Neklid na DRM frontě
Dlouho jsem toho názoru, že DRM jakožto filosofie ochrany digitální hudby, je na houby. Že hudbě spíše škodí, než prospívá. Například tím, že trestá toho nepravého: vždycky komplikuje život legálnímu majiteli spíše, než pirátovi, pokud přistoupíme na terminologii nahrávacích koncernů.
V poslední době bylo v oblasti DRM zajímavě rušno, to když publikoval svůj článek šéf Apple Steve Jobs. V něm v zásadě tvrdí totéž, když poukazuje na fakt, že zatímco CD vlastně žádnou systémovou ochranu nemají, hudba zkriplovaná do ztrátové digitální formy ji mít musí. A že to nějak nedává smysl, leč že Apple i ostatní s tím zatím musí žít. Detailně informuje Malér.
Co na tom, že Jobs hájil svůj píseček, když pod dojmem několika posledních soudních útoků na applácký DRM formát FairPlay obhajoval, proč tento formát není otevřený všem.
Vposledku se přidal jeden z ředitelů CoreMedia Willms Buhse, když Jobse upozornil, že FairPlay nemusí nutně být uzavřený formát na to, aby se nedal hacknout a dokumentoval to příkladem OMA DRM. To se dalo čekat, CoreMedia dodává testovací tooly pro OMA a spolupracuje s Frauenhofery na jeho další podpoře. Pravdou také je, že na trhu je více jak miliarda zařízení podporujících OMA specifikaci DRM, což OMA DRM dělá nejrozšířenějším DRM. Buhseho jízlivá poznámka, že jistě i Jobs má zařízení vybavené OMA DRM se zakládá na faktu, že OMA specifikací jsou vybaveny prakticky všechny mobilní telefony podporující přehrávání hudby.
Tady vidíte, jak je statistika ošidná věc. Ačkoliv počet prodaných OMA DRM zařízení převyšuje o řád počet prodaných iPodů (miliarda versus sto milionů plus mínus), faktický vliv OMA na trh s online hudbou je vůči Apple FairPlay zanedbatelný. Je také pravda, že OMA netrpí vlastně žádným významným hackem, zatímco FairPlay už má na tapetě DVD John, ačkoliv tentokráte své know-how nenabízí gratis. Nakolik DVD John kecá, ví málokdo, ale vlastně je to fuk.
Všechny tyto výhody jsou OMA platné málo, spíše pak vůbec. Nulové využití je založeno na tom, že OMA podporují jen mobilní telefony a jen málo telefonů z té miliardy má realistickou paměť pro používání jako hudebního přehrávače a ještě méně má dostatečně příjemné ovládání. Pár Sony Ericssonů či Samsungů to nezachrání. Navíc hudbu s OMA ochranou prodávají jen zoufalí prodejci vyzváněcích melodií, kteří jsou nuceni vám prodat za 79 Kč reálný vyzváněcí tón chráněný OMA. Vtip OMA je také v tom, že jen obtížně jej implementujete na MP3 hudbu přehratelnou běžným přehrávačem, používá se obálka .ASP a ačkoliv je OMA portovaná na PC i PDA systémy, vlastně zůstala jen doménou mobilů, kde chrání ringtony. A to ještě jen některé.
OMA DRM 2.0
V průběhu letošního roku se na trh dostanou zařízení podporující novou specifikaci OMA DRM 2.0 – některé už jsou v prodeji (Nokia N91 nebo třeba Sony Ericsson W850i). Druhá verze OMA je výrazně pokročilejší, protože odděluje dodávku obsahu od jeho zabezpečení. Abychom si to přiblížili:
Funguje to tak, že každé zařízení s OMA DRM 2.0 má vlastní DRM PKI certifikát s veřejným klíčem a odpovídajícím privátním klíčem. Každý Objekt Práv (RO – Rights Object v terminologii specifikace – prostě fajl s hudbou či filmem atd) je individiuálně chráněn pro jedno cílové zařízení zakódováním skrze veřejný klíč tohoto zařízení. Objekt Práv zase obsahuje klíč, který je použit pro rozkódování média. Dodání Objektu Práv je tedy podmíněno registrací u Propůjčovatele Práv (Rights Issuer – entita distribuující Objekt Práv). V průběhu registrace je certifikát cílového zařízení zpravidla ověřen vůči černé listině hříšníků a hacknutá zařízení mohou být vyloučena z verifikace a následného rozkódování Objektu Práv.
OMA DRM se tím posouvá na úroveň sofistikovanějších systém používaných Microsoftem nebo Apple, je ale otázka, zda nepřichází příliš pozdě a to i když za ním stojí významné firmy, zejména mobilní operátoři.
Český T-Mobile už do OMA šlápnul, ačkoliv ve starší verzi. Jeho právě spuštěný portál T-Music Play nabízí prodej hudby ve formátu DCF, tedy DRM Content Format a PlaysForSure. DCF není nic jiného, než OMA DRM hudba zakódovaná do AAC. Slabší je to s podporou telefonů, T-Mobile uvádí podporu pár Nokií a Sony Ericssonů. Licence se posílá na telefon jako SMS zpráva (binární, takže u většiny mobilů neviditelná), právo máte na čtyři telefony a zároveň s tím jedno zařízení schopné přehrávat WMA (Microsoft DRM). Právě distribuce pravidel práv pomocí SMS byla nejčastěji oreptávaná záležitost u OMA RM 1.0.
Další, kde se DRM letos řádně propere, je letošní 3GSM kongres v Barceloně, kam jsem ke své lítosti pro naprosté pracovní přetížení letos nevyrazil. Ale nebojte, presentace dostanu, všechno pročtu a prostuduju. V mobilní hudbě a zejména mobilním videu je ještě mnoho neoraných polí, které slibují velkou žeň při setbě z bohatých venture investičních fondů a dost možná i z chudších kapes. Jen kápnout, na to pravé.
S DRM je to jako s kuší…
Po pravdě řečeno se mi ale nejeví, že by DRM mělo být ten pravý spasitel hudby. Připomíná mi to populární historku o zákazu kuší církví v ranném středověku. Rozumějte: urozený muž si koupil za veeelmi drahé peníze brnění, koně, dva panoše k tomu, meč (vše v ceně dvou vesnic) a vyrazil si do války. Čímž v armádě vytvářel neporazitelný ekvivalent tanku. Jen do doby, než muže méně urozeného, ale pragmatického, napadlo zkonstruovat kuši, tedy zařízení, které na rozdíl od luku mělo takový tah na tětivě, že šípem s ocelovou špičkou prorazilo na dvě sta kroků brnění.
Církev usoudila, že kuše je zbraně ďáblova, protože z urozeného pána dělá paňácu na odstřel. A pod hrozbou klatby zbraně zakázala. Po dalších letech se ukázalo, že zákaz jí není mnoho platen, protože běžný lapka nebo povstalec už beztak v případě prohry čekal šibenici a ne pozvánku na pobitevní párty. Nic nepomohla ani následná poznámka svatého oficia v tom smyslu, že exkomunikace znamená vyměnit šibenici za hranici, což není zrovna pohodlnější způsob úmrtí.
Nakonec se stále častěji stávalo, že rytířská jízda se setkávala s lidmi, kteří neměli co ztratit a volili vzdálenou exkomunikaci raději, než konkrétně blízké rozšmelcování valachy a těžkou jízdou. A tito lidé kuše používat neváhali. Nakonec zákaz kuší padl.
O pár století později se objevil podobný problém, když se protiváhou tanku stala pancéřová pěst. Zatímco armádní stratégové se poučili a už se ani nepokoušeli panzerfaust zakázat, majors jen potvrzují pravidlo, že historie je nejmoudřejší učitelka s nejpitomějšími žáky…
S DRM je to stejné. Vypadá to jako dobrý nápad ho lidem direktivně vnutit, jenže oni nemají co ztratit. Radši si tu hudbu přepálí od souseda z CD, na kterém žádné DRM není, nebo použijí torrent a podobné služby.
PS: A kde nakupuju hudbu já? Mám rád legální hudbu, z níž něco jde umělcům, ale obskurní české pokusy s DRM mi nejdou pod fousy. Takže nakupuju na AllOfMP3.com nebo MP3Search.ru. Je to legální, pohodlné a levné. Děkuji za dobrou službu, jíž rád udělám reklamu.
Přihlásit k odběru Patrickova newsletteru
19 komentářů
AllOfMP3 je zhruba stejně legální jako stahovat si hudbu zadarmo z rapidshare. Sází to na hrubou díru v ruských zákonech, a „legálním“ bych to minimálně z morálního hlediska nenazýval.
Jinak k Stevovi – jeho načasování kritiky DRM je nepříjemně shodné s velkým problémem iPodu v Evropě (s jeho monopolistickou uzavřenou DRM ochranou). Spíše se to dá chápat jako klasické Jobsovo P.R. než cokoliv jiného. Prostě „zloděj“ křičí „chyťte zloděje“.. To nic ale nemění na tom, že tento pokřik, i když ze strany Apple velice falešný, může postupně změnit situaci na trhu, a vyřešit evropský problém Apple nejenom pro Apple.
*“They must make iTunes music compatible with other players than the iPod by the end of September, or we will take them to court,” the ombudsman, Bjoern Erik Thon, told Reuters.*
*“iTunes is imposing unreasonable and unbalanced restrictions that are not in accordance with Norwegian law.”*
viz: http://daringfireball.net/2007/02/reading_between_the_lines
Legální ten způsob je. Co je to díra v zákoně? Zákon je takový jaký je a dokud ho neporušuju, tak se chovám legálně. A nějaká morálka? Ano, není to vůči autorům možná úplně fér, ale dokud se oni nebudou chovat fér ke mně, tak já se nebudu chovat fér k nim. Dokud budu automaticky označován za zloděje, který musí platit výpalné, dokud mi budou neustále znepříjemňovat život nejrůznějšími ochranami, které z kompatibilních formátů dělají formáty, které můžu pustit jen v tom, co mi nadiktují, dokud se budou při vymáhání autorských práv dopouštět činů, které jsou minimálně nemorální, tak nemůžou počítat s tím, že se k nim budu chovat morálně a férově já. Do té doby budu s čistým svědomím požívat způsob, který je možná vůči nim neférový, podle Vás využívá díru v ruských zákonech, ale je legální. Na závěr bych doporučil ještě k dvěma zmiňovaným obchodům http://www.mp3sugar.com, má dobrý výběr a asi nejlepší ceny.
Mel jsem dneska napad na stejne tema a dovolil jsem si vyuzit vas komentar:
http://pinus.bloguje.cz/484078-drm-na-smrtelne-posteli.php
Muj zaver je ponekud jiny. DRM neprezije, alespon ne v tom masovem meritku pro beznou spotrebitelskou hudbu. A co se tyce videa, to je jen otazka casu.
Hlavně pozor na morální úlek a provazy v oběšencově domě. Ona ta úprava v RF je totiž velmi podobná tomu našemu zákonu nebo i řadě těch v Evropě platných – tj. zavádí kolektivního správce ze zákona. Ten se ovšem chová jinak než OSA Nostra, což je jeho svaté právo. Pokud se to někomu nelíbí, může zastupování kolektivním správcem v RF vyloučit a jeho hudba se na AllOfMP3 prodávat nebude. Z velkých labelů to ovšem nikdo neudělal – nemusí pršet, stačí, že kape.
„…kuši, tedy zařízení, které na rozdíl od luku …“
Historka s kuší je to takový oblíbený mém, ale nebylo rozdílu – zákaz se vztahoval na použití jak kuší tak i luků (ballistoriorum et sagittariorum) – proti křesťanům tedy.
Ano, s tou moralkou a rapidshare je to samozrejme „pravda“:http://radekhulan.cz/item/vyderacska-osa-a-proc-si-nekupuji-hudbu-na-i-legalne-cz
A další pohled na DRM ve Vistě a na výstup Steva Jobse najdete třeba tady: http://www.schneier.com/blog/archives/2007/02/drm_in_windows.html
Mně se mimochodem jeví motivace „zabránit veřejnosti v používání laciných zbraní“ pro zákaz kuší (a luků, to jsem ani nevěděl), jako neprokázaná. Ono totiž evropské válečnictví se vyznačuje preferencí boje zblízka jako „čestnější“ varianty. Prakticky všechny ostatní civilizace dávaly přednost lukostřelbě a úhybným manévrům. Takže někde na pozadí toho zákazu možná byla i ekonomika, ale prvotně šlo o problém eliminace zákeřňáků, co nepatřili do zdejší kultury.
Ve skutečnosti pěšák mohl jezdce porazit i v dobách, o kterých si dnes běžně myslíme, že těžká jízda zcela dominovala, v boji zblízka. U Hastingsu sekerami vyzbrojení huscarles (o nichž se tvrdilo, že dokážou sekerou zabít jedce i s koněm) odolávali Vilémově jízdě a podlehli až klasické válečné lsti – předstíranému útěku. U Bouvines flanderská pěchota odváděla taky skvělou práci a konečná prohra šla na vrub lepší celkové strategie francouzů a taky trochu náhody. Morgarten jako příklad není vhodný – tam se jednalo o problém nevhodného terénu. Angličané projeli ve Skotsku 2 ze tří velkých bitev proti pěchotě. To jenom namátkou příklady, na které jsem si vzpomněl, všechno se to týká „rozvinutého“ středověku, ale před tím byla pozice pěchoty ještě silnější, protože se jednalo o armády svobodníků, kteří nebyli uměle vzdalováni od vojenského výcviku.
Obecne receno, DRM ma smysl tam, kde si drzitel prav mysli, ze uzivatel medialniho obsahu nemuze obsah dale sirit.
Nicmene v oblasti prodeje digitalni zabavy je DRM pouzivano i proto, aby uzivatel platil za kazdou „konzumaci“ dila.
V kazdem pripade vynucovani pouzivani DRM majiteli prav fakticky podkopava pozici licencovanych obchodu, od kterych odchazeji penize majitelum prav. Je to podobne, jako by Skodovka svym autosalonum narizovala, ze museji pred vjezd do salonu umistit pas s hreby, aby to zakaznici nemeli tak snadne.
No, základní vtip ale byl v tom, že běžná srážka pěchoty s těžkou jízdou vyžadovala naprostou početní převahu ve prospěch pěchoty (což dokladují uvedené bitvy, kde jízda měla desítky či jednotky stovek lidí prokazatelně – když odmyslíme panoše a podkoní rytíře, kteří se počítali do jízdy, ale fakticky do ní nepatřili). Použití „nečestných“ zbraní požadavek na velký převys lidí eliminovalo. S kuší stačil zruční kušník na tři rytíře.
Čestnost byla zajímavá, ale vítězsví zajímavější 🙂
zajimave poznatky ohledne zbrani nemohu vyvratit ani potvrdit – anzto mi k tomu chybi podklady
ale doted jsem mel za to, ze rytiri V BOJI pouzivali hrebce a ne valachy – je ta zminka o valasich nejak podlozena?
Podle mého názoru je to trochu složitější – každý se prostě snaží, aby měl co největší příjem co nejdelší dobu, vše ostatní je podružné.
Nahrávací společnosti se podle mého (a do značné míry oprávněně) bojí, že v okamžiku distribuce hudby přes mp3 a pod už přestanou být tak důležití. Často spoluvlastní i „lisovny cédéček“, které přijdou o kšeft, ale hlavně – bude to jen krůček k tomu, aby svou hudbu začali prodávat (masově) přímo zpěváci na svých stránkách. Na rozdíl třeba od knížek je totiž hudba značně „fandovská“ – lidé si nechodí koupit „nějakou hezkou knížku na výlet“, ale konkrétního interpreta.
Celý řetězec se tedy dříve či později naprosto změní a místo ohromně silné nahrávací společnosti „vlastnící“ interprety a zajišťující propagaci (plus všechny ty části výrobního a prodejního řetězce), zde bude interpret, nahrávací studio a PR firma či u větších interpretů jejich PR oddělení. K tomu pak ještě budou stránky silných firem (google / itunes / MS?), kde bude moci si koupit hudbu od více interpretů (ala vltava) a které nabídnou výhodu výběru pro ty co kupují žánr, a ne interpreta. Ovšem opravdový fanda bude kupovat na stránkách interpreta, protože s tím získá výhody – dostane se k hudbě dříve, bude mít levnější vstupenky na koncerty, bude dostávat informační bulletiny atd.
A nahrávací společnosti se to prostě budou snažit všemi kroky oddálit.
Kdybych měl za sebou nějakého investora, tak bych měl nápad na službu, která by podle mě dokázala na tomhle vydělat a ani by moc nestála.
Osobu, ktera linkuje (a pravdepodobne i uploaduje) cizi mapy po siti tu radsi nevytahuj.
Zabavni prumysl neni nic potrebneho. Ale podryvani kartografie je, pokud pristoupime na terminologii bububu organizaci, zlocin proti civilizaci.
Těžko říct, problém je v tom, že totálně chybí přesná data i pro střetnutí, která jsou notoricky známá z populárních výkladů 19. století. Mně tahle otázka už dlouho vrtá hlavou a pěchotu bych prostě nepodceňoval, stejně, jako nelze podceňovat jezdce. Člověk si představí nabubřelého panáka s kopím, který prorazí hrubou silou. Přitom šlo o profíky, jejichž nejběžnější zábavou na turnajích bylo projíždět cvalem mezi přilbicemi vystavenými na kůlech a srážet je mečem, přičemž se vysoce hodnotila schopnost zasadit úder z obtížných poloh. To celé v sedle, které sice bylo hluboké pro potřeby útoku kopím, ale pro úder mečem se jezdec musel různě vyklánět (nakonec dobové obrazy zobrazují rytíře v boji mečem, jak stojí vzpřímený ve třmenech), takže určitě byl na koni jako doma. Pokud v bitvě začala pěchota utíkat, tak se mezi ní mohl projíždět a každou ranou někoho oddělat.
Jenže, co zmůže takový profík, když proti němu stojí odhodlaný kopiník – všecko záleží na délce kopí. Když se seřadí pěchota, docílí větší koncentrace, než jezdectvo. Takže skupina pěchoty dokáže vzdorovat stejně velkému množství jezdců už jenom proto, že část jezdců se do boje vůbec nedostane. Oni ti rytíři možná vyhrávali kvůli převaze zkušeností, jakkoli se neustále opakuje, že bojovali neorganizovaně a v individuálních soubojích. Možná dokázali, protože se tím živili, vystihnout slabé místo v řadě nepřítele, nebo něco na ten způsob…
Mimochodem, protiváhou tanku, přinejmenším v prvním období Druhé světové války, se stala protitanková mina.
No, a s DRM? Největší je převrat v myšlení, že když někdo chce držet jakási „práva“, tak si je musí umět obhájit. Ne, že budeme cosi uznávat jenom z tradice, že je to tak spravedlivé. Cosi společného s pěchotou a rytíři to má. Jednoho dne se zkrátka pěšák stal stejným profíkem v použití halapartny / píky / kuše / dlouhého luku / palírny jako rytíř v ovládání koně / výrobní linky pro lisování nahrávek.
Tak jsem zkoušel něco koupit na t-music.cz, ale při pokusu o zaplacení to na mě vyvrhlo hlášku, že pro zaplacení a stažení skladeb potřebuji operační systém Microsoft Windows 2000 nebo vyšší a prohlížeč Microsoft Explorer 6.0 nebo vyšší – což nemám. Pak jsem to zkusil ještě přímo z Wap browseru svého Siemense S75 a taky z Opery Mini na stejném telefonu, ale taktéž jsem neuspěl.
Takže další černý puntík pro Tmobil.
Morálnější a pro umělce mnohem příjemnější než allofmp3 mi přijde stahnout odněkud kde nemusím sdílet, a následně si od umělce, pokud ho mám rád, vyžádat číslo účtu a poslat mu třeba 1/2 ceny CD, ať si dá dobrou večeři…
Taky hraju Stronghold 🙂
jaký má pak smysl ty mp3 kupovat?