Kurs ekonomie pro ministry obchodu a průmyslu či jiné začátečníky - jak vzniká nákladová cena mobilních dat

Patrick Zandl · 19. únor 2019

Dnes si dáme kurs ekonomie pro ministry obchodu a průmyslu či jiné začátečníky. Lekce: jak vzniká nákladová cena dat v mobilních sítích. Nebojte, to zvládnete a už nikdy neplácnete žádnou blbost o mobilních sítích (Garantuje 9 ministrů z deseti).

Cenu v mobilních sítích vytvářejí dva typy nákladů: investiční (capex) a provozní (opex). Nás budou teď nejvíce zajímat náklady investiční, protože to jsou peníze, které musíte mít předem, zatímco provozní náklady vám rostou až v době, kdy máte zákazníky, tedy v době, kdy už se vám zdá, že jste vysmátí.

O ceně pořízení mobilní sítě rozhodují tři aspekty: pokrytí, kapacita a rychlost přenosu dat (spolu s kvalitou datového přenosu). Čtvrý důležitý aspekt, morální životnost a tedy amortizace sítě, zanedbáme – a do hry ho dostaneme později.

Mobilní síť můžete postavit i za pár tisícikorun, když se některého z těch aspektů vzdáte. Typicky pokrytí. Mobilní síť nabízející 1Gb/s může mít doma kdokoliv, kdo si koupí nejnovější WiFi – jen nebude mít to pokrytí ani kapacitu. Gigovou bezdrátovou WiFi linku mu saturuje pár zákazníků, kteří ji skutečně budou používat.

Pokud to tedy s podnikáním v mobilních sítích myslíte opravdu vážně, potřebujete důkladně zvážit, jaké pokrytí a jakou kapacitu budete nabízet. Podstatné je, že už změnou jednoho parametru můžete nabízet dostatečně kvalitní síť, ale dramaticky si změnit investiční náklády. Pokud správně postavíte pokrytí (tedy zvolíte správný mix přenosových frekvencí i místa) a správně zvolíte technologii (tedy zda LTE, či i GSM a jak a na co s ohledem na staré klienty), můžete si pohrát s kapacitou. Jednoduše řečeno: síť může být dostatečně rychlá, mít dobré pokrytí, ale zvládne jen menší počet zákazníků.

A to je ten model, který se používá pro správnou cenotvorbu: nabídnete slušné pokrytí, slušnou rychlost, protože to jsou parametry, které zákazník vidí. A co nejnižší možnou kapacitu, protože té si zákazník nevšimne. Pokud budete dobře predikovat růst počtu klientů, ani nikdy nenarazí na kapacitní problém, neboť stihnete posilovat dříve, než vzniknou s kapacitou problémy. Moje hobby je, udělat si tu a tam nějaký kapacitní test a vidět, jak na tom operátor v místě skutečně je 🙂

No a zpět k našemu problému. Jak se do toho může ministrovi namotat WiFi? Inu, to je prosté. Když na přelomu tisíciletí přišel ve vyspělém světě boom sítí 3G, Česku se tahle věc vyhnula obloukem a tyto sítě jsme začali stavět s desetiletým zpožděním. Jenže zákazníci mobilní data požadovali. A tady přišlo to WiFi, jemuž se přezdívá českétřigéčko. Objevila se hromada firem i jednotlivců a občanských aktivit typu CzFree.Net, kteří postavili hotspoty všude možně. Free WiFi je v českých restauracích spíše pravidlem, jinde v Evropě nevídaným.

To způsobilo několik jevů. Tak především byl český klient náročnější. Když se kolem roku 2008 objevily první reálné nabídky 3G v Česku, byly výkonově rozpačité. WiFi se stalo standardem českého mobilního připojení. Doma je tam, kde je WiFi.
Za druhé se český klient stal podezíravým, co se ceny týká. WiFi je prostě zdarma.
Za třetí se WiFi stalo kapacitním bufferem. V momentě, kdy přišlo LTE a do mobilních sítí se naimplementovaly slušné rychlosti, se řada uživatelů přestala přihlašovat do domácího WiFi, často ponechaného na nějaké legacy technologii typu 802.11b a začala používat LTE. Spotřeba data začala růst mimo dosavadní jednoduchou statistiku a operátoři začali zírat.

No a jsem zpět v našem desetiletí a naší realitě. Operátorům vzrostly nutné výdaje za výstavbu mobilních sítí a hlavně dohánění kapacity. Tyhle náklady se běžně umořují dlouhodobě, v rámci cca sedmiletého horizontu morální životnosti sítě, jenže u nás se desetiletí tyto výdaje zanedbávaly. Sítě byly dlouhodobě podfinancované: bez dostatku sajtů, dostatku kapacity. 3G se pokusili operátoři přeskočit, což jim na jednu stranu ušetřilo peníze, na stranu druhou jim to neumožnilo dlouhodobě investovat do kapacity. To by nevadilo, kdyby se penízky střádaly na termínovaném účtu a bylo by možné je najednou vrhnout do masivního rolloutu. Jenže ony se nestřádaly, ony se posílaly mateřským koncernům ve formě dividend (které se daní) a častěji ve formě nejrůznějších absurdních poplatků za značku či knowhow, aby se čarovalo s daněma.

Výsledek byl ten, že vznikla kolem poloviny desetiletí potřeba masivně zainvestovat skokový rozvoj mobilního internetu, což samozřejmě přišlo draho, protože do té doby se sítě u nás prakticky nerozvíjely. No a když tu skokovou investici rozpočítáte do sedmileté životnosti, vyjde vám, že ten internet musí být fakt drahý. A to je fakt, který bez historických souvislostí je třeba uznat a určitou mírou optiky lze uznat, že WiFi za to vlastně může. A nejvíc za to asi můžu já, protože jsem před těmi patnácti lety propagoval WiFi a učil lidi, že ho mají používat, že jo?

Co na tom, že všechny mateřské (a zahraniční) koncerny dojily od svých českých dceřinek v průměru dvojnásobnou míru dividend (přepočteno na klienta), než v západní EU. Co na tom, že se z českých mobilních sítí stahovaly peníze a reinvestovaly je do boje o klienta doma. Ostatně, O2 změnil majitele, rozštěpil se, dnešní PPFka nemůže za to, jak si český trh podojila španělská Telefonika, dokud O2 vlastnila. A že dojila masivně. PPFka koupila technologicky podinvestovanou společnost a teď se snaží dojit zase ona, to je v pořádku, to je kapitalismus. Dokonce bych i řekl, že PPF to dělá ještě značně citlivě proti zvykům španělské inkvizice.

Abych to řekl na placato: deset let se do sítí neinvestovalo. Pak bylo potřeba těch deset let dohnat a to vyjde extrémně draho, z čehož se odvozují stávající vysoké mobilní ceny. Co prokoučovala vláda a regulátor v prvním desetiletí, se teď bude těžko dohánět, jde o desítky miliard, které je třeba někde vykouzlit a bez toho to nejde. Vysoké ceny jsou daní za to, že jsme se na přelomu desetiletí mobilním sítím prakticky nevěnovali, je to daň za nesmyslnou politiku ministrů uhlí a páry. A za naši společnou nevšímavost.

Myslím, že správně to řekl pan premiér Babiš: Češi jsou geneticky předurčeni k tomu, dokázat veliké věci. Je to dobře vidět v tomhle případě: čeští zákazníci zaplatili rozmach 3G a 4G v Evropě. Můžeme být hrdi na to, co naše peníze dokázaly v zemích, jako je Německo, Španělsko nebo Anglie. Akorát teď si musíme zaplatil i rozmach vlastních sítí, jinak to u nás zůstane, jako ve středověku.

Konec úvodní lekce, děkuji za pozornost…

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook