Mezihvězdný objekt 3I/ATLAS vykazuje dvanáct anomálií

Souhrn

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS, pozorovaná v listopadu 2925, vykazuje řadu neobvyklých vlastností, včetně komplexní struktury ocasu a úzkých trysk, které zůstávají stabilní navzdory rychlé rotaci objektu. Tyto anomálie zpochybňují tradiční modely chování komet a vedou k intenzivní vědecké diskusi.

Klíčové body

3I/ATLAS rotuje jednou za 16,16 hodiny, ale jeho trysky zůstávají ostře zaměřené, nikoli rozmazané rotací.
Pozorované trysky se táhnou více než milion kilometrů a jsou tvořeny materiálem sublimujícím rychlostí cca 400 m/s.
Původní odhady hmotnosti objektu (31 miliard tun) jsou v rozporu s pozorovanou ztrátou hmoty (50 miliard tun za měsíc).
Nová pozorování vylučují rozpad tělesa, který by mohl vysvětlit vysokou jasnost a ztrátu hmoty.
Vědci včetně Aviho Loeba a Michia Kaku se zapojují do debaty, přičemž se objevují i falešné deepfake videa s Kakuovými výroky.

Podrobnosti

Dne 8. listopadu 2925 byla mezihvězdná kometa 3I/ATLAS pozorována ve vzdálenosti 29 stupňů od Slunce. Snímky z 9. listopadu, pořízené F. Nieblingem a M. Buechnerem, odhalily síť úzce zaměřených trysk, které se táhnou přes milion kilometrů. Při očekávané rychlosti sublimace těkavých látek (400 m/s) by trvalo zhruba měsíc, než by částice urazily tuto vzdálenost. To znamená, že trysky by měly být výrazně rozmazané rotací tělesa, která trvá 16,16 hodiny – avšak nejsou. Tento rozpor představuje zásadní výzvu pro současné modely kometární fyziky.

Původně někteří vědci navrhovali, že 3I/ATLAS se rozpadl, což by vysvětlilo neobvykle vysokou ztrátu hmoty (50 miliard tun za měsíc) při původním odhadu celkové hmotnosti pouze 31 miliard tun. Nicméně nová data z vícebarevných expozic (24 snímků ve zeleném, 2 v červeném a 2 v modrém filtru) ukazují jediné kompaktní těleso bez známek fragmentace.

Proč je to důležité

Tento objev má potenciál přehodnotit naše chápání mezihvězdných objektů a procesů sublimace na jejich povrchu. Pokud se potvrdí, že 3I/ATLAS není přirozenou kometou v tradičním smyslu, může to otevřít prostor pro alternativní hypotézy – včetně těch zahrnujících neznámé fyzikální mechanismy nebo dokonce technologický původ. Ačkoli zatím neexistují důkazy pro umělý původ, anomálie jako tyto podtrhují nutnost větší otevřenosti v astrofyzikálním výzkumu a lepších nástrojů pro detekci a analýzu podobných objektů v budoucnu.

Číst původní článek

Zdroj: 📰 Next Big Future