Je to všude kolem nás. Taková ta latentní pochybnost, proč se snažit, proč ještě něco řešit. Proč nosit roušky, proč připravovat novou verzi Chytré karantény, když hygienici nepobrali ještě tu první generaci. Proč vyvíjet eRoušku, když za pár týdnů dodá Google/Apple svoji verzi a na těch našich místních lze pořád hledat chyby. Vždyť nákaza ustupuje, počty mrtvých i nakažených klesají, proč se ještě snažit?
Protože není vyhráno. Nevíme ani za mák, co způsobilo, že COVID-19 ustupuje. Nošení roušek? Jenže ustupuje i tam, kde roušky nenosí. Karantény? Ustupují i tam, kde nejsou tak důsledné. Teplé počasí? I ve studených zemích ustupuje, i v teplých se šíří. Netušíme, proč nákaza polevila, ačkoliv nás vláda přesvědčuje o tom, že je to výsledek jejích geniálních opatření. Proto není vyhráno.
Optimistický scénář říká, že s drobnějšími vlnkami pandemie vymizí a vsákne se mezi ostatní „rýmičky“. Ten pesimistický říká, že za pár týdnů po uvolnění opatření udeří druhá vlna, která bude devastující zejména v zemích, které se nijak nepřipravily a neudělaly nic. Zatímco třeba USA nebo Německo mobilizují svůj průmysl k tomu, aby byly soběstačné v dodávkách respirátorů, dezinfekcí či výzkumu vakcín, u nás se nestalo nic, krom toho, že homeopatická šamanka převzala záštitu nad tzv. výzkumem vakcíny. A že se mobilizovali soukromníci – za své.
Měl-li bych si vsadit, druhá vlna přijde. Možná nebude globálně tak ničivá, ale zasáhne hlavně ty země, které nedbaly prvního varování. Ty, kde vláda nevykouzlila kapacity na výrobu důležitých náležitostí a nepřipravila průmysl a společnost na „nový normál“. Například a zejména Česko. Ty státy, kde se společnost nechala ukolébat tím, že je vše skoro v pořádku, opatření je možno ignorovat, ačkoliv za cenu čtyřmiliardových denních škod na ekonomice. Například Česko.
Pandemie byla příležitostí. Asi ji bohužel nevyužijeme. Ale snad nás neporazí.
Ještě není konec.
