Souhrn
Film Kathryn Bigelowové A House of Dynamite byl kritizován za nerealistický scénář jaderného útoku, ale přesně odhaluje selhání americké protiraketové obrany. Navzdory investicím přes 350 miliard dolarů za posledních 40 let systém stále nebyl otestován za realistických podmínek a jeho úspěšnost je značně pochybná.
Klíčové body
- USA vynaložily více než 350 miliard dolarů na protiraketovou obranu od éry Ronalda Reagana.
- Systém nikdy nebyl otestován proti realistickému útoku s více hlavicemi a klamnými cíli.
- Úspěšnost testů je pod 50 %, přesto zbrojní firmy získávají miliardové zakázky.
- Odborníci jako Laura Grego z Union of Concerned Scientists označují „dokonalou“ protiraketovou obranu za iluzi.
- Politici a média často přehánějí schopnosti systému, což vede k falešnému pocitu bezpečí.
Podrobnosti
Od zahájení programu „Strategická obranná iniciativa“ (SDI) v roce 1983 slibovaly americké vlády „neprostupný štít“ proti mezikontinentálním balistickým střelám (ICBM). Nicméně po čtyřech desetiletích a více než 350 miliardách dolarů výdajů neexistuje důkaz, že by systém dokázal zastavit skutečný útok. Testy probíhají za zjednodušených podmínek – jediná hlavice, žádné klamné cíle, předem známá trajektorie. V reálném konfliktu by útočník vypustil desítky nebo stovky hlavic doprovázených lehce rozeznatelnými klamnými cíli, což by systém pravděpodobně přetížilo.
Zbrojní koncerny jako Lockheed Martin, Raytheon nebo Northrop Grumman profitují z kontinuálního financování těchto systémů, i když jejich technologická zranitelnost je dobře dokumentovaná. Například systém GMD (Ground-Based Midcourse Defense), který má chránit USA před útokem ze Severní Koree nebo Íránu, selhal v 10 z 21 testů od roku 1999. Přesto dostává každoročně miliardové rozpočty. Tento cyklus – slib, selhání, další financování – je typický pro vztah mezi Pentagonem a zbrojním průmyslem.
Proč je to důležité
Tento článek odhaluje, jak technologická naděje – v tomto případě „záchranářská“ AI a senzorika v protiraketových systémech – může být zneužita k udržení lukrativních kontraktů bez skutečného technologického pokroku. V kontextu AI a autonomních systémů je to varování: i nejmodernější technologie selže, pokud není testována v reálných podmínkách. Pro uživatele i politiky je klíčové pochopit, že bezpečnostní systémy založené na přehnaných slibech mohou vést ke strategickým chybám s globálními důsledky.
Zdroj: 📰 Juancole.com
| 