Česko má první videofenomény

Patrick Zandl · 27. květen 2007

Videofenomén je něco, co vzniká v oblasti video produkce řízeně a dostavá se tomu značné pozornosti. Ze světa známe řadu videofenoménů, od videoblogujícího důchodce, přes osmnáctku k nakousnutí, až po maníky natáčející videoklip na rozdivočeném náčiní z posilovny. U nás bylo zatím vymeteno. Tomu je konec. Lakmusovým papírkem pro mne je zájem mainstreamových médií, protože i když mi bylo už nějakou dobu jasno, kdo to bude, teprve mainstreamová média aprobují fakt, že se tak stalo. Tím, že si povšimnou. Ten český fenomén se jmenuje Noisebrothers.

Namítli byste, že první vteřiny mediální slávy přinesla česku “macka” - tedy facka Miroslava Macka Davidu Rathovi. Dlužno říci, že macka byla sice první, ale nesplňuje kritéria fenoménu. Za prvé to nebyla řízená videoprodukce, ačkoliv tady záleží na úhlu pohledu. A za druhé kdyby jeden z pánů nebyl v té krátké chvíli ministrem zdravotnictví a zároveň během té (naštěstí) krátké chvíle si národ neuvědomil, jak ubohý zoufalec to je, nebylo by se jí dostalo pozornosti. Dnes se oba pánové mohou fackovat po libosti a kromě povzdechů “více krve na obou stranách” by to asi více pozornosti nepřineslo.

Kromě macky máme jen dvě videoudálosti, které stojí za pozornost a na stránky denníků se shodou okolností dostaly tento týden. A ačkoliv v obou událostech má svým způsobem Stream prsty, berte toto prosím jako můj soukromý názor, ačkoliv jistě ovlivněný tím, že do toho vidím mírně více, než ti, kdo plavou na povrchu.

Noisebrothers

První událostí jsou Noisebrothers, které na titulní stránku vytáhly Lidové noviny. Na jednu stranu to tolik nepřekvapí, protože Lidovky patří mezi digitálně nejbystřejší a navíc o Noisebrothers psal Ondřej Aust, který se v internetu pohybuje a má postřeh. Kdyby si jich všiml Komárek v MF DNES, bylo by to jiné v dobrém i zlém.

Noise brothers jsou dva kluci, kteří točí videa. Vloni dostali od firmy Nokia model 5300 s tím, ať si s ním dělají, co chtějí a něco o tom natočí. Prokázali značkou kreativitu a na Youtube slavili určitý úspěch. V této fázi bych řekl, že jim pomohl fakt, že narazili na Pavla Hackera a agenturu Advertures. Ta jim pomohla vypilovat si styl. Což je důležité, asi si ještě ukážeme jak, když na to v průběhu psaní nezapomenu.

Pak spolupráce skončila.

Pak si jich počátku tohoto roku všiml Stream. To máte tak. Máme ve firmě oddělení, které vyhledává talenty. Máme na to úžasného člověka, snad nejpovolanějšího, jmenovat nebudu, aby headhunteři televizí nevětřili marně stopu. Tento agent prochází všechna možná videa na všech možných portálech a nabízí těm lidem nějakou formu spolupráce. V první fázi nahrání videí k nám, nějakou pomoc s jejich propagací, v další fázi i víc naší pomoci. Nějak tak jsme narazili na NB.

Pak už stačilo málo: trochu zviditelnit, maličko pozdvihnout. Zkrátka nevěřím na to, že kvalita se prosadí sama. V plejádě těch hrůz, které jsou lidi schopni vyplodit, je třeba kvalitu vypíchnout, popostrčit, jinak snadno zapadne. Až příliš snadno. Výsledkem jsou nádherná díla, která lze těžko popsat, nutno vidět :) Jako tohle o KSČM a první máji…

I proto mne vždy přijde úsměvná moje debata s J. Donátem, který horuje pro myšlenku, že Stream má být nadnárodní. Nemá. Stream se těžko bude i se svými finančními zdroji měřit s Google/Youtube. Tak, jako Nova nekonkuruje BBC, ale přitom zůstává zisková. Princip businessu není být největší, ale slušně vydělávat. Stream hraje na lokálním trhu a snaží se využívat lokálních specifik, takže narozdíl od Youtube umí prosadit i zajímavé české snímky. A to je ta konkureční výhoda. Není jediná, ale pro začínající producenty je dost podstatná: zda zapadnou mezi anglickými, čínskými a arabskými videi, nebo zda budou vidět, zda si jich někdo povšimne.

Noise brothers jsou zajímaví, vtipní, nadšení a to dobře funguje, řadu lidí to chytlo za srdce. Na jejich videa se můžete podívat na Streamu, myslím, že jsou i na Youtube. Jen tak na okraj, kdyby mne chtěl někdo z mé jedné přednášky chytat za slovo a porovnávat návštěvnost na Youtube a Streamem (což jsem teď nedělal), tak upozorňuji, že NB udělali od videí více verzí, jenže návštěvnost se počítá pro každou verzi zvláště. Z frontendu není vidět tedy skutečná celková návštěvnost pořadu, ale jen jeho verze videa. Ve skutečnosti je třeba sečíst pro jeden pořad všechny verze, což můžu udělat jen přes administraci.

Zfackován učitelem

Video se objevilo na Youtube (tam už je staženo), objevilo se i nás. Učitel zmlátil žáka na nějaké Vsetínské škole (viz Pravda.sk nebo iDNES). K nám dorazilo někdy počátkem týdne a chvíli jsme nevěděli, co s ním - schválit či neschválit? Když se u nás objevila bitka nějaký žáků ústecké školy počátkem roku, byl z toho průšvih, protože nás hned noviny natřeli, že propagujeme násilí. Navíc po shlédnutí tohohle videa jsem se nemohl zbavit dojmu, že tenhle žák si zasloužil seřezat jak žito. Řešení jsme zvolili šalamounské, video jsme schválili až v momentě, kdy už o tom noviny napsaly. Ne úplně schválně, prostě jsem čekal, co mi řekne právník, když mi to editorky ukázaly. Právník usoudil, že o propagaci násilí nejde a že je to slabý odvar filmů, které jdou v televizi v kteroukoliv denní či noční dobu. Pravdu měl.

Studentské násilí a nejrůznější provokace či harašení se na videu objevují stále častěji. Otázka je, jak se k nim provozovatel takovýchto serverů má či může postavit. Česká legislativa se snaží na něco podobného pamatovat zásahem do osobnostních práv a spoustou dalších paragrafů, které ale není jasné, jak na podobné příklady aplikovat. Existují příklady z televizní praxe, kdy například nejmenovaná česká televize dostala od soudu flastr za to, že odvysílala ve zprávách nějaký záběr z ulice, kde byl vidět chlapík. Jenže ten chlapík své manželce řekl, že je v jiném městě na nějaké služební cestě či co, zatímco byl někde jinde, za milenkou. Obžaloba chtěla zaplatit škodu, obhajoba soudila, že to v rámci zpravodajství nemá nárok. Načež se ukázalo, že ten záběr už je pár dní starý, takže to není možné brát jako zpravodajství a televize prohrála. Zda to proběhlo přes nejrůznější odvolání a nabylo právní moci, už netuším, ale je vidět, jak jsou právní cestičky křivolaké.

Americké Youtube se schovává za DCMA Act, který stanoví, že pokud množství materiálů ukládaných komunitou překračuje kontrolovatelné množství a provozovatel serveru poskytuje součinnost majitelům obsahu a práv, je krytý proti žalobám za porušování autorských práv. Jak je to u práv osobnostních, nevím - pár soudů tu proběhlo ještě za éry samostatného Youtube, ale co jsem tak sledoval, skončily rychle mimosoudně, kdy Youtube video stáhlo a možná něco málo vyplatilo, aby dotyčný nedržkoval. Youtube se ale poučilo a pro jistotu nabízí majitelům obsahu program na odstraňování obsahu z Youtube. Proto taky na Youtube nenajdete seriál Gynekologie 2 přes četné pokusy různých dobrodruhů jej tam uploadovat - i na to máme oddělení, byť není zase tak moc přísné a například Ivánka zatím na Youtube necháváme.

Výsledek videofackování žáka: dotyčný se nezačal chovat slušně, průšvih z toho měl chudák kantor a noviny místo toho, aby psali o úpadku rodiny, píšou o úpadku vzdělávání. Policie si posvítí na chudáka kantora místo toho, aby předali podnět sociálce, co že to ten sígr student má za rodiče, že ho nevedou k poslušnosti.

Vše výše uvedené souvisí s praxí ověřeným poznatkem, že pracovat s komunitami je obtížné nejenom kvůli tomu, jak komunity fungují, ale i kvůli nejasné legislativě. U legislativy totiž musíme mít na paměti, že pokud bychom akceptovali určitý výklad, znevýhodňujeme české firmy oproti americkým. S rigidním výkladem českého práva by se určité služby internetu vůbec nedaly udělat, což americké firmy nezajímá, ale na ty české naše justice teoreticky dosáhne, když se jí zachce.

Vede to k řadě konsekvencí a paradoxů, z nichž můj postoj “aktivní resistence” (viz třeba bohužel stále nerozjetý projekt OSIA) je tím nejméně paradoxním - jsem toho názoru, že je třeba nečekat a prosazovat schůdnou cestu i za jisté míry legislativního rizika. Není to tak dávno, co jsem roztleskal půlku sálu na nabité konferenci svým v podstatě vážně míněným prohlášením, že OSA je pro mne teroristická organizace, protože splňuje všechny parametry terorismu (Wikipedia říká: Terorismus je definován jako používání antihumánních metod a různých forem násilí proti civilním obyvatelům. Vedle individuálního terorismu existuje terorismus skupin, některé koordinují svoji činnost na mezinárodní úrovni (mezinárodní terorismus). Půlka sálu byli studenti a lidi obeznámení s internetem, druhá půlka sálu byli zástupci mediálních společností a státních úřadů. Kdo tleskal a kdo se kabonil, uhodnete sami.

A to už jsem se dostal jinam, než jsem chtěl. Vzpomínám si, že jsem slíbil napsat, co už teď nemám čas psát, takže zase někdy jindy.

Chcete pracovat s komunitami?

Na jednu věc si tu ale ještě prostor najdu: pokud vás zajímá práce s komunitami, marketing vůči komunitám a podobné věci, právě hledám člověka, který by toto ve Streamu měl na starost. Co je náplň práce? Nu, právě práce s komunitami. Práce je na HPP, lze ale asi i při škole (když se škola uskromní, že), očekává se znalost práce s vyhledávači, zájem o video, invenční přístup. Výměnou za to dostanete šéfa dlouhodobě hodnoceného jako nejpříšernějšího (=mne), adekvátně mizerný plat, notebook, příležitost urvat si vlastní stůl v podpalubí naší galéry, přezíravé zacházení, káva, čaj a minerálka zdarma. Osobně soudím, že je to spíše vhodné pro lidi se sitsfleischem (zadek olověný, leb ocelová, slovy klasika), k čemuž mi spíše připadají vhodné dámy, ale pány to nediskvalifikuje. Životopisy či dotazy posílejte mně, pokud nevíte jak, tak jste neprošli ani prvním kolem inteligenčních testů. Hm, jak to po sobě čtu, asi bych si měl pročíst příručku: Jak hledat a nalákat pracovníky.

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook