S P2P nelze bojovat, ty je potřeba akceptovat – ale jak?

Na Lupě dnes vyšel článek Vojtěcha Bednáře nazvaný Zmatený provider vs. šílený stahovač věnovaný tomu, jakou zátěž generuje provoz P2P sítí a jak je problematické definovat nějakou „fair user policy“ a předcházet problémům, kdy si někdo stěžuje, že mu pevná linka moc nejede a někdo jiný prská, že mu omezujete „neomezené“ přenosy dat. Vskutku, P2P sítě jsou pro nelimitované tarify docela nepříjemné.


O něčem podobném jsem už delší dobu chtěl napsat. Díval jsem se totiž, jak problém „nelimitovaných“ linek pro domácí uživatele a P2P sítí řeší v zahraničí a přemýšlel jsem taky o vztahu mezi radiovými a kabelovými/ADSL sítěmi. A nějakou inspiraci jsem našel. Kabelové sítě a pomalu i někteří DSL operátoři (kterým už to došlo) to řeší tak, že nabízejí vyšší rychlost přenosu dat v rámci vlastní sítě, než ven do internetu. Pokud si tedy koupíte kabelovou přípojku s internetovou rychlostí 512 Kb/s, tato rychlost je pro internet. Pokud ale přenášíte data v rámci sítě kabelového operátora, nejste limitováni na rychlosti a sosáte, co váš kabelový modem stáhne, například 2 MB/s. Toto řešení má své výhody – rozsáhlý film nebo warez stáhnete od kámoše ve stejné síti za čtvrtinu času a tak jsou uživatelé těchto sítí motivováni k tomu, aby si vytvářeli své P2P servery a sdílené prostory. Provoz mezi internetem a vnitřní sítí tak radikálně spadne, protože v ideálním případě se stahuje jen jeden soubor na server ve vnitřní síti a odtud si ho pak všichni po rychlé vnitřní konektivitě stahují. Výhodu to má i pro zmíněné sosače – do vnitřní sítě se nedostanou scanery společností placených kameníky, které mají za úkol šmejdit po nelegálním obsahu a generovat podklady pro obsílky.


Pro provozovatele sítí je to zajímavá cesta, jak se s P2P provozem smířit a využít jej ve svůj prospěch. Takový kvalitní warez server na lokální síti je vždy atraktivní záležitost …

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...