Souhrn
Rakety V1 a V2, vyvinuté nacistickým Německem během druhé světové války, představovaly první praktické nasazení dlouhodosahových raketových zbraní. Tyto systémy nejen terorizovaly civilní obyvatelstvo, ale také položily základy pro pozdější vývoj kosmických nosičů a začátek vesmírného závodu.
Klíčové body
- Rakety V1 a V2 byly prvními sériově vyráběnými raketami s dosahem stovek kilometrů.
- Vývoj vedl Wernher von Braun ve spolupráci s německou armádou.
- V2 byla první raketou poháněnou kapalným palivem a schopná dosáhnout suborbitálního letu.
- Program vznikl jako obezlička Versailleské smlouvy, která omezovala tradiční zbrojení.
- Po válce se technologie a odborníci z programu stali klíčovými pro americký i sovětský kosmický program.
Podrobnosti
Vývoj raket V1 a V2 začal v 30. letech 20. století, kdy Německo hledalo způsoby, jak obejít omezení Versailleské smlouvy. Raketa V1, poháněná pulzačním tryskovým motorem, byla v podstatě první střelou s plochou dráhou letu – tzv. „létající bombou“. V2 (A4) byla technologicky mnohem pokročilejší: jednostupňová raketa na kapalné palivo (směs lihového ethanolu a kapalného kyslíku), schopná dosáhnout rychlosti přes 5 000 km/h a výšky téměř 100 km. Její vývoj probíhal v tajném centru Peenemünde pod vedením inženýra Wernhera von Brauna a důstojníka Waltera Dornbergera. Po válce byli von Braun i jeho tým převedeni do USA v rámci operace Paperclip a stali se klíčovými postavami při vývoji amerických raket Redstone a později Saturn V, která dopravila lidi na Měsíc.
Proč je to důležité
Rakety V1 a V2 neznamenaly jen vojenský posun, ale také technologický most mezi válkou a kosmickým věkem. Jejich konstrukce přinesla zásadní poznatky v aerodynamice, řízení letu a raketových pohonných systémech. Bez těchto počátků by nebyly možné ani pozdější mezikontinentální balistické rakety (ICBM), ani civilní kosmické mise. Historicky jde o příklad toho, jak válečný výzkum může přeskočit technologické bariéry, které by v míru trvaly desetiletí.
Zdroj: 📰 Everything-everywhere.com
| 