Včera jsme vyrazili na hru Jaroslava Duška Čtyři dohody. Osobně se tomu zdráhám říkat hra, jde spíše o kázání v takovém tom starosvětském stylu, v blízkém kontaktu s obecenstvem, ale kázání se tomu neříká. Asi proto, že kdysi by na kázání lidi nechodili a dneska, když už u J. Duška tuší, o co jde, je to jedno. Lístky samozřejmě zajistila Dita z moci své úřední od Cleverlance a já byl ten klasický Plus Jedna, ba dokonce jsem se domníval, že už v Cleverlance nikoho neznám. Později na rautu se ukázalo, že chyba lávky a několik cleverlancáků asi ještě teď dumá nad tím, jestli jsem opravdu VIP zákazník na javové bankovní systémy. Podle mne podařená akce, zdálo se mi, že i bankéři se bavili.
Citát v nadpisu se samozřejmě také přeneseně týkal zvěstované toltécké moudrosti a J. Dušek také hned plasticky představoval, jak to bude vypadat, až EU přijme pravidla, že mobilem lze telefonovat jen ve vyhrazených prostorách. Totiž když úředníci budou moc hodní, udělají i speciální prostor, kde budete moci nejenom telefonovat, ale dokonce I KOUŘIT!
Zajímavé na tom je, že budoucnost mobilů nemusí každý vidět jednoznačně. Když se dneska na Marigoldovi zeptám, jak vidíte budoucnost mobilů, většina lidí se zahledí do nějakého singularitního bodu, kde lze mobil spatřit jako implementovaný při narození pod kůži, napojený na centrální nervový systém atd. Jenže co když to bude jinak? Co když mobily opravdu zaniknou nebo budou omezovány podobně, jako kouření? Nedává vám to logiku? Ale jistě, mobily jsou vlastně stejně zneužívány, jako drogy. Ruší nás na představeních, v restauracích, ve společnosti, v práci. Nepříjemně hlasitě zvoní, nenechávají nám klidu. Ruší nás stejně jako hulákající opilci. Ruší nás lidé, kteří jimi nahlas telefonují, kteří je používají za volantem i přes všechny ty zákazy. Zvykneme si na to, nebo se bude používání mobilů regulovat?
Všimněte si, jak se vyvíjelo používání mobilů u high society. Když byly mobily drahé, patřilo k dobrému bontonu, mít je. Zhruba od přelomu tisíciletí se ale ti bohatší od mobilů oprosťují a znám řadu vlivných/bohatých lidí, kteří mobil jednoduše nepoužívají a pokud ano, tak v podstatě jen pro ochozí hovory nebo jako pager pro sms. Hovory na něm přijímají jen od rodiny, číslo nezobrazují a nerozdávají. Proč? Protože fakt, že musíte být na mobilu, je něco jako zotročení. Jste tak nízko v potravním řetězci, že si na vás může každý houknout, ať jste kdekoliv. Abyste se uživili, musíte být na příjmu dvacetčtyři hodin denně. Aby vám to zaměstnavatel osladil, dostali jste poslední model telefonu a přivírají se oči nad tím, že voláte i soukromě. Jste otrok - jen jste dostal pozlacená pouta, co vypadají skoro jako hezké náramky, když přehlédnete ten řetěz mezi nimi.
Ne, budoucnost není jednoznačná a i když si myslíme že víme, kam nás zavede, můžeme být ještě překvapeni. Čím více něčeho máme, tím více chceme něco jiného. Čím více používáme mobil, tím více nás štve, když nám zvoní v nevhodnou chvíli, jenže chyba je v nás a ne na straně volajícího, který nemohl vědět, že nám volá nevhod. Jsou výhody mobilů takové, aby to stálo za jejich invazi do našeho soukromí? A opravdu bude Zandl tím prvním, kdo si nechá implementovat sim kartu pod kůži a na sítnici mu bude svítit Vodafone CZ? Nebo spíše za chvíli odloží svůj mobil, koupí si kartu do telefonních budek a nebo pager? Co je to za svět, kde 14% respondentů se přiznává, že přijme telefonní hovor i během sexu? Nebo je svět v pořádku a tohle je jen darwinovské řešení, jak vymazat genovou informaci debilů z genomu lidstva?
Mnoho otázek, málo odpovědí. Zeptejte se mne za dvacet let a nebo jděte na Jaroslava Duška a Čtyři dohody...
PS: Bingo, já jsem ten ufon, co se ptal, jak dopadnou děti, které se nedají do ohrádek. Ale jen pro forma. Já to vím. Zažil jsem to. Takhle.
