Chodník není ani pravý, ani levý čili mýty komunální politiky

Patrick Zandl · 10. prosinec 2018

Chodník není ani pravý, ani levý (neboli dělba pravice/levice není mrtvá) – pozor, je to delší článek 🙂

Na některá tvrzení z komunální politiky se rychle stávám alergický. Zejména na floskuli „chodník není ani pravý, ani levý“. Tím dotyčný zpravidla chce vyjádřit, že je (samozřejmě narozdíl od vás) apolitický, jeho rozhodování je nezastřené politikou a tak dále a tak okolo.

Je to samozřejmě kravina. Chodník je sice na jednu stranu vždycky jen blbě nebo dobře udělaný chodník (ačkoliv může být vlevo i vpravo, to zase jo). Jenže jde o ty peníze na něj. Kde ty se vzaly? Komunálnímu politikovi zpravidla spadnou z nebe, čili mu přistanou v rozpočtu formou příjmu města ze státního rozpočtu nebo rovnou formou dotace. Kde se vzaly, většinou komunální politik nevidí.

Tak třeba Brandýs. Za rok 2016 pracoval s půlmiliardovým příjmem, ale přes polovinu z něj dělaly daňové příjmy, další významnou část dotace a teprve radikální menšinu 10-20% (podle toho, co všechno uvážíte) dělaly samotné příjmy města. Město prostě nepodniká a logicky příjmy nemá.

To znamená, že peníze na chodník se vezmou ze dvou extrémů a kombinace „něčeho mezi“. První extrém je levicový, kdy se chodník zaplatí ze společně vybraných a přerozdělených prostřeků. Druhý extrém je, když se na chodník skládají přímo ti,kdo chtějí, aby stál – a to je ten pravicový přístup.

Oba přístupy mají své klady a zápory, proto se v čisté podobě vlastně nepoužívají. Ale přesto je důležité, zda pro vás jako občana je ten ochodník spíše „pravý“ nebo „levý“.

Je chodník pravý nebo levý?

V levicovém vidění světa předpokládáte existenci rady moudrých, kteří uváží, kolik peněz je třeba vydat na chodníky. Což je jednoduchá úvaha do momentu, než si uvědomíte, že stejně musí uvažovat o miliardě dalších věcí, například o tom, kolik je třeba z jednoho balíku vydat na silnice a na mosty, aby nepadaly. Centrální plánování zatím nefungovalo, i když je možné, že s dobrým samoučícím se AI modelem by nově fungovat mohlo. Je umělá inteligence nutným předpokladem funkčního socialismu? Je to možné, ale dnes v této pozici stále nejsme a centrální plánování se zadrhává na tom, že vždycky někde něco chybí a jinde přebývá.

Na druhé straně ani čistá pravice nefunguje, zpravidla proto, že potřeby celé společnosti jsou jinde, než jednotlivce: jednotlivec vlastnící kapitál bude často bydlet jinde, než v místě, kde není chodník. Vznikají tak ohniska blahobytu a chudoby, pnutí ve společnosti a masakry. I tady je otázkou, zda by systém fungoval na lidech, jejichž myšlení není zatíženo mnohaletou životní zkušeností a předsudky, jenže tento experiment je ještě těžší, než výše uvedený levicový AI experiment.

Hybridní cesta a oscilace mezi pravo-levým modelem

Z tohoto důvodu se v Evropě po mnoha zkušenostech volí střední cesta a osciluje se od více-méně k jednomu a druhému. Oba systémy lze nějak nivelizovat. Například v levicovém systému můžete centrální plánování delegovat. Tak to funguje u nás. O opravě chodníků v Brandýse nerozhoduje centrální vláda, ale městské zastupitelstvo. To dostane balík peněz, který „obvykle každý rok stačí městům velikosti Bradnýsa“ – a ten si rozděluje podle svých místních preferencí, teoreticky podle preferencí obyvatel.

V pravicovém modelu (zatím striktně libertariánském) naopak zase může vstupovat do systému mediátor, který zprostředkuje dohodu a snaží se pobídkami přesměrovat toky peněz tam, kde jsou potřeba tak, aby nedošlo k pnutí v systému. Tomu se říká regulace a zdanění a má se to za účinnou ochranu systému před zhroucením do momentu, než se přeregulováním a předaněním systém zhroutí.

Výše uvedené je důvodem, proč se v Evropě používá onen hybridní model, ale není z toho zřejmé, proč je důležité, zda „chodník ve vašem městě je pravý nebo levý“.

Čím více a častěji tlačíte na financování města z „levicových“ příjmů, tedy z daní a dotací, tím více posilujete strany, které takové systémy prosazují. A naopak – čím více necháváte financování na přímých (pravicových) zdrojích, tím více posilují pravicové strany. Není to samozřejmě ze dne na den, ale ve střednědobém horizontu to tak je. Je to zpětnovazební smyčka, kterou chápeme u voleb a koblih (dej hlas, dostaneš koblihu), ale v komunální politice nám nespíná tak samozřejmě.

Historické faktory, čili jak převléct levici za pravici

Situace není přehledná ani historicky. Jak je kupříkladu možné, že pravicová ODS měla tak velikou podporu v devadesátých letech a do dneška se společnost překlopila k podpoře levice?

Mimo další faktory (novost, revoluční etos atd) šlo o to, že ODS byla pravicovou stranou jen rétorikou, její vlády ale jinak masivně levicově přerozdělovaly, navíc dosti netrasparentně,což bylo značeno za nutný prvek přechodu k soukromému vlastnictví dle Klausova modelu „zhasneme a schopní si přerozdělí“. Ostatně, velká část representantů ODS se nějak podílela na předchozí komunistické vládě. V momentě, kdy se někdejší socialistický majetek přerozdělil, bylo také po zájmu o ODS, protože vytvořit si a vychovat pravicový elektorát pomocí levicových transferů (jak tuto transformaci definoval Friedman) se už straně nepodařilo. V tom spočívala chyba Friedmanovy transformace socialistická společnosti zpět v kapitalistickou: lidé se nechovají dlouhodobě striktně ekonomicky, mají i neekonomické motivace a připouští existenci hybridních modelů.

Vždycky, když se tedy nějaká lokální politická reprezentace snaží tvářit jako „nepolitická“, vlastně nehraje čistou hru. Přistupuje na stávající podmínky, podílí se na nich. Nepolitický starosta je ze třetiny Babiš, z deseti procent komouš, ze dvaceti Pirát a z deseti nácek (fakticky je nácek, komouš a Babiš z naprosté většiny, protože to jsou strany, které vládnou).

Jak se tomu „skrytému politikaření“ vzepřít?

Dvě varianty vzpoury

Nástroje jsou v zásadě dva dva.

Ten první nám zkusila nabídnout EU: eurodotace. O nich z jisté části nerozhoduje stát, ale jen EU. Přijetí eurodotací mění formování společnosti v dlouhodobém pohledu. Zjednodušeně řečeno, když se dotují elektromobily, budou tu mraky pindalů proti nim, ale ve výsledku se společnost s elektromobily během dvaceti let smíří stejně, jako se smířila s dalšími „EU zvěrstvy“ typu čističky vod, odsíření elektráren nebo LED žárovky. A toho se samozřejmě bojí ti, kdo těží ze stávajícího společnského stavu, tedy z toho, že jsme „východní EU“. Je to jeden z důvodů, proč jsou eurodotace dobré – jsou formující pro společnost a působí jiným směrem a z jiných pohnutek, než formační tlaky ve společnosti tradičně přítomné. Že to má své odvrácené strany, to je ovšem také bez debat a jde jen o nastavení, která strana převáží. Je důležité si také uvědomit, že eurodotace není snadné pro politické representace odmítnout: krátkodobý prospěch z nich má i ona a dlouhodobý generační výhled populisticky orientované politiky nezajímá. Proto se více, než temné mručení, ozývá především z tábora předsmrtných starců, kteří už krátkodobý prospěch nepotřebují a uvědomují si, že společnost se mění jinam, než oni si přejí.
Nástrojem je tedy intervence z vně systému.

Druhým nástrojem je hledání alternativ. Město samozřejmě chodník může postavit i čistě za svoje, ale město o velikosti Brandýsa může volně alokovat naprostou menšinu rozpočtu, většinu tvoří mandatorní výdaje. A se 20 miliony Kč na všechny investice mnoho chodníků nepostavíte. Přesto alternativy jsou. Například můžete vzít půjčku od banky a deset let splácet 200 mega. Fajn nápad, jen deset let nebudete mít nic jiného, než chodníky.

Nebo můžete přijít s nějakou opravdu přímou platbou, která není příliš závislá na státu. Například vstupenkou na chodníky. Problém je, jak ji technicky zajistit tak, aby se dala vybrat: těžko bude u každého chodníku turniket a platební terminál. Město ale může vybrat speciální přímou daň či poplatek, jíž na opravu chodníků vybere a nabídne občanům: zaplatíte podle velikosti svých pozemků navíc dalších 20 mega ročně a z těchto prostředků město opraví chodníky, zlepší kvalitu života a nesníží ostatní investice. Kromě toho ale město zatáhne lidi přímo do procesu: lidi jasně uvidí, za co se jejich peníze utratily a jak to pokračuje.
Nástrojem je tedy vzepření se součástí systému proti jeho neefektivitě.

Přímých poplatků ve městě je celá řada (pobytová, za psy atd) – ale města je příliš nepoužívají. Socialismus v myšlení přetrvává.

A to přes to, že i chodníky jsou pravé a levé.

Až vám bude někdo tvrdit, že nejsou, nevěřte mu. Buďto není dost chytrý, aby věděl jak to je (a pak ho nepotřebujete), nebo vám lže (a pak je vám škodlivý).

A dělba pravice / levice není mrtvá (i když existují hybridní modely). A o těch, kdo to tvrdí, platí poučka o odstavec výše.

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook