Souhrn
NASA znovu otevřela soutěž o lunární přistávací modul pro misi Artemis III, původně přidělený výhradně SpaceX a jeho systému Starship. Důvodem jsou opakovaná zpoždění, technické komplikace a nejistota, zda Starship včas splní požadavky pro pilotované lety. Tento krok mění mocenskou dynamiku mezi NASA a SpaceX a naznačuje snahu agentury diverzifikovat rizika a závislost na jediné technologické platformě.
Klíčové body
- NASA reviduje exkluzivní kontrakt SpaceX na lunární lander Artemis III kvůli zpožděním Starship.
- Do hry se znovu dostávají konkurenti jako Blue Origin, kteří předložili zjednodušené návrhy.
- Starship má extrémně ambiciózní parametry (výška ~50 m, až 100 tun nákladu na povrch Měsíce), což komplikuje certifikaci pro posádky.
- Testovací program Starship je nejdelší v historii nosičů, stále bez plně ověřené, opakovaně bezpečné konfigurace pro pilotované lety.
- Rozhodnutí NASA je signálem, že politický i technický tlak na reálné termíny Artemis převážil nad dosavadní důvěrou v rychlé tempo SpaceX.
Podrobnosti
Rozhodnutí NASA z října 2025 znovu otevřít kontrakt na lunární přistávací modul pro Artemis III je přímou reakcí na realitu programu Starship. SpaceX získala původní kontrakt v dubnu 2021 s vizí využít upravenou verzi Starship jako lunární lander. Tento koncept počítá s velmi velkou, znovupoužitelnou lodí, která dokáže dopravit až 100 000 kg nákladu na měsíční povrch – výrazně více než historické programy. Ambice ale naráží na provozní a certifikační limity.
Starship prochází mimořádně dlouhým a veřejným testovacím programem. Mezi lety 2020–2021 proběhla série suborbitálních testů horního stupně do výšek kolem 10–12,5 km; pouze prototyp SN15 zvládl přistání bez destrukce. Následovalo jedenáct pokusů o orbitální či téměř orbitální let kompletní sestavy Super Heavy + Starship. Tyto testy přinesly významný technický pokrok (start, oddělení stupňů, částečné řízené návraty), ale stále neprokázaly plně spolehlivý, opakovatelný profil letu, který by odpovídal standardům „human-rated“ systémů.
NASA musí u pilotovaných misí dodržet konzervativní přístup: vyžaduje dostatečný počet úspěšných letů, ověření motorů, avioniky, systémů podpory života a procedur pro nouzové situace. U Starship jde navíc o zcela nový koncept – extrémní tah motorů Raptor, tankování na oběžné dráze, přistávání v prostředí s nízkou gravitací a prachem Měsíce, provoz obří konstrukce na povrchu. Každý z těchto prvků zvyšuje riziko skluzu harmonogramu.
Zpoždění Starship se začínají přímo střetávat s politickými termíny Artemis. NASA proto otevírá dveře Blue Origin a případně dalším dodavatelům. Blue Origin, vedená Jeffem Bezosem, se zaměřuje na nosné rakety New Glenn a lunární landery; její návrh pro Artemis je konzervativnější, modulárnější a blíže tradiční architektuře, kterou NASA lépe zná. Tím NASA získává vyjednávací páku vůči SpaceX a snižuje riziko, že selhání jedné firmy zastaví celý program návratu na Měsíc.
Proč je to důležité
Rozhodnutí NASA je signálem, že éra téměř bezvýhradní důvěry v rychlé tempo SpaceX má limity, pokud jde o pilotované mise. Pro průmysl to znamená:
- Větší tlak na reálné harmonogramy a průkaznou bezpečnost velkých systémů, zejména při ambiciózních konceptech typu Starship.
- Posílení konkurence mezi SpaceX a Blue Origin, což může urychlit inovace, ale i fragmentovat dodavatelský ekosystém.
- Omezení strategické závislosti NASA na jedné soukromé firmě: diverzifikace dodavatelů je klíčová pro stabilitu dlouhodobých programů (Artemis, budoucí lunární infrastruktura, pilotované mise k Marsu).
- Pro technologický sektor obecně je to připomenutí, že škálování prototypů do bezpečně certifikovaných systémů pro lidskou posádku je zásadně jiná disciplína než rychlé iterace v komerčním cargo segmentu.
Celkově krok NASA neznamená konec Starship, ale realistickou korekci očekávání. Pokud SpaceX splní technické cíle, zůstane klíčovým hráčem. Pokud ne, NASA se tentokrát snaží mít plán B včas.
Zdroj: 📰 The Conversation Africa
| 