Souhrn
Na plenárním zasedání summitu G20 v Johannesburgu vystoupil indonéský viceprezident Gibran Rakabuming s výzvou k spravedlivému rozdělení výhod z rozvoje umělé inteligence. Upozornil, že země bohaté na kritické suroviny, jako jsou lithnium, kobalt nebo měď, zůstávají pouze dodavateli, zatímco skutečnou přidanou hodnotu si odnášejí vyspělé země.
Klíčové body
- AI závisí na kritických minerálech pro výrobu čipů a datových center.
- Rozvojové země jsou dlouhodobě odsouvány do role surovinových dodavatelů.
- Gibran varuje před opakováním nerovností z minulých průmyslových revolucí.
- Indonésie podporuje rozvoj domácího zpracování surovin a technologických partnerství s přenosem know-how.
- Zdůraznil potřebu etického řízení AI a rovného přístupu k datům a technologiím.
Podrobnosti
Gibran Rakabuming ve svém projevu na G20 upozornil, že současný růst AI je úzce spojen s nárůstem poptávky po kritických minerálech – surovinách nezbytných pro výrobu GPU, pamětí a infrastruktury datových center. Tyto suroviny pocházejí převážně z rozvojových zemí, které však zůstávají na okraji hodnotového řetězce. Namísto toho, aby zpracovávaly suroviny doma a vytvářely technologické produkty, jsou nuceny je exportovat v nezpracované formě. Tím se podle Gibranova názoru prohlubuje digitální propast mezi Severem a Jihem.
Indonésie, jakožto jeden z největších světových dodavatelů niklu, reaguje na tuto nerovnováhu rozvojem vlastního průmyslu a tzv. downstream procesů – tedy zpracováním surovin na místě. Země neodmítá zahraniční investice, ale klade důraz na férová partnerství, která zahrnují přenos technologií a zodpovědné hospodaření s přírodními zdroji. Gibran také zdůraznil, že etické řízení AI a rovný přístup k datům a globálním platformám jsou klíčové pro to, aby inovace nebyly výsadou jen několika technologických center.
Proč je to důležité
Tento projev odráží rostoucí globální diskusi o spravedlivém rozdělení přínosů digitální transformace. Pokud bude AI nadále vyvíjena pouze v omezeném počtu zemí, zatímco suroviny budou vyčerpávány v jiných bez kompenzace ve formě technologií nebo know-how, hrozí upevnění koloniálních ekonomických struktur. Pro globální stabilitu i udržitelný rozvoj AI je proto nezbytné, aby se rozvojové země staly plnohodnotnými účastníky technologického pokroku – ne jen jeho „dodavateli surovin“.
Zdroj: 📰 Antaranews.com
| 