AI 'sní' nové reality. Jak to ovlivňuje naše chápání vlastních snů?

Souhrn

Výstava Data Dreams: Umění a umělá inteligence v Muzeu současného umění v Sydney představuje díla umělců, kteří zkoumají napětí mezi lidským vědomím a strojovým zpracováním dat. Článek spojuje historii surrealismu s aktuálními otázkami generativní AI a její schopností „snít“ syntetické reality z našich digitálních stop.

Klíčové body

Umělecká výstava Data Dreams zkoumá, jak AI přetváří pojem snu z psychologického fenoménu na statistický proces.
Generativní modely vytvářejí tzv. „průměrné obrazy“ (mean images), které odrážejí spíše dominantní kulturní a komerční vzorce než skutečnou kreativitu.
Každá digitalizovaná stopa uživatele se může stát součástí trénovacích dat a následně se objevit v syntetickém výstupu AI.
Umělci jako Christopher Kulendran Thomas nebo Hito Steyerl kriticky reflektují, jak AI posiluje společenské předsudky a slouží kapitalistickým strukturám.

Podrobnosti

Výstava Data Dreams reaguje na rozšíření generativních modelů, které už nejsou jen nástroji pro tvorbu, ale aktivními „snícími“ systémy. Zatímco surrealismus viděl ve snu prostor pro osvobození od racionality, dnešní AI sní na základě statistických průměrů trénovacích dat. Tyto „sny“ – často označované jako „AI slop“ – nejsou výrazem nevědomí, ale kompromisem mezi miliardami obrázků, textů a videí, které modely pohlcují. Umělci na výstavě ukazují, jak tyto procesy nejsou neutrální: AI reprodukuje rasové, genderové i kulturní stereotypy, protože trénovací sady dat jsou ovlivněny dominantními hlasitými skupinami na internetu. Dílo Christopha Kulendrana Thomase kombinuje video, sochy a architektonické kresby, aby ilustrovalo, jak se lidské i strojové vnímání prolíná. Hito Steyerlová pak poukazuje na to, že výstupy generativních modelů často vypadají „průměrně“ – ne proto, že by byly kvalitní, ale proto, že jsou statisticky nejbezpečnější pro komerční využití.

Proč je to důležité

Tato výstava a doprovodný text upozorňují na to, že AI už není jen technologický nástroj, ale kulturní aktér, který formuje naše vnímání reality. Když se každý digitální stopa stává surovinou pro syntetické „sny“, ztrácíme kontrolu nad tím, jak jsme reprezentováni. Umění tak slouží jako kritické zrcadlo, které odhaluje, jak AI nejen zrcadlí společnost, ale aktivně ji přetváří – často ve prospěch firem, které tyto systémy vlastní a provozují.

Číst původní článek

Zdroj: 📰 The Conversation Africa