Editor v redakci je nedoceněná věc

Jedna z typických redakčních úspor v českých online (a bohužel nejenom online) médiích je post editora. Ke škodě redakcí, čtenářů i autorů textů. Vedení začasté má dojem, že stačí najít dobrého autora a věc s dobrým článkem je vyřízena. Editorů netřeba. Dokonce, jak se mi malým průzkumem ukázalo, ví už dnes jen málokdo z mladších novinářů, co takový editor má dělat. Přitom právě jeho práce rozhoduje minimálně o třetině výsledku – tedy o tom, jak je článek vnímán čtenáři a nakonec i inzerenty. A nakonec proti němu bojují i mnozí autoři.

Co dělá editor? Dostane článek od autora a přečte si jej. Pak se zamyslí, zda autor dodržel redakční zásady a článek začne upravovat. Nejde o pouhou jazykovou korekturu (korektor je někdo jiný). Jde o to, že když jste sehnali člověka, který povykládá o fungování SMS zpráv dětem do časopisu ABC, měl by článek mít jiný jazyk a jinou strukturu, než když to píše do odborného časopisu IEEE. Čehož odborný autor zpravidla není schopen, je tedy na editorovi, aby text upravil tak, jak je pro dotyčné médium vhodné. Tohle je samozřejmě extrémní příklad, protože odborný autor většinou do Ábíčka nepíše, ale zhruba to ilustruje, co je potřeba s textem udělat.

Kromě přizpůsobení textu čtenáři má editor oponentní roli. Přemýšlí o tom, kde by v textu mohla být logická chyba, co je na něm špatně, co je možné zpochybnit a rozporovat. Nejde o fakta, jde o logické lapsy. Velmi často se autorovi pohrouženému do nitra svých úvah stane, že přehlédne jednoduchou a logickou možnost, která je na snadě. Do třetice může editor (v cizině to většinou řeší zvláštní faktograf) ověřovat fakta. Redakce renomovaných amerických časopisů mají faktografy, kteří projdou text a všechna tvrzení v něm zkontrolují. Udělá-li autor přirovnání výletu k letu Apolla 8 na Měsíc, raději zkontroluje, zda dotyčné Apollo na Měsíc letělo a upozorní případně autora, že na Měsíci nepřistálo a zda to pointě nevadí. Není nic horšího, než když by vám měl čtenář napsat, že jste troubové, protože dotyčné Apollo k Měsíci vůbec neletělo (například Apollo 1). Faktograf zkontroluje data, jména, události. Ve velkých novinách jako je FT nebo WSJ zavolá oddělení faktografů i do firem, aby ověřili správné psaní jmen a kdo je kde na fotce. V Česku to tak daleko asi nikde nejde (nebo o tom nevím), ale dobrý editor se alespoň raději přeptá, když je mu něco podezřelé a klíčové informace pro jistotu ověří alespoň na netu.

Z výše uvedeného plyne, že autoři mají editory logicky málo v oblibě. Kibicují jim práci. Autor je většinou toho názoru, že píše nejlépe a text po něm není třeba předělávat. Je-li tvrdohlavý, nechce editora ani do textu nechat zasahovat, protože nejlépe ví, jak se text píše. Jenže oponentní čtení kvalitě textu obrovsky pomáhá, autoři si nejsou vědomi svých zlozvyků, jako výplňová slova, ustálené fráze. To editor odchytá. Povšimněte si například v mých článcích nezřídka používaného spojení „z výše uvedeného plyne“ – na Lupě dělám editace článků já, ty moje ale už čte jen korektorka.

Editor může zasáhnout významně i do struktury textu. Například na Lupě máme ustálená pravidla, co by od běžného článku měl čtenář očekávat a jaký je tok informací, jenž se mu dostává. Například články „stupňující napětí“ se u nás se zlou potáží, informace, o co jde, se má čtenář dozvědět hned v prvním odstavci a dále se informace rozvádí už jen do detailů. Pokud chcete čtenáře šponovat, začínat ze široka, editor vám to předělá, protože takhle chceme články dělat – šponování si nechte na beletrii nebo jinam. Pozor: nejde o to, co v článku má být, ale jak to v něm má být napsáno. Tohle je informace, kterou zkušený autor implicitně ví, cítí, ti začínající už ale méně a nejhorší je nováčkovské skákání z jednoho bodu k druhému a zpět. Jenže od toho je tu zase editor, aby to odstranil a ještě lépe předem s dotyčným autorem domluvil, jak bude článek strukturálně vypadat, co se v něm kde zmíní.

Editor text rozláme mezititulky, rozhodne o tom, kam půjdou fotografie, protože ví, jak moc to text zpřehlední. Když má redakce štěstí a grafika k dispozici, zasadí se i o infografiku, která text občerství, problém přiblíží. Tam, kde editor cítí, že samozřejmě použitý cizí výraz nebude srozumitelný, přidá vstuvku, nápovědu, tip či vysvětlení, aby čtenář nepátral.

Výsledek práce dobrého editora je, že z odborně správně napsaného článku se stává článek čitelný a zajímavý i pro neodborníky se zájmem o oblast. A také argumentačně neprůstřelný, protože editor s autorem podchytili všechny výhrady, které by ke článku mohly vzniknout a nějak se proti nim vyhradili, například pasážemi jako „Ve článku jsme záměrně vynechali variantu XY, která …“. Krom toho se takový článek nedá sepsout poukazem na malochyby, tedy malé drobnosti, kde se autor přehlédl či udělal drobnou chybu, kvůli které lze sepsout celý článek komentářem typu „když je autor takový debil, že ani neví o tom, že hexadecimální parita argonu je konvulzivně inklinující k lambda pí, tak jak si může dovolit psát takový článek“. A že se takové chyby stávají snadno – dneska můj článek o Scuku na Lupě zahrnoval přehlédnutí toho, že Scuk má indikaci cenové úrovně podniku. Prostě jsem na Scuk tak dlouho koukal, až jsem to přehlédl. Slepota. Co naděláte, stane se 🙁

Samozřejmě záleží na editorovi, jak moc vše výše uvedené dopadne dobře. Většinou to musí být člověk s velikými zkušenostmi, autorsky i argumentačně zběhlý, vyzrálý, připravený. Pak to fugnuje dobře. Narazil jsem na řadu takových v různých (i českých) médiích a mohu říci, že tací textu prospívají.

Asi nejvíce si to můžete uvědomit u editace textu knihy. Když jste autor, znáte ten text do posledního detailu a pak kulíte oči na informace o tom, že se v textu někdo ztratil. Jak se tam mohl ztratit? Vyloučeno! Jenže dobrý editor vás na tohle upozorní a donutí vás to přepsat. Nadáváte (autoři neradi přepisují), ale když to přepíšete, je to k dobru věci.

Řekl jsem, že editorům patří dík za zhruba třetinu kvality článku. Když jsou a udělají svoji práci dobře, z průměrného článku udělají článek skvělý a ze skvělého článku článek na novinářskou cenu. Z dobré knihy knihu výbornou. A víte, co je na tom pech? Na závěr, po všem tom křiku to vědí jen oni, že kdyby se ten text z poloviny nepřepsal, tak by to takhle nedopadlo.

Budiž jim za jejich práci dík. Dobrá redakce se bez editorů neobejde. A tím editorem nemyslím Word.

Jen tak na okraj: na Lupě se většina článků edituje, výjimkou jsou zkušení autoři jako Dočekal, Peterka či Hlavenka, kde není, proč do toho sáhnout. A pokud článek dopadne špatně, tak se většinou špatně zeditoval, bylo málo času se mu věnovat.

A proč editor existuje? Protože ani sebezkušenější autor neohlídá všechno, druhé oči jsou potřeba. Ti méně zkušení, na ty je lepší dohlédnout a přizpůsobit jejich texty požadavkům média, pomoci jim předejít čtenářským výtkám tím, že se text doplní, lépe strukturuje. A málo zkušeným odborným autorům je vůbec lepší se strukturou i tvorbou textu pomoci.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 24×, průměr: 4,46)
Loading...

18 komentářů

  • V čem já vidím problém, je skladba autorů média. Editory, nebo často v případech internetových magazínů – rýpavé šéfredaktory nemá žádný autor rád. Každého pisálka naštve, když po tvrdě odvedené práci článek odešle s velkým uspokojením a pár hodin (dnů) se mu vrátí se seznamem toho, co má přepracovat. Autor po několikerém přepisování výsledný text považuje za nejlepší verzi a nevidí nic, co by mohl zlepšit. Takže se mu lgicky nechce do práce navíc. Práce, jejíž výsledek nepovažuje za přínosný. To je naprosto normální chování. Pokud korektor vrátí autorovi článek s výtkou věcných chyb, je to ještě v pořádku. Horší je právě situace, kdy editor reklamuje článek právě kvůli jeho struktuře, závěrům a myšlenkovým postupům. Pokud jsou oba neústupní a tvrdohlaví, nastává problém.

    Tím se dostávám k první větě, vždy záleží na skladbě autorů. Pokud texty píší neustále jedni a titíž lidé, jako je tomu třeba v případě Lupy (s ne příliš častými výjikami), autoři a editoři si na sebe zvyknou a naučí se spolu vycházet tak, aby to přinášelo co největší užitek. Naopak v případě, kdy je každý článek v periodiku napsán někým jiným, může nastat pěkný boj. Z osobní zkušenosti vím, že když jsem napsal několik málo článků a ty následně byly vráceny editorem ke změnám (ano, vráceny a jsem za to rád, lepší než když se do přepisování editor pustí sám, nebo alespoň když už článek přepíše, tak jej pošle autorovi zpět ke schválení), moc se mi nelíbilo, že mi nikdy nebyly sděleny žádné důvody. Věřím, že editor nemá čas se dohadovat s autory, proč něco musí být jinak. Motivující to však ani náhodou není.

    Co si tak všímám, problém je i v navázání spolupráce redakce s autorem. Často je to nějak podle vzoru: „Tak nám zašletě nějaký první článek a pokud bude dobrý, tak vám jej vydáme a dále se uvidí.“ Takže když dojde k napsání tohoto prvního článku a následně jej editor naprosto smete ze stolu, protože nevyhovuje vnitřním směrnicím média, nelze se moc divit, že autoři nemají editory rádi.

  • Za sebe jsem se naučil dobré editory mít rád. A to pro někoho možná překvapivě za to, že mi texty vrací – posouvají mne tak dál, učí mne. Ale samozřejmě musí jít o dobré editory, kteří mi nejen hodí na hlavu text, ale zároveň vysvětlí proč chtějí změnit to co změnit chtějí.

  • Patricku, a kdo prosím na Lupě píše perexy? Já na ně nadávám už roky a teď jak tele na vrata koukám, že víš, jak se mají články psát a upravovat. Perexy na Lupě sice říkají, na jakou otázku bude článek odpovídat. Ale neobsahují tu odpověď a to ani stručně. Bída.

  • Yuhů: Perexy jak kdy, jak kdo – já tak z půlky. Účel toho, co je na titulce a čemu říkáme ze setrvačnosti perex, je nalákat ke čtení článku, ne o něm nutně všechno říct. Proto neobsahují odpověď. Ta by měla být až ve skutečném perexu, tedy prvním odstavci článku.

    Stejně dobrou otázkou by bylo, kdo na Seznamu proboha dělá vyhledávání, když už léta dumám, proč to nic nenajde. Bída. Prostě jsou dneska všichni nejchytřejší … 🙂

  • Po vás že to čte korektorka? „Kybicují“, „výhrady by… mohli vzniknout“? (Vazbu „kybicují jim práci“ ponechám stranou.)

  • abc: na Lupě to čte korektorka. Na soukromém blogu jsem se k ní ještě nepropracoval. Neváhejte mi na ni přispět.

  • O uzitecnosti editora nepochybuji. Dokonce bych se primlouval za rozsireni jeho pusobnosti na Lupe, minimalne u pana Docekala. Pomotat Google Apps a Google App Engine nebo tvrdit, ze Oracle je dlouhodoby zastance cloudu a vsechno to smotat do klubka bez hlavy a paty (http://www.lupa.cz/clanky/cloud-computing-je-vsude-okolo-nas/)… to je presne misto, kde mel editor zasahnout.

  • poznámka korektora: kibic má obě měkká
    poznámka editora: kibicuje se u něčeho, nebo snad i do něčeho, nikoliv však něco

  • No já se přiznám, že už jsem asi z různých blogů atd. celkem otrlý, takže při dobrém výběru autorů si klidně přečtu jakkoliv blbý příspěvek od dobrého autora a pravopisné chyby budu ignorovat (či na ně slušně upozorním) a faktické chyby budu probírat v diskusi. Takže osobně – když bych si měl vybrat, jestli číst médium, které bude mít třeba X příspěvků + platit 20 tisíc měsíčně za editora, nebo X+10 příspěvků a těch 20 tisíc dali do tvorby těch 10 kvalitních příspěvků navíc, tak sáhnu po té druhé možnosti.
    Zrovna Lupa tady myslím mrhá příležitostí – mnoho jejich čtenářů by možná mělo co říct, třeba jen jednou za X měsíců a třeba by to bylo do jiné míry propagační (při splnění nějakých podmínek), protože dotyčný člověk pracuje ve firmě Y, která zrovna vyvinula (distribuuje) něco, co by bylo zajímavé pro specifické čtenářstvo Lupy, nebo se jinak pohybují v oboru a Lupa má pro ně leda sekci Blogy, která je ještě navíc zcela oddělená, myslím že občas by třeba stálo za to některé články vytáhnout na HP (a to vynechám to, že slibovala Lupa platbu autorům a i to dělala a od nástupu Patricka neproběhla ani jedna). Prostě aby to bylo médium ne „od novinářů pro profesionály“ ale „od profesionálů pro profesionály“.

  • „22-hý“, „30 milimetrů srážek na metr krychlový“. Neexistencí editora (a nejspíš i korektora) silně trpí Aktuálně.cz. Říkám si, že snad existuje učňák s výučním listem pro novináře.

  • Jsem rad, ze je prace editoru na Lupe videt – treba tim, ze byl smazan jeden z clanku. Mam pocit, ze takovych zasahu by melo byt vice aby Lupa byla skutecne mediem o ceskem internetovem businessu a ne blogem tri grafomanu a tri kvalitnich autoru.

  • Neodpustím si trochu protivnou poznámku – speciálně články p. Hlavenky by editora potřebovaly VELMI silně. On píše opravdu zajímavé věci, v tom 100% souhlas, ale třeba to „nedomyšlení nějaké varianty“, které tu velmi hezky popisujete, se v jeho článcích projevuje prakticky vždy. A výsledkem jsou pak někdy i dost „husté“ diskuse…

  • Ano, kombinace „na Lupě se většina článků edituje, výjimkou jsou zkušení autoři […], kde není, proč“ a „ani sebezkušenější autor neohlídá všechno, druhé oči jsou potřeba“ mě velice pobavila.

  • Z článku jsem pochopil, že editor by mě případně i zabránit vydání špatného článku (vrátit jej k přepracování). Pokud na Lupě opravdu všechny články prochází přes editora, tak je něco špatně, protože špatné články, které se později stáhnout, by neměli ani vyjít. Např. BP a jeho „výkup“ oil spill.

  • přimlouvám se také za zapojení práce editora do článků pana Dočekala – když už nikdo jiný není o jím pokrývaných tématech ochoten psát.

  • Také přidávám hlas pro editora a korektorku pro p. Hlavenku i pro Půa 😉 (u něj podobně jako u dalších sebestředných bloggerů je typické to, že např. o části jazykových perliček, které „objeví“ (vzpomínám si na protežovat), v rámci osvěty zasvěceně napíší, ale při upozornění na vlastní nedostatky v jiné oblasti (např. psaní čísel a jednotek) už to neřeší, takže nakonec musí nastoupit korektor). Také je pravda, že korektura ani u dalších autorů (p. Peterka) občas nepodchytí vše, ale pořád má Lupa podstatně vyšší standard než třeba zmiňované aktuálně.cz. Tam mám kolikrát problém článek dočíst, když mě formální a faktická chybovost fackuje z obou stran… ale jsem rád, že to začíná lidem vadit a zvedá se menší vlna odporu, která snad zase zvedne laťku pro novináře a web“novináře“. Na našem trhu je to asi nereálné (pokus Reflexu myslím vyznívá silně do ztracena, a jen zelený raul se pilně kopíruje), ale v zahraničí by zřejmě mohl být životaschopný model, kdy si za kvalitní novinařinu budou lidé ochotni připlatit i na webu

  • Jak vidím jméno Hlavenka, tak se mi vybaví parádní faux pas kolem softwarových patentů. Tenkrát napsal pěkný článek v předstihu podle svého odhadu, jak to asi dopadne. Článek poslal do redakce a ta jej vydala, když to bylo aktuální.

    Bohužel vše dopadlo jinak než očekával a redakce to pustila ven bez kontroly. Lidi teď nevěděli, co se vlastně děje, protože z drobných zpráviček věděli pravý opak, než o čem byl komplexní článek. Tuším, že to bylo na Zive.cz, ale jistý si nejsem. Už je to nějaký ten pátek stará záležitost.

  • Mně má bývalá editorka pomohla. Myslím, že jsem se od ní hodně naučil. Občas ale zkazila pointu nebo něco podobného. Většinou to bylo kvůli rozsahu, protože v tištěných médiích má na starosti i zlomení textu na stránku. Když má dva články, z nich jeden přetekl, musí se rozhodovat, jak je zkrátit. Někdy se také může neplánovaně zvětšit inzerát. mezititulky si píšu sám.
    Teď mám editora, který skoro nic nekritizuje ani nepřepisuje. je mi to divné, protože nemyslím, že bych se nějak dramaticky zlepšil.