Stál jsem o víkendu v pokladně hradu, inkasoval jsem peníze a vydával na ruku hezké červené razítko s erbem a nápisem Návštěvník. A přitom jsem přemýšlel o tom, jak moc se vnímání hradů v průběhu staletí změnilo. Před pěti stoletími mocné zdi hauenštejnské chránily zemskou stezku a hrad měl hluboký ekonomicko strategický význam. Dnes už jeho vojensko-strategický význam značně upadl, přeci jen lze předpokládat, že byste jej dobyli i s pár tančíky, co teprve letadla. Proč tedy opravujeme a zachováváme hrady? Jako památku? Když se nechováme uctivě k památkám z druhé světové války, proč zrovna k hradům?
Náš přístup k hradům je zvláštní. Opravujeme je, rekonstruujeme je, i když je obyvatelé opustili před desetiletími, staletími, po které hrady chátraly jako neužitečné stavby, nebo byly měněny v pivovary (a jak tvrdí T. Durdík, hradní pivovary byly vždy mizerné). Příběh Haunštejna (aka Horního hradu) je v tomto ukázkovým. Zkonfiskován šlechtě po druhé světové, od té doby používán jako dětský domov a když po čtyřiceti letech bez údržby začal dětem padat na hlavu, tak jako romantické rumiště. Na přelomu tisíciletí dostal soukromého majitele a ten začal poměrně důsledně uplatňovat přístup open source. </p>
Jak vypadá open source v případě hradu? Inu, jednoduše – jako sdílený svobodný přístup ke zdrojům, ačkoliv ta svoboda je zde do jisté míry omezena či spíše usměrňována vůlí majitele, protože přeci jen hrad nezkopírujete a nezduplikujete. Open source v případě hradu představují davy lidí, kteří sem jezdí pracovat, kteří nelení vynakládat na jeho obnovu své síly fyzické i finanční. A naopak a nazpět hrad využívají ke svému odpočinku či zábavě.
V sobotu byly na Hauenštejně čarodejnice. Kliďas na hrad sezval šermíře, hudebníky, na nádvoří se postavil stánek s občerstvením, do hradních komnat se zavřela věštkyně, výstava fotografií, ochutnávka vinařů a řezbářských děl. Na hrad se hrnuly rodiny s dětmi, trempíci, ale i poutník se dvěma meči, který vyrazil před pár dny z Prahy pěšky až na hrad. Bylo zajímavé to sledovat. Ty rozdíly. Lidé, kteří u kasy nechtěli vrátit na stovku s tím, ať se zbytek dá na obnovu hradu. Lidé, kterým vstupné 80 Kč na polorozpadlý hrad bylo příliš vysoké. Postarší němec, který do kasičky pěchoval eura a vyprávěl, jak jako "kleine Junge" chodil na hrad, kde jeho matka pracovala. Rus ve středních letech, který zálibně pokukoval na čerstvě položenou břidlicovou střechu, kterou nedávno sám jen tak zaplatil. Dva rodiče s děckem, kteří původně ani nechtěli jit dovnitř a teď tatínek potěšeně sledoval, jak se jeho synek souká do drátěné košile těžší než on sám a snaží se nadzdvihnout si přilbu tak, aby alespoň trochu viděl. "No vidíš, že to byl dobrý nápad sem jít," říkal své ženě – a pak si šel vyzkoušet brnění sám.
V neděli jsem jel na nákup do Intersparu a viděl jsem, jaké čarodějnice přichystalo nákupní centrum. Bylo tu narváno více, než na hradě. Dětičky seděly na lavicích, moderátorka s mikrofonem na puse představovala kašírované čarodejnice a táhla pásmo písniček, kde brnkání syntetizátoru podmalovávalo nějakou říkanku. Najednou mi bylo líto těch dětí, které sledovaly v tom chrámu z leštěné žuly a plexiskla papundeklovou ježibabu, místo toho, aby s pištěním uskakovaly před žhavým popelem té ježibaby, kterou pohltila hranice na hradě. Hranice opravdová, z Fundou nařezané kulatiny, z klestí, které se posbíralo kolem hradu a zapálená skutečným ohněm a skutečným ohněstrůjcem, ne jen takový ten větrák puštěný na žlutě nasvícenou látku nastříhanou do podoby plamenů.
<blockquote><p>Hrad je jako open source a hrad ukazuje, co je to open source. Je to vůle vzdát se části svých přebytků a možností ve prospěch ostatních a proto, abyste skrze ně investovali do budoucnosti. Open source pramení z bohatství a uvědomnění si svého bohatství (ať již duchovního či materiálního), je to privilegium a nikoliv povinnost. Open source je přístup k životu realizovaný prostřednictvím vědomí, že vyprodukujete více, než kolik vám vystačí k obživě, názor na to, že určité zdroje musí být sdíleny nejenom ve využívání, ale i ve své tvorbě a že zisk z takových zdrojů nemusí být okamžitý a přímo směřující k těm, kdo se aktivně o takový zdroj zasadili, ale spíše dlouhodobý a nepřímý, takříkajíc celospolečenský. Open source tedy neznamená ani software zdarma, ani svobodný software – je sdílením zdrojů, přičemž tím zdrojem může sice být software, ale nemusí. Jak vidno, může jím být i hrad. </p>
</blockquote>
Proč je to tak důležité? Přemýšlel jsem v tom Europarku na Hostivaři, které děti budou na svoje dětství raději vzpomínat. Ty, které chodily na čarodejnice do nákupního centra, nebo ty, které je pálily na hradě? A pak mi to došlo – o tom, kde byly, to není. Obě děti budou na dětství vzpomínat, protože dětství je utvářelo. Zatímco jedny utváří nákupní centra, druhé hrad a je jen na rodičích, aby se zamysleli nad tím, co děti bude utvářet lépe.
Důležité je jedno – aby někde tam v pozadí byl hrad jako možnost, jako alternativa k těm nákupním centrům, multiplexům a televizím či plejstejšnům. Aby se dětem, když to jde, dostalo všeho. Aby se před nimi nějaká cesta zbytečně neuzavřela.
Update: maličká fotogalerie je zde. Spíše jsem se bavil, než fotil...
Update 2: Na totéž téma ILblog Skvělá definice Open Source
Geeklandia: Horní hrad
ABCLinuxu: Není open source jako open source
