Souhrn
Vědci Chidichimo a kolektiv navrhují zavést informační teorii jako sjednocující metodologický rámec pro studium meziosobní koordinace – klíčového fenoménu lidské sociálnosti. Dosavadní výzkumy trpí nedostatkem standardizovaných nástrojů pro zachycení komplexních, nelineárních a víceúrovňových interakcí mezi lidmi.
Klíčové body
- Meziosobní koordinace zahrnuje neurální, behaviorální, fyziologické, afektivní i jazykové úrovně.
- Současné metody neumožňují dostatečně zachytit složité, vzájemně závislé dynamiky sociální interakce.
- Informační teorie nabízí model-neutrální, datově řízený přístup vhodný pro analýzu nelineárních a vyšších řádů interakcí.
- Autoři argumentují pro formální integraci informačně-teoretických metod do sociální a kognitivní vědy.
- Cílem je vytvořit teoreticky podložený a empiricky ověřitelný výzkumný rámec.
Podrobnosti
Meziosobní koordinace je základním pilířem lidské komunikace a spolupráce – projevuje se například v synchronizaci řeči, gest, srdečního rytmu nebo mozkové aktivity během společného úkolu. Současný výzkum však čelí zásadnímu problému: absence univerzální metodologie, která by dokázala integrovat data z různých úrovní (např. EEG, videozáznamy, fyziologické senzory) a zachytit jejich vzájemné závislosti. Tradiční statistické metody často předpokládají linearitu a nezohledňují vyšší řády interakcí. Informační teorie – původně vyvinutá jako matematický základ komunikace – poskytuje nástroje jako entropie, vzájemná informace nebo transfer entropie, které jsou citlivé na nelineární vazby a nevyžadují předem definované modely. Tyto metody jsou již dlouho využívány v kognitivní a systémové neurovědě, ale jejich aplikace na meziosobní úroveň zůstává vzácná. Autoři proto vyzývají k systematičtějšímu nasazení těchto nástrojů a k vytvoření standardizovaného rámce, který by umožnil srovnatelnost mezi studiemi a posunul celé pole kupředu.
Proč je to důležité
Zavedení informačně-teoretického přístupu může vést k objektivnějšímu měření sociální synchronizace, což má dopady pro výzkum autismu, terapií založených na interakci, vzdělávání či design sociálních robotů. V širším kontextu jde o další krok k propojení kognitivní vědy s teorií informace – oborem, který se stává stále důležitějším pro porozumění komplexním adaptivním systémům, včetně AI.
Zdroj: 📰 Nature.com
| 