Historie regulace trhu: telekomunikační zákon a vznik ČTÚ

Pro telekomunikační trh je důležitý především kvalitní telekomunikační zákon a dále nezávislý regulátor trhu napravující deformace z minulého období. Tato kapitola Historie českého internetu popisuje vznik ČTÚ a telekomunikačního zákonaZ předchozí kapitoly vyplývá hlavní slabina vývoje českého telekomunikačního trhu v devadesátých letech: obecně potřebnému a požadovanému boomu až do roku 1994 (kdy do Telecomu vstupuje TelSource) nestačí technologické zázemí a po roce 1996, kdy kvalitativní kritéria pevné telekomunikační sítě jdou rapidně nahoru, se v plné nahotě projevuje deformovanost trhu způsobená monopolním postavením SPT Telecom.

Ačkoliv by bylo možno považovat období let 1994 – 2001 za období přechodné, období nutné k rozvoji a stabilizaci telefonní sítě a tedy vzniklou deformaci trhu označit za daň nutnou k pojištění miliardových investic do telefonní sítě, je nutné kriticky pohlédnout na vládní politiku v těchto letech. Během této doby bylo nutno systematicky pracovat na tvorbě legislativního pozadí ošetřujícího start liberalizovaného trhu tak, aby bylo možno již dopředu pro zájemce o vstup na český telekomunikační trh nabídnout jasné podmínky a transparentní legislativní prostředí vymezující práva a povinnosti nejenom pro nové operátory, ale také pro bývalého monopolního operátora. S odstupem času je nutno prohlásit, že žádná z vládnoucích garnitur ve sféře legislativní nepodnikla dostatečné kroky.

S tím také souvisí problematika doprivatizace SPT Telecom (v té době již přejmenovaného na Český Telecom) a Českých Radiokomunikací. Ještě v polovině roku 2003, tedy jedenáct let od zveřejnění vládního záměru, tento úkol nebyl ukončen.

Deformace telekomunikačního prostředí, kde zájmy státu jakožto regulátora trhu a garanta legislativní čistoty podnikatelského prostředí, se mísí s postavením státu jakožto majoritního vlastníka dosud nezprivatizovaných telekomunikačních firem, stále pokračuje. 

Vznik Českého telekomunikačního úřadu


Do dubna 1992 byl výkon státní správy v resortu spojů prováděn organizacemi spojů souběžně s jejich vlastní hospodářskou činností a tedy hospodářské organizace prakticky rozhodovaly samy o právech a povinnostech svých zákazníků. Tento stav nebyl ale dlouho udržitelný a bylo nutno pracovat na jeho změně. Po nabytí účinnosti zákona č. 150/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, došlo k oddělení provozních služeb do SPT Telecom a služeb správních do Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) zřízeného k datu 1.1.1993. Tím byly vytvořeny předpoklady pro objektivní rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech uživatelů telekomunikačních služeb.

Od svého vzniku počátkem roku 1993 byl Český telekomunikační úřad šestou sekcí Ministerstva hospodářství, v jehož působnosti byly telekomunikace do 31. 10. 1996. Od 1. 11. 1996 přešly veškeré kompetence na Ministerstvo dopravy a spojů a od ledna 1998 do 30.6.2000 byl ČTÚ (úsek 6) přímo podřízen ministru dopravy a spojů. Vzhledem k tomu, že úředníci téhož ministerstva zastupovali stát v privatizaci Telecomu, objevovaly se velmi často pochybnosti a vhodnosti tohoto uspořádání, kdy regulátor trhu i majoritní vlastník monopolního operátora jsou de faccto jedni a tíž.

Dne 16. května 2000 byl vydán zákon č.151/2000 Sb., o telekomunikacích a změně dalších zákonů, kterým se od 1.července 2000 zřizuje Český telekomunikační úřad jako správní úřad pro výkon státní správy, včetně regulace ve věcech telekomunikací Tím se ČTÚ stává jak právně tak i formálně nezávislým regulačním orgánem v té podobě, jakou známe ze zahraničí. Předsedou ČTÚ je ing. David Stádník.

Z výše uvedených peripetií provázejících vznik ČTÚ a jeho institucionalizaci coby regulátora telekomunikačního trhu je jasné, že jeho pozice nebyla již od počátku jednoduchá. Skupina lidí, kteří až do počátku devadesátých let pracovali spolu, se najednou rozdělila na SPT Telecom a regulační orgán ČTÚ. Mnoho telekomunikačních firem se zahraničním zázemím, které přicházely nově na trh, tuto skutečnost kritizovaly s poukazem na „nadstandardní vztahy“ panující mezi SPT Telecom a ČTÚ.

Je jisté, že výhoda SPT Telecom tkvěla v detailní znalosti struktury ČTÚ a tedy ve snadnějším zacílení svých požadavků na správná místa, zatímco zahraniční firmy se nemohly tak rychle zorientovat, skutečná míra protekce vůči SPT Telecom je ovšem diskutabilní a nikdy pro ni nevznikly verifikovatelné důkazy. Závažnější konflikty je spíše třeba spatřovat v dlouhodobé dvojjaké pozici státu coby vlastníka a coby regulátora.

Bohužel spolu se sporným postupem vlády v případě mnoha kauz, jako byly již zmiňované problémy s pokutováním SPT Telecomu za nedodržení Smlouvou předepsaných kritérií či například prodej třetí GSM licence, prestiž ČTÚ jakožto nezávislého regulátora trhu začasté neprávem trpěla a mnoho zahraničních i domácích firem považuje nebo spíše v médiích prohlašuje ochranu českého telekomunikačního trhu za neuspokojivou. Netřeba připomínat, že taková skutečnost neprospívá přílivu investic do telekomunikací. V současné době se naštěstí situace stabilizuje.

Telekomunikační zákon


Spolu s ustanovením regulátora trhu vzniká potřeba revidovat telekomunikační zákon z roku 1964, jenž ještě do konce devadesátých let byl (spolu s novelizacemi) základem české telekomunikační legislativy.

Telekomunikační zákon z roku 1964 ovšem nemohl definoval principy a fungování telekomunikačního trhu po skončení monopolu SPT Telecom. Proto musel vzniknout nový zákon, jenž měl jasně stanovit pozici a postavení regulátora trhu dohlížejícího na propojovací poplatky, měl by také stanovit práva a povinnosti každého subjektu podnikajícího v telekomunikacích a měl stanovit pravidla, podle nichž by podnikatelský subjekt mohl na trh telekomunikací vstoupit. Zákon také nutně musel pamatovat na postupné narovnávání trhu deformovaného dlouhodobým monopolním postavením SPT Telecom – a tedy definovat pravidla hry mezi novými operátory a SPT Telecom.

Parlament počátkem roku 1998 začal projednávat Telekomunikační zákon (Návrh znění telekomunikačního zákona předloženého 20. ledna 1998), ale tento zákon měl svoje velká ALE – patrně i proto, že poslanec Zíma, který se na jeho tvorbě výrazně podílel, seděl v té době v dozorčí radě SPT Telecom. Zákon zapadl po dlouhou dobu v zapomnění a přesunul se s četnými změnami k projednání na červen roku 1999.

Projednávání zákona dále zkomplikoval fakt, že do něj byl zapracován faktický odklad liberalizace trhu. Český Telecom totiž podle zákona neměl povinnost zavést přenositelnost čísel před koncem roku 2002. Telekomunikační zákon tedy prošel řadou peripetií a pozměňovacích návrhů, kdy se Senát (v té době zde již neměli převahu strany vládní koalice, ČSSD a ODS) pokusil tato blokující ustanovení zvrátit.

Poslanecká sněmovna ovšem návrhy Senátu zamítla 16. května 2000 a protože politická situace nepřála možnosti změny zákona a všechny stany se shodovaly na tom,že Telekomunikačního zákona je třeba, podepsal prezident republiky Václav Havel telekomunikační zákon včetně blokujících ustanovené poslední květnový den roku 2000 s platností k 1.7.2000.

S novým telekomunikačním zákonem ale problémy nekončí – zákonu chyběly některé prováděcí předpisy, především stanovení cen za propojení mezi sítěmi alternativních operátorů a Českého Telecomu. Situace se nám tedy ještě zkomplikuje na konci roku 2000 a počátkem roku 2001. Boje o propojovací poplatky a další podmínky vzájemného soužití alternativních operátorů a Českého Telecomu, později dokonce i mobilních operátorů mezi sebou budou zřejmě i pro další léta patřit ke koloritu telekomunikační scény. Tak se děje i jinde ve světě a pokud budou pravidla stanovená novým telekomunikačním zákonem kvalitní, nemělo by z těchto bojů vzejít nic, co by ve svém důsledku poškodilo koncového zákazníka.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...