Důležitých bude těch dalších dvacet let internetové revoluce

Oslava dvaceti let připojení Česka (a formálně i Slovenska) do celosvětové akademické sítě Internet nabízí řadu příležitostí ohlédnout se a rekapitulovat. Na ohlížení je ovšem poněkud pozdě. Zajímavé není ani tak to, jakých bylo uplynulých dvacet let, ale to, jakých bude příštích dvacet let.

Internet se definitivně stal „revolucí“. Ne takovou tou ušmatlanou revoluční změnou z reklamy, kterou se dnes chlubí kdejaká firma, aby vychválila svůj produkt, po kterém zítra neštěkne pes. Internet je revolucí opravdovou, tou z původní podstaty slova. Sociologové ji rádi přirovnávají k době průmyslové revoluce a připomínají, že internet je podobnou změnou: informační revolucí, která se prolíná všemi zákoutími lidského bytí. Však už i na záchodě projdeme poslední emaily dříve, než spláchneme. To víme a už ani nerozporujeme.

Co si ale uvědomujeme málo nebo vůbec, jsou důsledky. Průmyslová revoluce přinesla podhoubí nespokojených frustrovaných dělníků robotáren a pásových fabrik, jejichž potřeby a nároky byly elitou vymírající aristokracie a rodící se buržoazie ignorovány. Společnost sama o sobě byla v úžasu nad změnou, kterou procházela a kterou tak hezky shrnul mladičký a málo známý publicista Karel Heinrich Marx v díle Komunistický manifest s drzostí a nerozvážností, jakou mu snad bylo možné v jeho třiceti letech věku prominout. Frustrace zneuznaného mládí, namítali tehdejší renomovaní ekonomové a měli pravdu.

Revoluce internetová k našemu nezměrnému překvapení, přináší podobný děj, podobné frustrace.
Nepřiměřenými životními podmínkami už není namáhavá robota u ocelářské pece nebo v chemickém provozu, ty jsme stihli odvézt do Asie. Doba se změnila.

Paralelou robotáren jsou dnes rozsáhlé open space v betonových „business centrech“ na periferích měst, kde neviditelná ruka neuchopitelného nadnárodního kapitálu zakazuje zaměstnancům brouzdat po Facebooku nebo stahovat si hudbu a filmy. Vykořisťovaným dělníkem je dnes programátor, nad nímž visí damoklův meč ztráty místa a jeho nahrazení indickým outsourcovaným vývojářem. Manažer hrbící se nad nedodělanou PowerPointovou presentací. Obchodník, který i do postele chodí s mobilem, co kdyby náhodou volal šéf či klient.

Stejně jako dělník kdysi i oni trpí nedovzdělaností, kterou se snaží řešit samostudiem vládou nepodporovaných internetových webů a následováním ideálu těch, kteří jeho potřebám rozumějí, pokud jim na to v každoddenním shonu o splacení statutárních (už ne životních, to je ta změna) potřeb zbývá čas. Vláda ani „mainstreamová média“ tu nejsou pro něj, nerozumějí mu, nemají mu co nabídnout. Astmatem a tuberou manažerské nižší střední třídy je syndrom vyhoření a nespavost, zdrojem „ovládání mas“ – jak to nazve nový Marx, až se narodí – jsou nesplacené hypotéky.

Podobné příznaky předcházely výbuchu kotle pod roztopenou Evropou, která koncem devatenáctého století zažívala údajně nejskvělejší civilizační růst své historie, jímž odčinila kolaps „nové ekonomiky“ (rozuměj železnic a úvěry hojně rozdávajících bank) v letech třicátých. Kdo by dnes tu zbytečnou příbuznost vzpomínal…

Jenže je to tak nápadně podobné našim časům. Jsme ve víru internetové revoluce, která má odstranit námahu, změnit naši společnost k lepšímu, učinit nás zdravější, štastnější, zboží dostupnější. Jenže zároveň s tím nám přináší i překvapení: společnost se mění, ale železná košile ustálených nároků a neúměrné legislativy i nepochopení vládnoucí třídy zůstává. Neklid novodobých „mas“ zvyšují neuvážené smlouvy ACTA, postupující korupčný aféry, jimž na povrch internet hojně pomáhá. To, co masy považují za právo, považuje novodobá elita za nepřestupitelné. Pod kotlem emocí bublá, mladá generace nespokojenců se formuje do politických uskupení jako jsou Piráti a ti starší nevěřícně kroutí hlavou, jak by někdo takovou „recesi“ mohl brát vážně.

Mladí ji berou vážně, jako obhajobu svých oprávněných zájmů a to je ten rozpor. To nepochopení, propast, kterou s sebou každá revoluce mezi generacemi rozprostírá. Přes technické usnadnění komunikace napříč Zeměkoulí se porozumění a komunikace mezi „masou a elitou“ nijak nezjednodušilo.

První generace lidí, kteří se narodili ve věku internetu, právě dorůstá do produktivního a voličského věku. Poslední generace lidí, kteří mu nerozumí, je generací, která stojí u kormidla a každý pokus o jeho otočení označuje za terorismus. To, nakolik se tyto dvě generace mezi sebou domluví a vyslyší, spolurozhodne o tom, jaký bude internet za dalších dvacet let. A o tom, zda kotel revoluce vybuchne, zda manifestu nějakého novověkého věrozvěsta bude připsána revoluční vážnost, která vyžene programátory, managery, teenagery a další nižší příčky současného potravního žebířku z jejich openspace, kubikulů a pokojíků do čehokoliv, co se stane bojištěm vrcholící informační revoluce tak, jako se barikády staly bojištěm revoluce průmyslové.

Ano, je docela dobře možné, že naši potomci budou nevěřícně kroutit hlavami nad tím, až jim budeme vyprávět, že za našich mladých let si člověk nesměl stáhnout z internetu film stejně, jako my se dnes podivujeme nad cenzurou tisku či neexistencí zdravotní péče v době průmyslové revoluce.

Každá doba má své priority, své problémy. Tohle je jeden z problémů a priorit doby naší a je jen na nás, zda se poučíme a revoluci, v níž žijeme, využijeme ve prospěch nás a našich potomků, nebo se necháme strhnout do dalšího století vyřizování si účtu prostředky používanými tehdy, když diplomacie zklame.

Psáno pro MF Dnes 14.2.2012, jde o mírně delší verzi,než byla otištěna, z této jsem musel krátit na stanovený rozsah, což mi nikdy moc nejde 🙂

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 25×, průměr: 4,40)
Loading...

20 komentářů

  • Kiežby som podobne dokázal formulovať svoje myšlienky ako Patrik. Takýchto komentárov by som uvítal viac.

  • Paralela s dělníky je dost mimo, dělnická profese za Marxe a programátorská dnes se diametrálně liší jak v nárocích na vzdělání, tak v míře „vykořisťování“ a spoustě dalších věcí. Programátoři jsou na tom naopak ještě velmi dobře, ale i na ně časem dojde.

    Dřívější evropští „dělníci“ dnes spadají do podřadných služeb typu prodavač v supermarketu a padá jich tam stále více a více, z poslední doby to bude třeba rušení Nokie.

    Hlavním problémem dneška je zvětšující se příjmová nerovnost, mizející střední třída, dále pak „přírodní“ změny – konec éry levné energie a změny přírodních podmínek života. Tohle by mohlo by být příčinou nějaké změny, ACTA a podobné „internetové“ regulace jsou někde daleko za tím.

    Následující generace bude jedna z prvních, které ani sebelepší vzdělání už nezajistí, že se budou mít lépe než generace předcházející.

  • Článek divně zmatený, míchající páté přes deváté. Tak např.:

    – Proč se vám zdá divné, že je v pracovní době zakázáno stahovat si hudbu a filmy? Proč myslíte, že to zakazuje právě „neviditelná ruka neuchopitelného nadnárodního kapitálu“ (sic!)?
    – Jak jste přišel na to, že krach newyorské burzy v říjnu 1929 může „kolaps „nové ekonomiky“ (rozuměj železnic a úvěry hojně rozdávajících bank)“? – Železnice a úvěry? To že způsobilo velkou depresi 30. let? Probůh, vždyť to je kolosální nesmysl!
    – A jak chápat ten konflikt mezi „masou“ a „elitou“? Je „masou“ mládež stahující si bezplatně hudbu a filmy, kdežto „elitou“ např. režisér, kterému tak uniká notná část zisku? Jak to jde dohromady výše zmíněným s kapitalistou a dělníkem? Copak režisér tyto stahovače nějak vykořisťuje? Jakpak? Že chce za svou práci zaplatit? Zvláštní. To je tedy paralela vskutku přiléhavá. 😉

    Na perly, jako je „mladičký“ Karel Marx (ve svých třiceti, kdy nota bene už vůbec nebyl málo známým publicistou, nebo „samostudium vládou nepodporovaných internetových webů“, se raději neptám.

  • Nechci být zlomyslný, ale z celého textu mám dojem že k dokonalosti zbývá jen internacionála hraná na pozadí (webu).

  • Koubel: ale to popisuješ přesně to samé. Tehdejší dělníci byli také ti, kdo na tom byli líp než tehdejší nižší třídy, proto taky prchali z venkova do měst. A stejně tak dnešní programátoři jsou na tom líp, než dnešní nižší třída, proto prchají z měst do metropolí.

    Sternerhoch: nemám žádnou chuť polemizovat s někým, kdo ani nezvládl přepočet století na letopočet, asi proto se vám to míchá, když nemáte základ.

  • souhlas se sternerhochem

  • Ano, souhlasím s tím, že Internet i celou společnost čeká nějaká výrazná změna. Na straně jedné si státy začínají uvědomovat, že prostřednictvím Netu jim utíkají nemalé peníze (telekomunikační poplatky, brzy televizní licence, zdanění toho co prosperuje …) – a zároveň se přestává líbit „informační anarchie“. Čili ACTA, cenzura a regulace – což je technicky mnohem jednodušší než si většina lidí představuje – a de facto se děje už dnes (Internet v Číně např.). Na stranu druhou to představuje ohromě účinný šmírovací nástroj – takže „nějaká“ svoboda ze strany státu podporována bude. A k tomu ještě rychle vzrůstající arogance „vládnoucí třídy“ – míním tím především politický establishment a prorůstání s korporátní sférou (nejsem levičák, ale oči mám – podívejte se na stav ČR potažmo EU dnes). A nasranost lidí vzrůstá – ne že by umírali hlady, ale štve je stav „demokracie“ jaký je. Jak víme z historie i četných sci-fi románů – nevyhnutelným pokračováním demokracie je diktatura. A k tomu nám dopomáhej Internet …

  • Pravo stahovat film z internetu by znamenalo povinnost vlastniku prav ho zdarma nabizet. Kazde pravo automaticky implikuje povinnost druhe strany pravo naplnit. Ale pokud by to tak bylo, tak nikdo prece nebude tocit filmy s naklady v stamilionech dolaru, aby je pak povinne poskytoval zdarma.
    Sledovat film je luxus, neni to zadna zakladni lidska potreba (voda, jidlo, vzduch, …). Proto nema zadnou logiku toto poskytovat komukoliv „zdarma“. Ono je jasne, ze nic zdarma neexistuje, je jen otazkou kdo to zaplati (spolecnost ve forme dani, nebo soukroma spolecnost, ktere to nekdo ukradne).

  • Kdo to zaplatí? Já myslím že to nakonec bude model „chléb a hry“: platit bude elita na jejíchž dvorech se budou prostitutovat celebrity; a masy „svobodných občanů“, dokud bude dost vzůša a žrádla „lacino“ či „zadarmo“ budou spokojeny a hrdé na svoji tvrdou a poctivou práci v cubiclech.

  • Sternerhoch:
    K prvnimu bodu – to prave ukazuje urcitou omezenost nahledu, ze nevite, proc se autorovi zdaji podobne zakazy divne. Vse je pouze otazkou kontextu a miry. Ono v casech otrokarskych nebylo pri praci povoleno ani se jit vych…/vycurat nebo najist. Dnes by se nikdo nad zamestnancem curajicim v pracovni dobe nepozastavil. A stejne tak je to s tim stahovanim v pracovni dobe. Zamestnanec by mel byt motivovan k „vykonu“ jinymi prostredky nez bicem otrokare a vsemoznymi zakazy (ktere navic nikdy nemaji z dlouhodobeho hlediska potrebnou ucinnost).
    K bodu druhemu – on se autor az tak hodne nezmylil v tech pricinach krize tricatych let. Vyrazna „preuverovanost“ tehdejsich ekonomik, investice do akcii na uver, investice bank do akcii (s vyuzitim vkladu beznych stradatelu). U tech zeleznic to byl spis az dusledek nebo soubeh technologickych zmen a pusobeni krize.
    K bodu tretimu – zda je masou dnesni mladez, ktera stahujehudbu z netu, to je otazkou. Ovsem s tim nebohym reziserem ci fimovym producentem, ktery chce zaplatit za „svou praci“, jste na to kapnul – prave o to bezi. Pokud by chtel reziser (ci jeste lepe ten producent) zaplatit za svou praci, tak s tim nikdo nema problem. S cim ale problem lide maji a zcela opravnene, je snaha filmovych produkci a celeho distribucniho retezce sroubovat ceny nahoru jen proto, „ze mohou“. Tedy chodi tdo kina na film za 200 Kc za osobu je doslova „nemravne“ a nema to nic spolecneho se „zaplacenim bohulibe reziserovy prace“. A v tomto je podobnost s obdobim prumyslove revoluce znacna. Necitite-li to, pak jste bud dostatecne pod vlivem propagandy, ktera se vsemozne snazi obhajit pravo filmovych produkci na nekrestanske zisky tim, ze hovori o cestnem pravu autoru na primereny(sic!) honorar za sve „nezmerne usili“.

  • 2 John Doe: pokud jsem vyhradnym vlastnikem nejake komodity (treba film, nebo pisen), mohu si stanovit cenu. Zalezi na druhe strane, zda ji bude akceptovat. Pokud nebude, budu muset cenu zmenit.
    Problem je v tom, ze lidi (a nejedna se jenom o mladez) se naucili krast a prestali to za kradez povazovat. A kdyz jim nekdo rekne: „tak tahle teda ne, za kradez budete pikat“, tak se jim to nelibi a zacinaj se bourit, ze v tom chtej pokracovat a ze ti hnusni vlastnici prav jim berou moznost pokracovat v kradezich.
    PS: jenom doplnim, ze nejsem ani autor hudby, ani filmovy producent. Provozoval jsem legalni internetvou videopujcovnu, kterou jsme poslali do likvidace, protoze v mezich platne legislativy, pri akceptaci prav autoru a jinych vlastniku prav se megauploadum a torrentum konkurovat neda.

  • @ drotar:
    „Za krádež budete pikat.“ :-))
    No kdyby za krádež museli na „pikolu“, tedy hrát „na babu“, tak by to ještě nebylo tak hrozné… :-)))

  • Díky za dobrý článek. Jednotlivosti lze napadnout, ale celkově to cítím podobně.

    Část diskutujících pořád nechápe, že kopírování (šíření informací) je prospěšné a díky dnešnímu stavu technologií kontrolovatelné jen za cenu všudypřítomného šmírování.

    Takže odměna pro režiséra ano, ale jiným způsobem, než jsme zvyklý. Třeba bych uvítal na přehrávači čudlík, který autorovi díla pošle jeden dolar. Využívejme technologického pokroku konstruktivně.

  • 2 ppp: omlouvam se za hrubku, kazdopadne to neomlouva zlodeje
    2 Albert Blaho: Vas navrh by se dal interpretovat i jako:
    predpokladejme, ze jste kuchar v restauraci. Lidi tam chodi na obed, ale neplati (proc by meli, ze?). Doma maj kouzelne tlacitko (technologi pokrocila, tak neni problem ho kazdemu zdarma doma instalovat) a kdyz vecer nebo druhy den, nebo treba za tyden, mesic, rok maji pocit, ze to jidlo bylo opravdu dobre, tak zmacknou tlacitko a ohodnoti vasi praci, treba 10 Kc, kdyz to bylo fakt dobre, tak pridaj korunu navic.
    Bohuzel, asi by takovato restaurace dlouho nefungovala a tyhle napady uz tady zkouseli prosazovat jako hlavni ideu komunisti. Nastesti to nedopadlo.

  • 2 Robert Drotar: Myslím, že Richard Stallman ve své přednášce uváděl, že kdyby každý ekonomicky aktivní Američadn stiskl dolarové tlačítko jednou za rok, tak jsou američtí hudebníci na svém. Na živení nahrávacích společností je potřeba mačkat více :-).

    Jistě, není to tak jisté, jako prodávat jídlo v restauraci a chápu, že umělci s láskou vzpomínají na vinilové desky, ale určitě takový obchodní model není dopředu ztracený.

  • 2 Robert Drotar : Kuchař bude v restauraci vařit tak, že budou stejné náklady na přípravu padesáti i pětiset jídel. Tlačítko nebudu mít doma, ale rovnou v té restauraci. A před stisknutím si uvědomím že už jsem zaplatil poplatek za koupi nádobí které používám doma.

  • 2 Robert Drotar: Ale to, že je autor (nebo kdokoli) výhradním vlastníkem filmu nebo písně, je jenom věcí dohody mezi ním a ostatními. Ono je to ostatně stejné i s vlastnictvím půdy (američtí indiáni prodávali kolonistům půdu za korálky a po strně se jim smáli – jak může někdo vlastnit půdu…).

    Jisté je, že společnosti, které uznávaly vlastnictví (prakticky vzato ochranu oprávněných před vyvlastněním) movitých věcí, půdy, a snad (do jaké míry??) i duševního vlastnictví, vyhrály v soutěži s těmi, které podobné kategorie neuznávaly. To je důvod, proč je třeba velice pečlivě zvažovat, pokud bychom chtěli určitou formu vlastnictví uvolnit či zcela zrušit.

    Ale stejně to je i naopak. Například výhradní oprávnění držitelů zděděných šlechtických titulů k výkonu veřejné správy se ukázalo jako neefektivní a vesměs bylo v západní civilizaci odstraněno. Přitom šlectický titul je taky možné chápat jako určitý typ vlastnictví (dokonce se občas dal i koupit).

    Píšete, že jste byl nucen zavřít provozovnu, jejíž úspěch se vázal na striktní ochranu duševního vlastnictví. To je určitě z osobního hlediska nepříjemná věc, ale tady se jedná o to, zda tato ochrana duševního vlastnictví v současnosti nepodřezává větev pod celou západní civilizací. A to je taky velice prekérní situace, protože se dá relativně snadněji změnit profese, než celý civilizační okruh.

  • 2 Karel Kocourek: Kdyz sochar „uplaca“ sochu, je jejim vyhradnim vlastnikem? Nebo kdyz malir namaluje obraz? Natocit film je samorejme malinko jina zalezitost, podili se na tom mnohem vice lidi, ale nekdo zaplatil celou vyrobu (stejne, jako si malir zaplatil platno, barvy, …). Predpokladam, ze malokdo spochybni vlastnictvi malire, ale film, protoze je snadno ho odcizit, je jina, ze?
    Souhlasim, ze pravni system je vysledkem „celospolecenske dohody“. Kazdopadne aktualni „dohoda“ zahrnuje prava autoru a stahovani bez souhlasu je jejim porusenim.

  • Nojo, ale tady se nebavíme, kdo je vlastníkem právě uplácané sochy (ačkoli i to může být sporné, jelikož například si sochař mohl nechat zaplatit předem atd.), ale zda například někdo jiný může ihned začít chrlit miniatury oné, dejme tomu, populárni sochy na 3D tiskárnách a prodávat je.

    Mimochodem, aktuální celospolečenská dohoda povoluje stahování pro vlastní potřebu (vyjma SW, který je taky oblastí autorského práva). To, co je momentálně věcí sporu, je sdílení.

  • 2 Karel Kocourek: ano, ano, kazdy se zastituje, ze stahovani pro vlastni potrebu je povoleno. Skutecne tomu tak, ale proc tomu tak je? Aby se ochranil ten, kdo nic nepacha. Reknu priklad: kdyz budete na diskotece a bude tam hrat hudba, tak ji v danem okamziku konzumujete, ale vubec netusite, zda provozovatel diskoteky ma vyporadana autorska prava. Proto by bylo nevhodne vas postihnout.
    Bohuzel nelegalni stahovani (zamerne pouzivam toto slovni spojeni) je uplne jiny pripad, vsichni vedi, kdyz film stahuji, ze to neni se souhlasem opravnenych vlastniku prav a ze provozovatel sluzby nevyporadal autorska prava.
    Z technickeho pohledu, stahovanim nic neporusujete, ale moralne je to kradez.