Zapomenutá osobnost: Jan Sokol z Lamberka

Dostal jsem minulý týden od jednoho novináře obligátní otázku, koho považuju za největší osobnost českých dějin. Vzhledem k tomu, že druhá otázka v emailu zněla něco jako „A proč právě Paroubka,“ rozhodl jsem se potvrdit svoji pověst cvoka a ihned jsem vypálil: „Jan Sokol z Lamberka“. Na emailové lince bylo následující hodinku tichu, novinář zřejmě zoufale googloval, o koho jde. Na netu toho o Janu Sokolovi z Lamberka něco málo najdete, ale bez většího vlastního historického pozadí vám nedojde tak rychle, proč bych neváhal tohoto člověka zařadit mezi největší osobnosti českých dějin.

Je to tak – ne snad, že by významem přímo převyšoval císaře Karla nebo TGM a další ikony české historie. Jenže já jsem vždy měl slabost pro hrdiny, kterým doba jejich význam a hrdinství upřela, nebo se na ně z jiného důvodu zapomnělo. A protože je čas vánoční a nehodí se, psát o práci, můžeme to Janu Sokolovi z Lamberka alespoň částečně touto poklonou vynahradit zapomnění.

Jan Sokol z Lamberka se narodil v době panování požehnaného císaře Karla a předpokládá se, že kolem roku 1355. Jeho otcem byl Jaroslav z Knínic, který někdy po roce 1360 přichází do obce Březníka. Zda hrad Lamberk zde nechal vystavět sám Jaroslav není jisté, nicméně je pravděpodobné, že jej nechal kolem roku 1370 vybudovat. Už v dalším historickém záznamu v roce 1377 se zmiňuje jako Jaroslav z Lamberka a je prvním historicky doloženým držitelem Lamberka.

O dětství Jana Sokola nemáme uspokojivých zpráv a víme jen tolik, že jeho otec a posléze i on sám se zapojoval do bojůvek mezi jednotlivými příslušníky vládnoucího lucemburského rodu. Po roce 1403 víme, že jej na svou stranu získává moravský markrabě Jošt (abychom si ho spojili s lucemburky, Jošt byl synem markraběte Jana Jindřicha, bratra císaře Karla IV.), do té doby stál na straně jeho mladšího bratra Prokopa (s nímž sympatizoval a spolupracoval Zimkund) a neustále se zaplétal do bojů mezi nimi a bratry Václava IV – Zikmundem a Janem Zhořeleckým.

Vojenské zkušenosti Jan Sokol nabyl nepochybně podstatně dříve, protože už roku 1404 se zapisuje do historie českých zemí tučným písmem. To, když společně s Hynkem Jevišovickým z Kunštátu ubránili obležené Znojmo proti silnějšímu vojsku uherského krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta IV.

O pár let později, jistě však nejpozději v roce 1409 se pohybuje Jan Sokol z Lamberka v družině českého krále Václava IV, jemuž pomáhá partyzánskou válkou urovnávat problémy s Rožumberky. Rožumberkové byli největším ohrožením moci českého krále té doby – příliš silný rod Jižních čech, navíc podporovaných rakouským vévodou Albrechtem IV. Zde se Jan Sokol prokazatelně setkává s Janem Žižkou, mladým zchudlým zemanem, jehož rodinu obrali Rožumberkové. Spolu provádějí záškodnickou válku proti Rožumberkům a když byl unesen král Václav IV, jeho taktika a politická snaha Václavova bratra Jana Zhořeleckého nakonec vedla k  propuštění Václava.

Jan Sokol z Lamberka byl v té době zřejmě již zemským hejtmanem, velmi pravděpodobně dokonce vrchním zemským hejtmanem, tedy člověkem, který měl na starosti obranu království. A to v době, kdy si na něj brousil zuby nejenom Jindřich z Rožumberka, ale také Václavův bratr Zikmund, zmíněný Albrecht IV a samozřejmě řada dalších, nebyla zrovna jednoduchá úloha.

Až doposud bychom mohli považovat Jana Sokola z Lamberka za něco mezi lapkou a vojákem, sice výraznou osobu českých dějin, ale žádnou takovou, aby bylo nespravedlivé o ní nevědět. Jenže to se onoho roku 1409 mělo změnit.

Bitva u Grunwaldu

Hrad Malbork

Jan Sokol znepokojeně sledoval nejenom dění při jižní hranici království a stále dotěrnější Zikmundovy akce v moravském markrabství a Albrechtovy v Jižních Čechách – s pozorností se díval i na naši severní hranici, tedy na sousední Polsko. A ještě dále, směrem k pobřeží Baltu. Měl důvod – stále častější střety poláků a litevců s teutonským řádem a tvrdý postup řádu v doposud pohanském Prusku.

Polská situace byla pro Čechy důležitá a vztahy s Polskem byly pro české krále tradičně důležitou protiváhou vůči Říši. Poslední piastovec na polském trůně, Kazimír III. Veliký (1333-1370), za podpory polské šlechty sjednotil Polsko a zabezpečil jej tím, že výměnou za nároky Jana Lucemburského na polskou korunu jemu postoupil v roce 1335 Slezsko, jež se od té doby stalo integrální částí Zemí koruny České. Východního Pomořanska a Gdaňsku se pak vzdal v roce 1343 ve prospěch Řádu německých rytířů (Teutonský řád), čímž ztratilo Polsko přístup k moři. Později ale na Litvě dobylo Halič.
Po jeho smrti dvanáct let vládl Kazimírův bratranec, nevýrazný Ludvík I. Jeho největším příspěvkem Polsku bylo, že svoji dceru Hedviku pro(v)dal za Vladislav II. Jagiełło, čímž na polský trůn usedá jagellonská dynastie. Jagiełło se narodil asi r. 1351, v letech 1377-1401 byl velkoknížetem litevským. Na základě krevské unie přijal v únoru 1386 křest a po sňatku s Hedvikou byl Vladislav II. Jagiełło téhož roku korunován polským králem.

Krevská unie sjednocující postup Polska a Litvy vůči Teutonskému řádu byla samozřejmě řádu trnem v oku. Pro řád přišla unie v nejméně vhodnou dobu – obávaný velmistr Winrich von Kniprode se před třemi lety odebral na pravdu boží (či do pekla, názory se různily) a jeho nástupce Konrád III vydržel řádu vládnout osm let. V krátkých odstupech se vystřídali ještě dva další Konrádové, než se velmistrem stal pro řád osudový muž: Ulrich von Jungingen. Osudový proto, že prohrál jednu z nejdůležitějších bitev středověku. Ale to ještě neví ani on, ani Jan Sokol a ani Jagiello (do této chvíle mu ve shodě s českým dějepisem můžeme říkat Vladislav II. Jagellonský).

Poznámka: z hlediska historické pravdy je faktem, že šéf Řádu německých rytířů se nejmenoval velmistr, ale vysoký mistr. Má smůlu a budu o něm nadále psát jako o velmistrovi.

Jan Sokol z Lamberka pochopil, že rozmach teutonského řádu neskončí jen bojem o Litvu. Teutonští byli „vojáky božími“ – měly podporu papeže a jemu svoji podporu věnovali. A co hůře, vzájemně se řád začal podporovat se Zikmundem, což hrozilo Země České dostat do kleští z obou stran. Bylo i v českém zájmu mít na severní hranici suverénní stát nezávislý na landmarce. A tak roku 1409 začíná Jan Sokol sbírat vojska na pomoc Polsku.

Zde narážíme na další nedostatek zdrojů. Není zcela zřejmé, z jakých důvodů to Jan Sokol udělal, zda tím byl pověřen od krále Václava, nebo zda šlo o jeho soukromé eskapády, jimiž si přivydělával. České dějiny Sokola z Lamberka tradičně vykreslují jako nájemného žoldáka bez kouska cti v těle, potulného lapku, jemuž jen přízeň Václavova ušetřila setkání s mistrem málodobrým. Nic z toho nám nevysvětluje přízeň, kterou mu Vladislav prokazoval a také to nevysvětluje, proč se nedal do služeb Řádu, který nabízel až dvojnásobný žold. Moje hypotéza tedy je, že tím chtěl prospět Václavovi, ať již na jeho přímé přání, nebo z osobního popudu.

Spolu se Sokolem odjíždí do Polska také družiník krále Václava, zchudlý trocnovský hejtman Jan Žižka a pokud se hovoří o české účasti v nadcházející bitvě, vzpomene většina dějepisců právě jeho jméno.

Bylo kalné ráno 15. července 1410. Vojsko řádu německých rytířů se šikovalo u vesničky Grunwald, koaliční polsko-litevská vojska u Tannenbergu, což je také důvod drobného zmatení, protože v německé dějepravě se bitva později nazvala bitvou u Tannenbergu, poláci a češi ji berou jako bitvu u Grunwaldu a litevci jako bitvu u Zalgiris.

Síly byly na počet vyrovnaně, ačkoliv čísla jsou nejasná. Na obou stranách bylo zhruba dvacet, maximálně třicet tisíc mužů, ale křižáci měli převahu v těžké jízdě. Do bitvy se sjeli rytíři ze všech koutů Evropy, dokonce velmistr řádu požádal Vladislava o odožení bitvy o dva týdny z poloviny června, aby mohl dopřát „čest evropskému rytířstvu zúčastnit se vymícení pohanů.“ Vladislav souhlasil, protože i jemu ta doba poskytla možnost další konsolidace armády. Výzbrojně tedy byla převaha na straně řádu a například kanónů měla koalice šestnáct, zatímco řád přes stovku. Nicméně zdroje se na čísla rozcházejí, udává se často vyšší poměr pro koalici, to bylo ale se započítáním v bitvě nepotřebného trénu.

Nejhorší na tom bylo to, že křižáci v poli platili za nejlepší rytíře světa a například Kuno von Lichtenstein byl mistrem meče, o němž letěly zkazky. Také výzbroj a výstroj byla na straně křižáků lepší.

Jan Sokol z Lamberka do bitvy postavil podle zdrojů dva až tři tisíce mužů. To nebylo vůbec málo (jedna desetina). Kromě toho byl jedním z nejzkušenějších válečníků v poli a je tedy velmi pravděpodobné, vzhledem k úctě, jakou mu po bitvě král Vladislav prokazoval, že on byl jedním z hlavních autorů vítězné strategie. Už proto, že například manévry, zejména s vozovou hradbou, nikdy před tím ani Vladislav ani litevský král Vytautas tuto strategii nepoužili a dala by se očekávat spíše u záškodnického boje, jaký Jan Sokol dlouhá léta praktikoval. Ale důkazy samozřejmě chybí.

Útok řádových rytířů začal v pět hodin ráno a bitva sama trvala více jak dvanáct hodin. Samotné vylíčení bitvy by zabralo další článek a stojí za prostudování, hlavní taktikou koalice bylo podušení křižáků na slunci, zatímco koaliční jednotky bojovaly ve stínu lesa. I tak koalice málem prohrála a křižáci už slavili vítězství, když do boje zasáhla polská i česká záloha a část litevských jednotek vedených knížetem Witoldem, které obklíčily a zneškodnily útočící řádové rytíře. Podle legendy (dost pravděpodobné) byl největším problémem křižáků v pozdní době bitvy fakt, že se jen obtížně proplétali mezi hromadami mrtvol, z nichž útočila pěchota.

Bitva u Grunwaldu změnila po dnešní časy politickou mapu Evropy, zejména té střední a východní. Polsko se definitivně etablovalo jako samostatný a suverénní stát a nějakou dobu dokonce aspirovalo na velmocenskou politiku. Spolu s Litvou se vymanilo z vlivu Řádu německých rytířů, kterému bitva zlomila vaz. Z šedesáti představených řádu jich padesát v bitvě našlo smrt, padl i velmistr řádu Ulrich von Jungingen. Na nedaleký řádový hrad Malbork se stáhli členové řádu, kteří přežili. A byl to Jan Sokol z Lamberka, který nabídl, že domluví vydání hradu zradou českých žoldnéřů bojujících na straně řádu. Vladislav tuto možnost odmítl, nezdála se mu příliš čestná a tak se o vydání Malborku s řádem dohadoval další dvě desetiletí, protože dobýt jej útokem nebylo představitelné. Řád německých rytířů dostal ránu, ze které se už nikdy nevzpamatoval a na mapě evropských dějin od té doby prakticky nikdy nehrál významnou roli jako jednotící síla.

Bitva u Grunwaldu měla také dopad na české dění, byť si to už dnes neuvědomujeme. Především: o dalších deset let později Řád se svojí tehdy propracovanou logistikou a výraznou vojenskou silou nemohl přispěchat na křížovou výpravu proti českým zemím. Proti husitským vojskům se tak postavily méně kvalitní křižácké sbory a ačkoliv v některých momentech nasbíral Zikmund veliké vojsko, kdy třeba bitvy na Vítkově se účastnilo zhruba 30 000 vojáků, nedaly se tyto sbory s vojskem pod velením Řádu rovnat a šlo z větší části o turistickou výpravu do exotické země spojené s fakultativními programy (plen, znásilňování). Ostatně, celá bitva na Vítkově čítala 28 husitských bojovníků-obránců, přinesla 144 mrtvých křižáků a zamíchal se do ní ještě jeden pěší podpůrný sbor, celá Žižkova armáda u Sudoměře měla čtyři stovky mužů, z toho jen devět jízdních. To jen pro představu.

Bitva u Grunwaldu zachránila české země od příchodu bojovníků Páně, kteří by nepochybně vyslyšeli volání po kruciatě a mečem i plamenem by rovnaly pohanské poměry v zemi. Nejen to. V této bitvě se Zikmundovi zkomplikovalo dosažení české koruny a také definitivní přijetí koruny říšské. Tu si sice nechal odhlasovat podvodem, ale dělil se o ni s Joštem i Václavem IV, navíc Václavova vážnost v Říši i Joštův vliv byl nepopiratelný a bez opory v řádu, od které si tolik sliboval, musel podstoupit české tažení, v němž utratil jmění, aby korunu nesporně získal na poslední rok svého života.

A nakonec je třeba říci, že Jan Sokol z Lamberka měl možnost vyučit svého žáka a družiníka, Jana Žižku. A vzdělal jej v tom nejpotřebnějším – v masivním využívání terénních výhod, boje z vozové hradby i boji proti přesile.

Zemský hejtman Jan Sokol z Lamberka přezdívaný Divoký sokol umírá 28.9.1410 při návratu z Polska, údajně na otravu z ryb. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, že byl otráven. Kým, o tom lze dnes jen spekulovat a například v Toulkách českou minulostí se dočteme odvážnou hypotézu, že jej otrávil sám Žižka. Z dobových pramenů se nic určitého nedozvíme, další – a dle mého soudu pravděpodobnější – teorie říká, že Jana Sokola otrávili polští pánové, jimž se zajídal vliv, jaký získal na krále Vladislava. Ten mu totiž věnoval četná zboží v Polsku a mimo jiné jako projev své velké náklonnosti nechal na své náklady studovat Janovy syny v Krakově.

Právě četné dary a projevy přízně, jimiž Vladislav zahrnoval Jana Sokola nám napovídají spíše, než servilní historické dokumenty o úloze, jakou tento bojovník v grunwaldské bitvě sehrál. Přes to všechno zůstává do dnešních časů v Žižkově stínu, často posměšně pasován na lapku moravských hvozdů. Zemřel příliš brzy po největším vítězství, aby si jej historie mohla pamatovat jinak a aby on sám ze svého triumfu vytěžil trvalé uznání.

O šest století později je jméno jednoho z největších válečníků a vojevůdců české historie prakticky neznámým pojmem. Budiž alespoň toto kontroverzní historické ohlédnutí maličkým díkůvzdáním v jeho paměť. Za jeho prozíravost i jeho vítězství.

A moje osobní ohlédnutí: měl jsem čest pod Janem Sokolem z Lamberka bojovat. Samozřejmě ne pod tím skutečným, ale pod jeho jmenovcem při památné rekonstrukci bitvy v roce 1990. I tak to byl zážitek, na jaký se nezapomíná.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 14×, průměr: 4,21)
Loading...

40 komentářů

  • Hvizdam, tleskam, dekuji. Clanek na zakonceni pracovniho dne jak delany. Diky. Jdu spat. 🙂

  • Moc pěkný.Pokud jsi toto Patricku psal ručně sám, jakože jistě jo 🙂 , v této době plné spěchu takto krásně uvést Jana Sokola z Lamberka…klobouk dolů.Ale co je úplně nejúžasnější, že tomu obětuješ ten čas. A pro koho ? Stojí to za to? Já vím, že určitě !

  • [2] Patrick píše rád, to všichni víme a rádi jeho články čteme. Navíc téma tohoto typu nevyvolá reakci bank, mobilních operátorů nebo podobných subjektů 🙂

  • Co pristi rok udelat z marigolda hitoricky blog misto telekomunikaci? 🙂 Spousta soucasnych ctenaru sem jiste zajde, protoze dozvedet se neco noveho z oblasti kterou az tak nezna neni nic proti nicemu a snese to mnohem pomalejsi tempo nez telco (ten pan je mrtvy 300 let, tak snad muzete pockat na clanek dalsi tyden ne? 🙂 ).

  • jen 400 bojujicich plus devet koniku? chm to teda soudobe bitvy hist. sermu jsou kolikrat vetsi :p

  • Wellmi pěkné! (řečnická) Proč lidi který mají co říct, zároveň cosi nutká blogy zavírat? (/řečnická)

  • Tengero, klobouk dolu. Mohu ten článek s Tvým podpisem a odkazem sem umístit na http://www.zbroj.info?

  • Výborné povídání Patricku, díky za ten zajímavý výlet do minulosti (email dorazil bohužel až před chvílí).
    Opravuji ve své pomýlené hlavě u hesla Jan Sokol z Lamberka sprostého lapku na schopného vojevůdce.:-)

  • Pekny. Nezavirat! Spojeni Divokeho sokola a hi-tech je idealni ;]

  • Tak Patriku a teď ještě splnit svou "občanskou povninnost" a dát to na Wikipedii 🙂 Ať to mají novináři příště jednodušší.

  • [7] Klidně Toku. Jinak Tě asi pobavím – u Grunwaldu jsem měl zbroj udělanou z pevného disku od sálového počítače – to víš, kroužky byly tehdy dost nedostatkové 🙂

  • A co nejake prameny? Do archivu urcite nepujdu, ale kdyby byl tip na nejakou historickou knihu, ktera by to zmapovala lepe (rozumej na vetsi plose), tak bych si ji mozna sehnal…

  • Pěkně napsaný článek. Řekl bych docela populárním stylem neboť i já, co jsem nikdy moc nemusel dějepis hlavně proto, že jsem si musel všechna data pamatovat, jsem si jej přečetl kompletně celý. Moc pěkný. Děkuji a hlasuji za pokračování blogu.

  • [11] Veledíky, Tangero. Tu zbroj bych docela rád viděl 😀

  • [12] Chcete-li trochu beletrie zkuste "Rytíři a lapkové – železo železem se ostří" od Karla Nového (teda je to trochu dětské), ale dočtete se jak Sokol z Lamberka zachraňoval zajatého Václava IV. a pak se Suchým čertem z Kunštátu bránili Znojmo.

  • bude vadit když to hodim na wikipedii?

  • Velmi hezky clanek, dobre se to cetlo aj presto ze to tematicky patri na jiny druh webu jsem rad, ze mi to neuniklo ikdyz sem puvodne sem sel cist jine veci.. 🙂

  • [12] Neexistuje, co vím, žádný ucelený text o Janu Sokolovi z Lamberka. Zatímco Žižkových monografií je celá řada, o něm nikdy nic nevyšlo. Většina zmínek je tedy z primárních pramenů, dnes už obtížně vypůjčitelných, jako jsou rožmberské popravčí knihy a samozřejmě literatura věnovaná Grunwaldské bitvě. Jenže protože její význam pro naši historii není oceňován, tak je většina téhle literatury v polšině, kromě Křižáků samozřejmě.

  • Mozna by nebyl spatny i popis te bitvy (napr. v dalsim clanku 🙂 ).
    Jinak diky, dobre se to cetlo (stejne jako cely blog).

  • [16] Klidně dejte… tím se zvýší počet školních referátů o Sokolovi zhruba o tisíc procent 🙂

  • Přidávám se k ostatním a také chválím. Výborný článek. Přiznám se, že jsem to jméno v životě neslyšel a to náš dějepisář na gymplu byl ze staré školy, který často učil i to, co v učebnicích nikdy nebylo.
    A stejně jako Tokugawa – nebyly by prosím nějaké fotky té zbroje?
    Dobrý blog nemusí být jen o telekomunikacích.

  • [20] díky, text jsem upravil, je teď sice ošklivější, ale o něco encyklopedičtější. je fakt, že to je na škodu textu, že se ho to určitě týká, ale výklad o polském králi do článku o JS určitě nepatří. bitva už je taky samostatně.

    pak jsem se chtěl ještě zeptat na pár drobností v pár větách:

    "do té doby stál na straně jeho mladšího bratra Prokopa (s nímž sympatizoval a spolupracoval Zimkund" – čí bratr byl Prokop?

    "…a když byl unesen král Václav IV, jeho taktika a politická snaha Václavova bratra Jana Zhořeleckého nakonec vedla k propuštění Václava."předpokládám že Sokolova, ale jen tak pro jistotu – koho taktika?

    "Už proto, že například manévry, zejména s vozovou hradbou, nikdy před tím ani Vladislav ani litevský král Vytautas tuto strategii nepoužili" celá věta je nějak špatně 🙂

    "který nabídl, že domluví vydání hradu zradou českých žoldnéřů bojujících na straně řádu" to taky moc nechápu, co to znamená vydání hradu zradou?

    ještě jednou díky

  • Mám silný pocit, že autor je grafoman 🙂

  • Teda zažil som všeličo ale najst svoje meno na web stranke je celkom prča 🙂

  • Musím říci, že čtivý článek na nečekaném místě, ale trochu tendenční. U kolegů historiků by asi neuspěl.

    O pár let později, jistě však nejpozději v roce 1409 se pohybuje Jan Sokol z Lamberka v družině českého krále Václava IV, jemuž pomáhá partyzánskou válkou urovnávat problémy s Rožumberky.

    … vskutku ušlechtilé začátky žoldáka a lapky ve službách českého zkrachovance, ale pro některé možná hrdina českých dějin?

    Spolu se Sokolem odjíždí do Polska také družiník krále Václava, zchudlý trocnovský hejtman Jan Žižka

    Zapomněl jste dodat, že tam odjíždí bez jakýchkoliv zištných důvodů.

    nedaly se tyto sbory s vojskem pod velením Řádu rovnat a šlo z větší části o turistickou výpravu do exotické země spojené s fakultativními programy (plen, znásilňování).

    Budiž těm ohavným křižákům k dobru, že narozdíl od husitů plenili a znásilňovali cizí zemi.

    navíc Václavova vážnost v Říši i Joštův vliv byl nepopiratelný

    Václav jako jediný potupně odvolaný panovník Říše, pro české země bohužel, nikdy žádnou vážnost neměl. Jošt by si ji možná zasloužil, ale neměl tak dobrá rodinná východiska.

    Jan Sokol z Lamberka nebyl českým hrdinou, stejně jako Jan Žižka, narozdíl od Žižky se mu ale od ideologu blahé paměti nedostalo té cti být uměle heroizován.

  • respect!

    super pocitanicko vo vianocne rano, moc krat dik

    ak by si si tu zriadil mikropayment cez sms zo slovenska hned by si mal odomna desiatku;)

  • [25] Mám moc rád následující schéma.
    Článek: "Pana A považuji za hrdinu mám pro to následující důvody: …."
    Reakce: "Pan A ve skutečnosti žádným hrdinou není, stejně jako pan B, který byl navíc ideologickými ideology ideologizován."
    Taky bych chtěl být takovým vlastníkem absolutní pravdy.

  • [25]


    … vskutku ušlechtilé začátky žoldáka a lapky ve službách českého zkrachovance, ale pro některé možná hrdina českých dějin?

    Proč hned lapka? partyzánský způsob boje je od nepaměti regulerní a běžnou součástí boje. A jakého zkrachovance máte na mysli? Všechna uvedená jména tak lze pasovat…

    Zapomněl jste dodat, že tam odjíždí bez jakýchkoliv zištných důvodů.

    Do války? vy jste viděl válku bez zjištných důvodů? Já tedy ještě ne…

    Budiž těm ohavným křižákům k dobru, že narozdíl od husitů plenili a znásilňovali cizí zemi.

    To je sporné. Křižáci nejdříve plenili doma a za ty peníze jeli do ciziny, jen ten plen rozložili do větší plochy a říkali mu daně. Mrtvých bylo zhruba stejně, jestli chcete být sarkastický.

    Husiti pálili zejména kostely, což byla cizí země i podle zemského práva 🙂


    Václav jako jediný potupně odvolaný panovník Říše, pro české země bohužel, nikdy žádnou vážnost neměl. Jošt by si ji možná zasloužil, ale neměl tak dobrá rodinná východiska.

    Minimálně první léta jeho kralování je toto tvrzení nepravdivé.

    Jan Sokol z Lamberka nebyl českým hrdinou, stejně jako Jan Žižka, narozdíl od Žižky se mu ale od ideologu blahé paměti nedostalo té cti být uměle heroizován.

    Ano. A Jan Lucemburský byl ochlasta a válečný štváč, co se poflakoval po venku a Karel byl otec vlasti. Je to černobíle a jasné. Bohužel tak snadné to nebylo ani v jejich ani v Sokolově případu.

  • Jak tak čtu diskusi, nedá mi to, abych sem nepastnul citát z Předposledního trubadůra od Zdeňka Šmída:

    …doloženi jsou však zdejší feudálové, Oldřich Pluh, správce země za nepřítomnosti dobrodružného krále Jana, nebo kupříkladu Burian z Guttenštejna. Burian se ušlechtile, v zájmu vlasti postavil do čela odboje proti Jiříkovi z Poděbrad, který ovšem též ušlechtile dbal zájmů vlasti, pouze to myslel jinak. A vidíte – syn vznešeného Buriana byl naproti tomu obyčejným lapkou.

    Všechno je otázkou formy, řekl vandrák. Jeden krade tak, druhej jinak. Jeden ušlechtile, druhej rovnou.

  • [28] Proč hned lapka? partyzánský způsob boje je od nepaměti regulerní a běžnou součástí boje. A jakého zkrachovance máte na mysli? Všechna uvedená jména tak lze pasovat…

    Proč lapka? Protože působil v družině jakéhosi loupeživého rytíře, jehož jméno si nyní nepamatuji. To nebyl partyzánský boj za ideály, to bylo bohapusté okrádání.

    Do války? vy jste viděl válku bez zjištných důvodů? Já tedy ještě ne…

    Já jsem ji viděl a slyšel o ní tolikrát. Např. ve většině českých učebnicích dějepisu a v názorech mnoha lidí.

    To je sporné. Křižáci nejdříve plenili doma a za ty peníze jeli do ciziny, jen ten plen rozložili do větší plochy a říkali mu daně.

    Pokud chcete říci, že křižáci byli vykořisťovatelé svých poddaných, pak zajisté ano, máte pravdu. Já v těch daních ale nevidím problém, protože nesouhlasím s marxistickým výkladem dějin.

    Husiti pálili zejména kostely

    Husité pálili vše, co se nepodrobilo a nepřijalo jejich dosti krvavý kalich. Jaký byl skutečný rozdíl mezi husitskými a křižáckými vojsky? Kdo ve skutečnosti útočil a kdo bránil? A kdo byl šetrnější k nepříteli?

    Bohužel tak snadné to nebylo ani v jejich ani v Sokolově případu.

    Dějiny nejsou černobílé a jasné, ideologie ano. V dalším svém článku zde píšete o svém "jiném" vztahu k husitství. Možná by stálo za to se o tom i trochu rozepsat, s chutí bych si to přečetl. Hlavně by mě zajímalo, jak byste se vyrovnal s husitskou revolucí ve světle dnešní, od českých marxistů či rádobyvlastenců oproštěné doby. Vy věříte v husitskou tradici českého národa, nebo Vám to jen připadá "romantické"?

  • Mě se ten článek po odborné stránce velmi líbil, ale ta čeština….píše se přece jižní Čechy, Litevci, Poláci a vymýcení pohanství.

  • Pouze jediná otázka, v kterém historickém pramenu či zdroji je aspoň jediná informace o tom že se Jan Žizka účastnil bitvy u Grunwaldu ?
    A prosím nepište mi tu jako zdroje všelijaké kompilační či záhadologické knihy vydané v posledních 20 letech.

  • Historickým pramenem zmiňujícím účast Jana Žižky z Trocnova v bitvě u Grunwaldu je kronika Jana Dlugosze, který mj. čerpal ze vzpomínek svého otce, účastníka bitvy.

  • Hmmmmm skoda hledala jsem spisovatele a ne vojevudce:(….,ale kazdopadne zajimave……..

  • ten Hynek z Kunštátu byl přezdíván „Suchý čert“,byly to vlastně s Žižkou skoro vrstevníci,tak se klidně mohli znát i před Grumwaldem ,tedy myslím ŽiŽka,Sokol a Hynek.Ale to už se asi nedozvíme.Fakt je že Žižka jen vše od Sokola odkoukal tečka..

  • Hned z počátku upozorňuji, že jsem rejpal a nadšenec a v tomhle případě jsi uhodil opravdu do živého. Taky bych ještě řekl, že je to fakt skvělej článek, o to víc tam pro odborníka vyniknou chybky, ale opravdu klobouk dolů. Takže za prvé „Rožumberky“ neznám. Když už tak Rožmberkové (sám císař zikmund r 1420 oslovuje Oldřicha z Rožmberka „Oldřiše z Rozmberka“ – listy české šlechtě psal vždy česky). Za druhé o hejtmanství bych se trochu hádal a už ůbec nemluvím o zemském-člen nižší šlechty se nemůže dostat mezi elitu. Také bych nepovažoval Jana Sokola z Lamberka za nějakého vlastence, byl to kondotiér, živil se bojem jedno jakým. Jsem sice také fanda pana Sokola(a to velký) i jeho syna Mikuláše Sokola z Lamberka, jenž pokračoval v rodiné tradici, ale historii je třeba interpretovat nestraně, abychom se vyhnuli takovým věce, jako byl výklad hisitských válek za minulého režimu. Také na Grunwald(či Tannenberg) bych se díval trochu s nadhledem. Taktika o, které mluvíš byla možná pouze s malým počtem mužů, dvacetitisícové vojsko není možné ovládat tak, jak byl pan Sokol zvyklý. Takové vojsko se ovládá velmi těžce. Ve skutečnosti, jestli jsi o tom slyšel, jednačeská korouhev začala utíkat z boje jako první, sice byla zastavena litevským knížetem Vitoldem, ale tahle korouhev se v boji moc nevyznamenala. Dále vozová hradba u Grunwaldu je nepodložená domněnka. A vítězství bych spíš přisuzoval knížeti Vitoldovi, kterému se podařilo otočit prchající polské a litevské korouhve zpět tak, že se dostali řádovému vojsku do zad a oblklíčili je. Ano nebyla to jen záloha-ta byla v poněkud špatné situaci pro protiútok. Jen tak pro info všech kolem, V řádovém vojsku bojovalo stejné, či dokonce větší množství žoldnéřů z čech. A o Vítkově a Sudoměři to je vcelku jasné, spíš byl nesouhlasil z počtem 28 husitů nad Špitálským polem. Sorry za komentář, nechtěl jsem tě nijak urazit, jen že jsem trochu rejpal, ale jinak fakt dobrý…..

  • To už je pro odborníky detail….. 😉

  • Myslím, že velký kníže litevský přijal křesťanství v roce 1385. O rok později došlo ke sňatku s Jadwigou, dcerou krále Ludvika. Ludvík, chtěl původně polský trůn věnovat dceři Marii, na uherský trůn chtěl dosadit drudou dceru Jadwigu. Nakonec to otočil. Sňatkem vzniklad silná dynastie, která vládla v Polsku 200 let, v Čechách stála u zrodu Prašné brány. Před bitvou u Mohače, kde padl český král Ludvík Jagiellonský byla tato dynastie silnější než Habsburgové.

  • zajímá mě každý poznatek, nebot i o samotném Žižkovi téměř nic nevíme – tak toto vítám – jen dodám, jak už se tu někdo pozastavil, že bitva na ˇSpitálském poli byla vyloženými jatkami s s mnoha tísíci mrtvýcmi, kteří se pak skládali do kopek jako seno – jeden poznatek a druhý, vždy mi vrtalo hlavou jak to ten Jan udělal, čím si to zasloužil, že byl takovým přítelem krále – až nedavno tu byla návštěva z Rigy (doufam, že jsem to nepopletl) a tam má náš hejtman pomník a znají jej tam dodnes když přispěchal na jeho záchranu – toliko jejich generál u nás, dále jsem byl obeznámen tím, že tam přispěchal čeko polského pomezí, nebot velmi úspěšně potíral turkotatarské nájezdy (morava, polsko a pobaltí), byl to sktečný bijec a tak mi došlo proč mu vojáci říkali taťko – a co to v takových chvílích znamená a o čem to vypovídá,
    dále že by husité bojovali s chabějšími křižájy – asi jak kdy, ale určitě ne když papež stahnul svou elitu ze svaté země – tady je také nutno si pak uvědomit zas náš obrovský příspěvek arabům, nebot pak už tam nikdy nedosáhli žádné nadvlády -ale to se dá rozvíjet už jinde, kde je více místa

    dle toho co píšeš tak Jan Sokol rozhodně nemohl být lapka – stejně jako Jan Žižka a husité – které dementi takto titulují, byli v těžkých avelkých bojích a stejně jako ostatní vojska museli z něčeho žít a být zasobováni – jen se o těch křesťanských armádách už nepíše jak to dělali oni, navíc u Husitů se k tomu přidali uvolněné emoce z týrání, mučení, vraždění, zbídačování – tak si církev čuchla se šlechtou a cizákem k tomu, co sklízel český človíček od nich po staletí

  • Já osobně považuji celý článek za velice dobrý. Je správné si trochu připomenout osobnosti z našich dějin, které se vymykají pojmu slova obyčejný. Rozhodně Jan Sokol obyčejným, tuctovým člověkem nebyl. Už jen pro tuhle skutečnost by nabylo dobré na něj zapomenout. Já na něj zapomenout ani nemohu, protože to je jeden z mých vzdálených předků.