Jak se budou živit novináři, pisálkové a knihotepci, až padne zákon

Považuji za danné, že způsob právní ochrany autorských děl projde brutální změnou, ať již legislativní, nebo – jako se teď děje ponejvíce – faktickou. Jejím výsledkem bude pokles výběrů peněz z autorských děl, což se děje už teď. A vždycky mě zajímalo, jak se s tím vyrovná trh, tedy, čím se budou dotyční kreativci živit. Zajímá mě to mimo jiné proto, že k psaní mám vždycky jednou nohou nakročeno a tak mě perspektiva oboru tíží.

U hudebníků to považuju za dané. Příjmy z CD půjdou dolů, své peníze zinkasují z koncertů. Ne tolik, ne tak pohodlně, ale pořád to bude slušné živobytí. U spisovatelů ale nic takového není. Zatímco koncert, divadlo nebo výstavu jsou lidé zvyklí platit, na autorském čtení nikoho platit nenapadne. Alespoň jsem na to nenarazil. Bere se to za propagaci autorovy knížky, takže co mu platit. Do toho připočtěme, že v Česku jsou výnosy z běžné knížky pro autora zanedbatelné a spíše přispějí na letní dovolenou, než že by zaplatily adekvátně čas na ní strávený a je zřejmé, že ani knižní, ani čtenářská cesta není pravidlo, ale spíše výjimka na uživení. 

Nějakou dobu se zdálo, že autorsky tvůrčí lidé se uživí v novinách, časopisech a dalších podobných záležitostech, kde je psaní denním chlebem a je to tak nějak na ráně. Jenže noviny a časopisy mají své problémy, už nepředstavují ani kvalitativně uspokojující variantu obživy a často ani záchrannou síť v nouzi. Honoráře jsou povětšinou symbolické pod zástěrkou “je to vaše propagace, tak za tu si strhneme”. 

Poslední výspou se mi zdál copywriting, tedy psaní na zakázku. To je teoreticky logická záležitost. Když potřebujete nafotit fotky vaší fabriky, můžete to spíchnout na svůj ředitelský iphone, nebo si na to najmete fotografa cenově úměrného renomé vaší firmy, aby to nafotil za vás. Výsledek bude mírně lepší (jen mírně, vy jste tu ředitel) a vždycky zní dobře, že do výroční zprávy máte fotky od LaChapella či aspoň od Šibíka. Pokud to vezmou. 

Jenže copywriting má své. Zatímco na focení je běžné, najmout si fotografa, copywriting až tak běžný není. Samozřejmě jsou branže, kde to jede, jako jsou reklamky, jenže zase to není ono. To jednak nemůže dělat každý, jednak taková poptávka zas není. 

Pak jsem přes svůj web narazil na zajímavou zakázku. Jeden český miliardář chtěl, aby mu někdo sepsal rodinné historky a pověsti pro jeho děti. A  našel si mne. Zadání bylo jednoduché: procestuju jeho příbuzné, posbírám historky a udělám z toho knihu pro jeho děti sepsanou tak, aby to bavilo  děti v rozmezí 4-12 let. Tehdy mi to připadalo jako trochu výzva, ale měl jsem dost práce, tak jsem dotyčnému (či spíš jeho sekretářce) odepsal absurdní, nehoráznou a nesmyslnou sumu, která odpovídala času na takové věci strávené a ne tomu, za kolik vám dneska napíše kdekdo knížku. Stalo se, jenže kromě excelentní zkušenosti a podepsaného NDA se ale také ukázalo, že počet miliardářů zaujatých předáním rodinných zkazek touto formou, je zřejmě velmi malý. Tudy cesta k obecnému uplatnění spisovatelů nevede. 

Tenhle týden zostra úřaduju ve firmě a kašlu na nějaké teoretizování o výdělečnosti pisálků. Sešly se poptávky a výběrová řízení, takže jsem vysmahl několik presentací ve třech jazycích, připravil k tomu prospekty, analýzu, case study, jsem v půlce přepsaného nového firemního webu, kde jsem se zařekl, že překlady zadám a nebudu rozhodně dělat já. Celkem přes 50 000 znaků, které bylo třeba vymyslet, promyslet, sepsat. Pomalu si uvědomuju, že mít někoho, kdo by s těmi podklady pomohl, by bylo hodně fajn, i když ne na fulltime, protože takovéhle nárazovky jsou tu jednou za čas. A pak se mi rozsvítilo. Tady někde je ta cesta. Korporátní spisovatelé…

Opravdu. Naše firma je na tom ještě dobře, když je potřeba něco napsat, tak to vždycky nějak vyprodukuju a je vidět, že i s pravidelným nedostatkem času to pomáhá. Jsme schopni dodávat podklady, nejenom techické popisy. Lidi, kteří mají na starosti vývoj, nezdržuje to, že by se snažili jimi vyvinutý produkt popsat. Většinou jim to nejde. Vždycky mě překvapovalo, že pro většinu techniků je stejné utrpení napsat ke svému výtvoru alespoň produktový list (neřku-li návod) jako pro většinu lidí jejich výtvor používat. To, co by pro ně byl týdenní stres, mám za dvě hodiny. A mít to za dvě hodiny znamená, že obratem můžete poslat nabídku na produkt, který vlatně ani ještě neexistuje, nebo se účastnit výběrového řízení, kam se kvůli nedostatku potřebných podkladů probojují jen ti renomovaní – a ti, co mají svého pisálka. 

Čím dál víc si to uvědomuju spolu s tím, jak se v energomonitoru posouváme ve vývoji v různých směrech. Fakt, že produkt není popsaný, sepsaný, nemá produktový list, presentaci, návod, případovou studii použití a řadu dalších věcí, které tu a tam někdo chce, znamená, že se ta věc neprodá, nebo prodává špatně, natož, abyste si mohli na trhu ověřit, jaký o ní je zájem a nemáte-li ji ještě zavčasu modifikovat. Což je ještě únosné, když máte věc jednu a jednoduchou, ale jak těch produktů začnete nabalovat, je to problém. 

Problém pak ústí v různá provizorní řešení, jako jsou texty generované infantilními skladníky, jejichž šéfové se rozhodli, že schopnost najít zboží ve skladu dotyčného kvalifikuje na to, aby k ní udělal textovou dokumentaci a ideálně to ještě nafotil. Určitě jste pár takových popisek, nesrozumitelných produktových listů či návodů potkali. 

Samozřejmě je těžké, aby z ulice přišel někdo, kdo vám přes večer vysmahne excelentí produktový list sžínacího vysokofázového stroje. Měl by se vyznat v oboru, měl by se vyptat. Není to ani lehké, ani snadné. Ale to samé je s nafocením takového stroje, jeho naprojektováním a nakonec i vyrobením. A zahušťování konkurenčního boje vede k tomu, že srozumitelné materiály jsou výhodou. 

Když o tom tak přemýšlím, zdá se mi, že psaní na zakázku má před sebou budoucnost. V Česku je spíše výjimkou, ke škodě produktů, služeb či firem. Jistě, řada firem to už řeší v rámci marketingového či obchodního oddělení někým, kdo je toho schopen, ale i tohle jsou lidé, kteří tu a tam potřebují výpomoc, zejména v momentě, kdy jejich dílo má jít z firmy ven. Mimo jiné i proto, že už jsou ponoření do newsspeaku firmy, není pro ně jednoduché vykouknout z firemní frazeologie, ale dobrý text by přitom udělal hodně. Ostatně, podívejte se na inzerát, který jsme na Lupě použili pro hledání redaktora poté, co se nikdo nepřihlásil – a rázem bylo, z čeho vybírat. Z toho snad lépe pochopíte, co myslím tím, že text vypovídá o firmě hodně. Když se mu firma nevěnuje, když na to firma kašle, když se nepředstaví tak, jak se představit chce a potřebuje, tak zůstává … nepředstavená… neviditelná. 

Můžete mít produkt dobrý, jak chcete, jenže málokdy jste v pozici, že je tak výjimečný a jeho výhodnost tak zřejmá, že vám trhají ruce. Potřebujete jej presentovat. Graficky i textově. 

Firemní copywriting má před sebou dobrou budoucnost. Ale možná jsem jen objevil Ameriku či zaznamenal zjevný trend. 

PS: Jestli jste miliardář s extravagantním autorským požadavkem, v klidu se ozvěte (email patrick zavináč marigold.cz to spraví). Nějaký čas na něco jiného, než energetiku, bych si rád našel. Nemusíte být navíc ani miliardář, jen ten požadavek by měl být extravagantní.  Výhodou taky je, když vlastníte offsetové tiskárny, minule nám dost usnadnilo práci, když se našly… 

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

8 komentářů

  • Knihotepci se mohou živit stále stejně elegantně – psaním knížek. Jen se otočí obchodní model. Místo aby napsali knížku a pak ji nabízeli vydavatelstvím, které jim zaplatí, nabídnou napsání knížky na nějakém kickstarteru, vyberou peníze a pak napíšou knížku.

  • Přestaň psát pro miliardáře, dotáhni do konce Strýčka Martina. Měl vyjít před čtvrt rokem a ta krizová (ne)komunikace dost zavání ostudou. A taky rozhodnutím „kašlu na nějaký pisálky, proč bych měl platit nějakému Zandlovi, když pak nesplní svou část dohody, ať se jdou p.t. literáti pást“

  • Patricku, děkuji vám za úvahu s širším kontextem. Uklidnila mě. Tři roky se na volné noze živím právě jako specializovaný psavec a editor pro firmy a korporace. Má to svá úskalí (např. první, co se škrtá — bez ohledu na spokojenost a přínosy — v době krize i jen při personálních maškarádách, je tvorba psaného obsahu), není to až takové terno, jak by se mohlo zdát, a většinou jde spíše o marketing schovaný mezi řádky, než o vzletné ideje. Ale je to tvůrčí práce s výsledky (byť většinou podepsanými někým jiným) a v teple. Což by naše babičky jistě ocenily. Trend firemního copywritingu jste pojmenoval přesně, jen možná není tak vidět jako webový copywriting, kterému se začalo věnovat mnoho mladších kolegů. Často bohužel bez znalostí z praxe, ze světa mimo on-line bublinu — zase ale s o to větším zápalem. Takže zpět za stroje, technologie (na vás i na mě) čekají.
    PS: S Energomonitorem máte pravdu, více informací pro stávající i potenciální uživatele nebude na škodu (provozujeme od podzimu). 🙂

  • Ano, objevil jsi Ameriku. Rika se tomu „technical writer“

  • Kdy budou hotové ilustrace Strýčka Martina?
    Poslední mail s informací o zpoždění je z 12.listopadu.

    Díky za info
    Jirka

  • Ano, taky by mě zajímal osud strýčka Martina. Jen jestli zajímá autora, protože za celou tu dlouhou dobu zpoždění jsem dostal jediný e-mail a na jeden mnou poslaný žádnou odpověď. To pak opravdu nevím, čím se budou autoři živit, když jim dělá takové potíže nejen knihu včas dokončit (jistě, ve spolupráci s vydavatelem), ale navíc i udržet kontakt se čtenářem – a to je možná i důležitější.

    Samozřejmě, tato kniha nebyla na uživení se, ale on ten lepší přístup ke čtenářům zase tolik nestojí…

  • Martin Bodlak: on neprisel email ze startovace? Specialne jsem to tam zadaval…:(

  • A chudáci mlatci nemají co dělat
    protože jim zavedli kombajn
    (posměvačná ironie omlouvám se)
    Pokud nepotíte nesmysly
    vždycky se najde někdo kdo vám za článek zaplatí
    nebo to zaplatí reklama.
    Potravin je v evropské unii dostatek
    pravděpodobnost že nebudou mít co jíst je malá
    na druhou možnost publikovat pomocí internetu
    je relativně dostupná a levná oproti stavu
    před nástupem internetu když chtěl někdo něco publikovat
    a nikdo to nechtěl vydat.
    Prostě pokud budete chtít psát tak budete v nocí péct chleba
    aby jste se uživil a přes den psát protože vás to naplňuje radostí.