Elegie evropské technoesoteriky

Zavítal k nám minulý víkend Ditin dědeček. Pro mne jsou to vzácné chvíle (žije v cizině), protože ačkoliv dědeček tvrdí, že tomuhle světu už vůbec nerozumí, není to tak docela pravda – jsou věci, kterým rozumí zatraceně dobře a proklatě jasně mu to myslí, ne nadarmo byl ministrem kultury. Možná si ode mne nechá vysvětlit, co je to Google, ale kdybych tomu kolem sebe nerozuměl tak, jako on, výskal bych si.
I tentokrát jsem se nechal postrčit. Mluvili jsme o výstavě Karel IV. a připomenul mi jinou výstavu, o které jsem do téhle doby nepřemýšlel. Je v Budapešti a na téma Zikmund. Ano, Karlův synáček, liška ryšavá, národem proklínaná za zpopelnění Jana Husa. Výstava jej představuje jako nositele uherské státnosti, kultury a rozmachu. Po pravdě řečeno, zcela právem. A Ditin dědeček na to poznamenal větu, kterou stojí za to si zapamatovat: „Dějiny bychom se měli učit z učebnic našich sousedů.“

Měli. Vzali bychom si z toho četná ponaučení.

Monodoktrinismus Evropu trápí od nepaměti. Tedy, abych byl přesnější, novodobě od roku 313, kdy ediktem Milánským císař Konstantin pozdvihl křesťanství na roveň ostatním římským náboženstvím. Odměnou za In hoc signo vincens je Evropě nástup a později vítězství náboženství, které schovalo dualismus pod rohožku tak, aby na něj nebylo příliš vidět. A popřením tradičního dualismu, jenž v různě rozvinutých či zjednodušených podobách vyznávala všechna náboženství antického Říma (s výjimkou judaismu ovšem), přichází i smrt pro věcný diskurs, nejednoznačnost a pluralitu. Napříště má být jediný správný názor – ten, který zazní z papežského stolce.
Proč je to tak zajímavé a důležité, abych o tom psal na přeci jen techničtěji zaměřeném serveru? Především proto, že nám tím Konstantin odkázal demagogickou víru v jedinou pravdu. Nesnášenlivost a netoleranci, která se nahradila tolerantní esoteriku a její plebejskou sestřičku dualismus. Je zajímavé sledovat, jak nás to poznamenává v technické rozpravě.

Když jsem s telekomunikacemi začínal, domníval jsem se bláhově, že situace je prostá. GSM je vždy lepší, než NMT – prostě proto, že jedno je úžasně důmyslný digitální systém, zatímco to druhé analogový krumpl. Pak jsme ve firmě přešli z NMT na GSM a já nemohl věřit svým uším. Zatímco u NMT nebyl zvuk zrovna nejlepší, u horšího signálu GSM nebylo rozumnět slovo, protože nedekódovatelný digitální ruch sluchová soustava nebyla schopna rozluštit. U NMT jste jen špatně rozuměli, u GSM, když byl problém (a to v roce 1996 byl prakticky pořád), jste rozuměli kulový. Přitom už v té době mělo GSM Eurotelu dvojnásobek základnových stanic, než NMT. Někde byla chyba – prokazatelně lepší nebylo prokazatelně lepší. Paradox? Dneska si umíme odpovědět – průkazný projev komplexnosti problému. Jenže to je běžnému uživateli putna.

Ponaučení bylo rovněž prosté – je třeba přistupovat opatrně ke kategorickým prohlášením, že něco je lepší a něco horší. Takové kategorické prohlášení svědčí o hlasatelově nezkušenosti či primitivismu. Zcela přesvědčivě lze ukázat situace, kdy je NMT lepší, než GSM nebo dokonce 3G. A tím se dostáváme k technoesoterice. Jsme-li nuceni paušalizovat, je třeba vyjmout z paušalizujícího tvrzení nejběžnější slabá místa. O GSM je kupříkladu vhodné prohlásit, že je lepší, než NMT v případě, že nepotřebujeme jen telefonovat a potřebujeme vyšší hustotu telefonní sítě. Říci, že GSM je lepší než NMT, to si koledujete o nějakého škodolibce, jenž vám pár rovnicemi prokáže zjevné situace, kdy váš výrok neplatí. Poukazujeme na věci, které zůstávají běžnému zraku skryty, ale které každý mystik, jenž pronikl dostatečně hluboko pod povrch tématu, odhalí. Přitom kolik jen znám odborníků, kteří do roztrhání hájí svoji pravdu a jiný názor odmítají připustit.

Smutné je, že právě přerušená tradice filosoficko-náboženské esoteriky, nás nepříjemně svazuje v běžných tématech a problémech, jakými je právě technika. Neumíme přijímat svět v jeho rozmanitosti, bláhově se domníváme, že jedno je průkazně a vždy lepší, než to druhé. Hádáme se do krve, zda open-source je lepší či horší, než closed-source. Zda Windows nebo Linux. Suse nebo Fedora, CDMA2000 nebo WCDMA. Zřídka si uvědomujeme, že tak jednoduše zvážit a změřit nelze. Není žádné Mene, Tekel a nakonec ani Ufarsin. Že to, co vyhovuje nám v určitých podmínkách by nám v podmínkách jiných vyhovovat nemuselo. A že někomu jinému už vůbec ne. Umíme přepočítat hustotu telekomunikační sítě na erlangy, na pořizovací cenu, ale už méně nám jde započítávání dalších aspektů. Některé z nich si neuvědomujeme a některé jen neumíme kvantifikovat jinak, než pocitově. Faktem tedy je, že o většině věcí nemůžeme paušálně rozhodnout bez přesné znalosti jejich vnitřní pohahy a povahy jejich úkolu a účelu.

Spolu s poznáním transcendentnosti technických problémů se můžeme zamyslet nad tím, jak se nejmodernější fyzika někdy protíná s dávnověkými esoterními mystérii. Už jsem konstatoval, že dualismus je plebejskou dcerkou esoteriky a to můžeme mluvit prakticky o jakémkoliv dávnověkém myšlenkovém proudu (a neváhal bych přibrat i ariánství).

Ukázat si to můžeme na zoroastrismu, náboženství starověké Persie (v té novověké je dost minoritní, islám si s ním zručně poradil). Klasický výklad zoroastrismu je podává jako souboj mezi kladným s záporným principem světa, Mazdou a Ahrimanem, mezi nimiž člověk osciluje. Dualismus jak vystřižený. Většina děl a prací zapomíná prozradit něco, co se v semináři zoroastrismu bere až v druhém semestru – tedy skutečnost, že zoroastrismus má kromě své dualistické tradice také tradici esoterní. v níž dualismus rozvádí. Nepopírá, ale rozvádí. Člověk v zoroastrické tradici neosciluje mezi dobrem a zlem, ale mezi polaritami, o nichž nejsme schopni říci nic ve smyslu jejich dobra a zla. Jsou to prostě protipóly, jako modrá a žlutá, ne tedy ve smyslu, jak protipolnost chápeme u černé a bílé.

Esoterní zoroastrismus si tedy člověka zjednodušeně představuje jako bytost jdoucí po napnutém laně, přičemž na něj působí oba póly a tím, jak se člověk snaží vyrovnat svoji chůzi po laně, lano kmitá. Z toho, jak moc, zoroastrismus ledasco vyvozuje, ale to není podstatné, podstatné je, že lano nekmitá v kritériích dobro a zlo, ale mezi světy. Každým kmitem lana se člověk dostává do jiného světa. Každý kmit lana se nám jeví jako určitý konkrétní projev idee, její projekce do lidského světa, ale neustále jde o pouhou projekci. Pro lidský život tedy potřebujete stále jedno a totéž lano – jenže s ním můžete prožít naprosto rozdílné životy.

Pokud bychom slovo lano nahradili slovem struna, dostáváme se k dnešním unitaristickým teoriím superstruny. Ty na to jdou, pravda, trochu více od zdola. Starověké lidi nezajímaly problémy se sjednocením gravitačních a jiných fyzikálních teorií, zatímco dnešní fyzici problémy pohybu člověka mezi dobrem a zlem ponechávají psychologům a ještě raději psychiatrům. Možná je to škoda.

A tak singularitu strun s esoterikou připomíná nejnaléhavěji vývoj fantasy literatury. Za Tolkiena jsme si zvykli na rozsáhlé souboje mezi dobrem a zlem, ačkoliv při vší té epické šíři se nedala přehlédnout jedna nelogičnost. A totiž, že Zlo má být Chaos, zatímco Dobro má být řád. Moderní socio-politologie nás tomu učí jinak – Řádem se spíše rozumí totalita, která nemá s naším chápáním Dobra mnoho společného, zatímco Chaosem se rozumí spíše svobodná společnost, u níž bychom se asi chtěli vyhnout označní Zlá. Zatímco ještě Zelaznemu jsme to tolerovali, u moderních autorů fantasy literatury je to velký lapsus, pokud takhle ťápnou vedle a automaticky se tím odsouvají do pozice pouhých řemeslných pisálků bez přínosu žánru. A ne nadarmo si troufám po léta tvrdit, že evropským pokračovatelem mystické a esoterní tradice je od dvacátého století scifi a fantasy literatura, nikoliv obskurní mystické řády.

Je to banální, jak všechno souvisí se vším. Naše retardovaná schopnost chápat mnoholičnost nás předem uzavírá do krabic a pak je moderní tvrdit, že out-ot-the-box thinking je něco úžasného. Není. Je to vymanění se z vlastní myšlenkové omezenosti, kterou nám vštěpuje netolerance duše zavlečená do evropské civilizace za dvě tisíciletí.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...

42 komentářů

  • Wow, moc pěkný neaprílový aprílový článek.

  • …já jsem ve Vídni narazil na (zcela logicky) oslavné sochy France Josefa a dalších Rakouských Habsburků – utlačovatelů Českého národa. Zvláštní situace.
    A popravdě – tolik idealizovaná 1. republika nebyla až tak ideální, nezaměstanost byla obří, všichni ti Wolkeři a Bezručové nepsali budovatelské básně jenom tak…

  • [2] Tak pod Rakouskem jsme sice upeli, ale dalo se to vydrzet.
    V Madarsku (a tusim i Turecku) je bezne jmeno Attila. A pry ze bic bozi.

    Veta "Dějiny bychom se měli učit z učebnic našich sousedů.“ je nadherna a pravdiva.

  • [2] Nemluvě o cenzuře, omezování svobody slova a i to komunisty nadsazované střílení do dělnictva se taky dělo.

  • A co AMR Patricku. AMR jsi nazažil? Ten bl super ještě lepší jak NMT. Pro nemamětníky: AMR = Automatizovaný Městský Radiotelefon

  • [2] Nezaměstnanost byla celosvětovým problémem té doby. Jinak souhlasím, že 1. republika je možná až příliš idealizovaná.

    P.S. Je třeba nezapomínat ještě na jednu známo větu a to:,,Dějny píšou vítězové."

    Jak si myslíte, že by jsme se ve školách učili o 2. Světové válce, kdyby ji vyhrálo Německo???

  • Mimochodem, kdyby tolik proklinany Zikmund nevypraskal rozpinave Turky, tak jsme dneska evropskou casti Turecka, pokud by tady vubec neco zustalo. Turci zajatce moc nebrali, asi to nebylo zrovna v mode… Byl jsem ted 2 dny v Izmiru a musim rict, ze jsem Zikmundovi velmi vdecen, ze se mu to podarilo.

  • [6] My bychom se neučili nic, protože bychom byli vyhlazeni.

  • Narazil jsem při referendu o vstupu do EU na (snad) podobný problém: Jak se kvalifikovaně rozhodnout? I kdybych četl "přístupovou smlouvu" (jakože jsem ji nečetl), stejně bych si nepomohl. Tohle dilema (kvalifikované rozhodnutí) se mi často vrací. Jakou hodnotu má ve volbách hlas (zanedbaného a o okolní svět nezajímajícího se) bezdomovce, kterýho někdo přesvědčí aby volil (sice krkolomnej příklad, ale vystihuje podstatu)?

    Pavel

  • [9] Zhlediska mechanismu voleb j hlas takového bezdomovce institucionalizován a má naprosto stejnou hodnotu, jako hlas tvůj…

  • [9] [10] Přesně tak. A tohle byl také důvod a hlavní argument, proč nemá být volební právo rovné, tedy proč nemá mít hlas bezdomovce stejnou cenu, jako hlas doktora (kupříkladu). Volební cenzus se hájil právě tím, že přeci ty hlasy nemají stejnou cenu, protože je za nimi diametrálně jiná zkušenost. I proto nemůže být demokracie absolutní v tom smysle, že by běžní občané hlasovali o každém zákoně místo parlamentu, ačkoliv dnes by to bylo naprosto technicky možné. Nu, ten volební cenzus měl něco do sebe … 🙂

  • [5] Jistě, že zažil. Však jsem pardubák. Dokonce to byl můj první konzultační business, ale to už je nějakých patnáct let 🙂 A je blbé dávat příklad, který musíš vysvětlovat, takže proto NMT vs GSM.

  • [11] Jenže ta myšlenka má i druhou stranu: pak začneme dělit lidi na kategorie, nacismus "jaxviňa". Tohle je snad ještě horší.

    Pavel

  • [13] Proč zrovna fašismus? Ten volební cenzus vůbec nezavedl. Volební cenzus bych když už, tak spíše se starým Římem nebo Anglií spojoval. Kategorie je tu jasná – majetková. Kolik jsi přispěl, tolik se podílej na chodu státu.

  • [14] No tobě asi jasná je, já bych si tak jistej nebyl kritériem podle kterýho vybírat. Vzdělání/majetek/počet dětí/IQ a vždycky najdeš další kritéria. O nacismu jsem mluvil kvůli dělení lidí na ty "lepší" (volební právo ano) a občany druhé kategorie. Copak jsme měli v Evropě málo příkladů tohoto chování? Já ho teda nazývám nacismem, možná chápeme ten termín oba jinak – přece jen ty jseš vzdělanec přes minulost, já ne.

    Pavel

  • [15] Přemýšleli jsme o tom s kamarádem a napadl nás následující model – ať se lidé sami rozhodnou, jak moc chtějí volit:

    Každý, kdo by přišel k volbám, mohl by si vybrat – buď hodí svůj hlas do urny nebo vyinkasuje dejme tomu 1000,- Kč. Proběhla by tak nenásilná selekce na ty, kteří opravdu volit chtějí, o budoucnosti země přemýšlejí a dokážou trochu dlouhodobě uvažovat.

    Sice by to volby trochu prodražilo, ale věřím, že by to byla investice, která by se vyplatila.

  • [16] Ještě doplním – druhou možností bylo psaní připouštěcího testu k volbám s otázkami týkajícími se minulého volebního období. Bylo by to ale technicky a organizačně náročnější.

  • [16] Zajímavý řešení, ale asi by nefungovalo… Teď trošku k tomu " kteří opravdu volit chtějí, o budoucnosti země přemýšlejí a dokážou trochu dlouhodobě uvažovat" a k tomu mýmu kvalifikovanýmu rozhodnutí. Řekněme, že jsem volič, kterýho ze všeho nejvíc zajímá podpora rodin. Bude to ODS jako pravicová strana, která bude hájit konzervativní hodnoty a nedovolí "devalvaci" rodiny? Nebo to bude KDU-ČSL, protože "katolíci" budou prostě z principu podporovat rodiny férově a tak nějak s citlivým přístupem a taky bránit konzervativní hodnoty? Nebo to bude ČSSD, která bude dávat vysoký porodný, zvýší mateřskou, bude dotovat školky atd? Jak se má takovej volič rozhodnout?

    Pavel

  • [17] A kdo by je sestavil a hlavně vyhodnotil? Řekněme že jsme v minlým volebním období postavili jadernou elektrárnu. Co občan to jinej názor (přeháním, ale…). Jakou bys položil otázku (otázky) na tohle téma a ekonomika a ekologie vůbec?

    Pavel

  • [15] Volební právo je pro všechny. Jen jako za časů Říma podle majetku, který odvedli ve prospěch obce (státu) – tedy dle daní 🙂

    Příkladů dělby na lepší a horší máme stále dost, na tom volební cenzus už nic moc nezmění. Nejste snad vy občan EU druhé kategorie? Nebo snad můžete pracovat v sousedním Německu bez povolení, jako normální prime-EU citizen? A to jsme jen u maličkosti 🙂

  • [19] To byl jen nápad a nikde netvrdím, že kdoví jak vynikající, prostě nápad. Otázky by samozřejmě musely být čistě faktické typu státní dluh se a) snížil b) zůstal stejný c) zvýšil. Nezaměstnanost a) vzrostla b) poklesla.

    Vyhodnocení by byla trivialita, to by šlo dělat na PC, horší by byly ty fronty na napsání testu a vysvětlovat starejm babičkám, co vlastně mají dělat. Nehledě na to, že by průchodnost poolu otázek by byla problematická a na jejich znění by byly značné tlaky, ani by nemusely být nějak vyhraněné, atd. atd. Vždyť jsem psal, ze by to bylo organizačně a technicky a nakonec i politicky těžko proveditelné.

    Proto také to mnohem jednodušší a efektivnější řešení s výplatou peněz místo hlasování, které by svůj učel splnilo velmi podobně. Hodně by záleželo, kolik by se konkrétně vyplácelo. Kdyby to bylo 10 Kč, volí každý, za 1000 někdo a za 5 000 už třeba málokdo.

    Já myslím, že by to fungovalo, ale zajímal by mě právě názor ostatních a jaké nedostatky na tom vidí.

  • [20] Můžem si klidně tykat, protože jsem ročník 74 a marigolda čtu už velice dlouho (co byl "netovej" web), mám od tebe knihu (o wifi) a jako bych tě už dlouho znal (Dita, svatba, Sofie, rozplácnutá vrtačka, …).

    Dobrá argumentace (práce v Německu). Mohl bych kontovat: mám vinohrad (jsem občan první kategorie) versus nemám ale chci vinohrad, nedostanu povolení ve vlastním státě (chci se tím svobodně živit=pracovat). Jsem nebo nejsem občanem druhé kategorie ve vlastním státě?

    Pavel

  • [21] Ad státní dluh: jenže to taky není všechno, co třeba dluhy měst a krajů? Ad nezaměstnanost: jaká? V kraji, ve státě; dlouhodobá, okamžitá, absoloventů, lidí nad 50 let? Tohle se obávám je příliš široký téma.
    Ad peníze versus hlas. Já bych to třeba jako takovej volič pochopil takhle: my politici už to máme dopředu domluvený co a jak, takže ti zaplatíme za to, že nám do toho nebudeš kecat. Jo a za 4 roky přijď zas, dostaneš víc!

    Pavel

  • [23] Jasně, souhlas, vždyť já to taky nijak vehementně neobhajuju.

    A ad penize vs. hlas: Pokud bys to tak pochopil, tak byses jim na peníze just mohl vykašlat a volit a "kecat jim do toho".

  • [24] Naivko 🙂
    Bohužel musím končit, díky za diskusi!

    Pavel

  • [22] Tenhle příměr mi trochu utíká. Výměra vinohradu je v celé EU uzavřena. Ale ještě jinak – právo volit nikdo nikomu nebere. Volební cenzus je o tom, jakou váhu má váš hlas. I v Římě směl volit každý (až na otroky, což nebyli Civis Romanum) – ale podle cenzu 🙂

    Neříkám, že nutně cenzus ano, nejsem politolog. Ale současný systém už opravdu nestačí.

  • [7] On je nevypráskal. Snažil se zastavit jejich nástup, ale jím vedená velká alianční armáda prohrála u Nikopole 1396. Polsko-uherská armáda prohrála znovu 1444 u Varny, 1526 byl u Moháče poražen uherský a český král Ludvík a Turci následně obsadili většinu Uherského království. Jejich postup se zarazil až 1683 porážkou u Vídně (dva a půl století po Zikmundobě smrti). Během několika následujících let sice vyklidili Uhry (Budín 1686), ale Bělehrad musel být na Turcích dobyt třikrát (1717 Evžen Savojský, 1789 Laudon, 1806 Srbové)…. Nějak jsem se rozepsal, promiňte.
    Zikmund byl veliký uherský král a (středoevropský) císař bez ohledu na neúspěch s Turky, v tom nebyl na staletí sám.

  • Ukaž mi zemi/území, která monodoktrinismem netrpí!

  • [26] No sice ten příměr nebyl úplně přesnej, ale: není mi snad jedno, kdo mi zakázal pracovat, zda stát (v tomto případě o kterém se bavíme: Německo) nebo v případě vinohradu EU (přes ČR nebo obráceně, podle úhlu pohledu).

    Případná reforma váhy jednotlivých hlasů by dle mého názoru byla politicky totálně neprůchodná. Zachovat tajnou volbu a přitom "vážit" hlasy, jak by se to provedlo v praxi? Dostal bych do schránky volební lístky s vyznačenou váhou mého hlasu a přesto anonymně? Nebo by bylo více uren ve volební místnosti? Jestliže by váha hlasu každého jednotlivce byla známá a veřejná, to by byl hukot…

    Pavel

  • [29] Pravdepodobne ne v pripade klasickych voleb, ale u elektronickych voleb bych ve vazeni hlasu zas tak velky problem nevidel. Uz takhle je potreba splnit dva zdanlive protichudne pozadavky – anonymitu hlasu a zaroven autentikaci volice.

    Nicmene vaha hlasu jednotlivce je dle meho nevyhnutelne verejna – kdyz uz ne oficialni hodnota (volic by ji dostal pridelenou automaticky pri volbe a treba by jeji hodnotu ani neznal), uz jenom zverejneni 'parametru' obcana, podle kterych se pocita, by znamenalo jeji kompromitaci.

    Nehlede na problematickou volbu posuzovanych parametru:
    – odvedene dane? Ne kazdy vydelava tolik kolik si zaslouzi a tak za takovym systemem vidim jen cestu k oligarchii.
    – IQ? Tezko se hleda vysvetlitelna souvislost mezi IQ a volbou te ci one politicke strany z hlediska budoucnosti prosperity statu.
    – vzdelani? Mozna.

    Proti kazdemu parametru by se neco naslo. A uplne na zaver – skutecne si myslite, ze zmena volebniho systemu na zde navrhovany by v CR (a dost mozna kdekoli na svete) prosla?

    Jinak – skvely clanek, diky

  • [30] "Uz takhle je potreba splnit dva zdanlive protichudne pozadavky – anonymitu hlasu a zaroven autentikaci volice." Na tohle jsem někde četl super článek s vysvětlením, jak to někde (Dánsko?) probíhá (už si nevzpomenu kde to bylo; možná tady na marigoldovi).
    Nedovedu si představit situaci, kdy jsem řadový občan, jdu volit a NEZNÁM váhu svého hlasu. Totální průser.

    Přesně jak říkáš: proti každýmu parametru by se něco našlo. I kdyby se to posuzovalo nějakým "přínosem pro společnost": kdo má větší přínos v tomto případě: Člověk co rozjede bez cizí pomoci svou firmu tak, že zaměstná tisíce lidí po republice, dá jim tedy práci a živí jejich rodiny nebo zdravotní sestra v hospicu, co prožívá poslední chvilky s umírajícími pacienty? Nechci být pesimista, ale neřekl bych že se najde (jedno nebo více) kritérium podle kterýho hlasy vážit. Pořád mi to zavání nacismem, nemůžu si pomoct. Přitom dnešní stav taky není to "pravý ořechový".

    Pavel

  • [31] Taky jsem ten clanek cetl, bylo to na Internetprovsechny, tady na Marigoldu o tom byla zminka.

  • Sice by ten článek potřeboval trochu učesat (+ opravit – co byste si vískal, kdybyste světu nerozuměl jako váš pratchán), ale to je nepodstatné.
    Jsem moc rád, že jsem si jej mohl přečíst.

  • [29] Ve vinohradu můžete pracovat. Jen si nemůžete nový založit. Můžete ho koupit.

    Zachovat anonymitu a vážit hlasy samozřejmě jde. Stačí váhu hlasů rozdělit do skupin od do – přijdete do volební místnosti, dostanete lístek s vyznačenou skupinou váhy hlasu (po ověření totožnosti a váhy hlasu podobně, jako dneska) a za plentou odvolíte. Jediný problém bude mít Petr Keller, protože bude ve své skupině sám 🙂 Zřejmě budou existovat i jiné systémy, tenhle mne jen tak napadl teď, protože vychází z momentálních zvyklostí.

    A že je to politicky neprůchodné? Co bylo politicky průchodné? Nechat to při starém systému? to samozřejmě, ten těm nahoře vyhovuje, ale těm dole se zdá na palici…

  • Je pravda, ze soucasny volebni system dost mozna (z)pusobi zhrouceni ekonomickeho systemu, protoze pokud maji vetsinu hlasu ti, co ze systemu vice berou nez davaji, tak logicky budou hlasovat pro toho, kdo jinym vic sebere a jim vic da.

    BTW, dalsim argumentem proti systemu "podle dani" je fakt, ze de-fakto diskriminuje rodiny s detmi (tedy, rodice tech deti) – diky nutne peci o deti maji mensi ekonomickou vykonnost (materska atp.) a tim by meli mensi volebni hlas. A zas dostatecna reprodukce je pomerne podstatny faktor stability spolecnosti.

  • Ad tema clanku: Kazda technologie je nastroj, ktera je na neco vhodna a na neco ne. Jako nema smysl se hadat, jestli je kladivo lepsi nastroj nez kleste, tak nema smysl se hadat, jestli je Linux lepsi OS nez Windows. Vzdycky zalezi na tom, k cemu ho chceme pouzit.

  • [34] No pokud mě paměť neklame, tak alespoň ten starořímský volební cenzus nebyl primárně založen ani tak na principech řekněme "buržoazních", tj. na aktuálním stavu majetku, ale spiše na principech "aristokratických", tj. na dlouhodobém majetkovém postavení dané rodiny (rodu). Navíc nějaká sociální turistika se moc nepěstovala, čili se nedá zrovna mluvit o systému založeném na motivaci k osobním úspěchům.

    Druhý problém volebního cenzu vidím v tom, že jakkoliv mě systém jeden muž (žena) – jeden hlas občas děsí, netroufnul bych si tvrdit, že člověk inteligentnější, vzdělanější a dle různých oblíbených měřítek úspěšnější bude také "lepším" voličem. To by vyžadovalo splnění dvou podmínek, o nichž mám jisté pochybnosti: (1) ochotu a schopnost prostudovat si volební programy a případně historii jednotlivých uchazečů (politických stran) a na jejich základě se objektivně rozhodnout a (2) ochotu a schopnost takových uchazečů tyto naplnit 🙂

  • [38] lol, smazte ho a poslete mu analni sondu, dik 🙂

  • Já tedy politolog skoro už jsem a v cenzi vidím tyto nevýhody: univerzitní profesor odvádí daleko menší daně než realitní makléř. Šéf místního archivu odvádí daleko menší daně než majitel místní diskotéky. Novinový komentátor odvádí daleko menší daně než populární zpěvačka. A nakonec: politolog po VŠ odvádí menší daně než programátor s maturitou ze SPŠ. Tož tak.

  • Tak mohl by být hlas vážen parametry, které by sestávaly z více položek. Např. daně, odborný titul, manželství, děti, trestní rejstřík apod. Ale vždycky zůstane někdo znevýhodněn, kdo je pro stát stejně přínosem.

    Takže jeden život = jeden hlas je asi nejspravedlnější rozdělení. Ti, co jsou k záležitostem státu lhostejní, stejně nechodí volit.

  • Dovolím si doplnit některé autorovy pohledy svými názory:
    Nedomnívám se například, že by to, že „Hádáme se do krve, zda open-source je lepší či horší, než closed-source.“ mělo být pouze přerušenou tradici filosoficko-náboženské esoteriky, nebo spíš bych řekl, že pokud je toto důvod, tak to není hlavní důvod. Jako hlavní důvod toho, že se hádáte o takové věci je projevem vidění světa lidských samců. Ti neustále mezi sebou podvědomě soutěží o nejlepší umístění v očích okolních samic, a to i přes to, že už nějakou mají třeba doma. To je vlastnost, kterou má v sobě zřejmě prakticky každý člověk, ať je muž či žena, ale směrem k „vypjatým alfa samcům“ síla této vlastnosti stoupá a ovlivňuje chování její/ho nositelky/le.
    O tom, že se nejmodernější fyzika protíná s dávnověkými esoterními mystérii nemůže být žádného sporu a to z jednoduchého důvodu, proto, že jsou to dva z mnoha způsobů lidského poznávání světa v němž žijeme Jsou každý jiný, ale spojuje je to, že jsou zde proto, abychom poznali svět. Rozdělují je pouze nositelé – lidé, kteří preferují jeden způsob proti druhému. A zde je potřeba se zastavit u monodoktrismu v Evropě, který opravdu způsobil, že jsou některé způsoby preferovány, zatímco jiné jsou zatracovány. Jeho původ bych viděl v převládnutí římského vlivu na Evropské pevnině, což pěkně koresponduje s názorem pisatele článku, že to způsobil nástup křesťanství, s čímž souhlasím, neboť považuji římskokatolickou církev za přímého pokračovatele římské kultury, v níž vládli muži a samozřejmě z nich ti nejvypjatější samci, která má hierarchickou strukturu na rozdíl od jiných kultur, které mají jiné struktury. Ale nakonec je to zase jen z toho důvodu, že někteří jedinci mají velkou touhu se prosazovat na úkor ostatních a je jim k tomu každý prostředek dobrý. Je to ovšem přirozené, takže já bych se nad tím nerozčiloval. Kdo chce, může to přijmout, vyrovnat se s tím a vidět svět jinak a jiný než dosud. Zvlášť když si v souladu s tímto svým novým pohledem uvědomí, že každý názor má právo na svoji existenci. V životě nejde ani tak o názor jako o zdroje a samičky (u samců).
    A co čtu dále je přesně něco čemu rozumím a  s čím souhlasím. Například: “Člověk v zoroastrické tradici neosciluje mezi dobrem a zlem, ale mezi polaritami, o nichž nejsme schopni říci nic ve smyslu jejich dobra a zla.“ Přesně! Já si ovšem člověka nepředstavuju jako bytost jdoucí po laně, ale jako bod, který neustále vyráží na všechny možné strany a na některé vyráží, ať už z jakéhokoli důvodu, víc a někam zase míň a to je jeho pohyb v čase. A toto koresponduje i s uvedeným názorem na Chaos a Řád – Zlo a Dobro.
    JJ. souhlasím i když mám pocit, že autor se nám také pokouší naznačit, že něco je dobře a něco špatně. Tak nevím jestli mu mám věřit. Ale já mu věřím. Pokouší se nás dostat na svoji stranu, ale nevšiml si, že to čím se zaštiťuje to samo odmítá.

  • [41] Moderni fyzika se se starovekou esoterikou prolina z nasledujiciho hlavniho duvodu: ani jednomu normalni clovek nerozumi. Navic "moderni" publikace o esoterice si zhusta vypujcuji slovnik fyziky k popisu nesouvisejicich zalezitosti.

    Sarlatanu schanicich podobne udicky pro blbecky je vzdy radove vic nez je potreba.