Dva tisíce marigoldích článků a dárek k desetiletému výročí

Patrick Zandl · 13. srpen 2006

Když jsem tak kontroloval marigoldí databázi, všiml jsem si, že poslední článek má pořadové číslo 1999 - a tedy že další článek bude dvoutisící. Ne snad, že by to bylo nějak přehnaně významné výročí, ale je to dobrá příležitost, čím vyplnit ten dvoutisící marigoldí článek - totiž tento.

Marigold prošel v průběhu tří let své existence pár proměnami, sloužíc mi spíše jako pokusné zvíře a pár lidem snad také jako možnost dostat se k alternativním názorům. Ačkoliv v podtitulku má WiFi, v poslední době nemám k WiFi vlastně ani co říci. Tahle oblast se stala rutinní mainstreamovou oblastí, která mne zajímá už jen okrajově, už jen v některých svých šlahounech, které vyhání do světa. Nemám ani kapacitu ani chuť na to, abych tu vedl dále přehledy hotspotů, testoval access pointy a dělal podobné věci, kterým se mají věnovat média, jež právě proto zoveme mainstreamová.

Spolu s tímto marigoldím výročím se blíží něco, co považuji pro sebe za mnohem významnější životní mezník. Mých deset let na internetu. Jistě, není to přesné, na internetu jsem ještě o nějakou dobu déle, poprvé ještě v době gopherů a telnetů z ekonomky. Jenže listopad 1996 jsem se naučil považovat za svůj počátek na internetu, protože tehdy se zrodil Mobil server a s ním venkoncem se od základů změnil i můj život. Proto považuji toto datum za "mých deset let na internetu".

Nebudu vás otravovat vzpomínkovým článkem, z něhož budou kapat slzy nostalgie, sdělující vám, jak to "tehdy" bylo jiné, lepší. Něco takového budete muset přetrpět v listopadu, ačkoliv s tím lepší si nikdy nejsem jist. Jiné to ale vskutku bylo.

Jestli mne v posledních letech na českém internetu něco mrzí, tak je to jeho zatuchlá strnulost. Buďto jsem něco přehlédl, ale zajímavé projekty, které drží krok se světem, bych spočítal na prstech jedné ruky. Vlnou Web2.0 zůstáváme nedotčení a zpravidla si ji zaměňujeme s pouhým přechodem na XHTML a CSS. Že jde o zcela jiný přístup k informacím, identitě? Postřehl málokdo.

V televizní debatě v roce 2001 se mne redaktor zeptal, jakou máme ztrátu za americkým internetem. Označil jsem ji za zhruba dvou-tříletou. Zeptal se mne, kdyz americký internet dohoníme, což mne rozesmálo a odpověděl jsem, že nikdy. Že na to nemáme dynamiku. Že budeme spíše zaostávat.

O pět let později se moje slova vyplňují, k mé vlastní mrzutosti. Oproti roku 2001 se na českém internetu vlastně nic moc nezměnilo. Po pěti letech od existence AdWords se podobné systémy spouštějí i v Česku (eTarget bez velkých hráčů byl spíše popelka, než královna jako AdWords) a stejně tak obdoby AdSense jsme se dočkali až letos (zase odmysleme popelku a smlouvu spíše nemravnou, než vyváženou). Řeknu-li bez velkého počítání, že za americkým internetem ztrácíme pětiletku, nejsem dalek pravdě.

Český internet má málo nových hrdinů, málo nových tváří a mágů. Málo věrozvěstů, kteří by provokovali k dalším výkonům. Hladinka žumpičky se usadila, vytvořila se krusta - proč, to by bylo na dlouho. Byl jsem nedávno s Vrecem vyzdvihnout nějaký parfém, který si koupil na Parfém.cz - parkovali jsme nedaleko autem, tak jsme tam skákli oba. Nic proti, je to slušně fungující obchod, jenže když jsme vylezli z kanceláří té firmy (kousek od Moráně), dostali jsme oba záchvat smíchu: takhle jsme přeci my dva dělali webshop před pěti lety. To se proboha za tu dobu nic nezměnilo? Pět let uteklo, aniž bychom se někam posunuli, vyjma replikování zreplikovaného? Neříkám, že je to špatně - ten shop funguje hezky, jenže vývoj pražádný.

Hrdinů českého Webu 2.0 je pramálo.

Martin Malý, o němž si většina lidí myslí, že se jmenuje Artur Dent - tvůrce systému Bloguje.cz. Dobrý příklad smrtícího kliku po česku: byl to první český blogový systém, ještě nedávno nabízel mizivý výběr šablon a měl časté technické problémy. Přesto ho žádná česká konkurence nedostihla co do pestrosti blogů, protože nenabídla ani to, nebo nebyla schopna zaujmout komunitu.

Jiří Lahvička a jeho Nový den, systém pro automatické procházení českých webů a třídění jeho zpráv. Teoreticky by mělo stačit podívat se na tento web a věděli byste, co se kde na českém internetu šustlo. Službu koupil Atlas a předvedl její vzorové dokurvení a umrtvení, takže medaile je spíše in memoriam.

Strýček Link (či též Martin Snopek) za to, že byl jediný, koho napadlo použít formát Diggu na český internet. Co na tom, že nepřinesl do vzoru nějakou velkou inovaci - alespoň to zkusil a jeho Linkuj si příznivce nabírá.

Líbímseti.cz (jehož provozovatele neznám ani jménem) za to, že si usmysleli udělat portál pro mladé jinak, než jako obyčejnou a tradiční seznamku a taky za to, že se jim to povedlo - co do návštěvnosti vybudovali po Seznamu druhý největší server, aniž by si toho někdo vlastně všiml.

Marně si teď lámu hlavu, na koho jsem zapomněl. Mail centra s jeho problematickou funkčností v čemkoliv, co není mainstream (zkuste si poslat email s diakritikou z Centra prostřednictvím Mac prohlížeče a podivíte se, co zvíte)? Aktuálně.cz, které je zajímavé jen po stránce materiálů, ale jejich webová presentace se neliší od všech webů první generace, mezi něž patří i iDnes jako konkurence, vůči níž se chce vymezovat?

Bude dalším sukcesem herní Torch.cz, až překoná dětské bolístky a pokud se mu příběhem podaří zaujmout mladou generaci úměrně s tím, jak bude schopen řešit problémy plynoucí z takového zájmu?

A kam se poděli všichni ti věrozvěstové Webu 2.0 na českém internetu? Nadšení propagátoři beztabulkových vzhledů, kaskýdových stylů a jiných DIVů? Pixiové, Sovové a další? Jeden blog či magazín věnovaný modernímu webu za druhým umlká. Mizí inspirace a s ní zřejmě i potřeba překonávat. Ačkoliv každý prorok i poustevník má právo slézt ze svého sloupu a vyvěsit na něj ceník služeb, je to smutný pohled na krajinu opuštěných sloupů...

Zdálo by se, že to moje soukromé desetileté výročí, nebude vlastně jak slavit. Jenže pak přišla ta možnost, udělat si sám pro sebe dárek. Vyzkoušet, zda to všechno, o čem slýcháme ze zámoří, je u nás pomýlená pověra. Provokovat, sáhnout po limitech toho, čemu říkáme český internet, podívat se do hlouby vlastní fantazie a představivosti. A na den přesně s mým desetiletým výročím takovou věc spustit.

Děkuji, pane doktore.

Snad se podaří, nás oba nezklamat.

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook