Kvalita a nekvalita čínské produkce

Patrick Zandl · 27. říjen 2008

Čínský výrobek = šmejd, takovou rovnici máme už dlouho někde v podvědomí. Jenže výrobků z Číny je dnes na trhu převaha a často ani není alternativa. Navíc řada výrobků se dělá v jedné továrně, na stejné lince a přitom se prodávají za rozdílné ceny, pod jinými značkami. Je rozdíl jen v ceně? Jak se dělá kvalita v čínské fabrice? To byly také témata, o které jsme se při návštěvě čínských továren zajímali.

Především je třeba říct, že vždy záleží na konkrétním výrobci. Nebo spíše na tandemu, protože označení výrobce už není tak jednoznačné, jednoduché. Na jedné straně máme provozovatele továrny, na druhé straně majitele značky, který zboží vymyslel a bude pod svou značkou prodávat, ačkoliv jej vyrobí provozovatel továrny. Tahle dělba práce má hluboký smysl: zatímco čínská továrna zvládne pružně a hlavně levně dodávat zboží, euro-americká firma má zvládnutý marketing, logistiku a hlavně návrh výrobku. Pokud samotný návrh výrobku necháte na čínské fabrice, nestačíte se divit. Viděl jsem tu na veletrhu řadu úžasných zařízení, které byly vzhledově tak orientální a ovládáním tak neovladatelné, že byste sami ihned navrhli desítku jednoduchých a bombastických zlepšení. Čínští výrobci sami to dělají výjimečně, většinou takovou věc ponechávají na partnerovi a i když existuje celá řada čínských výrobců, kteří se snaží razit svou značku, pokud nemají někde skrytý euro-americký původ návrhu (např. Lenovo, Haier), bývá jejich produkce tristní a prosazuje se jen cenou, nebo kopírováním (iPhone telefonů je tu na trhu celá řada od minimálně deseti výrobců). Čínské designerské počiny na úrovni jsou spíše výjimkou (Koni).

Totéž se projevuje i na kvalitě. Zadavatel většinou spolu se zadáním svého výrobku pomáhá definovat nebo přímo definuje pracovní postup, jímž se výrobek bude vyrábět. To se na kvalitě odráží zásadním způsobem, protože výrobní a pracovní postup definuje, kdy a jak se budou provádět kontroly sestavovaného zařízení. Nebylo výjimkou, že jsme u čínské značky narazili na jedinou kontrolu a to výstupní, kdy se sestavěné složité zařízení zapojilo, zjistilo se, zda funguje či nefunguje a když nefungovalo, vyhodilo se. Dokonce nám byla hromada nefunkčních výrobků ukázána jako názorný příklad bedlivé kontroly kvality a na naši námitku, že zařízení skládající se z mnoha částí se přeci má kontrolovat průběžně a vyhodit se má jen ten kus, co opravdu nefunguje, jenž by se detekoval průběžnou kontrolou kvality, bylo namítnuto, že to by znamenalo zaměstnat další lidi. A lidi jsou přeci jen další náklad, jenž se do ceny výrobku zahrnuje.

V praxi se tedy kvalita produkce výrobní linky definuje organizací práce, počtem a kvalitou prováděných kontrol. Na vstupu do výroby (od subdodavatelů), v průběhu výroby i při jejím skončení.

Organizace práce může být různá. Jednu možnost jsme viděli, když kolem stolu seděla skupina číňanů a na přeskáčku si podávali tištěný spoj, na který něco pájeli. Že se občas na něco zapomněli, je nasnadě. Zkontrolovalo se to až na zkompletovaném výrobku, kde už nebyla možnost zjistit, jak k chybě došlo a systémově zajistit její neopakování.

DSC_0216_01.JPG

Další variantou byl pás s pracovními pozicemi. Na každé pracovní pozici se provede definovaný úkon a výrobek se položí na pás, jímž přejede k další pozici. Po určitém počtu pozic je pozice kontrolní, která překontroluje, zda výsledek práce předchozích pozic je funkční a pokud ne a hromadí se problémy, zavolá mistra a řeší se.

DSC_0142.JPG

Na obrázku vidíte jednu takovou linku. Zelený pás vpravo, nahoře nad ním košíčky s potřebnými díly a ještě výše papíry s předepsaným pracovním postupem. Při změně výroby stačí vyměnit papíry, zaměstnanec si je přečte, zeptá se na nejasnosti a za půl hodiny už může běžet výroba jiného modelu.

Je jasné, že taková organizace práce a průběžná kontrola něco stojí. Ne mnoho, ale po nabalení všech provizí, cel, daní a marží to už bývá slušný rozdíl. Ostatně, na to si v Číně musíte zvykat: boty, které se zde prodávají za v přepočtu necelou stokorunu (a to je slušná bota!) stojí v Evropě desetinásobek. To už má bota tu správnou značku, prodává se slušivě zabalená v hezké krabici a jestli nadáváte výrobci za nenažranost, tak nezapomeňte na obskurní “daň z přidané hodnoty” zavedenou k vyrovnání následků druhé světové války, která k prodejní ceně přilípne další pětinu i šedesát let po konci války.

Výsledek? Jestli si na něco v Číně musíte dávat pozor, pak je to kvalita výroby a výrobku samotného. A to je dnes hlavní role euro-amerických odběratelů: odkontrolovat výrobní proces a kvalitu výrobku samotného, protože totéž se dá vyrobit mnoha způsoby a procesy a zdaleka ne všechny zaručí kvalitu. I proto se snadno stane, že dvě značky vyráběné ve stejné továrně, mají diametrálně odlišnou kvalitu - jejich výrobní a kontrolní postupy mohou být podstatně jiné a většinou také jsou, protože ty si u větších zakázek požadují sami odběratelé.

Tolik tedy několik málo poznatků ke šmejdům. A nedivte se, tyhle poznatky se týkají nejenom Číny, ale všech ostatních fabrik…

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook