Datová obsese a ztracená pandemická příležitost

V Česku z toho byla datová obsese. Každý, kdo uměl, prodlužoval trendové křivky nakažených a mrtvých a predikoval vývoj pandemie COVID-19. Porovnávaly se s italským a islandským scénářem, dělaly se závěry, na minutu přesně se dalo spočítat, kdy sundat roušku. Velká chyba, že hygienici neuvolnili více dat, neslo se bublinou, dalo se spočítat více, lépe, úžasněji.

Celý problém byl v tom, že data byla nanic. Kdo neznal kontext, byl ztracený. Vznikaly absolutně přesné modely na datech, která neznamenala nic. Málokdo totiž věděl, že neexistují jednotné metodiky a porovnávat přesná data vyjadřující rozdílné datové podklady, prostě nejde bez aproximace.

Příklad? Počty testovaných. Někde se počítají (či alespoň zvláště udávají) počty unikátně testovaných osob, v Česku jde ale o počet testů. Nakaženým se testy dělají zpravidla jednou týdně, počet testů tedy zvyšují. Podobných chytáků je více. Úmrtí? V Česku musíte mít COVID prokázaný před smrtí, aby se uvedl jako příčina smrti. V Japonsku se testuje každý mrtvý v nemocnici i po smrti.

Hromada detailů, které uniknou a bez kterých hluboká datová analýza davu amatérů nedává smysl.

Je zajímavé, že český stát se snaží data nevydávat z ruky a zejména pan Dušek v tom exceluje. Výše uvedené je jeden důvod, tím druhým bude nepochybně nechuť k diskusi, protože data svádějí k výkladu a k rozporování opatření. Třetím důvodem bude nutnost budovat si alibi – později se k publikaci vyberou ta data, která zpětně prokáží, že přijatá opatření byla správná. A nevydávat včas data, nevysvětlovat metodiky jejich sběru, pomáhá v přesvědčování o správnosti přijatých opatření. Copak nejsme už tři dny bez mrtvé na COVID?

Stát měl dva měsíce na to, přijmout pandemii jako skvělý důvod k masivní digitalizaci. Víte, proč je tak těžké žádat o nejrůznější podpory a příspěvky? Víte, proč stát nebude dávky vyplácet bez žádostí všem potřebným? Protože si neumí ze svých systémů data jinak vytáhnout. Nelze dát do systémů podmínku „pošli všem ženským samoživitelkám, co mají dítě a otec dítěte neplatí alimenty na účet 25 000 Kč“ – nebo jakoukoliv jinou podobnou podmínku. Systémy za miliardy tohle neumí, i kdyby to úředníci nakrásně chtěli. Je třeba vyplnit žádost, tu složitě odkontrolovat a je to drahé a úřady z toho budou kolabovat.

Data byla obrovská příležitost. Zdá se, že ji propásneme. Bohužel i mentálně, na obou stranách.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4,63)
Loading...

2 komentáře

  • Ahoj,
    taky si myslim, ze vsem rychle otrne, v podstate uz otrnulo, a pouceni zadne nebude.
    S daty mam jiny problem. Mozna dost nectu a vy to vite, ale co jsou zac ti nemocni, co se denne naleznou? Jsou to ignoranti, co porusuji predpisy? Je to z MHD? Z mensiho/vetsiho obchodu? Rad bych si misto vyroby krivek upravil sve chovani, aby moje rodina neonemocnela.

    • Analýza proč lidé onemocněli by zajímala víc lidí (přídávám se), ale mám pochybnosti že by šlo taková data získat ve více než 20% nakažených. Většína z nich naprosto neví kde (nebo od koho) byli nakaženi, zvláště v delší době, inkubační doba v řádu týdnů je prostě moc. Úzkostná prevence nákazy po člověku požaduje téměr obsedantně kompulzivní jednání, zkusil jsem si z experimentálních důvodů vzpomenout za jeden pracovní den svoje rizikové chování (koho jsem potkal, měl on/já roušku, na co jsem sahal, bylo to desinfikované, moje ruce byly desinfikované, …). Nedá se to, zkuste si to sami.

      Patricku, já se státu fakt nedivím. Vědce který hledá v datech pouze potvrzení svojí teorie ostatní posuzují kriticky, když totéž dělá politik je to v pořádku? O opozici mám pochybnosti. 🙂 Jestli opozice potvrdí správnost alespoň jednoho opatření, jsem ochoten nejen se omluvit ale i sypat popel na hlavu.