukončení provozu Piictu, které je registrováno spíše jako útrpná smrt a zajímavé na tom je hlavně to, jak se odlévá zájem od sdílecích obrazových aplikací někam jinam. A také k otázce, co bude Betaworks, jeden z investorů Piictu dělat a co má být projekt Kandu.

Piictu je podle mne dobrým příkladem přehnané víry v nafukování bubliny. Nulový obchodní model, víra v to, že firma exituje prodejem do Google nebo jiné internetové megakorporace, hlavně se nezdržovat přemýšlením o finanční soběstačnosti. Pamatuji si, jak to Robin Raszka propagoval jako nový obchodní model pro zakládání startupů. Ano, bylo by to krásné, kdyby to nebylo až příliš rizikové. Zatímco fungující business od vás většinou někdo koupí za rozumné peníze, když vás to jako investora přestane bavit, takováhle bublina se vyfukuje bez jakékoliv finanční satisfakce. Takže bylo pro mne zajímavé sledovat, zda se to Piictu povede. Nepovedlo. Ověřilo, že ani když se uplacírujete mezi silikony (tedy vycestujete do Silikon Valley), nemusíte to ubrečet, když nemáte produkt, který by vypadal sexy déle, než jedno léto a než velké firmy přejde prvotní impulsivní myšlenka, že „tohle musí mít“.

Tím samozřejmě neříkám, že to bylo k ničemu. Lidem, kteří se na projektu odpíchli, to nepochybně pomůže hodně a Robin Raszka s tím získal zkušenosti, které mu můžeme závidět a které ho někam posouvají a ještě posunou. Ale jako business plán, bez zvláštních podmínek, to prostě nefungovalo.

Takže až budete zakládat startup, jestli se váš strejda nejmenuje Larry Page, zůstaňte při zemi a přemýšlejte o tom, kde z toho ty peníze jednou potečou. Nová ekonomika stále ještě zůstává založená na starých penězích. I kdyby to byly bitcoiny 🙂

PS: Petr Reichl z Tapmates / Piictu reaguje na svém blogu. V zásadě tomu rozumím tak, že Piictu bylo jako méně úspěšný produkt vcucnuto do jiného, podobného, vznikajícího v rámci téže investiční skupiny. Přemýšlím, jestli to zní jako odklad ověření toho, že funkční business model dneška je čekat, že to Google koupí… (ale takhle na první ránu mi to moc jako odklad nepřijde).

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

4 komentáře

  • Ano, perfektně shrnuto, do puntíku!

  • Prvně, kdy jsem se o startupech doslechl, bylo někdy okolo 2005, jako člen výběrové komisy na nějaký softwarový produkt. Byli jsme přes startupy varováni: Dejte si pozor na ty malé firmičky, které zdánlivě rychle rostou, hodně se o nich píše, protože se soustředí na publicity, ale chtějí jen včas firmu prodat a utéct, jenže až ji prodají, vy uživatelé jen pohoříte. Takové firmy radši v konkurzních řízeních nevybírat, je to příliš riskantní. A měli pravdu. Fandím startupům. Ale současně i tvrdím, že startupy jsou zlo.

  • Martine, pokud je to narážka na to, co myslím, tak by mi přišel víc přiléhající závěr, že zlo jsou korporace.
    (ale osobně radši takové závěry nedělám, protože jsou moc zjednodušující)