Obdivuhodná odezva na vymyšlený článek

Napsal jsem článek s názvem Software české firmy exceluje ve zbrojním programu, přičemž hlavní jeho zvěstí nebylo to, o čem byl, ale jaký byl. Byl prostý jakýchkoliv zmínek o firmách, produktech, službách, značkách. Zjednodušeně řečeno mě zase po nějaké době zprudily takové ty chytrácké komentáře pod články ve stylu „proč píšete o XY, když AB vyrábí totéž, to je jasné PR“ a tak podobně. Před týdnem jsme vydali páteční odpočinkový článek o tom, jak firmě prodávající ekola ukradli ekolo a firma vypátrala zloděje přes Facebook. Majitel firmy to hezky popsal a akorát jednou do článku uvedl jméno firmy, které jsem mu prolinkoval, protože o nic nešlo. Ke článku, soudil jsem, patří říct, o koho jde, bez toho mi přijde událost tak nějak neúplná. Ovšem diskuse pod článkem zhoustla, opět to byl PR článek, kdo ví, jestli té firmě to ukradli, tohle by redakce neměla dělat.

A tak jsem napsal zcela PR prostý článek. Ani jména produktů, ani operačních systémů, natož lidí a firem. Podle mě článek informačně zcela na houby, říkal jsem si, že to lidem musí dojít. Pro jistotu jsem na konec článku dal disclaimer, aby to došlo i těm zahryznutějším.

Když jsem se dopoledne díval, zhrozil jsem se. Více jak polovina komentářů to vzala vážně. Pro jistotu jsem přidal hlasování „líbí se vám tento produkt“ s jedinou možností Ano, líbí. Pomohlo to jen částečně, abyste si udělali představu, jak rozdílný rozptyl vnímání článků musí redakce postihnout a jaké komentáře z toho vznikají, se vyplatí si ty komentáře projít.

Bonbónkem nakonec byly neveřejné odezvy, které ke mě doputovaly. Ačkoliv téma článku jsem si vymyslel, stejně jako vyjádření lidí a historii firmy (a proto jsem také článek dal jako Glosu), došel ke mě email z jedné firmy, jejíž majitel mi děkoval za reportáž o nich i za to, že jsme nezveřejnili jejich jméno a pochopili jsme, že nechtějí mít oplétačky. To jsem si ještě myslel, že jde o vtípek na druhou, ale po telefonickém rozhovoru se ukázalo, že to myslel vážně, jen litoval, že se se mnou při té reportáži nestihl setkat, ale byl na cestách.

To byl první zajímavý ohlas. Druhý se ozval emailem dotčeně, že by se mi snad nic nestalo, kdybych tam jméno jejich firmy uvedl, navíc si nepamatuje, že by se mnou mluvil, takže by to vyjádření příště chtěl autorizovat, než jej publikuji. Do třetice mi zavolal úřední pán z armády (kde vzal číslo, mě nenapadlo se zeptat) a poděkoval mi, jak decentně jsme o celé věci napsali, že taková osvěta o tom, že nemáme vývoj na houby, je dobrá a je také dobře to pojmout tak, aby se lidem nedělaly zbytečné problémy. A nabídl, že bych si mohl zajezdit s tankem vybaveným novým software, než jsme se shodli, že teď v zimě to nebude nic moc.

Přemýšlím o tom, proč se mořit s nějakými fakty. Napište článek dost neurčitě, dost zajímavě, bez jmen – a on se v něm někdo pozná …

Ponaučení? Vlastně žádné zvláštní jiné, než skutečnost, že rozpětí čtenářských očekávání je u navštěvovanějšího média tak široké, že nějak k němu autorsky směřovat nemá smysl. Smysl má držet se svého přesvědčení, způsobu a stylu a buďto se to protne s dostatečně velkou čtenářskou základnou, nebo nikoliv, ale to je problém především autora/vydavatele.

Jen abych to doplnil: původně jsem jenom chtěl čtenářům ukázat, jak je absurdní psát takhle bezbarvě, bez jmen a názvů článek. Ukázalo se, že jim to (alespoň nemalé části) vůbec absurdní nepřijde. Nějak se bojím z toho si utvořit závěr. Nešlo o snahu zmást je, říkal jsem si, že není možné ze závěrečného rámečku nepochopit, že jde o ukázku absurdity. Nakonec se mi ukázka absurdity vrátila…

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 44×, průměr: 4,86)
Loading...

16 komentářů

  • Tak ale za tu nabídku jízdy tankem to stálo, ne? :oD

  • Patricku, ja ti to sezral. Hlavne proto, ze znam dve firmy, ktere PRESNE do popisovane story pasuji (jedna dokonce i aplikaci SW, ktery jsi si vymyslel(?) ). 😉

    Disclaimer ale fakt hezkej 😉

  • Ad maily a telefonáty – Žertva by měl radost :o)

  • A to já myslel, že je pointou, že psát vymyšlené články není dobré a že je lepší a etičtější psát články založené na ověřených faktech, přestože se od toho značná část žurnalistů v dnešní době odklonila…

  • Patriku ja to take sezral, ale celkem to bylo dano tim, ze jsi pod tim clankem byl podepsan ty – a ty hovadiny nepises. Prolezl jsem si i odkazy z diskuze na projekty CVUT a neprislo mi to uplne od mimo misu. Na Silvestra nebo Aprila bych byl opatrnejsi.

  • Článek že není PR? To si vykládejte někomu jinému, než nám, kdo jsme čistě náhodou v oboru mimořádně erudovaní, a navíc jsme posnídali Šalamounovo..ehm…moudro.
    Jedná se o naprosto jasnou nečistou reklamu na české vysoké školství, na zbrojení, bezpilotní letouny a euro, což je o to horší, že název dalších relevantních měn byl zatajen, tudíž čtenáři podprahově podsouváte, že jen euro je ta jediná měna, která stojí za zmínku. Zřejmě se snažíte občany donutit k panice a k výměně všech životních úspor, s kdovíjakými nečistými úmysly v pozadí. Tfuj!
    Kdyby jen to – ale vy se neštítíte prostě ničeho – bezostyšně zneužíváte obecně zavedené stereotypní povědomí o rozdělení světa a ještě jej přikrmujete, čímž pomáháte podněcovat a šířit nenávist! „Severoamerická země“ je zde samozřejmě populisticky líčena jako zbrojící agresor, zatímco „země na asijském kontinentě“ jako nebohá zaostalá pasivní oběť těchto hrůzných činů. Je sice zřejmé, že nějak si přizvukovače sehnat musíte, a oproštění od těchto škodlivých stereotypů není v mentálních silách vašich takzvaných čtenářů, ale co je moc, to je moc! Úplně stejný princip platí pro favorizaci vysokého školství jako jediné půdy, ze které může vzejít úspěch, a tedy i peníze – takhle chcete v dobách krize a vzrůstající nezaměstnanosti podporovat statisíce lidí s nižším vzděláním, kteří se snaží uplatnit? Nechápu, jak vám něco takového vůbec mohli dovolit otisknout!
    Anketa na konci článku už je jen onou příslovečnou poslední kapkou – vašim nadšeným přizvukovačům to nejspíš nedošlo, ale já, vážený, já to vidím! Spektrum možných odpovědí je velmi úzké a s podstatnými prohřešky proti vyváženosti, a to prosím tak, aby nahrával zase a znovu vám! Je to snad náhoda? Pochybuji!
    Zkuste to tedy znovu, bez manipulací, reklamy, šíření poplašných zpráv a podněcování nenávisti, a pak to možná bude článek bez PR! A doufejte, že vás za tato závažná provinění plus značnou škodu na bránici nikdo nebude hnát na místa nejvyšší!

  • Klasicky problem, kdyz si nekdo inteligentni neco vymysli… ukazuje se totiz, ze si nedokaze vymyslet uplny nesmysl, a tim padem to, co vymyslel, nejspis i v nejakem smyslu existuje.
    Peknym prikladem je Sokalova afera – na jedne strane se da interpretovat jako „totalni selhani daneho periodika“, na druhe strane jako „Sokal proste nedokazal napsat nesmysl a to, co napsal, proste JE zajimave“.

  • Myslel jsem si, že nejpozději u ankety to musí každému dojít.

    Nicméně, už kdysi jsem přijal za své rčení: „Vždy velmi dobře zvaž, zda má cenu dělat si legraci na veřejnosti. Není totiž vůbec jisté, zda to veřejnost pochopí zcela obráceně.“

    A ještě se mi vybavuje příhoda, jak se chtěli novináři z MFD vyfotit s melounama, tácama, kaprama atd. – podle pozice a toho, o čem píší a jakou mají pozici. Pak si to ale rozmysleli. 🙂

  • Myslím, že na tom článku byly k pochopení dvě, vzájemně nezávislé, věci:

    (1) Že vynechání všech konkrétních údajů je recese.
    (2) Že je celý článek smyšlený.

    Já jsem pochopil (1), ale předpokládal jsem, že je o něčem skutečném a že třeba za pár dní vyjde článek kompletní, aby všem remcalům o PR ukázal, že články bez konkrétních údajů jsou k ničemu.

    V tomhle ohledu je pro mě to rozuzlení trochu zklamáním.

  • Souhlasím s Michalem. (1) bylo očividné, (2) jsem rovněž nepobral. Co mi však vrtá hlavou je skutečnost, proč vysvětlující komentář vyšel (pouze) zde a nikoliv na redakčním blogu Lupy (http://blog.lupa.cz/redakce/), kam by zcela logicky patřil resp. kde IMHO nyní chybí…

  • Jen jestli není tenhle blogpost spíše ta pravá legrace, neboť autor dostal „pojeb“ od americké NSA, CIA a osobní telefonát od velkého náčelníka. No a tak musel z toho narušení státní bezpečnosti nějak vybruslit a zahrát to do autu :-))

  • Annika: tady někdo nepochopil pojem glosa:-)))

    Jinak velice povedené. Opravdu jsem se pobavila.

  • Ivusha: Tady někdo nepochopil Anniku 😀

  • Věčná škoda že jsem si přečetl rozuzlení ve chvíli, kdy původní článek je pořád v mojí frontě RSS. Každopádně jste opět nastínil velice zajímavé téma, díky.
    Taky mi články bez klíčových informací vadí, a jestliže je PR označeno jako PR, tak s tím nemám problém – přesněji řečeno si ji přečtu a okamžitě zapomenu. Asi nejhorší co jsem za poslední dobu zažil jsou uměle okleštěné informace, ze kterých tím má vzniknout „upoutávka“. Takové ty z televizních zpráv, kdy by k nim stačilo přidat dvě tři slova a máte zprávu celou. Sice by ubráním šumu mělo dojít ke zlepšení informace, ale odebírání informace…
    Pro ty kterým se to takhle líbí: detaily dodávají zprávě na zajímavosti i dopadu. Co říkáte na „Došlo k hromadné dopravní nehodě, několik lidí bylo zraněno vážně, další lehce.“?

  • No jo no. Bylo to v televizi, tak je to pravda. A basta.