Na klimatické konferenci COP30 se objevilo přes 500 zastánců technologie CCS

Souhrn

Na klimatické konferenci OSN COP30 v brazilském Belemu se podle analýzy neziskové organizace Center for International Environmental Law (CIEL) zúčastnilo přes 500 zástupců firem a skupin, které podporují technologii zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS). Kritici považují tuto technologii za nástroj, který umožňuje průmyslu pokračovat ve spalování fosilních paliv pod záminkou „čistší“ produkce.

Klíčové body

CIEL identifikoval 531 účastníků COP30 jako lobisty podporující CCS.
Mezi nimi jsou velké ropné a plynárenské firmy jako ExxonMobil, Shell, BP, Petrobras a China National Petroleum Corp.
Seznam zahrnuje i nečekané subjekty, například Amazon, přístav Antverpy-Bruggy nebo dřevařskou společnost West Fraser Timber.
Počet zastánců CCS mírně roste v porovnání s předchozími COP konferencemi (475 na COP28, 480 na COP29).
IPCC uznává CCS jako možnou součást snižování emisí, zejména v těžkém průmyslu.

Podrobnosti

Technologie CCS (carbon capture and storage) zachycuje oxid uhličitý přímo ve zdrojích emisí – například v elektrárnách nebo průmyslových závodech – a následně jej ukládá do hlubokých geologických formací pod zemí. I když ji Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) považuje za potenciálně užitečný nástroj pro dekarbonizaci náročných odvětví jako je výroba cementu nebo oceli, mnozí kritici varují, že CCS je často využívána jako marketingový nástroj k ospravedlnění dalšího těžení a spalování uhlí, ropy a zemního plynu. CIEL upozorňuje, že masivní přítomnost těchto skupin na klimatických jednáních ukazuje, jak mocně se fosilní průmysl snaží ovlivnit politické rozhodování ve svůj prospěch. Zajímavé je, že mezi podporovateli CCS nejsou jen tradiční energetické firmy, ale i technologické giganty a logistické subjekty, což naznačuje širší snahu o „zelené“ přeznačení firem prostřednictvím technologických řešení namísto skutečného snižování emisí.

Proč je to důležité

Přítomnost stovek lobistů CCS na COP30 signalizuje rostoucí tlak průmyslu na začlenění této technologie do oficiálních klimatických strategií. To může vést k přesunu pozornosti od skutečně efektivních opatření, jako je přechod na obnovitelné zdroje nebo snížení spotřeby, k technologickým „náplastem“, jejichž efektivita a škálovatelnost jsou stále sporné. V kontextu globálního úsilí o dosažení cílů Pařížské dohody je proto klíčové kriticky posuzovat, zda CCS slouží jako doplněk dekarbonizace nebo jako náhrada za ni.

Číst původní článek

Zdroj: 📰 Digital Journal