Dobrovolné příspěvky na obsah (Marigolda) – zamyšlení

Vrátím se k tématu, které v diskusi znovu nadhodil David Antoš. Dobrovolné příspěvky za provoz média. Abychom se mohli přesunout z roviny dojmů do roviny pojmů, pojďme si udělat menší model.

Za prvé předpokládejme provoz malého média (one man show), protože hned od počátku stavět konkurenci Novinkám je trochu přepálené (na modelování i podnikání). Dobrým výchozím příkladem může být Marigold, kde vidím do čísel.

Návštěvnost Marigolda dnes čítá něco jako 4000 pravidelnějších čtenářů, ten zbytek do statistik návštěvnosti jsou náhodně přišedší, se kterými – myslím – nelze příliš počítat a budou tvořit spíše bonus, než základní operační kapitál.

Provozní náklady Marigolda jsou jeden člověk a jeden server, zbytek lze zatím zanedbat. Měl-li by ten člověk brát běžný plat v branži, měl by se pohybovat někde v rozmezí 20-100 000 Kč dle výše odvodů a vybojovaného místa. Řekněme, že náklad s trochou optimalizace odvodů a daní bude někde kolem 60 000 Kč – všechno je transparentní, tím nutně i pro finančák, takže pod tuhle částku nelze příliš optimalizovat.

To by znamenalo, že každý pravidelný čtenář Marigolda by musel přispět částou 15 Kč měsíčně, což je jistě únosné. Rizikem ovšem je, že by nezaplatil každý. Kdyby zaplatil každý čtvrtý, bylo by třeba vybrat 60 Kč, kdyby každý desátý, už 150 Kč měsíčně a když uvážíme, že průměrné počty předplatitelů se obecně pohybovaly v procentních řádech, mohlo by na jednoho vycházet ještě více. To je ovšem spekulace, kterou nelze v Česku potvrdit jinými daty, než Fffilmem, který vybere měsíčně do 30 000 Kč s podstatně širším čtenářským potenciálem, ale také menším potenciálem solventnosti čtenářů. Ovšem, 100 Kč mají asi jak čtenáři Marigolda, tak Fffilmu.

Co za to?

A to je podstatné pro ochotu lidí zaplatit: co za to. Nejsem Dan Dočekal, nepíšu dva články denně, vybírám si témata dost ostře. Dva články týdně jsou zaručitelné maximum, při náladě a dostatku podnětů v průměru tedy něco jako sedm až deset článků měsíčně, cca 70 000 znaků, což je rozsah tak pěti velmi obsáhlých časopiseckých článků – a to je zhruba to, co můžete očekávat od kteréhokoliv zkušeného novináře v případě, že má téma pořádně proprat.

Tolik tedy dostanete za cenu papírového časopisu a s vědomím, že řada ostatních si to zřejmě čte zdarma. Což mi mimochodem přijde obtížné handlovat – to vědomí, že mnoho lidí to čte zdarma a proč právě vy byste měli přispívat autorovi na šedesát litrů měsíčně, když sami máte stěží polovinu? Pomůže do grafu dokreslit, kolik z toho teče státu a na režii (polovina)? Pomůžou apely, že je potřeba tento měsíc přitlačit, jinak bude autor nuzovat? Já nevím.

Témata: média, pro která je jednodušší živit se z dobrovolného předplatného než z reklamy, jsou nutně tématicky okrajová. Marigold je dobrý příklad: internetové a technologické záležitosti, které jsou příliš okrajové pro všechny ostatní. Nejde o to, že by Mobil.cz nechtěl vydat popis LTE sítě, ale o to, že jeho čtenáře by to nezajímalo příliš, takže by za takový článek nezaplatil adekvátně času na tom strávenému. Proto takové články nevydává. Vás souvislosti kolem vysokorychlostních mobilních sítí zajímají? Natolik, že jste ochotni zaplatit si za články, které možná ani nebudete číst, ale budete jenom rádi, že vznikly, protože se to jednou může hodit i vám a teď možná ostatním? Nebo byste platili s vidinou, že můžete ovlivňovat témata, o kterých se bude psát a radši byste si přečetli, čím se pokydal na párty šéf velkého operátora? Nakolik byste si mysleli, že subvencováním provozu takového zpravodajství máte i vliv na to, co se zde bude publikovat? Už jen tohle ošéfovat, je slušná výzva. Nakolik byste prskali nad tím, že se „zase píše o nějakém LTE, které u nás bude kdo ví kdy“ a ne o tom, že T-Mobile automaticky prodlužuje dvouletý kontrakt každému, kdo ho třicet dní předem nevypoví (což je téma spíše pro soud, etickou komisi a veřejné lynčování toho podvodníka ve firmě, kdo to vymyslel a schválil)?

Jsou možná jiné cesty, ale jaké? Platit až dle konkrétního článku? To znamená programový populismus, psát články, které se budou líbit. Jenže důležité je číst i články, které se mi nelíbí – ne zpracováním, ale tím, že se dívají na věc jinak. Znechutím vás tvrzením, že Windows Phone je slušný systém a pro vývojáře je zásadní podporovat jej, nebo jste ajtíci vidící svět černobíle, neochotní nahlédnout jakoukoliv argumentaci, která ho narušuje a pro které autor tímto skončil, protože je zjevné, že je to debil? Přesně tyhle úvahy jsou něco, co vede k autocenzuře. Zveřejňovat dopředu „redakční plán“? To lze bodově, ale dopředu nevíte, co chcete dělat, mohu vám prozradit, že za vaše penízky pojedu na Mobile World Congress, jenže když mě tam nic nezaujme, tak je to zlé. Takže? Takže nakonec budete platit z velké části za jméno. Za to, že už skoro dvacet let čtete Zandlovy články a to vám dává trochu důvod se domnívat, že ještě dalších pár let byste je klidně četli, i když vás každý druhý nezaujme nebo naštve. Ano, to je řešení pro autory publikující řadu let. Co Pepa Novák, který LTE rozumí líp, než já, protože se podílel na jeho vývoji, ale nikdy o něm veřejně nepublikoval? Tomu byste asi nepřispěli, protože ho neznáte. Musel by vás přesvědčit, jenže jak, když by ho to za chvíli kvůli nedostatku peněz přestalo bavit.

Revoluční tržní změny mají dvě jistoty: trh je vždy dovede do správné rovnovážné polohy, jak nám správně tvrdí profesor Klaus. Co nám pan profesor nestihl prozradit, je druhá jistota: usazení do rovnovážné polohy samotným působením trhu nějakou chvíli trvá a nemusí proběhnout za našeho života, takže tím jedna či více generací trpí. Což je nakonec důvod regulací: snaha nápravy dosáhnout rychleji umělým zásahem.

Malé mene tekel: 1000 čtenářů by muselo na provoz jednomužného tématického webu zaplatit měsíčně alespoň 60 Kč. Občas by museli strpět nahánění doplatit rozdíl. Neměli by prakticky vliv na obsah a museli by to relativně často zkousnout. Věděli by, že ostatní si web čtou zdarma a oni za svou účast nemají pravděpodobně nic navíc (vše navíc ještě prodraží provoz). Osobně si myslím, že to není únosný model, protože tolik uvědomělých se dlouhodobě nenajde.

Výše uvedené je důvod, proč jsem momentálně skeptik k tomu, zda lidé v Česku jsou ochotni přispět na provoz média nějakou zásadní částkou.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4,50)
Loading...

18 komentářů

  • Zdravím PAtriku,
    a co zkusit více možností?
    Co model ala motylek? Tedy ti co platí dostanou plný obsah, ti co neplatí dostanou jen každý druhý článek (jednoduše řečeno). Pokud by to bylo do 100.- Kč měsíčně, pak by to mohlo být zajímavé…

    A pak druhá možnost (popřípadě její spojení s možnosí první). Bonus pro předplatitele, udělat z článků na Marigoldu 14deník do Kindla 🙂 takže platícím to hezky přijde do Kindla (například s nějakým bonusem – doplněný článek, atd.)

    Důležité je, abyste nabídnul co nejjednodušší formu platby. PayPall, PaySec, proste kliknu a jedu 🙂 popripade mobilni platby… (samozrejme za vetsi cenu, díky velkym provizim operatorum)

    Držím palce!

    PAvel

  • Pomerne striktni model ma Zvedavec.org (beru ho jako model). Kazdy mesic se MUSI vybrat 25 tisic, jinak zumpa zavre. A ona obcas zavira, takhle kolem zacatku mesice. Pak nekdo posle par drobnych a brany pekel se otevrou a zvratky jedou dal.

    Jenze tam je pomenrne jasna cilova skupina (zidobijci, magori, alternativne zamereni zidobijecti magori) a hlavne tradice. Plus jeden, dva clanky denne (vetsinou mizerny preklad nejakeho masibla ze zahranici).
    Ale funguje to uz nekolik let.

  • Platit za názory? Bez urážky, ale ne. Nebudu platit za žádný internetový obsah, nikdy. Právě jsem si koupil chleba, zase zdražil.

    A méně emotivně – když uvážím, k čemu je mi jakýkoli internetový obsah dobrý, pak by se snad dalo uvažovat o platbách za některé vysoce odborné texty, které použiju v práci. Jinak mi ve skutečnosti nic dalšího k ničemu není, je to jen pro zábavu, a to si raději najdu jinou než abych platil.

    Poznamenám, že sám provozuji jeden web s lokálním zpravodajstvím.

  • Popravdě pro mě by byl model, že měsíčně platím nějakému žurnalistovi, který
    a)píše na témata která mě zajímají
    b)rozumí jim a nemám ho za debila
    byl ideální. Dokonce bych si dokázal představit i nějakou variantu na takové „noviny“, kde bych si naházel do košíku jednoho odborníka na informační bezpečnost, jednoho na geopolitickou, jednoho na technologické inovace a pak třeba jednoho na světové a druhého na domácí dění. Platil bych třeba 300 měsíčně (5×60) a měl bych jedno místo, kde bych četl kvalitní zpravodajství, navíc oborově tak jak mě zajímá. Problém třeba je, že dneska bych na české scéně nenašel ani těch pět lidí odděleně, natož aby tahle možnost existovala jak jsem ji nastínil.

  • Za zábavu bych na netu neplatil a uz vubec ne pokud bych mel moznost se k stejnemu obsahu dostat zdarma. Za odborne texty, ktere muzu pouzit ve svem oboru k vydelani penez, jsem ochotny zaplatit, klidne i vetsi castky, ale urcite ne na dobrovolne bazi. Jen tak z pleziru bych prispel na provoz webu, ktery se zabyva nejakym nevydelecnym marginalnim tematem, ktere je zaroven mym hobby. Treba sberem receptu na zapomenuta regionalni jidla, mapovanim ceskoslovenskych pohranicnich kamenu na Podkarpatske Rusi, publikovanim textu ve staroslovenstine apod. Ochota prispet by ale zmizela ve chvili, kdybych zjistil, ze autor si predstavuje mesicne vybrat 60 tisic a tomu, co by z nych prispevku hodlal platit dane, bych neposlal ani haler.

  • Přemýšlel jsem nad tím trochu víc a čím dál víc si říkám, že přímá platba za obsah nebude nikdy na webu fungovat. V jednotlivých ojedinělých případech snad, ale ne univerzálně ani jako častý či dokonce většinový model.

    Zisk z médií je třeba generovat jinak. U obecných médií z reklamy a (nebo dokonce přednostně) z politického vlivu. U specializovaných pak z renomé autora. Autor, který je vážený pro své publikační schopnosti, získá lepší práci, má lepší reference, má lepší postavení při vyjednávání. Uměl bych si představit jakýsi obecný webový citační index, nějaký systém, který by ho počítal. Vysoký citační index by pak svědčil o vysokém renomé autora a tím mu generoval zisk.

  • Ale možná bychom se měli začít srovnávat s myšlenkou, že většina obsahu na webu není ve skutečnosti nikomu potřebná. Na tom přece není nic divného. Kolik jen je toho v televizi a v novinách a přesto je řada lidí, která televizi nemá, noviny nečte, a určitě jim to nijak nechybí (třeba já). V článku se zmiňují naivní tržní modely, tak v tomto případě trh říká: „Chcete peníze? Dělejte něco, co lidi chtějí.“

  • podla mna je takych Pepov Novakov daleko viac, ktori robia zaujimavu pracu, ale nepublikuju ju, pretoze nemaju ten talent a ani vhodny priestor. Preto je na Tebe, Patrik, aby si takych vyhladaval a tie publikacie robil za nich.
    A model? Mne sa osobne paci model, ktory ma John Gruber. Kazdy piatok vyda kratky clanok o sponzorovi, v ktorom aj strucne a vecne popise, co dany sponzor robi a ponuka. 15 000 za sponzorstvo uz je prijatelna hodnota.
    Dnes to uz Gruber dotiahol tak daleko, ze Apple mu dal iPhone 5 k prvej recenzii.

    http://daringfireball.net/

  • Obecně bych za obsah na internetu neplatil. Za vznik a hlavně jeho masivní rozšíření vděčí internet právě té svobodě a bezplatnosti, neberme mu ji. Ovšem na druhou stranu autoři jsou také lidé a musí z něčeho žít. Proč ne reklama? Pokud mne autor webu zaujal svými názory, líbí se mi odbornost jeho článků či recenzí, nic mi nebrání, abych svou přítomností (i několikrát za den) zvýšil návštěvnost a případně si prohlédl některou z tématem korespondujících reklam.
    A je mi jedno, zda půjde o stripe nebo PR článek. Pokud vím, že tím, že čtu současně i platím (penězi někoho třetího), tak pokud mne autor baví tak ho budu číst stále.

    Čím lepší autor, tím více čtenářů.
    Čím více čtenářů, tím dražší reklamní prostor, tím více peněz pro autora.

    Současně zájem trhu ukáže, kde má autor strop a zda se bude danému tématu věnovat i nadále.

    Mohu někomu poslat sto korun měsíčně, proč ne? Nic mi to neudělá, ale v případě deseti webů už je to slušná částka, která navíc vyjadřuje pouze moje sympatie. Neříká nic o tom, jak je web významný v očích širší veřejnosti.

    Nemám nic proti reklamě, konkrétní peníze jdou autorovi a čím je web navštěvovanější, tím je na tom lépe. Ale to už se opakuji.

  • Delší dobu jsem se zabýval myšlenkou, poskytnout svým občasným záchvatům grafomanie jiný prostor, než je blog na idnes.cz. Nakonec jsem založil stránku, kam dávám svoje texty – snažím se aspoň jeden denně. Někdy článek zabere hodinu, jindy dvě, a někdy ho nosím v hlavě týden. Dokopat se k tomu, abych mu dal nějakou formu, vyžaduje jisté úsilí. A to si, už od pravěku, zaslouží nějakou odměnu – řekněmě třeba kus mamuta.

    Od začátku jsem se zabýval myšlenkou, aby web vydělával. Živit se zkrátka něčím, co mě baví. Ale jak to udělat. Diskutující nade mnou správně píší, že platit za informace, které nepotřebuju, je blbost. Dalo by se s tím polemizovat – mozek každého člověka totiž potřebuje duševní potravu. Někdo mu ji dodá Bleskem, někdo civěním na TV nova, a ten kdo na to má, prostě hltá krásy světa „in natura.“

    Vyprofilovat web pro určitou skupinu platících klientů je asi blbost, takže nezbývá než, jak už někdo v diskusi zmiňoval, občas napsat PR článek, nebo zahnojit okraje stránky nějakou google reklamou.

    Patrick, kterého čtu /rád/ od počátků mobil.cz, má, na rozdíl ode mě, slušnou čtenářskou základnu, ale přitom jsme na tom oba stejně – píšeme sice zadarmo, ale s každým článkem se zbavujeme přetlaku, který jiným obohatí život.

    Zdraví Stan.Lelek

  • Nějak mi to zavání pyjánem…

  • Tem poctum nerozumim. Marigold existuje s vicemene nulovym prijmem, ale pokud by mely byt dobrovolne prispevky motivacni, musely by byt alespon 60 tisic mesicne, jinak jsou bezpredmetne? Diru vidim v predpokladu, ze by Marigold se svym zamerenim mel uzivit cloveka nevenujiciho se nicemu jinemu. Tak uzce profilovane (a ceske) medium by jednoho novinare na plny uvazek imho neuzivilo dobrovolnymi platbami, placenymi clanky ani reklamou, internetove ani tistene. A je to imho i spravne, tech 160+ Vasich hodin na jeho tvorbu by nebylo efektivne investovanych. Jenze jsou tu jeste dva faktory.

    1. Psani Vam prinasi neprime a nepenezni prinosy, ostatne proc jinak blogujete zadarmo? Mam na mysli vliv, reputaci, pracovni nabidky, poteseni atp.

    2. Kdybyste Marigold pojal jako zdroj obzivy, jiste by sel rozsirit do podoby nekdejsiho Certodeje a vzhledem k sirsi ctenarske zakladne by ta cisla byla o dost rozumnejsi a snazsi dosahnout. Opravdu verim, ze by Certodej dnes dokazal uzivit jeden uvazek, pokud byste jej pod svym jmenem zastitil nejakymi 2-4 clankospotozpravickami denne. Takovych lidi je na ceskem internetu aktualne jen par, ale o vas jsem silne presvedcen, ze byste jako one-man show uspel.

  • Ja bych asi celkem bez premysleni dal castku do 100 Kc, rekneme za 4 mesice (tj. az 25 mesicne). Tech 60 za mesic uz bych dost zvazoval, jestli mi to za to stoji a co jineho za to muzu dostat.

    Mohlo by to fungovat tak, ze nove clanky by byli rekneme 5 dni jen pro platici. Kdyz mi vybehne v RSS/na FB novy clanek, tak mam chut ho hned cist a to by me motivovalo tech par korun dat.

  • „Někdy článek zabere hodinu, jindy dvě, a někdy ho nosím v hlavě týden. Dokopat se k tomu, abych mu dal nějakou formu, vyžaduje jisté úsilí. A to si, už od pravěku, zaslouží nějakou odměnu – řekněmě třeba kus mamuta.“ – ne, nezaslouží. Na obchodní transakci musí být dvě strany, ale tady je jen nabídka. Není žádná poptávka, nikdo to koupit nechce. Jen tím, že někdo vynakládá někde nějaké úsilí mu žádný nárok na odměnu nevzniká. To byste mohl chtít platit třeba za to, že jezdíte hodinu na kole.

  • Uvedu jeden příklad za sebe – jsem jeden z přispěvatelů fffilmu a přispívám 100 Kč čtvrtletně, tedy cca 33 Kč za měsíc. To je pro mne asi maximum, co jsem ochoten platit za „one man show“.
    Jinak mě osobně LTE nezajímá, ale čtu naopak ostatní články a témata. A upřímně – i když jsou články často zajímavé, asi bych za ně nebyl ochoten platit.

  • Je to nesmysl. Lidi (ani jejich mensi cast) nebudou platit 10 korun mesicne za fff nebo marigolda. Kdyby k tomu byli svolni, tak by byli svolni to zaplatit na desitkach webu jinde. Prekopalo by to celou strukturu HDP. Vydaje na placeny obsah by byly desitko procent prijmu lidi, ktere k tomu navic nic nenuti.

    To, ze cena Marigolda je nula diktuje konkurence. V sirsi souvislosti je to o IP rights. O tom, ze IP rights neexistuji a ze se az na velmi male ostruvky (tematicky mezi ne Marigold nepatri, Motejlek mozna ano) nevyplaci delat obsah, ale agregovat.

    To je ekonomicka realita. Kdo to nepochopi, bude eliminovan a pravdepodobne si rozbije hlavu o tu zed, do niz porad narazi.

  • strava má být pestrá, stejně tak informace. Předplatit si k užívání jednoho kusu lesa k lovu a ostružinám.., pěstovat jen jeden druh, neochota k migraci atd. jsou projevy nedostatku adaptability a vedou jedině k zániku. 😉 myslím proto, že přes platbu za vybrané informace cesta nevede. Některé informace mají navíc poměrně dynamický vývoj a mají vliv na další věci v závislosti na čase publikování… Je to složitý, a myslím, že na internetu (včetně druhů sociálních sítí) podstatné informace časem vůbec nebudou. Protože nejsou žádané (=placené). A jsou zneužívané. Což potvrdí každý, kdo kdy registroval nějakou mediální prezentaci ze „svého“ oboru.. jak pak věřit i tomu ostatnímu? Nijak. 😉
    Odměnou pro autora publikované myšlenky, faktu, postřehu, je to, že to může žít dál.. když se projede na kole a udělá něco pro své zdraví… Co pořád s penězma? Trh si to srovná a pokud něco není zaplaceno penězi, tak to není hodno existence! (a naštěstí jsou jiné odměny než peníze..PŘECE!!;-))