Souhrn
Významný klimatický článek brazilského vědce Antonia Donata Nobra kritizuje úzké zaměření mezinárodních klimatických summitů, jako je COP30, na uhlíkové emise a ignorování destrukce ekosystémů. Nobre zdůrazňuje, že lesy – zejména amazonský prales – nejsou jen „sklady uhlíku“, ale klíčové biotické systémy, které řídí globální klima prostřednictvím tzv. biotické pumpy, jež generují srážky a regulují teplotu.
Klíčové body
- Současná klimatická politika trpí „uhlíkovou slepotou“ a ignoruje roli ekosystémů v regulaci klimatu.
- Amazonský prales funguje jako obrovský klimatizační a hydrologický systém díky biotické pumpě.
- Vědecký konsenzus o významu vodních cyklů a lesních ekosystémů zůstává mimo oficiální klimatickou agendu.
- Český vědec Jan Pokorný se k tématu připojuje s odkazem na dvacetiletý vývoj vědeckého poznání o roli vody v klimatu.
Podrobnosti
Antonio Donato Nobre, autor významné studie „Budoucí klima Amazonie“ z roku 2014, v článku publikovaném původně na platformě Biotic Regulation and the Biotic Pump a následně převzatém The Climate According to Life, otevřeně kritizuje mezinárodní klimatickou politiku. Podle něj COP30 a podobné summity opomíjejí „slona v místnosti“ – systematické ničení ekosystémů, které jsou nejdůležitějšími regulátory klimatu na Zemi. Nobre poukazuje na to, že lesy nejen vážou uhlík, ale díky transpiraci a biotické pumpě generují obrovské množství srážek a stabilizují regionální i globální počasí. Tento mechanismus je podle něj „neuvěřitelně složitý a sofistikovaný“, a jeho ignorování vede k chybným klimatickým strategiím. Český vědec Jan Pokorný v e-mailové diskusi s dalšími odborníky doplňuje, že za posledních dvacet let vzniklo celé vědecké pole zabývající se rolí vody a vegetace v klimatických systémech, které však zůstává na okraji politického diskurzu.
Proč je to důležité
Tento přístup mění paradigma klimatické akce: místo technokratického řešení založeného na uhlíkových kreditech a emisních limitech se posouvá pozornost k ochraně a regeneraci přírodních systémů. Pro technologický sektor to znamená, že AI a modelování klimatu musí integrovat hydrologické a biotické proměnné, nikoli jen uhlíkové toky. Pro politiky i veřejnost je to výzva k přehodnocení priorit – ochrana lesů není jen otázkou biodiverzity, ale přežití civilizace v podmínkách stabilního klimatu.
Zdroj: 📰 Resilience
| 