V poslední době se i u nás častěji píše o distribuci signálu z balónů nebo speciálních letadel, která by nahradila základnové stanice. Naposledy udělal například hezký průřez rozbíhajícími se projekty ISDN server ve článku V Evropě se chystá další internet ze stratosféry.
Těmto systémům se většinou říká HASP, High Altitude Platform Station a označují se tak vlastně základnové stanice ve výšce 3-22 km (takže vlastně stratosférické připojení nezahrnují? safra, kde začíná stratosféra, někde u 20 km, ne?). Pro HAPS systémy se dokonce mezinárodně vyhradila přenosová frekvence a opravdu vážně se počítá s tím, že balony (upoutané i neupoutané) a stálelétající letadla například na solární pohon by mohly zajistit distribuci internetového signálu. Systémy HAPS se postupně dočkávají i svojí standardizace.
Přijde mi to zajímavé, ale jen jako technologická výzva. Ačkoliv jeden takový HAPS systém pokryje území až 1000 km v průměru (to by mohl pokrýt celou republiku, ne?), přijde mi, že je to vyhánění Telecomů ďáblem. K rozvedení broadbandu mají primárně sloužit ty megametry kabelů, co mají telekomy pod zemí a ládovat do stratosféry vzducholodě, mi přijde docela riskantní. Zastánci projektu ale tvrdí, že když jeden takový balonek v hodnotě deseti milionů dolarů pokryje republiku, že to asi smysl má. Má - nepochybuji o tom - i Iridium mělo smysl a moc se mi líbilo a jedinou jeho drobnou vadou bylo, že se nenašlo dost uživatelů.
Co na tom, pokusím se v nejbližší době sumarizovat přehled HAPS projektů s jejich klady a zápory, stejně jsem si to připravoval na jednu konferenci. A pokud je pro vás HAPS příliš vzdálený, zkuste článek Tomáše Holčíka: Kdy se můžeme těšit na WiMAX.
