Dětské počítačovánky v josefinském školství

Dlouhou dobu nosím v hlavě jednu věc, nad kterou mě mrzí čím dál více, že na ni nezbyl čas. Programování pro děti. Abyste mi rozuměli, považuji za velký handicap našeho školství, jak přistupuje ke vzdělávání ve výpočetní technice. A pro své vlastní (a zřejmě i vaše) děti považuji za velkou nevýhodu, že se nedostanou brzy a dobře k pochopení počítačů, zatímco se jím servírují eukariotické buňky či přemyslovští králové, o nichž se stejně na vysoké (pokud si specializaci vyberou) dozví, že už je to dávno jinak. Přitom je zřejmé, že na počítače ještě nějakou chvíli narážet budou, k základnímu vzdělání to ale kupodivu nepatří.

A znovu. Vím, že na školách něco jako Výpočetní technika, Základy počítačů atd existuje. Jenže to má velmi různorodou úroveň většinou danou tím, že to vyučuje učitelka, která sama příliš hluboko nevidí a neví, odkud to uchopit. Je sice lepší něco, než nic, když se děti učí napsat email či zvětšovat písmo ve Wordu, ale cožpak by nestálo za to, říct jim něco o principu fungování emailu, základech typografie nebo skladbě vyhledávacích slov? Když už nic, alespoň by se nevkusné teenagerovské blogísky změnily na vkusné teenagerovské blogísky, i to by pagerank české domény jistě zdvihlo.

Otázka je, kde začít. Nemůže to být jen programování, ačkoliv základy algoritmizace by se hodily. Nemůže to být jen historie počítačů, ta děti nebaví. Musí to být názorné, musí to být soutěživé. Může to být po internetu, děti se předhánějí v řešeních úkolů různé složitosti dle věku a když to dobře dopadne, odnášejí si do života alespoň základní návyky a znalosti, které v praxi upotřebí.

Vím, že existuje celá řada pokusů na tohle téma, jenže jsou to koncepty devadesátých let. Také jsem děti okouzloval Karlem, jenže Baltík už nám tolik cool nepřišel a Karel se rychle přejedl. Najednou nebylo, kam jít dál. Kde pokračovat. Nejde o to, že bych si nemohl vzpomenout na programování v Pascalu nebo PHP a začít to do dětí hrnout sám, ale neměl jsem vůbec představu, co mohou sami zvládnout a co je na ně moc. Sám rodič je bezradný, protože nezná příliš měřítka dětské světa. Což znamená příliš mnoho vztekání na to, aby to obě strany za chvíli nepřestalo bavit.

Když o tom přemýšlím, v jasnějších chvílích vidím web, který dětem zadává a hodnotí úkoly, které mohou putovat i poštou, aby s tím byla trocha legrace, kreativity a papírování. Kde se soutěží, kde se předhánějí třídy a školy. Kde se spolupracuje na „velkých projektech“ počínaje sepsáním SWOT analýzy (jasně, že se jmenuje Brumbálův raport a ne SWOT), přes uspořádávání týmů, rozdílení prací pod dohledem tutorů, realizaci krátkých algoritmů či rešeršování referátů z historie. Prostě to všechno, s čím se děti jednou kolem počítačů potkají.

Přiznám se, že nevím, kudy z toho ven. Od státního školství nečekám, že by na takovou potřebu reagovalo, zdá se mi naopak, že je to něco, kde by mohla vzniknout soukromá, rodičovská aktivita. Že máme kolem sebe více chytrých počítačáků, než celé ministerstvo čar, školství a kouzel dohromady. Že bychom přeci něco takového mohli dát dohromady, protože to bude to nejlepší, co lidé od počítačů svým dětem nakonec odkáží.

Ale pořád nevím, kudy z toho ven, protože na to jeden člověk nestačí a přijde mi, že jsem zase jediný, koho to trápí.

PS: Ano, znám Scratch, jenže k němu není nic jako česká učebnice, cvičebnice nebo řešené příklady… A jako každý jazyk to nemá zase tak strmou programovací křivku, aby to mohli všichni bez backgroudnu a motivace zvládnout. Je třeba takovéhle šikovné nástroje posbírat, vytvořit k nim pozadí jak vzdělávací, tak soutěžní…

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4,50)
Loading...

26 komentářů

  • Mě se moc líbí Scratch! Mrkněte na to, třeba to bude ono. http://scratch.mit.edu/
    Existuje samozřejmě mnohem více nástrojů viz. např. 
    http://blogs.kqed.org/mindshift/2011/05/5-tools-to-introduce-programming-to-kids/

  • Na stejný cíl míří z jiné strany Raspberry Pi. Jejich „business zadání“ bylo stejné – počítačová gramotnost je v UK degradována na ovládání Wordu, je potřeba dětem dát hračku, která bude podporovat vlastní experimentování – podobně jako v době ZX Spectra a BBC Micro, kdy „všichni“ uměli programovat v BASICu.

    A jako vhodné prostředí pro děti (tedy další krok nad Karlem, jak je v článku zmiňováno) tam preferují Scratch. Jejich Twitter stream je plný odkazů na fotky a výkřiky typu „má osmiletá dcera ve scratchi napsala první hru“ atd.

    V každém případě tedy zjevně nejste jediný, koho to trápí.

  • Já znám Scratch, jenže k němu není nic jako učebnice nebo příklady… A jako každý jazyk to nemá zase tak strmou programovací křivku, aby to mohli všichni bez backgroudnu a motivace zvládnout.

    Chce to vzít nástroje a zpracovat k nim jednak metodiku použití (aby i slabší programátoři mohli něco takového zadávat) a také nějaký motivační systém – ten zápolící web 🙂

  • Tohle by se mi také líbilo, kdyby někdo vyřešil.
    Sám nevím, jak bych to dělal 🙁

    – líbilo by se mi něco hodně vizuálního (Scratch mi přijde příliš textový)
    – na iPad, ne na počítač
    – s nějakým sociálním prvkem (spolupráce i soutěžení)
    – asi nějaký interaktivní svět, kde může dítě být jak jako hráč, tak i programátor různých příšerek

  • Na Scratch jsem se posledni dobe koukal a pro deti ve vyssich rocnicich zakladnich, ci pripadne nizscich rocnicich skol strednich se jedna o skvely nastroj pro vysvetleni zacatku programovani.
    Bohuzel jsem v cestine neobjevil neco jako toto:
    http://www.amazon.co.uk/Super-Scratch-Programming-Adventure-Program/dp/1593274092/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1350564275&sr=8-1

  • V pěti letech jsem s synem začínal „programovat“ v dosovském Baltíku. Později, když zvládl čtení a psaní jsme pokračovali ve Scratchi. Jde o úžasný objektový nástroj v které se dá vytvořit téměř vše co dítě napadne. Příkladů, jak co udělat, kde se inspirovat je spousta. Jak v samotném Scratchi po instalaci, nebo na jejich webu. Dnes už se desetiletý syn dotazuje a koumá, jak vytvořit 3D hru.

    Honza Horák: Díky za odkaz na knihu o programování ve Scratchi. Neznal jsem.

    Patrick Zandl: Jediný koho to trápí nejste, nebo kdo na tímto přemýšlí nejste. V hlavě mám již několik let rozpracován web pro děti. Není však dostatečná motivace k jeho realizaci :-(.

  • nemam priamo odpoved, sam som sa ucil Karla, Zofku a potom Basic a bol som spokojny.
    napada ma este editor levelov nejakej hry? najprv sa hras, pochopis principy, potom zacnes menit prostredie a potom pomocou nejakych algoritmov a scriptov aj spravanie. a cely cas sa hras kvalitnu hru.
    preco pisem, trosku mimo som si spomenul na velmi zaujimavy clanok z Wired o „flip teaching“ a Khan Academy…. http://www.wired.com/magazine/2011/07/ff_khan/all/
    kde ukazuju novy – a zda sa ze uspesny – koncept vyucovania vseobecne s pomocou pocitaca. a urcite su k tomu aj zaciatocnicke programovacie kurzy….

  • Trápí mě totéž. Šestileté dcery ovládají ipad, umí používat složitější nástroje ve sketchbooku, myslím, že něco jako Karel by také zvládli, ale nic prostě není 🙁 Snažím se s nimi aspoň dělat něco jako vývojáky, zkouší mi popsat jak programovat mindstorm, je to metodou pokus omyl, ale baví je to, učí se. Bohužel nějaká ucelená koncepce nula. Ve škole mají kroužek počítačů a není to ani o tom wordu, ale o tom že si to pustěj a hrajou hry. Učitelka má pak havaj. Pokud by vznikla nějaká iniciativa, nabízím pomocnou ruku v nějakých základech programování a typografii, grafice.

  • Ještě o level výš (nebo níž?): Neučí se ani, jak zvládnout aplikace, aby to k něčemu bylo. Od základky po gympl. Vyhledávání, SEO, web, využítí moderních aplikací, sociální sítě…Když už to dělají, tak nemají širší povědomí, jako třeba: Na Wikipedii najdou spíš levicové názory a záležitosti (a proč a co z toho vyplývá pro práci). Na YouTube platí rozvolněné autorské právo (a jak toho využít). Na vyhledávačích jsou dvě základní vyhledávací strategie (a jak mezi nimi vybrat a co od toho očekávat). Atd… S tím úzce souvisí v podstatě neexistující mediální výchova. V podstatě výsledky informatiky jsou východiskem pro média, ale to většina kantorů ani neví, natož aby s tím pracovala.

  • Vľáďa Liška: Robot Karel stále žije a to v mnoha variantách: http://wiki.ceskaskola.cz/Home/vybrane-clanky-z-let-2001-2009/ict/dobry-karel-jeste-zije . Stejně jako Logo, Basic a další co si z mladých let pamatuji ;-). I tak pro malé děti, co neumí číst a psát preferuji Baltíka. Příkazy se tahají myší. Je možné tvořit jednoduché algoritmy a nad to si dítko s kouzelníkem nakreslí obrázek, což ho zaujme. Pro větší děti jak je zde dost psáno preferuji taktéž Scratch. I když se to na první pohled nemusí zdát jde o velmi silný nástroj. Po Scratchi se dá pokračovat Smalltalkem – http://www.ceskaskola.cz/2006/01/lukas-faltynek-dalsi-programovaci-jazyk.html , což se dítku v budoucnu neztratí.

  • Nevím jak by to mohly mít děti dneska, ale vzpomínám si, že mě bavilo luštit kraťoučké zdrojáky her v basicu, trochu je vykrádat a psat si vlastní prográmky. Je fakt, že to bylo až na přelomu základka-střední, ale žádná věda to taky nebyla

  • Náhodou jsem byl v červnu na setkání Python User Group v Sheffieldu, kde se mluvilo o RaspberyPi a měl tam prezentaci středoškolský učitel (https://twitter.com/teknoteacher), co učí programování. Mluvil o dost podobných pocitech, o nápadech, co zkouší, co se daří a co ne. Pochopil jsem, že v UK existuje ekosystém lidí, kteří se tímhle zabývají problémem (s dílčímy úspěchy). Prezentace je na youtube (http://bit.ly/Pcycq2).

    Doporučoval knihu Invent Your Own Computer Games with Python (http://inventwithpython.com/), která děti zavádí do programování, podobně, jako mě kdysi BASIC.

    Jestli jsou nějací tací i v ČR, nevím. Syn pomalu dorůstá do věku, kdy by mě to zajímalo.

  • Vypadá to Patricku že chcete začít pěkně od podlahy, a ne úpravou něčeho stávajícího. Nicméně, nedávno jsem vyhazoval staré papíry, kde byla i výuka programování v jazyce Logo http://cs.wikipedia.org/wiki/Logo_%28programovac%C3%AD_jazyk%29
    Pokud ho neznáte.

    @Sim: Už je to pár let co jsem viděl editor levelů, ale to mi nepřipadá jako moc použitelný nápad, pro děti. Pokud se nejedná o 2D hru, tak jsou editory docela spartánské a ne zrovna určené pro menší děti. Ale budu upřímně rád když mi tenhle názor někdo vyvrátí… 🙂

  • Zajímavý je i program KODU od Microoftu. Takový pokrořilý Karel ve 3D. Dětem se myslím i líbí.

  • Rodičů toužících aby děti jen neseděly u her je myslím hodně. U nás na základce funguje TIB.cz což je pořádání kurzů pro děti na základě zmíněného Baltíka.
    Prostředí mi přijde šílený, ale děti se učí logice (hurá) a díky soutěžím i prezentovat svoji práci před ostatními. Není to spása po všechny ale díky za to.

  • Jestli chcete něco českého, tak se koukněte třeba na Petra – http://petr.hostuju.cz/. Bohužel se už nevyvíjí, ale za pokus člověk nic nedá, co není, může být. Jako hlavní výhodu považuju, že je to strukturované – příkazy se dávají do pěkného stromu.
    A jinak ve škole konečně začínáme brát algoritmizaci. Jenže milión pouček a slova „profesorky“, že programovat se ještě nenaučíme, že to je moc těžké od toho docela odrazují…

    Btw. na základce jsme měli dost dobrého učitele, místo známek používal bodovací systém, zadával malé úkoly v hodině a dělali jsme v Inkscapu, Logu, …

  • Já si nejsem jistý, jestli je výuka programování to pravé pro získání počítačové či informační gramotnosti. Dlouhodobě mám spíš dojem, že chybí výuka práce s informacemi – vyhledávání, ověřování, důvěryhodnost atd.
    A druhé co chybí, z mého oboru, je nějaké povědomí o internetu ve smyslu jeho využití a zejména bezpečnosti a důvěrnosti. Podporou těch dvou rovin by se možná dalo snížit množství dětí, které budou obětí šikany, zvýšit jejich odolnost vůči manipulaci a lži a pomoci jim získat správné návyky.
    Myslím, že tak od druhého stupně základní školy nebo začátku střední by to mohlo mít význam. Programování mi přijde už hodně specifický.

  • Tohle o čem Patrick píše je moc velký slon. Toho nemůže sníst jeden člověk naráz… A právě proto takovýhle „nástroj“ nemůže vzniknout „přes noc“ z nadšení jedince.
    Takže na „lidi od počítačů“ v tomhle moc nesázím. (Pokud mě překvapí, tak budu rád.)

  • Rozhodně nejste jediný, koho situace ve školství trápí. Naprosto souhlasím, že zatímco drcení historických dat je v praktickém životě pak na prd, s počítačem bude v budoucnu prakticky každý pracovat denně, takže opravdu je na čase revidovat, co se děti učí. Ale vzhledem k fungování naší politiky je to absolutně nereálné. Proto pokud by existovaly při školách nějaké kurzy pro děti, s radostí tam mrňata přihlásím.
    A jestli neprosedí celý den u compu bude záležet na tom, jakou další zábavu jim rodiče umí nabídnout. 😉

  • Jana: Ha, zkusím experiment. Kdyby ve škole byla nabídka kurzu s zhruba následující anotací:
    2 vyučovací hodiny týdně (1,5 hodiny), jeden den, po škole
    cena standardní jako u jiných (tedy dána školou)
    obsah:
    – obecné základy počítačů
    – koncept a historie internetu
    – vyhledávání a ověřování informací s využitím internetu
    – bezpečnost v kontextu počítačů a internetu
    – využití internetu a počítačů pro studium
    – atd
    – čili ne programování, ne kancelářské balíky, ne hardware (nebo mizivě)
    forma by byla kombinací výuky a prací na zadáních (samostatně nebo v menších skupinách) zhruba půl na půl

    Byl by to zajímavý kroužek pro vás a vaše děti (a jestli umíte odhadnout, tak jestli i pro někoho jiného) – a v jakém věku? Primární odhad, kde to má smysl je začátek střední školy (kde je asi vyvinutější myšlení, ale zase už může být „pozdě“) nebo druhý stupeň základní – v obou případech jemně upravené adekvátně věku.

  • Minecraft ucebni plan:

    * zaklady
    * vlacky,
    * redstone
    * Minecraft Coder Pack
    http://mcp.ocean-labs.de/index.php/Simple_Person_Mob

  • Ano kolega má 10letého syna a už asi rok nebo dva programuje Lego mindstorm.
    *Velmi* ho to bavilo. Teď dočetl http://learnpythonthehardway.org/ a kolega právě sonduje kam se posunout dál.