Poštovní vyzíránky

Patrick Zandl · 27. prosinec 2005

My zíráme. Byl jsem na poště po dvou letech řešit něco složitějšího a jen jsem se podivoval. Ale po pořádku.

V Arize jsme si s Petrem založil shop s hodinkami. Abych byl přesnější - bylo to, zhruba jako vždy. Udělali jsme web o hodinkách, který překvapivě pár lidí začalo číst a po roce dosáhl nikoliv nezajímavé čtennosti. Jenže s prodejem hodinek po netu je to v Česku vachrlaté. Po internetu se u nás prodávají jen takové ty obyčejné mainstreamové hodinky jako Certina, Festina atd a pár úděsných značek pro náctileté jako DKNY a Diesel. Jenže to jsou hodinky, kde platíte značku (dle mého soudu dost pofidérní, proboha co je to za značku Diesel, to jako nafta do auta?) a dost potřeštěný design. Nic pro třicátníky.

A tak jsem pár měsíců pátral, hovořil s hodináři, v čem to vázne. Pokud už se totiž v Česku prodávají slušné hodinky, většinou za cenu o dost vyšší, než v cizině. Původně jsem si myslel, že není jinak možná, než že ty hodinky někdo kupuje v cizině na krámě a proto si tady na ně přiráží, ale přišlo mi to divné.

Pohovořil jsem následně s pár výrobci, kteří mne ujistili, že marže na hodinky jsou dostatečné, jen problém je jaksi v tom, že hodinky jest třeba naskladnit a zariskovat. Protože jsem obeznámen s provizemi na mobilech a další spotřební IT elektronice, naznal jsem marže na hodinkách jako královské a hodné elektronického prodeje. Pak ve mně doutnalo pokušení. A pak přišla ta pravá chvíle.

Tak především Petr odjel hájit firemní zájmy někam ke všem čertům do Asie, neměl tam roaming a ukázalo se, že naprosto nezbytně a urgentně ihned musím přijmout rozhodnutí, zda postavit shop s hodinkami. A tak jsem ho přijal, obstaral software (pozornějším došlo, že to bude CubeCart), Dita vymyslela jméno, nakoupil jsem na sklad hromadu hodinek a opatrně vypustil shop do světa. A je tu Kronium.

Pak dorazil Petr domů, já mu třesoucím hlasem sdělil, že kancl je po strop zarovnaný hodinkami a že máme skvělý shop s hodinkami a očekával jsem, že mne na místě umlátí notebookem. Petr pravil, že jest to super, že shop s hodinkami se hodí a povšechně nevypadal rozčilně. Což jsem si vyložil jako dobré znamení.

No a přišly první objednávky - a to i přes to, že jsem shop strategicky spustil po vánocích. A protože jsem se rozhodl odladit to osobně, vzal jsem hodinky, obálky na cenná psaní a vyrazil na poštu. Ještě před tím jsem se obeznámil s tím, co obnáší cenné psaní z webu a narazil na zajímavou informaci: lze jej sledovat přes web. Ne snad že by online na mapě jste viděli, kudy váš balíček jede, ale máte po zadání podacího čísla přehled, kde tak zhruba se pohybuje či spíše na kterou poštu právě dorazil.

Jenže jsem nevěděl, kde vezmu to číslo. A tak jsem se rozhodl k tomu nejpodlejšímu činu, jenž mne napadl - zeptat se na poště. Pošta na Praze 4 mne překvapila a to tak, že velmi. Od doby, kdy jsem tam řešil cinetikovské problémy, zavedli takový ten číslicový rezervační systém, takže nestojíte fronty, ale přistupujete k přepážce na vyzvání. I přistoupil jsem na vyzvání, dobrotivý mladík mi poradil, kde co vyplnit na obálkách, všechno jsme zdárně a rychle odbavili. To mi dodalo odvahy k otázce a skutečně jsem se zeptal, jak zjistím to číslo, abych mohl na internetu sledovat zásilku.

Mladík mne šokoval. Nejenom, že věděl, co je to internet, ale také věděl, že nějakou takovou službu mají a dokonce věděl, že www.cpost.cz - a aby toho nebylo málo, tak mi řekl, že to je tohle tučně vytištěné číslo na podacím lístku.

Přišel jsem domů a klobouk dolů, fakt to funguje. Věc, na kterou jsem zvyklý od UPS, DHL, Fedexu a dalších, dorazila i k nám, byť ve zkušebním provozu. Takže až si objednáte na Kroniu nějaké zboží, přijde vám i URL a můžete se kochat, kde váš balíček je. Radost maličko "kalí" fakt, že balíček stejně přijde do druhého dne, takže je to vlastně jedno.

Ale proč z toho nemít radost, když na webu vidíte nápis "zásilka se přepravuje do cílové pošty".

Nu a kdyby někdo z pošty chtěl nějaké náměty na další služby, tak bych tu jeden měl - doporučené dopisy si nechat oscanovat a přeposlat do emailu. A nebo, pokud to není legislativně průchozí, tak je vracet adresátovi s poznámkou, že příjemce kašle na doporučené dopisy, pro které si musí chodit na poštu...

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook