Souhrn
Ačkoli jsou solární a větrná energie dnes levnější než elektřina z fosilních paliv, politický odpor vůči cíli nulových emisí (net zero) přetrvává – často pod záminkou, že obnovitelné zdroje nejsou „mužné“. Tento přístup komplikuje dosažení klimatických cílů, zejména v zemích jako Austrálie, kde se politické strany přou o budoucnost energetiky.
Klíčové body
- Fosilní paliva jsou stále spojována s tradiční představou mužnosti: silné motory, maso, autonomie.
- Australská opoziční strana (Coalition) odmítá legislativně zakotvený cíl net zero do roku 2050.
- Kritici tvrdí, že dosažení nulových emisí vyžaduje přílišný zásah do osobní svobody.
- V tržní ekonomice nelze emise přesně řídit dekretem – vyžadují cenové nástroje (např. uhlíková daň) nebo významné veřejné investice.
- Současná legislativa cíle net zero neobsahuje konkrétní mechanismy pro jeho dosažení.
Podrobnosti
V Austrálii se politická debata o klimatu posunula od ekonomiky k identitě. Zatímco solární a větrná energie jsou nyní ekonomicky výhodnější než uhlí nebo plyn, odpůrci obnovitelných zdrojů argumentují, že přechod na nulové emise omezuje osobní svobodu – například volbu auta nebo stravy. Senator Matt Canavan, vedoucí postava australské Coalition, tvrdí, že cíl net zero znamená, že „vláda vám řekne, co můžete jíst a jak rychle můžete jezdit“. Tento přístup využívá kulturní asociace fosilních paliv s mužností, sílou a nezávislostí – myšlenky, které podporují i politici jako Donald Trump s heslem „drill baby drill“.
Problém je však technokratický: emise skleníkových plynů, podobně jako HDP, jsou výsledkem milionů individuálních rozhodnutí. V tržní ekonomice je nelze přesně řídit zákony, ale pouze ovlivňovat cenovými nástroji (např. uhlíkovou daní) nebo dotacemi. Australská vláda však cíl net zero do roku 2050 zakotvila bez jakéhokoli cenového mechanismu ani rozpočtového plánu – jde tedy spíše o politický slib než o proveditelnou strategii. Opozice nyní hrozí jeho zrušením, aby udržela podporu konzervativních poslanců.
Proč je to důležité
Tento článek odhaluje, že překážky při dekarbonizaci nejsou jen technologické nebo ekonomické, ale i kulturní a politické. Pokud budou klimatické politiky vnímány jako útok na tradiční hodnoty nebo osobní svobodu, jejich prosazení bude obtížné – i přes ekonomickou výhodnost čisté energie. Pro technologický sektor to znamená, že úspěch inovací v oblasti obnovitelných zdrojů nebo AI pro optimalizaci energetiky závisí nejen na jejich efektivitě, ale i na schopnosti překonat ideologické bariéry.
Zdroj: 📰 ABC News (AU)
| 