Kniha o mobilních sítích: vyhozeno, smazáno. K čemu taky takových knih.

Vloni jsem si dal závazek dodělat knihu věnovanou moderním mobilním telekomunikačním sítím. Zhruba jsem ji dodělal. Chyběly mi kapitoly věnované kusům GSM sítí, které se nikdy moc nechytily (jako HSCSD), pár textů kolem nových konceptů v sítích 4G a 5G, které ještě ani nemají standard. Před pár dny jsem ji celou vyhodil. Smazal.

Vždycky jsem si uměl představit, pro koho své knihy píšu. Po dvaceti letech jsem se stal takřka klasikem žánru. Jenže moji někdejší čtenáři nejsou už progresivní dvacátníci, ale čtyřicátníci, kteří mají jiné povinnosti, než měnit svět. Mobilní technologie je zajímají okrajově. Už nepotřebují vědět, jak funguje kombinace signálu ortogonálním posunem. Už prostě věří, že funguje. A dnešní dvacátníky to vlastně nezajímá vůbec. Možná by je to zajímalo, kdybych uměl mluvit jejich jazykem. Krátce, stručně, hustě, ty pičo to by bylo cool. Možná by nepomohlo ani to. Možná už ani neexistuje ta latentní poptávka, ta zvědavost, jaká existovala před dvaceti lety, když vznikal Mobil server, i když si myslím, že naším největším úspěchem tehdy bylo, že něco, co lidi docela zajímalo, jsme dokázali vysvětlit tak, že to bylo pochopitelné a ještě to nevypadalo nafrněně, exkluzivisticky, jako redakční elitářský snobismus a nadřazenost. Možná by nějaký šikovný youtuber uměl probudit zájem mládeže o to, jak dostat více užitečného signálu do omezeného pásma, o SDN nebo třeba AI. Já to neumím, o video jsem se několikrát pokoušel a vcelku bezúspěšně, mou doménou zůstane psaní a moje generace.

To byla první část úvahy. Přiznání si, že do cílové skupiny, ke které promluvit umím, už nemám co předat. Jasně, že by si řada lidí koupila moji knihu z povinnosti, pro případ, že by je to zajímalo. Asi by mě odcitovalo ještě pár dalších diplomek, jenže už třeba ne doktorátů. Připusťme si, že v moderních technologiích se Česko nikdy nestalo (až na velmi striktní výjimky) zřídlem evoluce (natož revoluce). V podstatě tu neexistují firmy, které by nějak zasáhly do vývoje mobilních sítí (omlouvám se, jestli jsem na výjimku potvrzující pravidlo zapomněl). I ta „research centra“ při univerzitách zacvakaná operátory jsou spíše PR polibkem z útrpnosti, kde se levnými českými mozky ověřují myšlenkové modely ze zahraničí, ale že by se tam na něco originálního přišlo, to mi uniklo, nebo to zůstalo tak tajnou ingrediencí cizího výzkumu, že to až potvrzuje má slova. To ale jenom znamená, že vlastně nepotřebujeme lidi, kteří by mobilním sítím do nějakého většího zanoření pod povrch rozuměli. A moje kniha by byla zbytná. To byla ta druhá část úvahy: v ekonomice laciných montoven a post-otrokářského systému je vydávání takových knih výsměchem sama sobě.
Ještě chvíli jsem myslel, že bych to tradičně hodil na web. Jenže aby to nebyl jen text (Gitbook pokus zde, jak vidno, je to na prd), potřebovalo by to větší schopnosti grafické úpravy, než jaké spolu s nedostatkem času do toho zvládnu obětovat.

Lte akademie titulka o

A tak jsem to v jedné technodepresivní chvilice vzal a zamyslel jsem, co jsem od toho očekával. Návrat zájmu lidí o moderní techniku? Nesmysl, už to nikoho z těch, ke komu umím promluvit, nezajímá. To, že si vydělám na nového iMacka a nahradím deset let starou plečku, kterou jsem ale neinovoval, protože mi v zásadě vyhovuje? Se vším ohledem k pochybám nad tím upgradem je to navíc při českých honorářích vyloučeno.

A tak jsem to vzal a vyhodil. 

A jediné, co jsem si z toho nechal, kromě paběrků textů poházených po disku (důsledek mého chaotického způsobu vzniku díla) je obsah knihy. Tak nějak si ještě říkám, že by vlastně bylo zajímavé z toho udělat příběh pro šestiletého Vojtu (a samozřejmě o něco později pro Mariánku). Polokreslenou knížku pro děti, ve kterých by to jednou třeba pomohlo zájem o techniku a její fungování probudit. Alespoň pro ty vlastní, kdyby mě jednou napadlo, jak jim to podat.

V zemi, která bojuje sama se sebou, není na tvorbu místo. Natož nálada.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 3,86)
Loading...

17 komentářů

  • Tak tomu říkám hustá deprese.

  • Jo, depres poněkud. Ve světle politicky motivovaného závěru to docela chápu. Dnešní jedovatá doba působí na nás všechny. Poslední půl rok sleduju politiku víc než bych měl a odtahuje mě od práce.

    O to víc si myslím, že při dalším zhoršení dojde k pravému opaku. Jako za komančů, tvořiví lidé, když byli drceni, vydávali nejlepší šťávu. Jak píše sytý básník?

    Zahozeného textu je mi líto. Ale třeba to opravdu nebyla dobrá kniha do dnešní doby, kdo ví? Ale mně je čtyřicet, vydělávám si prgáním, telco neznám, jen co tak zaslechnu.

    Za dobře zpracovanou komentovanou historio-faktografii (nikoli beletrii, i když pan Zandl píše velmi čtivě, historii Apple jsem přečetl jedním dechem!) mobilních sítí bych dvě kilča zaplatil. Abych získal přehled, pospojoval si ledacos v hlavě a měl záznam pro budoucí historii… Škoda uvězněných vědomostí.

    Dík.

  • ja som asi vynimka, ale som mimo 40 smerom dole a tesil som sa na knihu:)

  • Co je to za kecy? Že to dvacátníky nezajímá? Sám jsem dvacátník a okolo sebe mám plno lidí, co zkoumá, jak věci fungují a co se zajímají. A tohle by alespoň mě třeba zajímalo.

    Však vždycky máš 99% lidí, co o takhle úzké téma nemá zájem a pak to 1%. Věřím, že to tak bylo i před 20 lety – tedy žádné překvapení se nekoná.

    Omlouvám se za ostřejší tón, ale podobné rýpání mě vždy naštve. .

  • Musím se přiznat, že mě příspěvek poněkud nakrknul – a to jsem často k panu Zandlovi až přehnaně nekritický. Jedna věc je posvátné právo psát do šuplíku či rovnou do skartovačky. Proti tomu nemám nejmenší námitky. Věc druhá je však mučednický závěr Cimrmanovského rázu: „Nedám si dnes odpoledne po obědě viržínko. Neplačte, sami jste si to zavinili.“ Navíc to celé zavání stařeckým patosem, „ti hrozní mladí sledují už jen jůtůb“. Nesledují. YouTube je skvělý zdroj zábavy či populárně-naučných pořadů, de facto náhražka lineárního televizního vysílání, ale knihovny nenahradí. Co ale dokáže mladé definitivně vyhnat z Česka či opustit jakékoliv ambice českou společnost změnit, to je vidět lidi jako Zandl házet flintu do žita. Je to pak Hlava 22. Kde mají „ti dvacátníci“ brát odvahu, inspiraci a motivaci, když i Zandl na to hází bobek?

  • Jak se to říká o té svíčce? Tohle by jistě zaujalo obvyklý okruh čtenářů, pár lidí by to třeba přitáhlo, ale každopádně bychom na tom byli líp než bez ní.
    Jak říkáme by judisti: nemusí pršet… 🙂

  • Škoda, věčná škoda. Bohužel se už stalo :(. Je to samozřejmě jen Vaše věc, ale nerozumím jí. Myslím, že by si ji spousta lidí ráda zaplatila a přečetla. Tímto přístupem paradoxně případné zájemce, i ony dvacátníky, ještě více odříznete.
    Pokud již byla skoro hotova a jen se Vám ji „nechtělo“ (ve smyslu málo času, elánu atd.) dát na web v nějakém rozumném formátu, určitě by se našel někdo, kdy by se toho ujal. Alespoň ne stávajícím rozsahu mohla udělat radost spouště lidem :(.

  • Předchozímu anonymovi píšícímu „debile!“: Dehonestováním cizích lidí shazuješ jen sám sebe, informuješ nás o nízkosti svého uvažování.

  • Nebudu opakovat, co napsali předchozí, ale neodpustím si otázku: Když už byla nějaká práce udělána, ale o finanční odměnu Vám očividně nejde (jinak byste to nemazal), proč to teda alespoň nenahrát (byť v jakékoliv surové a nedodělané podobě) třeba někam na GitHub? V čem je smazání lepší než public domain?

  • Nebudu opakovat, co napsali předchozí, ale neodpustím si otázku: Když už byla nějaká práce udělána, ale o finanční odměnu Vám očividně nejde (jinak byste to nemazal), proč to teda alespoň nenahrát (byť v jakékoliv surové a nedodělané podobě) třeba někam na GitHub? V čem je smazání lepší než public domain?

  • Upřímně řečeno naprosto souhlasím, že formát knih 90. let pravděpodobně moc lidí v dnešní době nezaujme. Není to leností nebo nezájmem dnešní generace, ale zkrátka je naprosto jiná doba a dnešní dvacátníci jsou někde úplně jinde než byli čeští dvacátníci devadesátých let.

    Pokud by ta kniha byla na úrovni knih nejlepších knih vycházejících v USA (MIT Press, apod.), pak by rozhodně měla být psána v angličtině a své publikum si najde. Pokud na srovnatelné úrovni není, tak ji nikdo ze zvídavých dvacátníků dnešní generace číst nebude, protože čtení v češtině a angličtině je pro ně srovnatelně náročné.

    Kromě toho je dnešní generace naprosto sžitá s Githubem, Quorou, komunitně vyvíjenými knihami (právě např. na Githubu), Courserou, apod. Doba je někde úplně jinde a umím si jenom velice obtížně představit někoho, kdo by byl při té hromadě volně dostupných materiálů motivován si koupit na dané téma klasickou knihu v češtině v papírově podobě, přestože by ho to téma zajímalo.

    Pokud bych měl uvést příklad knihy pro dnešní dobu (a ano, právě tohle je to, co dneska dvacátníci čtou), tak je to tohle http://www.deeplearningbook.org/. Za povšimnutí stojí, že celá kniha je k dispozici na webu, cvičení ke knize jsou komunitně řešena na Githubu, jsou k dispozici slajdy, fungující komunita na Commonlounge, atd. A přesto, že je zdarma, tak si ji člověk rád koupí.

    Pokud už byla velká část knihy napsaná, tak nejrozumnější by podle mě bylo ji nahrát na Github, vytvořit kolem ní komunitu a s její pomocí ji dokončit. Ono se pak i ukáže, které části jsou dneska nejzajímavější. Githubovou knihu je také mnohem jednoduší zařadit do výuky na vysokých školách.

  • Tangero, prosím, zvažte to undelete. Teď jsem dočetl ten Gitbook a fakt mi to přijde škoda. Forma se může vyměnit, ale vámi posbíraná data tam už jsou. Vaše znalosti z pozadí má málokdo.
    Tohle je fakt hnusná depka, a zřejmě k ní máte dost důvodů. A přece vás prosím, přihoďte do toho Gitbooku poslední verzi vaší práce, jakkoli.

  • Dejte prosím pauzu a časem se k tomu zkuste vrátit. Moře práce to je, ale aspoň dosavadní práce nebude zbytečná. Rád si to přečtu.

  • Je mi 24 a docela jsem se na to tesil.