Casey Handmer odhaduje pravděpodobnost ztráty posádky u lodi NASA Orion na 1 ku 10

Souhrn

Casey Handmer, fyzik a bývalý výzkumník NASA JPL, odhaduje, že pravděpodobnost ztráty posádky při misi Artemis II s lodí Orion je až 1 ku 10. Tento odhad vychází z kumulace známých technických problémů, včetně nevyřešených vad tepelného štítu, neověřeného systému nouzového záchranného systému a nedostatečně otestovaného životního systému pro hluboký vesmír.

Klíčové body

Tepelný štít Orionu trpí opakovaným poškozováním (char loss, praskání, odlupování) již od testů v roce 2014 a letu Artemis I v roce 2022.
Systém nouzového záchrany nebyl nikdy ověřen v reálné pilotované situaci.
Životní podpůrné systémy pro hluboký vesmír nebyly dostatečně otestovány mimo Zemi.
Bývalý astronaut Charles Camarda veřejně varuje před nevyřešenými problémy tepelného štítu od prosince 2024.
Oficiální NASA cíl „1 ku 270“ pro pravděpodobnost úmrtí posádky je podle Handmera nerealistický.

Podrobnosti

Casey Handmer, držitel doktorátu z obecné relativity z Caltechu a zakladatel společnosti Terraform Industries (zaměřené na výrobu uhlíkově neutrálních paliv z atmosférického CO₂), svůj odhad nezaložil na formálním pravděpodobnostním modelu, ale na kvalitativní analýze systémových rizik. Upozorňuje, že tepelný štít Orionu vykazuje trvalé problémy s degradací materiálu – tzv. „char loss“ a „spalling“ – které byly pozorovány jak při pozemních testech v roce 2014, tak při bezpilotním letu Artemis I v roce 2022. Přesto nebyla identifikována ani implementována trvalá oprava před plánovaným pilotovaným letem Artemis II. Další rizika zahrnují neověřený systém nouzového záchranného systému (Launch Abort System), který nebyl testován s lidmi na palubě, a životní podpůrné systémy určené pro provoz mimo nízkou oběžnou dráhu Země, které nemají dostatek provozních dat. Handmer také odkazuje na varování bývalého astronauta Charlese Camardy, který má 45 let zkušeností v NASA a letěl na misi STS-114 po havárii Columbie.

Proč je to důležité

Tato analýza přináší do popředí napětí mezi oficiálními bezpečnostními prohlášeními NASA a skutečným technickým stavem systémů. Pokud se Handmerovo hodnocení potvrdí, může to vést k opoždění Artemis II nebo k vážným bezpečnostním incidentům. Zároveň to ukazuje, jak i vyspělé vesmírné programy čelí výzvám při přechodu od bezpilotních k pilotovaným misím, zejména v nových provozních režimech jako je let k Měsíci. Pro budoucí mise – včetně plánované lunární základny a letů na Mars – je kritické, aby byly tyto systémové nedostatky řešeny transparentně a bez politického tlaku na dodržení termínů.

Číst původní článek

Zdroj: 📰 Next Big Future